Procitni a chechtej se

Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 07. zář 2019 15:28:33

Co je to osvícení

Co je to osvícení?

Když se vrátíte ke svému Já, nazýváme to osvícením, uvědoměním, osvobozením, volností. Když poznáte Já, víte vše.

V tomto probuzení odhalíte, že je ve vás celý vesmír. Všechny vesmíry jsou ve vašem nitru a vy jste vesmírem. Toto je nejzazší pochopení. Víte-li toto. víte vše. Nevíte-li to, nevíte nic, bez ohledu na to, kolik informací jste nashromáždil.

Bez tohoto poznání jste nevědomý. Když jste poznal Absolutno, jste vším... Bez počátku, středu, konce, bez zrození nebo smrti. Zde končí všechny obavy.

Osvícení je mimo čas. Není to probuzení, spánek ani snění. Zkoumejte touhu "chci být volný“. Z jakého stavu vychází. Je to transcendentální slav, který přichází odnikud.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 07. zář 2019 16:18:13

Jak mám uklidnit mysl?

Tradice předpisuje dva způsoby. Jedním je dotazování, které je vhodné jen pro nemnohé, dobře připravené lidi. Druhým způsobem je jóga. Jóga je koncentrace, meditace a cvičení.

Abyste mohl provádět zkoumání, musíte být schopen rozlišit skutečné a neskutečné. To je docela rozumné. Vezměte to, co je skutečné, a přimkněte se k tomu, nebo odmítněte neskutečné, klamné.

Studium, zbožné poutě ani koupání v posvátných vodách vám nepomůžou. Umět papouškovat sútry a posvátná písma není k ničemu. Nepomohou dary, odříkání ani milosrdenství.

Nejdůležitějším požadavkem je planoucí touha po osvobození. Samotná tato touha postačí. Máte-li planoucí touhu po svobodě, satsang se dostaví.

Co je to satsang?

Satsang znamená přebývat v klidu. Kdykoli se mysl pohne, vraťte ji zpět do jejího zdroje. Nejste-li schopen dokázat to sám, najděte si dokonalého učitele.

Při volbě učitele se nesmíte dopustit omylu. Je to smlouva mezi vaším lidským životem a osvícením. Nemařte svůj lidský život s někým, kdo není schopen dát vám to pravé.

Jste-li ke svobodě připoután v tomto úseku svého života, v tomto roce, měsíci, dnešního dne, nyní - pak musíte volit. Nejlepší volbou je dotazování, které mysl okamžitě utiší.

Meditace musí být trvalá. Musíte být soustředěn na skutečnost pravého Já. Jen Já je pravdou, vše ostatní je klam. Musíte vše opustit! Nakonec musíte opustit i studium jakékoli knihy. Otevřete svou vlastní knihu a zůstaňte tichý. Kolik ze šesti miliard lidí na světě touží po svobodě? Je možné, že zeměkoule nezplodí ani jediného osvíceného člověka v jedné zemi. Abychom spatřili osvíceného muže, hledíme 2 535 let nazpět. Nalézáme onoho prince a denně znovu opakujeme jeho jméno.

Když se probudil, spal se svou ženou, královnou a se svým synem. Měl palác, slony, koně, poklady, armády a tanečnice. Ve svém paláci neviděl tento mladý muž žádné utrpení. Kde vznikla jeho touha po svobodě ?

Probudil se o půlnoci. Po jednom svém boku viděl krásku země, svou manželku, po druhém boku svého syna, dar manželského života. Tento muž se probudil uprostřed mezi nimi.

Nevylučujte z toho sám sebe, když posloucháte! Vy sám jste Buddha. Vy jste člověk. Onen princ možná měl větší odpovědnost, než máte vy. Jeho povinnosti byly ohromné, mnohem větší než vaše. A přece našel čas na touhu po svobodě.

Poté, co nalezl čas, ukazuje nám nyní tento člověk světlo. Není mrtev. Vzpomínáme na něj denně. Kdo by neznal Buddhu? Jeho jméno září ve všech zemích. Vy sám jste Buddha! Nepodceňujte se! Máte totéž světlo, tutéž moudrost a totéž vědomí, které měl on.

Chcete-li to odložit, můžete přejít do jiného zrození. Máte-li nesplněné touhy, musíte se narodit z dalšího lůna. Chcete-li s tím skoncovat, splňte všechny své touhy okamžitě. Jak byste se mohl znovu narodit, když už žádné nezbývají ?

Jediná cesta z tohoto kruhu vede přes okamžité splnění všech přání. Vaše snahy dosud vedly jinými cestami. Splnil jste jedno své přání, a objevilo se jiné. Znovu jste je splnil, a znovu přišlo další. Zeptejte se králů, vládců tohoto světa a zjistíte, že i oni mají touhy a obavy. Ptejte se obchodníka. Také on má přání a obavy. Dělník, kněz, voják - každý má nesplněná přání. Jednoduchý způsob jak svá přání splnit, je použít ohně. Potřebujete oheň, abyste spálil skladiště tužeb, nahromaděných ve vaší mysli. Budou okamžitě spáleny jedinou touhou: touhou po osvobození!

V osvícení jsou všechny touhy spáleny na popel. Už nikdy se pak nemusíte vracet do žádného lůna. Jinak budete těkat z místa na místo, z lůna do lůna.

Nevyžaduje to žádný čas. Mějte jen to jediné přání ... Bude to fungovat, protože taková touha se nezachytí na žádných předmětech. Tužby po předmětech, chtění toho, co nemáte, může nějaký čas zabrat. Avšak tato touha - poznat své vlastní Já - vás nemůže odvést daleko od svého naplnění.

Tato touha bude splněna okamžitě, protože vytoužený objekt je subjektem! Je to subjekt, jenž se snaží o návrat k subjektu. Vědomí touží z nitra vědomí o návrat k vědomí. Kolik času potřebujete na návrat domů, jste-li doma?

