P. En píše:Co je ovšem přítomnost , Miroslave? Co to je teď? Mě zajímá, z čeho je "teď"..
Buď je vše ve vědomí, tedy nejen obsahy našeho individuálního vědomí ale i celý vesmír, druzí lidé atd. Nebo je naše vědomí a interpretace toho co existuje nezávisle na našem vědomí a vědomí je produktem (možností) toho, co existuje (materialistický pohled).
Já se přikláním k tomu, že vše, co je, je jen ve Vědomí a nic mimo Vědomí neexistuje (ale to se nedá nijak dokázat)
A v tom případě není nějaké čisté Vědomí. Může být čisté jen vědomí, tj. individuální prožitek něčeho, co můžeme nazvat "čisté vědomí". Je Vědomí a v něm jsou mimo jiné prožitky, nečistoty, závislosti, opředstavy, nevědomost, prožitky duchovní cesta, ostatní lidé, jejich cesty, vesmír atd.
Návštěvník píše:“Než poznáme laskavost
jako tu nejhlubší věc ve svém nitru,
musíme poznat smutek
jako tu druhou nejhlubší věc v našem nitru.”
~ Naomi Shihab Nye
Návštěvník píše:Návštěvník píše:“Než poznáme laskavost
jako tu nejhlubší věc ve svém nitru,
musíme poznat smutek
jako tu druhou nejhlubší věc v našem nitru.”
~ Naomi Shihab Nye
Zřejmě proto je tak málo laskavých lidí na světě, protože si většina nedovolila poznat smutek ve svém nitru. Smutek z různých důvodů vytěsnují.
P. En píše:Když je někdo opit a blbne, určitě mu neřekneš že je v podstatě universálním vědomím a že je to v pořádku. V tu chvíli mu vlastně nemá smysl říkat vůbec nic. I když víš že i on je vědomím, a to co blbne je taky vědomím.. jen kapku zblblým.
Pokud máš výhrady k pojmu "čistá, čisté", pak si za něj dosaď "pravá, pravé". Mají pro mě stejný význam.
Šrí Nisargadatta Maharadž - Píseň o Já jsem
Nejprve ze všeho, vybuduj nepřetržitý kontakt sám se sebou, buď sám se sebou veškerý čas. K sebeuvědomění plynou veškerá požehnání. Začni jako střed pozorování, cílené uvědomování, a dospěj do zdroje lásky v činnosti. "Já jsem" je drobné semínko, které doroste do mohutného stromu – celkem přirozeně, bez sebemenší známky úsilí.
Ukotvi se pevně v uvědomění "já jsem". Toto je začátek i konec veškeré snahy. Drž se pocitu "já jsem" dokud nedojde k úplnému vyloučení všeho dalšího. Když se mysl naprosto utiší, září novým světlem a vibruje novým poznáním. Toto vše přichází spontánně, ty se jen musíš držet tohoto "já jsem".
Odmítej všechny myšlenky kromě jediné: myšlenky "já jsem". Mysl se bude z počátku bouřit, ale s trpělivostí a vytrvalostí se podvolí a utiší. Jakmile jsi tichý, věci se začnou dít spontánně a zcela přirozeně bez jakéhokoliv tvého zásahu.
Pouze si v mysli udržuj pocit "já jsem", spojuj se s ním, dokud se tvá mysl a pocit nesloučí v jedno. Opakovanými pokusy natrefíš na správnou vyváženost pozornosti a lásky a tvá mysl bude pevně ukotvena v myšlence-pocitu "já jsem".
Nad čímkoliv přemýšlíš, cokoliv říkáš nebo děláš, tento pocit neměnného a milujícího bytí přetrvává jako vždy přítomné pozadí mysli.
Abys zjistil kdo (co) jsi, musíš nejdříve prozkoumat a poznat to, kdo (co) nejsi. A k tomu, abys poznal, čím nejsi, musíš pozorně sledovat sebe sama, odmítat vše, co nezbytně nesouvisí s základní skutečností "já jsem". …Odděluj důkladně a vytrvale "já jsem" od tohoto či onoho, a zkus pocítit, co to znamená být, pouze být, bez být toto či ono.
Vzdej se všech otázek kromě jediné: "Kdo jsem já?". Po tom všem, jediné, čím si budeš jist je to, že jsi. "Já jsem" je jisté. "Já jsem toto" však nikoliv. Snaž se zjistit, čím ve skutečnosti jsi.
Přilni k jedné věci, drž se "já jsem" a vše ostatní nech odejít. Toto je sádhana. Při realizaci již není nic, čeho by bylo potřebné se držet a nic, co by mělo být zapomenuto. Všechno je poznáno, nic není pamatováno.
