Zdeněk píše:Jo jo, poutavé. Drama. To dělá mysli dobře .Tara píše:Četl jsi Zdeňku povídku Slavná Nemesis od Ladislava Klímy?
Jo jo, tak to u dobrého dramatu bývá, že vtáhne do děje, vtáhne srdce, duši, mysl... že i realita je oproti tomu jen suchopárný hadr .Tara píše:No mysli jak mysli. Pokud to pobereš jen hlavou, jak vy většinou chlapi pobíráte, pak to může být dobré dočasné odreagování, drama, jak říkáš :-)
Ale pokud to, co čteš, zároveň prožíváš, celým srdcem, duší, myslí, jak to mám já, když mě něco zaujme, pak ti to může dát i něco více než adrenalin....
Např. když jsem četla Milarepu (z pera E. Tomáše), jsem měla dokonce pocit, co pocit, JISTOTU, že mohu létat (u pasáží, jak koketoval s magií)....
Nicméně prožitek osvícení není prožitek ega.Tara píše:Nejdůležitější je ta STOPA = prožitek...
Nicméně prožitek osvícení není prožitek ega.
Tara píše:
Přece musíš vědět, vidět, že CVIČENÍM!!!!!!!!!!!!! TO prostě nezíškách, nemáš, alespoň ne to pravé, ryzíííí ♥
miroslav píše:Pojmy jako osvícení, podobně stejně jako satori jsou matoucí pojmy, lákavé bludičky pro duchovní materialisty.
Tedy pro ty, kteří chtějí na duchovní cestě něco získat, něčeho dosáhnout, být zdravý, správný, šťastný atd. Ale to je chybná motivace.
Lepší označení pro cíl je pojem poznání a osvobození. Na něm je lépe vidět, že duchovní cesta je procesem postupného poznávání, odvykání a osvobozování se od závislostí a zlozvyků mysli a srdce. K tomu osvobozování napomáhá buď rutina (v klášterech a pod.), a/nebo dílčí (větší či menší) osvícení, pochopení, uvidění a na základě toho zanechání, uvolnění a zase pochopení, uvidění atd.
Smyslem, podstatou těchto cvičení je pročistit mysl od nevědomých závislostí, komplexů, zauzlenin atd, které se promítají do těla a vytvářejí jeho hutnost, neprostupnost až mrtvost.
Čili "zprázdnit" zprůhlednit tělo pro vědomí, učinit ho přirozeně vědomým. A pak se zaměřit na páteř. A to tak, že se vědomí stáhne do ústředního nervu (což se přirozeně děje, když "duše" opouští tělo). Vědomí se stáhne tak, že vše odmítne, pustí, opustí a jak říkal Ramana Mahariši "Je-li životní síla soustředěna jen v nervu ústředním, je to plamenný žár askeze".
"Každé přání po návratu do tohoto světa zdání a strachu musí zhasnout jako život ve sťatém těle", tedy nenávratně, s absolutním odhodláním, nikoliv zkusmo.
A k tomuto by člověka mohla postupně uschopnit mimo jiné cvičení z tajných nauk - např. Stezka mystické oběti a další. Důležité a zásadní je touha po Pravdě (odmítnutí, prohlédnutí všeho klamného) a odhodlání jít za Pravdou jakoukoliv cestou, ať přes nebe a nebo přes peklo.
Pro ilustraci z Minaříkem přeložené nauky "Stezka mystické oběti":
26. Vy, duchové osmi řádů sansarického a nesansarického
bytí,
vy elementální bytosti nelidské,
vy zlé škodolibé voje masožravých šotků,
kteří svádíte zbožné na falešnou stopu.
Natažená lidská kůže pokrývající všechen prostor
je naplněna masem, kostmi a krví oběti.
Slabochem bych byl, kdybych pomyslil,
že je to „moje“ a že jsem to „já“.
Nevděčníky pak vy, kdybyste si nedopřáli té oběti.
Pospěšte si a zhltněte ji syrovou,
nebo chcete-li, v klidu uvařenou a jezte ji kus po kusu
a nenechte ani drobeček.
..................
Při černé obětní hostině spatřuj,
jako by se v tobě hromadily vlastní i cizí nemoci, zlomyslnost,
hříchy a utrpení všeho druhu,
dílo zlých démonů od pradávných dob,
jako bys zlou karmu podobnou černým mračnům sál
do těla,
jež požíráno genii a démony se proměňuje v čerň jejich
těl. [/i]
Poněkud opačné představy a snahy něž mají lidé ztotožňující se se svým tělem, jeho bolestmi a radostmi, není-liž pravda.
