P. En píše:Věky zamilovaní milenci mezi nimiž plane štěstí, co není ani myšlenkou, ani pocitem...
P. En píše:Věky zamilovaní milenci mezi nimiž plane štěstí, co není ani myšlenkou, ani pocitem...
P. En píše: Páč utichnou-li myšlenky, zbývá pozornost (mužský princip).. a utichnou-li pocity, zbývá cit (ženský princip). Věky zamilovaní milenci mezi nimiž plane štěstí, co není ani myšlenkou, ani pocitem...
miroslav píše:A čím se tento stav žití v přítomnosti (bez minulosti, bez budoucnosti) liší od toho žádoucího, probuzeného?
P. En píše:Páč utichnou-li myšlenky, zbývá pozornost (mužský princip).. a utichnou-li pocity, zbývá cit (ženský princip). Věky zamilovaní milenci mezi nimiž plane štěstí, co není ani myšlenkou, ani pocitem...
miroslav píše:P. En píše: Páč utichnou-li myšlenky, zbývá pozornost (mužský princip).. a utichnou-li pocity, zbývá cit (ženský princip). Věky zamilovaní milenci mezi nimiž plane štěstí, co není ani myšlenkou, ani pocitem...
To je povedená poezie, která je konečně o Něčem.
Bohužel u většiny lidí utichnou myšlenky i pocity v pozdním stáří (u ěkoho i dříve) vlivem demence a člověk pak žije jen v přítomnosti, vnímá jen tělesné potřeby maximálně ze zvuku hlasu cítí bezpečí nebo nejistotu (obsahu slov už nerozumí, je to pro něj jenom různě zabarvený zvuk).
A čím se tento stav žití v přítomnosti (bez minulosti, bez budoucnosti) liší od toho žádoucího, probuzeného?
Pelvan píše:Není mi jasný rozdíl mezi pocitem a citem ve Tvém pojetí.
Pelvan píše:Pelvan píše:Není mi jasný rozdíl mezi pocitem a citem ve Tvém pojetí.
Zkus mi to vysvětlit jako malému dítěti, prosím.
Pelvan píše:Pelvan píše:Není mi jasný rozdíl mezi pocitem a citem ve Tvém pojetí.
Zkus mi to vysvětlit jako malému dítěti, prosím.
Pelvan píše:Ahoj
Ještě mě napadlo, že jsem se synem teď procvičoval přímou a nepřímou úměrnost.
Tak jsem mu dal tento příklad:
Hodně myšlenkám v mysli odpovídá špatný pocit a málo myšlenkám v mysli odpovídá dobrý pocit.
Jestliže budeme považovat dobrý pocit za větší hodnotu než je špatný pocit, o jakou úměrnost se jedná?
Syn mi odpověď nedal a já jsem jí byl překvapen.
Zdravím
Zdeněk píše:Podstatně jde o transformaci sebe, tedy subjektu myšlenek a citů. A smrt sebe vůbec nemusí být dobrý pocit, mohou to být doslova i muka, jak dosvědčuje Jan z Kříže třeba.
Neboli tvoje úměra je produktem myšlení, které si neuvědomuješ.
P. En píše:Tě péro Pelvane! ... Víš co, většinou vycházím z vnitřního systému nádí a čakramů. Kde levej krajní kanálek (nádí) k sobě váže mimojiné tzv. cit. A pravý pozornost. Ten prostřední vědomí... Když jsou ty dva krajní v rovnováze, ten prostřední je odkrytý, a to je důležité, pro jasné vnímaní, vidění,... Takže cit jakož i pozornost jsou pro mě něco jako tykadla, a pocity a myšlenky něco, co ta tykadla detekují, registrují, co vzniká ze smyslových vjemů, zpracováno myslí...
To není strach . Ten bývá z něčeho mimo sebe, vnějšího.Pelvan píše:Jasně, že to není jednoduchá procházka růžovým sadem. Ale, kdyby to bylo jednoduché, tak by se svému strachu postavil zpříma každý.
Strach je v anglickém výrazu slova odvozený od útěku. Pokud před strachem z transformace sebe neutíkám, tak je ten strach bezmocný. Je to energie, která do mě útočí.
Pelvan píše:P. En píše:Tě péro Pelvane! ... Víš co, většinou vycházím z vnitřního systému nádí a čakramů. Kde levej krajní kanálek (nádí) k sobě váže mimojiné tzv. cit. A pravý pozornost. Ten prostřední vědomí... Když jsou ty dva krajní v rovnováze, ten prostřední je odkrytý, a to je důležité, pro jasné vnímaní, vidění,... Takže cit jakož i pozornost jsou pro mě něco jako tykadla, a pocity a myšlenky něco, co ta tykadla detekují, registrují, co vzniká ze smyslových vjemů, zpracováno myslí...
Ahoj P. En
Jasně, cit je základ pro pocity a pozornost je základ pro myšlenky v Tvém pojetí. Pokud jsem to tedy dobře pochopil.
A mně jde o to obrátit svoji pozornost na ty své pocity. Možná se tím způsobem pod těmi pocity odkryje ten základní cit, to zatím nevím.
Zatím jenom obracím svoji pozornost na své pocity a vnímám (vědomím), co to se mnou dělá, jak to se mnou mává.
Děkuji Ti za odpověď a zdravím
P. En píše:...Vědomí je jako nahé tělo ducha. Tělo ho obléká do barev, zvuků, doteků... Pocity a myšlenky vznikají v "proudech" vjemů, co rozpohybují cit a pozornost. Ty nezachytí ve svém ranném období vše, nemaj zkušenost, učí se. Zachycují kousky, výseky, z celého toho moře vjemů. A z těchto kousků se stanou pocity a myšlenky, a z nich paměť, a nálady, a touhy..... Šat ducha se jimi začíná "prošívat", vzniká svět různorodých osobností... Atd, atd.
Návštěvník píše:RS: "Poznání - Bytí - je štěstí samo."
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 44 návštevníků