Dotazování a oddanostMá mysl stále běží, přelstívá mě. Co si mám s aktivní myslí počít?Existují dvě cesty: jednou je vičára neboli dotazování, druhou oddanost.
Dotazování spočívá v kladení otázky "kdo jsem já?", která vás vede k odhalení Pravdy. Když se takto ptáte, nemáte jiné myšlenky. V jednu chvíli můžete mít jen jednu myšlenku a vy se držíte otázky "kdo jsem já?". Když je mysl touto otázkou zaměstnána, pevně a naprosto bděle ji udržujte. Věnujte plnou pozornost nalezení odpovědi. Jiná myšlenka se nedostaví, protože jste plně zaměstnán dotazováním. Začněte egem. Ego chce vědět, "kdo jsem já?", že? Myšlenka je ego.
Ego je do toho ještě zahrnuto?Ovšem. Kdo jiný hledá? Nejprve jste cítil, že jste oddělen. Chtěl jste se tedy vrátit ke své původní podstatě, a proto provádíte dotazování.
Zapomněl jste sám na sebe a uvěřil v oddělenost. Tuto oddělenost musíte překonat. To a otázka, kdo jste, vás přivede k vašemu původu.
Kde vzniká já? Ponořte se tam. Neznáte nic, co je za já. To místo nezná nikdo. Vnořte se tam a dívejte se. To je dotazování. Ponořte se hluboko do neznáma. Potom přestane ego existovat.
To je vhodné pro velmi bystré, inteligentní lidi. Vy již jste svobodný, tak neprahněte po dosažení čehokoli. Žádný zisk ani ztráta nejsou navěky, a tudíž nemají cenu. Každý zisk bude ztracen. Nic, co není tady a teď, není k užitku. Musíte odhalit, co tady a teď už je. Je to vaše vlastní přítomnost, vaše vlastní prázdnota. Musíte se tedy vrátit ke své původní podstatě a nic nežádat.
Absolutno povznáší svatého člověka. Musíte se dostat do absolutní, neposkvrněné mysli. Bohu má být nabídnuta květina, ke které nikdo nevoněl.
Nemusíte číst knihy ani cvičit. Je to začátek a konec současně. Získáte to okamžitě.
Ve vaší přítomnosti, v tomto okamžiku. Já to cítím.Toto já je ego. Ego se ničí ve svých vlastních kořenech. Když se obrátí zpět a spatří svou matku, rozplyne se studem. Ego se totiž stále vychloubalo: ,Já jsem vytvořilo celý vesmír. Já udělám toto. Já vykonám ono. To patří mně."
Vičára je metoda plného důkazu. Žádná jiná cesta vás k osvícení nedovede, všechny jsou zmatené. Toto je svrchovaná cesta.
Druhá cesta, stejně dobrá - i pták potřebuje k létání dvě křídla odevzdanost. Já vycházím z oddanosti...
Skutečně? To je zvláštní. Právě jsem hovořil s jedním sv, který také říká, že jde cestou oddanosti. Otevřel se lásce Rámakršny, Ježíše a Buddhy a touto láskou se očistil.V oddanosti není nic takového zapotřebí.
Jak tedy oddanost funguje?V oddanosti věnujete sám sebe Svrchovanému. Vy sám neděláte nic, ale podrobíte se Svrchovanému, který se o všechno postará, on to ostatně dělá i teď.
To, jak mluvíte o Bohu, vyvolává velkou radost.Ano. (Začíná plakat.) Ať mluvíte o čemkoli, je tu mysl. Mluvíte o růži a mysl jde za ní. Takto. (Pláče.) To je důvod, proč při satsangu jen zřídka užívám slova oddanost.
Proč ne?Kdybych slyšel o oddanosti, bylo by po satsangu. To slovo vás tam unáší, jak jste řekl.
Nejprve tu musí být sebeodevzdání a pak To o vás pečuje. "Buď vůle Tvá, já vůli nemám", to bude váš způsob mluvy.
Nemohu se ustálit. Můžete mi pomoci? Zůstat v oné přítomnosti je mé největší přání.Když se odevzdáte, žádné přání neexistuje, je to jako když můra spatří plamen. Můra plamen miluje, je jím přitahována a chce jej zlíbat. Tato touha ji do plamene strhne. To je vše a není návratu. Podobně když se podrobíte, převezme o všechno péči samotný Bůh. Ve skutečnosti to tak již je, ale my to neuznáváme. Jsme tak nadutí, že říkáme: "To jsem udělal já."
Nemáte žádnou záruku ani pro příští minutu. Všichni se vychloubají, že "toto jsem udělal" nebo "udělám to zítra". Kdo kdy viděl zítřek? Odevzdejte se Bohu a nechte všechno na něm. To je okamžitá svoboda.
Když jste svou mysl prodal někomu jinému, nemáte, co byste Bohu nabídl.
Když nabídnete Bohu své srdce, je vám Boží království otevřeno, ať chcete nebo ne.Kterou z cest jste si vybral vy?I podrobení se nakonec vede k dotazování. Nejprve to vypadá, jako by tu byl oddaný, oddanost a Bůh.
V podrobenosti se oddaný noří do samotného Božství a pak už neexistuje ani oddanost. Vrací se do stejného zdroje, ze kterého vyšel.
Existují i vnější projevy oddanosti - slzy a chvějící se hlas. Když jste Božstvím přijat, dostaví se tyto symptomy. Jste přijat. To je krásné.
Šílel jsem po Božství. Lidé to nazvali bláznovstvím. Tolik božské extáze. Kdo o tom může mluvit? Proto nemohu o tomto satsangu hovořit. Dusím se a nemohu mluvit.
Cítíte se v této lásce svobodným?Podrobenost je svobodou. Nezůstává ŽÁDNÁ MYSL. Nezůstává žádná oddělenost.
Láska k Bohu je svobodou. Stačí jen jméno Boží. Mezi Božím jménem a Bohem není rozdílu.
Vědomí, prázdnota, osvícení, Bůh vše je totéž.