Takové cvičení je dobrá zkouška, myslíme-li to s tím rozpuštěním nevědomosti doopravdy, zda jsme opravdu ochotni obětovat - vzdát se všeho, nebo jestli bychom byli raději zdraví a tu duchovnost jen tak šolichat. "Zabývat se duchovností" , předvádět se, kritizovat a klábosit.
Zdeněk píše:Jo, jo, dobré, takové dramatické, takové se zařváním vrhnutí se do propasti .
Podle mé zkušenosti scénáře dramat mysli nefungují. Ani nemohou - ego není subjektem osvícení. Tudíž jsou jeho dramatické scénáře zbytečné, zcestné.
Sorry
Tara píše:No máš asi pravdu. Podobně jsem s radostí a chutí začala praktikovat ten chaneling...
Možná právě proto, že vidím, jak cokoli praktikované "osobou" je k ničemu, jsem k tomu, mírně řečeno, skeptická :-)
miroslav píše:Zdeněk píše:Jo, jo, dobré, takové dramatické, takové se zařváním vrhnutí se do propasti .
Podle mé zkušenosti scénáře dramat mysli nefungují. Ani nemohou - ego není subjektem osvícení. Tudíž jsou jeho dramatické scénáře zbytečné, zcestné.
Sorry
Ano ego není subjektem ani osvícení ani ničeho jiného. Ale je překážkou osvícení a hlavně osvobození. Takže to, co ho ego vede do "propasti" vede k osvícení a hlavně k osvobození od závislostí a iluzí ega.
Ta toje závislost na těle - zdraví těla a posuzování Mistrů podle toho jak zacházeli se svým tělem a těly druhých, je zcela normální, bohužel nic moc osvícená.
Ale to se časem podá.
Ty to dáš!
Zdeněk píše:Důvěřoval bys někomu, kdo by vyučoval jak hubnout, a dostal se přitom do stavu 200kg nadváhy (a to není nikterak přehnané srovnání, právě naopak)?
Vzpamatuj se Miroslave...
miroslav píše:Zdeněk píše:Důvěřoval bys někomu, kdo by vyučoval jak hubnout, a dostal se přitom do stavu 200kg nadváhy (a to není nikterak přehnané srovnání, právě naopak)?
Vzpamatuj se Miroslave...
Mně to nepřipadá, že by Trungpa kázal vodu a pil víno, tedy že by vyučoval něco jiného, než žil.
Napsal například i o tom alkoholu a o jeho možné roli ve zkoumání mysli, pokud je opojení alkoholem spojeno s bdělostí ("Alkohol jed či lék?").
Podobně o sexu a penězích ("Práce, sex, peníze").
On zkrátka žil a učil vadžrajánu a to není pro ty, kteří mají tendence k závislostem všeho druhu a proto některé oblasti života jsou pro ně zatím nebezpečné - z duchovního hlediska a proto je dobře když s takovými věcmi neexperimentují. Pro ty je osvědčená Buddhova osmidílná stezka a nějakou vadrajánou by se neměli vzrušovat ani ji neznale odsuzovat a hlavně ji prakticky nezkoušet, dokud se nedostanou za mysl.
Uchlastání se je z pohledu těla a psychosomatiky oproti stezce mystické oběti jenom čajíček. Bereme-li cestu mystické oběti opravdově a ne jen jako dramatickou zábavu pro mysl, která se nás netýká, tedy aniž bychom se něčeho takového vůbec odvážili. Naopak obvykle hledáme léčitele na naše degenerativní choroby, neb se bojíme nastupující dezintegrace těla a smrti - nemocí, bolesti, neschopnosti a konce těla. A pro takovou mysl je časté opájení se alkoholem nebezpečné a zhoubné. O tělo zas tak nejde. Dříve či později přestane fungovat. Když jdeš do boje (nebo jako hasič hasit požár), také tím tělo a život v tomto těle může utrpět a to dokonce rychleji než požíváním alkoholu.
Zdeněk píše:Lze dobře žít a lze i dobře umírat. Nemusíš hned podsouvat druhým strach, snaží-li se o to.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 37 návštevníků