…Měj na paměti jen sebe sama. "Já jsem" stačí na to, aby vyléčilo tvou mysl a dostalo tě za mysl. Pouze měj víru.
Přestaň hledat, a viď – je to tady a teď – je to, to "já jsem", které tak dobře znáš.
Nemůžeš smysluplně říct "toto je to, co jsem". To nedává smysl. "Já jsem" je zde z první ruky a nepotřebuje žádné důkazy. Zůstaň s ním.
Buď spokojený s tím, čím jsi si naprosto jistý. A jediná věc, kterou si můžeš být jist je toto "já jsem". Zůstaň s ním a odmítni vše ostatní. Toto je Jóga.
Vrať se zpět do stavu čirého bytí, v němž "já jsem" je ještě ve své čistotě, ještě pře tím, než bylo pošpiněno pocity "já jsem toto" nebo "já jsem tamto". Tvá omezenost je zde kvůli falešnému ztotožňování – opusť to vše.
Nevidíš, že je to právě tvé hledání štěstí, které tě činí nešťastným? Vyzkoušej jinou cestu: buď lhostejný k bolesti a radosti, nebuď žádoucí ani odmítající, věnuj všechnu svou pozornost úrovni, ve které je "já jsem" neustále přítomno. Brzy si uvědomíš, že klid a štěstí jsou ve tvé pravé přirozenosti a je to pouze ono hledání skrze různé skulinky, které vyrušuje.
Odevzdej své srdce a mysl hloubání o "já jsem", co to je, jaké je, jaký je jeho zdroj, jeho životnost, jeho význam. Je to velmi podobné, jako když se kope studna. Přehlížíš vše, co není voda, dokud nedojdeš k životodárnému pramenu.
"Já jsem", které způsobuje radost a straní se smutku, je falešné; "já jsem", které vidí radost a bolest jako nedělitelnou součást, nahlíží správně.
Ti, kteří praktikují sádhanu soustředěním mysli na "já jsem" mohou cítit spřízněnost k ostatním, kteří následovali stejnou sádhanu a uspěli.
Nemusíš se trápit svými problémy. Pouze buď. Nesnaž se být tichým, nečiň z "být tichým" nějaký úkol, který má být splněn. Neznepokojuj se tímto "být tichým", nebuď nešťastný kvůli "být šťastným". Pouze si uvědomuj, že jsi a zůstaň uvědomělý – neříkejte si: "Ano, Já jsem; co dál?" V "já jsem" neexistuje žádné "dál". Je to věčný stav.
... píše:Návštěvník píše:Návštěvník píše:“Než poznáme laskavost
jako tu nejhlubší věc ve svém nitru,
musíme poznat smutek
jako tu druhou nejhlubší věc v našem nitru.”
~ Naomi Shihab Nye
Zřejmě proto je tak málo laskavých lidí na světě, protože si většina nedovolila poznat smutek ve svém nitru. Smutek z různých důvodů vytěsnují.
Protože nemají sílu ho přijmout a najít v sobě cestu k jeho rozpuštění.
Velkou pomocí bývá poznání, že každá bolestivá zkušenost nás může něčemu naučit a že tedy smutek je sice první přirozenou reakcí, ale že se v něm nemusíme utápět do nekonečna. Existuje i možnost najít si někoho, kdo v takové situaci může druhým být opravdu nápomocný - je v něm hluboká empatie, dokáže druhým pozorně naslouchat a zareaguje na to co dotyčný říká způsobem, který mu může být v dané situaci nápomocný.
Když empatie chybí, pak v takových situacích dochází k doporučování láskyplnosti bez ohledu na to, co bolestivého druhý člověk prožívá nebo prožil a co v něm probouzí smutek. To mívá za následek spíš prohloubení bezradnosti a tím i smutku.
Návštěvník píše:Šrí Nisargadatta Maharadž - Píseň o Já jsem
Nejprve ze všeho, vybuduj nepřetržitý kontakt sám se sebou, buď sám se sebou veškerý čas. K sebeuvědomění plynou veškerá požehnání. Začni jako střed pozorování, cílené uvědomování, a dospěj do zdroje lásky v činnosti. "Já jsem" je drobné semínko, které doroste do mohutného stromu – celkem přirozeně, bez sebemenší známky úsilí.
Ukotvi se pevně v uvědomění "já jsem". Toto je začátek i konec veškeré snahy. Drž se pocitu "já jsem" dokud nedojde k úplnému vyloučení všeho dalšího. Když se mysl naprosto utiší, září novým světlem a vibruje novým poznáním. Toto vše přichází spontánně, ty se jen musíš držet tohoto "já jsem".