Z toho vyplývá, že jsme všichni osvícení a že musíme opustit představu, že osvícení nejsme. Je to správné?

Část z toho jste pochopil. "Nejsem osvícený" je představa. "Jsem osvícený" je rovněž představou. Chápete? Zbavte se obou těchto představ, co potom uvidíte?

(Tazatel je chvilku tichý.)

Aha. Ten úsměv na vaší tváři není osvícený ani připoutaný. Usmívejte se a zůstaňte tichý. Jaká myšlenka je ve vaší mysli, když se usmíváte? Když odmítnete pouto a volnost, je tu smích. Nyní pokračujte bez zřetele na toto pouto nebo osvícení.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 08. zář 2019 12:12:43

Seděl jsem zde několik dní a kladl jsem otázky, ale vy jste se na mne vždycky podíval, a já nevěděl, co se děje. Je to jako byste mluvil cizí řečí. Nerozumím ani slovu z toho, co říkáte. Měl bych se to snažit chápat ?

Můžete se snažit, chcete-li. Kdo by vás měl zastavit? I myšlenka na vynaložení úsilí musí vzejít ze zdroje. Ale musíte se stát člověkem, než toto úsilí vynaložíte?

Ne, já jsem člověk.

Tak. Proč se tedy snažit být koněm? (Smích)

Já však nerozumím slovům, která říkáte. Jako teď, když se na mne díváte, se něco děje a já tomu nerozumím.

Nemusíte rozumět. Budu mluvit dál, dokud nepochopíte.

Dovršení vašeho pochopení bude koncem mé řeči. Vzdejte se tedy chápání a já se vzdám hovoru. Pochopení nepomůže. Přejde z ucha přímo do paměti. Chápání může být dobré, ale ne pro svobodu. Pro svobodu nepotřebujete ani slovo. Svoboda je bez poskvrny.

Říkáte, že v šedesátých letech k vám přišla jen hrstka lidí, kteří realizovali konečnou svobodu. Co to znamená pro nás?

Nevymazal jsem vás ze svého seznamu. (Smích)

Jestliže je svět snem, proč tolik lidí věří, že je skutečný?

Nikdo nepochybuje o skutečnosti světa. Lidé vidí strom a hory a jsou si jisti, že to vše existuje. Jen tehdy, je-li tato jistota zpochybněna, pochybují i o snu. Probuďte se a poznejte, že to byl sen. Jak procitnout? Pomocí satsangu. Satsangem je hovor o svobodě. Satsang vám umožní uvědomit si, že se můžete vzdát všech snů těla a všech těchto souvislostí. Je velmi, velmi málo těch, kdo si procitnutí skutečně zvolí.

Buddha se probudil. Spal se svou krásnou manželkou a probudil se. Na jedné straně krásná žena, na druhé syn, palác, sloni - a on si zvolil cosi jiného.

Procitl i jiný král. Ležel na střeše svého paláce se dvěma královnami - s jednou po každém boku - v noci, když byl úplněk. Hleděl na krásu měsíce, když tu kolem přeletěli dva bílí ptáci. Náhle procitl a podíval se na svou situaci. Král ve svém paláci s královnou po každém boku. Měl maximum toho, co svět může člověku nabídnout. Jaký šťastný člověk! Pak tiše vstal a odešel do lesa, aby žil ve volnosti.

Tu a tam podobné příběhy o procitnutí najdete. Když se probudíte, budete vědět, že toto byl jen snový stav. Když sníte, nevíte o tom a vše se zdá skutečné. Rozlišení nakonec vzejde z otázky: "Odkud jsem přišel? Kdo jsem já?" Pomocí takového rozlišení realizujete povahu tohoto snu.

Co je to osvícení?

Já toto slovo nepoužívám.

Realizovaný ?

Nic. Nestávejte se ničím. I osvícení znamená něčím se stávat. Buďte, čím jste. Nedávejte si nálepky. Nevtiskujte si žádnou značku. Značky jsou pro zvířata. Jakou značku může mít Já, jež nemá ŽÁDNÉ JMÉNO a ŽÁDNÝ TVAR? Co je zdrojem slova "osvícení"? Je to slovo, nebo ne? Co bylo jeho kořenem, než se stalo slovem?

Je to myšlenka.

Ano, a před myšlenkou bylo ticho. První je tedy ticho, pak myšlenka a potom slova. Osvícení a pouto jsou slova. Všechna slova jsou z říše mysli a vy se otevíráte tomu, co je za myslí. Než vznikla myšlenka, existovalo něco jiného, a toto něco jiného je vaše Já. Já je vždy , neznačkujte to. je a nepotřebuje vaše úsilí, metodu ani pomoc, aby se realizovalo. Je vždy realizované. Vy je naopak maskujete. Tato kamufláž musí být odstraněna.

Co je ve skutečnosti ta maska? Je to myšlenka "já jsem to a to". Musí být odstraněna a když zmizí, zazáří samotné Já. Svítí na sebe svým vlastním světlem. K odstranění kamufláže nepotřebujete žádné cvičení. Zůstaňte jen na okamžik tichý, pak vše zmizí a jste doma.

Když poslouchám tato slova ve vaší přítomnosti, něco se děje.

Ano, děje se. Díky klidu, tichu a míru. Absolutnímu tichu. Když je mysl tichá, nazývá se Přítomností a tato Přítomnost je velmi nakažlivá. Každý, kdo se dostane do oblasti jejího působení, je jí ovlivněn. Nejdůležitější je tichost mysli, nikoli slova, nikoli myšlenky. Abyste se učil, nepotřebujete slova. Jen zůstaňte tichý.

Toto učení žádná slova nepotřebuje. JEN UTIŠTE MYSL. Protože však nikdo není tichý, učení nefungují. Existují miliony knih, ale nefunguje nic, protože mysl, která je za těmito spisy, není tichá. Účinné jsou některé sútry, protože byly napsány s tichou myslí.

