Pelvan píše:Podle mne je na prvním místě to, aby se člověk měl rád.
To se pozná podle toho, že si ten člověk neubližuje.
Ahoj Pelvane. Ano, to je, bych řekla, základ spokojeného života.
A hlavně, abych nezapomněl, chůze je základem každé rehabilitace, krátký relaxační běh postupně také zkouším, pokud to jen trochu jde.
Ano. Taky pozoruji, že chůze dělá mému pohybovému aparátu moc dobře.
On si člověk může ubližovat i díky tomu, že dělá chyby v upřímné snaze si pomoci.
Dalo by se říct, že v jednotě těla, mysli a ducha je moudrost, která v každém okamžiku dělá to nejlepší, co je právě možné.
To, co tohle všechno drží pohromadě, je láska. Uvědomovat si ji je to, co uvádí do souladu sama se sebou. Člověk si pak nepřekáží, neubližuje si, nekomplikuje si život.
Moje 88 letá maminka tráví většinu času v posteli, skoro nechodí, nohy jí už neslouží. Před pár dny,před svým vnukem a jeho ženou na otázku, co je v životě nejdůležitější, odpověděla: "Spokojenost". A co je k tomu potřeba? Odpověděla: "Nic" .
Vnuk se svou ženou na ni chvíli překvapeně koukali a pak jim došlo, že opravdu nic a rozesmáli se.
Měj(te) se krásně, zdravím