Odmítej všechny myšlenky kromě jediné: myšlenky "já jsem". Mysl se bude z počátku bouřit, ale s trpělivostí a vytrvalostí se podvolí a utiší. Jakmile jsi tichý, věci se začnou dít spontánně a zcela přirozeně bez jakéhokoliv tvého zásahu.
Pouze si v mysli udržuj pocit "já jsem", spojuj se s ním, dokud se tvá mysl a pocit nesloučí v jedno. Opakovanými pokusy natrefíš na správnou vyváženost pozornosti a lásky a tvá mysl bude pevně ukotvena v myšlence-pocitu "já jsem".
Nad čímkoliv přemýšlíš, cokoliv říkáš nebo děláš, tento pocit neměnného a milujícího bytí přetrvává jako vždy přítomné pozadí mysli.
Abys zjistil kdo (co) jsi, musíš nejdříve prozkoumat a poznat to, kdo (co) nejsi. A k tomu, abys poznal, čím nejsi, musíš pozorně sledovat sebe sama, odmítat vše, co nezbytně nesouvisí s základní skutečností "já jsem". …Odděluj důkladně a vytrvale "já jsem" od tohoto či onoho, a zkus pocítit, co to znamená být, pouze být, bez být toto či ono.
Vzdej se všech otázek kromě jediné: "Kdo jsem já?". Po tom všem, jediné, čím si budeš jist je to, že jsi. "Já jsem" je jisté. "Já jsem toto" však nikoliv. Snaž se zjistit, čím ve skutečnosti jsi.
Přilni k jedné věci, drž se "já jsem" a vše ostatní nech odejít. Toto je sádhana. Při realizaci již není nic, čeho by bylo potřebné se držet a nic, co by mělo být zapomenuto. Všechno je poznáno, nic není pamatováno.
…Měj na paměti jen sebe sama. "Já jsem" stačí na to, aby vyléčilo tvou mysl a dostalo tě za mysl. Pouze měj víru.
Přestaň hledat, a viď – je to tady a teď – je to, to "já jsem", které tak dobře znáš.
Nemůžeš smysluplně říct "toto je to, co jsem". To nedává smysl. "Já jsem" je zde z první ruky a nepotřebuje žádné důkazy. Zůstaň s ním.
Buď spokojený s tím, čím jsi si naprosto jistý. A jediná věc, kterou si můžeš být jist je toto "já jsem". Zůstaň s ním a odmítni vše ostatní. Toto je Jóga.
Vrať se zpět do stavu čirého bytí, v němž "já jsem" je ještě ve své čistotě, ještě pře tím, než bylo pošpiněno pocity "já jsem toto" nebo "já jsem tamto". Tvá omezenost je zde kvůli falešnému ztotožňování – opusť to vše.
Nevidíš, že je to právě tvé hledání štěstí, které tě činí nešťastným? Vyzkoušej jinou cestu: buď lhostejný k bolesti a radosti, nebuď žádoucí ani odmítající, věnuj všechnu svou pozornost úrovni, ve které je "já jsem" neustále přítomno. Brzy si uvědomíš, že klid a štěstí jsou ve tvé pravé přirozenosti a je to pouze ono hledání skrze různé skulinky, které vyrušuje.
Odevzdej své srdce a mysl hloubání o "já jsem", co to je, jaké je, jaký je jeho zdroj, jeho životnost, jeho význam. Je to velmi podobné, jako když se kope studna. Přehlížíš vše, co není voda, dokud nedojdeš k životodárnému pramenu.
"Já jsem", které způsobuje radost a straní se smutku, je falešné; "já jsem", které vidí radost a bolest jako nedělitelnou součást, nahlíží správně.
Ti, kteří praktikují sádhanu soustředěním mysli na "já jsem" mohou cítit spřízněnost k ostatním, kteří následovali stejnou sádhanu a uspěli.
Nemusíš se trápit svými problémy. Pouze buď. Nesnaž se být tichým, nečiň z "být tichým" nějaký úkol, který má být splněn. Neznepokojuj se tímto "být tichým", nebuď nešťastný kvůli "být šťastným". Pouze si uvědomuj, že jsi a zůstaň uvědomělý – neříkejte si: "Ano, Já jsem; co dál?" V "já jsem" neexistuje žádné "dál". Je to věčný stav.
Šrí Nisargadatta Maharadž - Píseň o "Před já jsem"
"Já jsem" je ve světě; ale je to klíč, který může odemknout dveře ze světa. Tančící měsíc je viděn na hladině, ale obraz je způsoben měsícem na obloze a ne vodou.
Toto "já jsem" je sdělení: není to skutečnost. Vzešlo z něčeho jiného. Co je skutečnost ti neřeknu, protože slova ji negují. Vše co ti říkám není pravda, protože to vzešlo z tohoto "já jsem". Faktem je, že ti nemohu popsat skutečnost, nemohu ji vysvětlit, protože je za vyjádřením.