Slovo vzniká z ticha. Proto mluvte tichem, poslouchejte tichem. K nabytí svobody žádná slova nepotřebujete. Svoboda je předávána v tichu.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 08. zář 2019 16:51:05

Požadavky pro satsang

Dřív než jde člověk učitele požádat o svobodu, musí mít určitou kvalifikaci.

Prvním požadavkem je rozlišování, což znamená rozlišovat skutečné a neskutečné. Toto rozlišování je podstatné. Musíte toužit po tom, co je skutečné a odmítat neskutečné. Skutečná může být jen pravda. Vaše vlastní Já. Mimo ně není nic. Vše ostatní je klam.

Druhým požadavkem je zbavit se touhy po smyslových potěšeních.

Třetí podmínkou je vzdát se tělesné a mentální karmy.

Čtvrtou podmínkou je intenzivní touha po volnosti.

Pohleďte na těch několik málo probuzených a uvidíte, že tyto požadavky a podmínky splňují. Máte-li tyto schopnosti, jste připraven sedět s učitelem. Dokonalý učitel je ten, který sám sebe realizoval. Jen přebývání s dokonalým učitelem má hodnotu.

Tak jako penězoměnec zkoumá své zlato, tak i vy máte právo zkoumat svého učitele. nenechte se oklamat. Když jdete do supermarketu, vybíráte si, co koupíte. Proč byste neměl být ještě pečlivější při volbě učitele?

Toto je věk kalijugy, věk temnoty. Klam může existovat všude. Většina učitelů jsou učitelé falešní a většina hledajících jsou falešní hledající.

Mnozí říkají: "Toužím po svobodě", ale kvalifikaci je nutno získat dřív, než člověk dostane satsang.

Protože jste zde, předpokládám, že máte schopnost rozlišování. Pokud jde o druhou podmínku, odmítnutí tužeb, ani vás nežádám, abyste potěšení opustili. Někteří lidé jsou nakloněni všem druhům smyslových potěšení, a já si nemyslím, že budou úspěšní. Můžete mi jmenovat jediného člověka ponořeného do smyslových potěšení, který by se stal osvíceným?

Pokud jde o karmu, dovolte mi o ní a o životě ve světě vyprávět příběh. Byla jednou mladičká princezna, která toužila po svobodě. Rozhodla se navštívit světce, který žil v doškové chaloupce na okraji města. Nikdo nevěděl, co princezna podniká. V noci, když všichni spali, vstala a vyklouzla ven, aby strávila hodinku se světcem.

Jeden z přátel řekl jejímu bratrovi: "Vídám v noci vaši sestru. Kam chodí ?"

Bratr odpověděl: "Nechodí nikam, spí tady."

Zůstal však vzhůru a hlídal. O půlnoci viděl, jak sestra vstala, vyšla z domu a míří ven z města. Šel za ní s puškou. Cítil, že kdyby se dívka s někým setkala, zastřelil by je oba jedinou ranou.

Když vstoupila do domku, mudrc rozsvítil a řekl: "Pojď dál a sedni si přede mne. Dnes je poslední den. Dnes ti dám svobodu." Mezitím viděl bratr zvenčí svou sestru s cizím mužem. Bratr nebyl hledajícím. Přišel za jiným účelem. Zamířil, aby oba dostal jednou ranou.

Mudrc vyslovil jediné slovo, které učitel předává žákovi v nejpřísnější důvěrnosti. Když tajemství vstoupí do žákových žil, je po všem. Guru vyslovil slovo a venku začal někdo tančit! Světec dívku pokáral, že s sebou někoho přivedla. Bránila se a tvrdila, že nepřivedla nikoho.

"Jdi tedy a podívej se, kdo to tam v extázi tančí." Dívka vyšla ven a nalezla tam svého bratra. Objali se a on jí padl k nohám, aby jí poděkoval.

Zázrak se stal prostě proto, že byl v dobré společnosti a uslyšel slovo. Ten muž nebyl v tradičním smyslu slova kvalifikován. Když mířil, neměl jiné přání, než aby oba zastřelil. Zamířil jednobodově na osvícení a výsledkem byla extáze a vděčnost.

Vaše společnost musí odrážet vnější čistotu. To je absolutně důležité. Vnitřní čistotou je intenzivní touha po svobodě.

Podstatná je úcta. Máte-li diamant, nechovejte jej v plastickém sáčku. Musíte mít obal, jaký odpovídá jeho vzácnosti. To je úcta. Musíte ctít všechny bytosti. Nečiníte-li to, jste nadutý.

Každý je nejprve nadutý. Nikdo není pokorný. Ego je arogancí a had arogance uštkl všechny bytosti světa. I bohy. Cítíte-li, že jste nadutý, je satsang to správné místo k odstranění nadutosti. Je to velmi prosté.

Základem nadutosti je myšlenka "já jsem tělo", "toto je mé, chci toto", "patřím tomuto", "toto patří mně". Všechny tyto myšlenky jsou projevem arogance. Většina lidských bytostí je do arogance ponořena. To je důvod, proč jim je satsang k ničemu. Jste-li nadutý, popíráte svou vlastní podstatu Já, podstatu krásy, blaha a svobody. Jste-li nadutý, nemůžete mít mír.

Jste-li skutečně připraven zbavit se arogance, jděte na satsang, přistupte velmi pokorně k učiteli a zeptejte se: "Pane, jak mám odstranit nadutost?"

Pokora znamená i jen říci "jsem arogantní" ?

Kdo říká "jsem nadutý" jako první ? Slyšel jste někdy někoho říci o sobě, že je arogantní ? Každý říká "vy jste arogantní". Jste-li arogantní, jsou mír a blaho skryty. Když realizujete mír a blaho, skryje se arogance. Zamilujte se tedy do míru.

