miroslav píše:Neinspiruje to dotyčné k pokračování na cestě, práci na sobě, naopak to cestu spolehlivě zastavuje
Třeba Miroslave o tohle právě jde. O zastavení mysli. O zastavení toho jediného, díky čemu se může jevit, že jsme v pohybu, na cestě, pokud jsme s myslí ztotožněni.
Přestal jsem jít cestou k Němu a rázem jsem se postavil na Jeho stanovisko.Toto vlákno má název: "O co nám jde?"
Možná by ten název měl být trochu neosobnější. O co jde?
Nádherně to vystihuje Tvůj guru, kterého dobře znáš a důvěřuješ mu:
Tazatel: Co je na józe hlavní, když ne poznání? Cvičení a meditace? Proměna osobnosti?
Eduard Tomáš: Všechno dohromady. A poznání především. To rozhodně ano. Ale ne poznání, jak ho chápete vy. Krátká nahlédnutí do minulosti nebo budoucnosti tohoto střípku vesmíru je nicotnost proti poznání samé podstaty světa. Proti splynutí s touto podstatou a pochopení, že je pramenem našeho života, míru a blaženosti.
https://www.jedinak.cz/do_roku_2010/str ... tomas.html
Píšeš, že si uvědomuješ podstatu za jevy.
Uvědomuješ si pramen míru a blaženosti.
Uvědomuješ si to štěstí, které za tím vším je.
Na druhou stranu říkáš, že když jsi měl někdy dobrý pocit, tak jsi za něj dostal vzápětí ťafku.
To by musel být takový Probuzený, který poznává trvalé štěstí, o kterém Eduard Tomáš promlouvá ve svých pamětech mystika, uťafkovaný.
A dalo by se říct, že ve skutečnosti je, a to tak že úplně, je uťafkovaný absolutně - do nuly.
Ta ťafka není za dobrý nebo špatný pocit, ale za ztotožnění s ním. Za přivlastnění si toho pocitu. Když se sami ztotožňujeme s představou toho, kdo to vlastní, pak tohle automaticky podsouváme ostatním.
Cílem není být mrtvolný bez života, bez lásky, která je zdrojem všeho blaha a štěstí, cílem je splynutí se samotnou podstatou všeho. Je to splynutí s Bohem, Láskou.
Ovšem, když si o sobě začneme myslet, že my jsme splynuli s Bohem a ostatní ne, tak vznikne superego, které dostane superťafku. Protože Bůh - Láska je vším, každým z nás. Ne pouze teoreticky.
Je tady jedno takové kouzlo, které z iluze oddělenosti vysvobozuje:
"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."
E. Tomáš
Proto o nikom a ani o sobě nepřemýšlejme nikdy jako o někom, jehož existence by pro nás byla čímkoliv jiným, než Božstvím - Láskou - zdrojem blaha, štěstí.
Tara píše:"Vše se děje ve prospěch Celku".
Úplně všechno a všichni jsou našimi učiteli, když jsme otevřeni Pravdě, úplně všichni a všechno je našim vlastním Božstvím, od kterého nás nemůže oddělit nic jiného, než jen naše vlastní nevědomost.
Jestliže ona nevědomost zmizí, tak se objevuje uvědomění, kdo skutečně jsi a s tím se zároveň objevuje vědomí radosti, lásky, blaha, vděčnosti, štěstí.
A není to nic osobního, Miroslave, není to ani žádná lichotka, ani žádná fráze.