Když následuješ duchovní stezku, stezku sebepoznání, všechny tvé touhy, všechny připoutanosti odpadnou za podmínky, že zkoumáš a držíš se toho, čím se snažíš pochopit sebe sama. Pak, co se stane? Tvé "jáství" je stavem "být". Ty jsi tím "být" a jsi k tomu stavu připoután. Miluješ být. Nyní, tak jak jsem řekl, … tvé touhy odpadnou. A co je tou primární touhou? Touha být. Toto je velmi důležité. Když je tato touha odhozena, jsi v Absolutnu – nejzákladnějším stavu.
http://www.advaita.cz/24906-sri-nisarga ... -jsem-quot
... píše:Má někdo zkušenost, čím vším se empatie prohlubuje?
Zdeněk píše:... píše:Má někdo zkušenost, čím vším se empatie prohlubuje?
Ptáš se na vzpomínku toho, kdo to tenkrát prožíval?
... píše:Zdeněk píše:... píše:Má někdo zkušenost, čím vším se empatie prohlubuje?
Ptáš se na vzpomínku toho, kdo to tenkrát prožíval?
Na to ne. Zajímá mě, co nám umožní líp pochopit, proč ten druhý zareagoval tak jak zareagoval.
Zdeněk píše:Takže ano, v zásadě se ptáš na vzpomínky. Na tom není nic špatného.
Jenom mě tak napadlo, že v určitém smyslu ani nic dobrého. :-)
Zdeněk píše:Šrí Nisargadatta Maharadž - Píseň o "Před já jsem"
Toto "já jsem" je sdělení: není to skutečnost. Vzešlo z něčeho jiného. Co je skutečnost ti neřeknu, protože slova ji negují. Vše co ti říkám není pravda, protože to vzešlo z tohoto "já jsem". Faktem je, že ti nemohu popsat skutečnost, nemohu ji vysvětlit, protože je za vyjádřením.
... píše:Zdeněk píše:Takže ano, v zásadě se ptáš na vzpomínky. Na tom není nic špatného.
Jenom mě tak napadlo, že v určitém smyslu ani nic dobrého. :-)
Mně se to jeví spíš jako aktuální dedukce než jako vzpomínky: objeví se pochopení, vyvstávající z aktuálního rozpoznání a uvědomění si motivací dotyčného jedince. Vede to ke spontánnímu, pokaždé o něco hlubšímu přijetí dotyčného takového, jaký právě je.
To má za následek vnitřní klid a snadnější vnímání mezer, které existují mezi jednotlivými pocity a myšlenkami - tj. stále častější vnímání čistého vědomí vědomím. I během činností, nejen v meditaci.
Zdeněk píše:"Jednou jsme se dívali z verandy do zahrady, kde stál smrček. Fráňa říkal: - Odvislé vznikání - vidíš smrček a hned začne kolotoč kolem toho: jehličí je špičaté, to bych se mohl popíchat. Nebo vidíš nůž a napadne tě, to bych se mohl pořezat - a již v tom plaveš. Tak jen se na to dívat, dívat a nemyslet."
(z knihy Karel Funk: Mystik a učitel František Drtikol)
To má za následek vnitřní klid a snadnější vnímání mezer, které existují mezi jednotlivými pocity a myšlenkami - tj. stále častější vnímání čistého vědomí vědomím. I během činností, nejen v meditaci.
... píše:Zdeněk píše:"Jednou jsme se dívali z verandy do zahrady, kde stál smrček. Fráňa říkal: - Odvislé vznikání - vidíš smrček a hned začne kolotoč kolem toho: jehličí je špičaté, to bych se mohl popíchat. Nebo vidíš nůž a napadne tě, to bych se mohl pořezat - a již v tom plaveš. Tak jen se na to dívat, dívat a nemyslet."
(z knihy Karel Funk: Mystik a učitel František Drtikol)
V obou těchto uvedených příkladech jsou spouštěčem emoce - obavy, strach, co by se mohlo stát... a to je něco úplně jiného než neosobní pozorování vnímaného:
To má za následek vnitřní klid a snadnější vnímání mezer, které existují mezi jednotlivými pocity a myšlenkami - tj. stále častější vnímání čistého vědomí vědomím. I během činností, nejen v meditaci.
Čili pozornost k pozorovanému - teď... teď... teď... - k pozorovanému u sebe, nebo u jiného objektu. Když k tomu dochází bez posuzování, je tu jen čistá pozornost, nedochází ke ztotožňování s myšlenkami + emocemi a stále častěji nastane (samo od sebe) spontánní neosobní vnímání pozorujícího vědomí.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 12 návštevníků