Zjistěte, kdo skutečně jste a nadutost bude odstraněna. Zde a nyní poznáte samotnou svou božskou podstatu. Nepohněte myšlenkou! Nevyvíjejte žádné úsilí a žádná nadutost nebude existovat. Popřejete-li místo myšlence "udělal jsem toto, toto patří mně, zítra musím...", pak jsou všechny tyto myšlenky pýchou! Vy nemůžete udělat nic. Nic nespočívá ve vašich rukou. Vytrvale se dotazujte: "Kdo jsem já?" Přidržujte svou mysl u této otázky.

Nyní jste tím, co myslíte. Jaké jsou vaše myšlenky, takové je vaše bytí. Je-li vaše mysl prázdná, není důvodu pro další zrod.

Nikdy nekončící věčný satsang již probíhá od doby před vznikem tohoto vesmíru a potrvá i po zničení světa. V satsangu odhaluje krása sama sebe.

Ten, kdo je nadutý, však nespatří ani záblesk. Nikdo, kdo je arogantní, ji nemůže spatřit, protože tato krása je tak neposkvrněná, cudná, tak panenská, že i pouhá myšlenka ji spatřit je překážkou v její realizaci.

Musíte se tedy stát takovým, jako je To. Tak nahým, tak neposkvrněným, tak panenským, jako je To. Pak můžete přijít. Jednota, krása, láska a láskyplné setkání jednoty, krásy a lásky.

Neexistuje nikdo, koho by bylo možno spatřit, pocítit nebo k němu mluvit. To je satsang.

Máte-li bystrou mysl, stačí jediné slovo během satsangu. Satsang není pro hloupé a zkažené lidi. Je pro lidi velmi bystré, velmi upřímné, velmi čisté, velmi svaté.

Pravda svatého člověka povznáší. To je pravda. Žádný kompromis. Je to pravda, která se vás zmocní. Je to pravda, která vás obejme. Musíte se stát tak krásným, že vás políbí.

Jediná vina a nebudete hoden být obejmut a políben. To je neposkvrněnost. Pravda bude vaším milencem. Neschovávejte se. Neschovávejte nic.

Jak vás může váš milenec uchvátit, jste-li zavázán někde jinde? Jste-li v oblasti červeného světla, nemůžete tento neposkvrněný vztah se svým vlastním Já mít.

Na mnoha místech tohoto světa vás ukamenují, jestliže řeknete, že jste svobodný. Za výrok "jsem svobodný" byl k smrti ukamenován súfí Mansoul.

Jste šťasten, že žijete ve své zemi. Musel jste mít velké zásluhy, že jste se narodil ve svobodné zemi, kde můžete dělat, co chcete. Můžete žít, jak se vám líbí. Vystoupíte-li z církve, nikdo se vás na nic neptá. Jsou země, kde církev nemůžete opustit. Jsou celé země, kde se nikdo neodváží říci: "Chci být svobodný."

Máte šťastné dědictví, šťastné rodiče, šťastnou zemi, šťastný původ, a vy sám jste šťastný. Co víc potřebujete? Jen se na chvíli zadívejte do nitra a zjistěte, co tam je.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 09. zář 2019 6:32:17

Vztah k učiteli

Podle tradice jde student za učitelem do lesa a řekne: "Prosím mistře, spaste mne. Trpím. Řekněte mi, kdo jsem?"

Učitel láskyplně odpoví: "Můj drahý synu, pojď, posaď se zde a já ti to povím."

Potom začíná zkoumání. Student se ptá: "Kdo jsem já?" a učitel mu řekne pravdu: "Ty jsi TO!"

Mluví pravdu a student chápe: „Já jsem TO!"
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 09. zář 2019 12:04:04

Kdo je učitel ?

Učitel je prám, který vás převeze na druhou stranu oceánu. Opravdový učitel vás přenese přes oceán sansáry. Vaše touhy jsou útočícími aligátory a krokodýly oceánu. Existuje nějaké přání, které vás nepohltí? Celý svět je pohlcen těmito aligátory připoutanosti a tužeb.

Osvobodíte svou mysl od vší připoutanosti, a budete samotným Bohem. Osvobozen od tužeb jste Absolutnem. O tom není pochyb. Jen na jedinou vteřinu se osvoboďte od touhy a uvidíte, jaký budete mít pocit.

V tomto okamžiku se zamilováváte do svého Já. Mír nemůžete najít v žádném předmětu. Přestaňte se honit za předměty a uvidíte. Celý svět se pachtí za předměty, aby nalezl mír. Mír však v žádných předmětech nalézt nelze. Přestaňte závodit a dívejte se.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 09. zář 2019 13:27:15

Jak je možné, že tento nejvzácnější ze všech skvělých klenotů dáváte každému, kdo vstoupí do dveří?

Před třiceti lety se má matka ptala na totéž. Říkávala: "Podívej, házíš perly sviním. Jakou to má cenu?"

A dále ještě říkala: "Musíš člověka ohodnotit. Podívej se na všechny ty svámí. Lidé tráví celé své životy v jejich službách v ášramech a oni jim nic nedají, protože nic nemají. A ty, jakmile ti lidé přijdou, jim rozdáváš perly. Kdo zná jejich cenu?"

"Dávej si pozor," říkala. "Urči cenu člověka a pak mu dej, co potřebuje. Diamant není třeba věšet na hrdlo osla. Musíš hodnotit. Jen pak budeš vědět."

Co však dělám? Věřím, že lidské zrození stačí. Existuje šest miliard lidí. Spočítejte moskyty nebo ryby, červy nebo bakterie. Lidské zrození je vzácné a natolik šťastné, aby rozeznalo opravdový klenot.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 09. zář 2019 16:47:08

Občas jsem si vědom ...

Občas! Co myslíte tím občas? To není správný výraz! Kde jste se to naučil? Do jaké školy jste to chodil, abyste se to naučil? Kdo byli vaši učitelé? Toto je jiná třída! Toto je třída, ve které není učitel: učitel nemá jazyk a studenti nemají hlavy na ramenou. Taková je to třída.

