Návštěvník píše:Když jedincovi jde o to odstranit ze svého života veškeré utrpení, aby mohl mít život bez utrpení, tak Pravdu nepozná.
Něco na téhle myšlence je. Touha odstranit utrpení ze své osobní existence bez ohledu na to, co prožívají ostatní, je egoistická touha. Dalo by se říct, že tahle touha upevňuje v iluzi oddělenosti a je zdrojem největšího utrpení. V Buddhovi se probudila touha po osvobození všech bytostí od utrpení, proto se tady mohl objevit větší nadhled a poznání pak mělo tendenci směřovat k vědomí jednoty všeho. A nosné tady bylo i to, že Buddha osvobození nehledal nikde venku mimo sebe.
Proto je zcela nesmyslné tvrzení, že "z našeho života veškeré utrpení zmizí". O to vůbec nejde. Komu záleží na tom, aby odstranil veškeré utrpení ze svého žívota? O to jde. ...
Maharadž by Ti na tohle bezesporu řekl:
"V mém světě se nikdo nerodí, nikdo neumírá a ani zde není žádné utrpení." Asi by se něco podobného našlo i v jeho promluvách. Ostatně každý Probuzený Ti řekne, že z jeho života utrpení zmizelo, utrpení je prožívání připoutanosti k iluzi mysli. Probuźený se probudil z inkarnační iluze. Má to stejné jako Maharadž - v jeho světě se nikdo nerodí, nikdo neumírá, žádné utrpení v něm není.
S připoutaností k mysli, k tělu, s představou, že jsi ta individualita, která má tělo, mysl, duši, osobní vlastnosti, musíš počkat, až Tvé tělo zemře, mysl utichne, duše splyne s Božím vědomím, aby ze Tvého života mohlo utrpení zmizet.
Návštěvník píše:Jde o to prozkoumat, co utrpení je, jak funguje.
Tohle je moc pěkná myšlenka.
Takže pojďme to zkoumat.
Kdo, nebo co, v Tobě to utrpení prožívá?
