Zdeněk píše: Uvědomil jsem si však, že to moje poznání bylo k ničemu (i když samo o sobě špatné nebylo). Protože jsem je stavěl na první místo a ulpěl na něm (tak jako ty ulpíváš na svém).
Je škoda, když předpokládáš, že to, o čem se bavíme, je něco, co je možné poznávat jen teoreticky, pak je možné říct, že to je k ničemu.
Zdeněk píše: Totiž to hlavní probíhá za oponou našeho vědomí. Přeloženo do judaisticko-křesťanského kontextu, hlásám Krista ukřižovaného.
Mluvíš o příběhu, o formě, o projekci mysli.
Ty hlásáš něco,...
Upozorňuji jen to, že skutečný Kristus je živý. Je možné ho poznat. Je živou Boží Láskou. Čistým Duchem. Není mezi ním a Božským Já žádný rozdíl. Není žádný rozdíl mezi Kristem a tím, čemu říkají Mudrcové Tvé pravé Já.
...a já se snažím logicky korektním způsobem to zpochybnit.
Třeba děláš chybu. Třeba by bylo smysluplnější, než plýtvat energií na vyvracení čehokoliv, obrátit pozornost k tomu, co v nitru vnímáš, jako neměnnou pravdu.
Netvrdím, že to tvoje něco je špatné, Ježíšovo kázání a zázraky před ukřižováním jistě nebyly špatné. Ale nepustíš li se toho (či lépe řečeno, z boží milosti se to ono pustí tebe, aka temná noc), nikdy nemůžeš pochopit radostnou zvěst Nového zákona.
Netuším, jestli Tě to potěší, nebo zarmoutí, ale nejsem tím, nad čím by mohla mít temná noc moc.
Dalo by se říct, že skutečnost, kterou poznávám, je oslavou Boží milosti, oslavou živého Krista, který září v mém srdci.