Kdybyste měl hlavu, musel byste jít někam jinam. Jděte třeba někam do řeznictví, kde hlavy utínají.

Víte, hlava je ego. Ego je zrození, jež míří k řezníkovi. Ten se o vás dobře postará. Já hlavy nechci. Já chci srdce. Existuje mnoho institucí, které potřebují jen hlavy. Já nepotřebuji, aby sem chodily nějaké hlavy. Odložte svou hlavu venku a pak mluvte. Promluví vaše srdce. Budete mluvit řečí lásky. Dovolte svému srdci, ať promluví. Nerušte je. Nechte je mluvit.

Vy mluvíte z hlavy. Zbavte se jí!
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 09. zář 2019 18:18:37

Vzpomněl jsem si na krásný příběh o Svatém Kabirovi. Měl sedmiletou dcerku, která se ho jednou zeptala: "Otče, denně k tobě přichází na satsang pět nebo šest lidí. Proč? Co je jejich cílem?"

Kabir odpověděl: "Přicházejí pro satsang. Hledat pravdu. Najít svobodu. Získat moudrost, osvobození."

Děvčátko řeklo: "Nevěřím, že to je tak, drahý tatínku. Nevěřím, že přicházejí pro osvícení."

Kabir neodpověděl.

Druhého dne stála dívenka venku. Každému, kdo chtěl vstoupit, řekla: "Dnes vás bude tatínek zkoušet. Dovnitř vás zavolá až po vyzkoušení. A právě kvůli tomu tady jsem já. Mám velmi ostrou sekeru. Položte hlavu na tuto kládu a já vám ji useknu. Ukážu ji tatínkovi a teprve po této zkoušce, budeli spokojen, budete pozván dovnitř." Nikdo z účastníků satsangu se nepřihlásil.

Nakonec první z nich řekl: "Ne, ne, jsme tu jen abychom dohodli sňatek naší dcery. Měli jsme chvilku času, a tak jsme přišli, abychom získali guruovo požehnání. Zdravíme tedy a zase jdeme."

Přišla jiná skupina. Ti měli pro změnu jen jakousi právní při a chtěli guruovu radu. Další chtěl poradit, jak by měl zacházet s manželským partnerem. Další chtěli jen vědět, co si guru myslí o tom, jak řešit jejich osobní nebo obchodní záležitosti. Vymlouvali se tak či onak, nikdo však nebyl ochoten položit svou hlavu na špalek a dát ji učiteli.

Míjel čas a Svatý Kabir stále marně čekal. Nakonec vyšel ven a zeptal se své dcery, proč nikdo nepřichází na satsang. "Řekla jsem jim, že je chceš napřed vyzkoušet," odpověděla. "Měla jsem jim nejprve useknout hlavu a přinést ji k prozkoumání. Nikdo ale tuto zkoušku nechtěl podstoupit! Nikdo se neodvážil! Nikdo se nevzdal své hlavy! Nikdo mi nedovolil, abych ji odsekla. Jakou cenu tedy má tvůj satsang, tatínku ?

Každý musí zemřít. Ode dne zrození těla již číhá v pozadí smrt. Kdyby byli položili své hlavy, byli by realizovali pravdu toho, kdo umírá. Byli by poznali, co je život! Nikdo to ale nechtěl! Ta malá sedmiletá holčička věděla, jak navštěvovat satsang.

Všechna tato já a ty a moje a jeho či její nejsou na satsangu přípustná. Věnujte se tomu, abyste spatřil pravdu tváří v tvář. To je význam satsangu. Jste postaven tváří v tvář pravdě, svobodě, svému vlastnímu Já.

Kdo vás může zabít? Svého vlastního Já se bojíte a přitom závisíte na jiných já. Závisíte na tom, co není trvalé. Já a ty váš život nespasí. Milionkrát jste ze zrodil a milionkrát jste byl mrtev.

Chuť smrti znáte moc dobře. Nyní aspoň začněte poznávat, jak žít. Svůj život zachránit nemůžete. Vaše tělo zrodilo, aby zemřelo. Vy máte umírání rád. Milionkrát jste smrt okusil, takže ji máte rád. Vy nemáte rád život !

Je tak prosté žít. Je tak prosté být šťasten, je tak jednoduché být vždy v blahu. A vy prostě chcete smrt, to je vše. Měníte tuto láskyplnou zahradu milosti a krásy v řeznictví.

Dovolte sám sobě na nějakou chvíli, jen na okamžik vidět, kdo jste. Dejte svému Já čas. Svou hlavu jste užíval miliony let. Nyní konečně dejte čas svému skutečnému srdci.

Zůstaňte tichý. Prostě zůstaňte tichý a uvidíte, co se stane. Nyní, právě v tomto okamžiku zůstaňte tichý. Vaše vlastní Já přijde, obejme vás a políbí.

Dovolte to. Věnujte tento okamžik svému vlastnímu Já.

Neposlouchejte toto poučování ušima. Když to uděláte, půjde rovnou do hřbitovního odkladiště. Není snad paměť hřbitovem? Čím jiným by byla? Nejsou snad mrtví uchováváni v paměti?

To, co je nové, nelze v paměti najít. V paměti nenajdete nic kromě smetí. Odešli tam všichni mrtví. Tedy na ni zapomeňte. Nic nedělejte a nic nemyslete. Neposlouchejte, nedívejte se, nečichejte, nedotýkejte se a nic neochutnávejte. Co vám pak zbude?

Otevřete svá srdce, to je vše.


Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 09. zář 2019 19:33:29

Po celé Indii konají lidé pouti. Jednou se jakýsi muž ze severu spřátelil s poutníkem z jihu a pobyli při svých cestách ve svých domech.

"Jsem bohatý muž," řekl přítel z jihu. "Žijeme velmi dobře. Kdyby mí dva chlapci, kteří jsou na škole, věděli, jak mnoho bohatství máme, nikdy by školu nedokončili. Uložil jsem tedy poklad pod mlýnský kámen své ženy. Až moji synové školu dokončí, rozdělím své bohatství mezi ně a svou manželku."

Minulo sedm let a muž ze severu znovu navštívil svého přítele na jihu. Byl velmi překvapen, jak ošumělý je jeho dům. Viděl jeho nešťastnou ženu, která mlela potravu svým sousedům.

Přítel se zeptal: "Co se to tu stalo?"

Paní odpověděla, "Před šesti léty šel můj muž do lesa, kde ho uštkl had a on zemřel. Od té doby máme velmi těžký život. Chlapci právě končí školu a skládají závěrečné zkoušky. Až studium ukončí, snad najdou nějaké zaměstnání, aby mi pomohli. Od smrti svého manžela peru sousedům prádlo, uklízím jejich domy a melu jejich zrní. A přece nemáme dost co jíst."

"Váš manžel vám před smrtí nic neřekl?"

"Ne," odpověděla, "jeho smrt byla náhlá a neměli jsme možnost mluvit." Přítel jí rozčileně sdělil: "Váš manžel schoval pod váš mlýnský kámen poklad zlatých mincí."

Jakmile žena uslyšela ze spolehlivých úst tuto zprávu, přestala mlít. Prostě přestala dělat to, co dosud, a byla velmi šťastná.

Poklad nebyl dokonce ještě ani vykopán. Po pouhém vyslechnutí zprávy ze spolehlivého pramene byla přesvědčena. Stala se velmi šťastnou.

Já vám nyní říkám, abyste odstranil utrpení. Kopejte šest stop hluboko pod utrpení, a poklad je tu. Ta rodina trpěla prostě proto, že neměla tu správnou informaci.

Tato informace přichází od někoho velmi blízkého, který říká: "Tady je poklad, poklad ve vás!"

Jděte dovnitř a najděte ho. Není to vlastně ani hledání. Byl tu vždy, ale byl zakryt nevědomostí. Nyní může být odkryt jen na základě informace od toho, kdo ví. Říká vám, abyste odstranil utrpení a podíval se pod ně. Je tam poklad. Každý okamžitě odhalí bohatství.

Poklad je tu, ale chybí správná informace. Vy prostě nevíte. Jděte tedy a perte sousedovi jeho prádlo. Toto prádlo je paměť. Když budete vědět, že na vás čeká poklad, okamžitě přestanete sousedovi prát. Jinak bude všechno, co děláte, praním špinavého prádla.

Je to po tisíciletí stále totéž. Tu a tam najdete pár opravdových učitelů, kteří lidem prospívají. Co se děje zde, je v této tradici a tohoto druhu. Bylo to tak vždycky.

Tam, kde je dav, veliký zástup, můžete si být jist, že je také nějaký podvod. Shluk lidí nebo dopravní zácpa znamená vždy nějakou nehodu. Docela stačí pár lidí - dva, tři nebo čtyři.

Kdyby se na ulici tančilo, kolik lidí by tu sedělo na satsangu? Buďte poctiví. Hudba a tanec - tak přitažlivé pro smysly - a jste pryč. Smysly směřují ven. Dotýkání se, ochutnávání, dívání se a poslouchání. Stačí velká atrakce někde venku, a vy jdete. Kdo by tu zůstával na satsangu? Nechte na pokoji toho, kdo přichází ke svému átmanu, ke svému vlastnímu Já.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 09. zář 2019 20:24:51

Když sedím ve vaší přítomnosti, všechno se rozplývá.

Přítomnost je tu vždy. Bytí s Bytím postačí. Předtím jste se zajímal o stávání se. Bytí je přítomnost a poznat to je moudrost a svoboda.

Je tu něco, co se ve vaší přítomnosti děje. Nazval byste to milostí ?

Milost a přítomnost, je to totéž.

Potřebuje člověk gurua?

Vaším guruem je vaše Já, ale vy jste ho ve svém nitru neviděl. Nerozumíte řeči svého vnitřního gurua. Když budete velmi opravdový, když budete toužit a mít planoucí touhu ho vidět, tak vás to přivede k někomu, kdo mluví stejnou řečí jako vy. Vnitřní Já na sebe vezme podobu vnějšího gurua, aby k vám promluvilo vaší řečí. Říká vám: "Já jsem ve vašem nitru."

Když rozpoznáte tohoto vnějšího gurua jakožto své Já, porozumíte.

Ego je oddělením a toho se musíte vzdát. V tomto oddělení je ego subjektem a Bůh objektem.

Vlna považuje sama sebe za nezávislou na moři. Má jiné jméno, jiný tvar a pohyb a nevidí oceán, z něhož se zrodila. To je ego. Pak vám někdo řekne: "Patříte k oceánu. Vždy jste byl oceánem." Oceán je subjektem.

Je to ale víc než pouhé říkání. Mám takovou zkušenost, že to nejste vy, kdo mi něco říká, ale vaše bytí, které se přenáší tak, že je přímo zakouší. Pak vím, že nejsme odděleni.

To je milost. To je přítomnost. To je božská mluva. Vše, co vidíte, je totéž. Oči budou učiněny tak božskými, že uvidí jen božské.

Když hovoříte, hledím do vašich očí a jak slova přicházejí, přímo zažívám, že Já hovořím ke svému Já.

Ano. Totéž Já. Absolutno svatého člověka povznáší. Vidíte-li stejnou osobu, své vlastní Já, je to svatost. Není rozdílu mezi tím, kdo mluví a kdo naslouchá. Když se odevzdáte božskému, je to božství, jež hledí z vašich očí. Božství se dívá.

Kdo je požehnán milostí?

Každý.

Každý ji má?

Ano, každý ji má.

Proč jí naslouchá tak málo lidí?

Těch málo ví, že ji mají. Ostatní to nevědí.

Proč jsou vybráni?

Vybírá si vás milost v nitru, tak laskavé k vám je Já, vnitřní To, zdroj této milosti. Potřebuje s vámi hovořit vaším vlastním jazykem. Přivádí vás k člověku, který ve vás tuto skutečnost rozpozná. Bude k vám mluvit vaší vlastní řečí a poví vám jen to, že jste již svobodný. Nikdo, kdo vám říká, že byste měl dělat to nebo ono, by neměl být nazýván opravdovým učitelem. Měl by se jmenovat řezník.

Řezník?

Ano, jak jinak? Učitel vás osvobodí od veškeré činnosti všech představ a břemen.

Pětatřicet milionů let jste konal. Když jste konečně našel pravého učitele, nebude vás žádat, abyste něco dělal. Řekne: "Můj drahý synu, pojď a tiše seď. To je vše. Nedělej nic."

Vnitřní guru je vaše vlastní vnitřní Já. Vy je však neznáte, vy je nepoznáváte. Nerozumíte jeho řeči ticha, takže vás musí přivést k někomu, kdo něco říká a požádá vás, abyste zachovával ticho. To je vaše vlastní milost. Přichází z vašeho vlastního nitra. Kdo jiný by vám to mohl dát?

Ale to není moje, já to nevlastním.

Ano, není to vaše. Říkáte-li, že to není vaše, znamená to, že to nenáleží tělu. Není to uvnitř ani vně.

Poté, co jsem tu pobyl, cítím vás ve svém srdci. Poznávám vás jako svého učitele, jako mistra. Chtěl bych pokorně požádat, abyste mne přijal za svého žáka.

Koho žádáte?

Toho, kdo je přede mnou a v mém nitru.

Vejděte teď hned do svého srdce. Není mnoho času. Srdce je velmi blízko. Jak daleko je od vás srdce?

Bez vzdálenosti.

Vstupte tam teď hned. Jakou dostanete odpověď? Dávejte pozor, tady neexistuje dualita.

(Ticho)

To je odpověď. Když se vrátíte do svého srdce, neexistuje dualita. Toto srdce je jiné jméno pro pravdu, skutečnost, svobodu. Hleďte dovnitř a přibližujte se ke svému srdci s láskou.

Je tu jen ticho a klid.

To je učitel a to je učení. Zůstaňte svým srdcem. To je vše. (Směje se.) Zůstávejte svým srdcem.

Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 10. zář 2019 12:05:49

Povaha Já

Obraz slunce se může odrážet v tisíci zrcadlech. Je však jen jediné slunce, které září ve všech. Odrazy mohou být rozličné. Slunce je stejné. Slunce je jedno a září ve všem, v každém atomu. Stejné. Vědomí je stejné. Může se jevit jako pták, zvíře nebo strom, skála nebo člověk. Když si uvědomíte TO, nebudete trpět. Budete se radovat. Když jste vším, nic nepotřebujete. TO je absolutní, úplné, dokonalé. Všechno je prázdnota. Všechno je vědomí. Nedovolte, aby vzniklo "já" a hned uvidíte, kdo jste. Budete žít velice dobře. Jaká je nyní vaše zkušenost?

Prázdnota.

A co vzniká z prázdnoty a zase se do ní vrací.

Prázdnota!

Ano. Velmi dobře. Takže, když užíváte slova "já", odpovídá to naprosté prázdnotě. Nebude tedy existovat ztotožňování se zánikem nebo vznikem. Budete velmi dobře vědět: Je to v mém nitru. Celý vesmír vzniká a zaniká v mém nitru. Kde je nyní zármutek nebo utrpení, když celý vesmír vzniká a zaniká ve vás?
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 10. zář 2019 16:38:32

Někdo se vás ptá: "Kdo jste?" Odpovíte-li: „Jsem Nicholson, jsem Thompson, jsem Wolfgang atd.", pak skutečně na tuto otázku odpověď neznáte. Ptejte se prostě sám sebe: "Kdo jsem já?". Obvykle když sám sebe identifikujete, obracíte se ke svému tělu. Jak jste se stal tím, co se mění?

Dětství přichází a najednou je pryč. Změna. Říkáte: "Když jsem byl dítě... hrál jsem si... chodil jsem do školy."

Pak přišlo mládí. Už ne dětství. Někdo se stal mladým člověkem. Řeknete: "Stal jsem se mladým mužem s novými povinnostmi..."

Nyní však odešlo i mládí. Nastává stáří. Prožil jste zkušenosti dětství a mládí, ale stáří vám nedá zkušenost, na kterou byste mohl hledět zpět. Nemůžete říci: "Když jsem byl starý." Věk stáří vás odnese.

Co se mění ? Mění se tělo. Od dětství k mládí. Od mládí ke stáří. Stáří se mění v nemoci a ty ve smrt. Tím je tento kruh uzavřen.

Vy však zůstáváte stejný. "Když jsem byl malý. . . když jsem byl mladým mužem... když jsem starcem...“. Já zůstává neměnné. A Já je jedno a totéž ve všech! Každý říká "já".

Těla jsou různá. Já je stejné. Ve všech bytostech existuje jen jedna absolutní skutečnost, která se nemění.

Ztotožněte se tedy s tím, co se nemění. Ne s tím, co se rodí a umírá. Jak jste se vy, který jste neměnný, ztotožnil s tím, co se mění. Neztotožňujte se s tím, co se mění, s tělem, ale s Já.

Po všechna ta léta, generaci za generací jste toto Já ztotožňoval s tělem, myslí, s egem, se smysly a s projevem. Nikdo vám neřekl, abyste poznal, kdo je toto Já.

Je to tak prosté. To, co se nemění, je nesmrtelná pravda, věčné štěstí, je to blaho, vědomí a existence, pro něž změna neexistuje. Jak je tedy možné, že místo, abyste se ztotožnil s věčným štěstím, ztotožňujete se s tím, co se mění, trpí a znovu a znovu umírá?

Sešli jsme se, abychom zjistili, jak se zbavit ztotožňování se s tím, co se mění a jak se ztotožnit s neměnným a zůstat beze změny. Jaká v tom může být potíž? Prostě to trpělivě zkoumejte, kdykoli, nyní, v tomto životě nebo v životě příštím. Dokud tuto otázku nerozřešíte, nebudete šťasten. Možná, že jste se s touto otázkou nikdy nesetkal. Vždy jste kladl otázky druhým. A druzí se ptali vás. Tato otázka se však nikdy neobjevila. A možná, že bude i samotnou odpovědí!

Musíte však být opravdový. Jestli tuto otázku nedokážete vyřešit, chybí vám upřímnost.

Můj učitel opustil svůj domov, když mu bylo sedmnáct let. Žádný výcvik, žádné studium. Když jsem ho po létech potkal, řekl: "Vy jste Bůh sám. Jste Bůh."

Neměl jsem o tom nejmenší pochybnost. Mezi dokonalým učitelem a žákem, který je skutečně kvalifikovaný, zasloužilý a poslušný, je to záležitost minut. Žádné cvičení nepotřebujete. Jak daleko od vás může vaše Já být ? Jak daleko je Já od vás, že tu musíte dostat nějaké cvičení. Kdyby tu nebylo, pak byste ovšem nějaký prostředek potřeboval k tomu, abyste se k němu vzduchem, po silnici nebo po vodě dostal. Ono však je uvnitř. Uvnitř nitra. Blíž než váš dech. Je tam, kde dech vzniká.

Co potřebujete dělat? Pouze se vzdejte svého úsilí. Na to, abyste se něčeho zmocnil, potřebujete úsilí. Musíte vyvinout úsilí, abyste si něco představil. Ale kvůli tomuto si nemusíte nic představovat, protože to je zřídlo, ze kterého tryská samotná představivost. Je to místo, kde vzniká samotná myšlenka, tak co si o tom můžete myslet? A nemáte provádět ani žádná cvičení, ani cestovat ani určovat svůj osud.

Především odstraňte všechny tyto představy. Nechť je vaším záměrem něco jiného než cvičit nebo odkládat. Pak zažeňte vše, co vám přichází na mysl, včetně myšlenek o svobodě nebo osvícení, i myšlenek o jejich hledání a dosahování. Ve vaší mysli nesmí vzniknout ani pojem hledání.

MLUVÍM O OSVOBOZENÍ OD VAŠICH PŘEDSTAV O VÁS SAMOTNÝCH.

Nikdo vám nemůže nic dát. Toto je vaše vlastní věc. A vy ji musíte vykonat. I když ji odložíte, kdybyste ji odložil o miliony let - na jejich konci ji musíte vykonat.

Když víte, uvědomíte si, že vůbec neexistoval spánek, nevědomost ani temnota.

Kde je tma, když přišlo světlo? Kde je nevědomost, když přišlo poznání? Kde je potom provaz a kde had? Kde je přelud, když zmizelo nepochopení?

Všechno to jsou výtvory mysli. A vy jste je všechny stvořil svou představou.

Co to je představivost? "Nejsem toto. Nejsem absolutní svoboda. Nejsem absolutní existence." Ztotožňujete se s něčím, co netrvá, co není neměnné, co není věčné. To je odklad.

Takový odklad je jako mlýn, mele dnem i nocí. Mlýn pracuje a drtí všechny bytosti jako zrna. Mlýn pracuje, kameny se pohybují a bytosti jsou drceny.

Tu a tam se někdo vyskytne - jeden nebo dva - kdo je v bezpečné blízkosti mlýnské osy, kde jej rozdrtit nic nemůže. Vše, co je od centra, od Já, od Absolutní existence vzdáleno, musí být rozdrceno.

Toto vědomí bez subjektu nebo objektu musíte odhalit. Je to vaše vlastní vědomí a nazývá se svoboda ode všeho.

"Já" vzniká a chová se, jako by bylo vědomím. Vzniká ego a svět. Ego se oddělí od Já a samo sebe prohlásí za soběstačné. Z toho vznikají všechny potíže. Toto ego vzniká z vědomí a chová se přitom, jako by bylo od vědomí odděleno (Směje se.).

Vezme na svá ramena odpovědnost a nedá vám klid, neposkytne štěstí ani radost. Místo toho hledáte štěstí v předmětech. Všechny tyto představy vznikají ze špatné představy o "já".

Když toto "já" hledáte, zmizí a zůstane čisté vědomí. Nikoli "Já jsem vědomý", ani uvědomování si nějakého objektu. Žádný subjekt. Žádný objekt. Žádný den ani noc. Žádná dualita. Žádné opaky. To je nejzazší poznání. Přebývat v něm znamená pomáhat všem.

To musíte realizovat předtím, než budete komukoli jinému pomáhat. Toto poznání je soucit. Nic jiného než toto. Nelze ho realizovat nijak jinak. Ani čtením či cvičením čehokoliv. Je vším. Toto poznání je svrchovaným poznáním.

Není dosažitelné žádnou činností. Jestliže něco děláte, je to získávání nebo dosahování prostřednictvím nějakého procesu. Každé cvičení je buď mentální nebo fyzické. Toto ale nezávisí ani na mysli ani na těle. Vše, co z toho pochází, je TO.

Toto poznání se odhaluje samo ze Sebe. Je vždy zde -všudypřítomné, vševědoucí, je to věčný mír - je to podstata Já všech. Je zde a vy se věnujete něčemu jinému. Proto říkám: "Buďte tiší." Dovolte, aby se Samo odhalilo sobě Samotnému. Nepotřebuje žádnou pomoc. Je samozářící. Září svým vlastním světlem. Nepotřebuje ničí svíci.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 11. zář 2019 6:03:29

Říkáte, abychom se dotazovali "Kdo jsem já ?" Říkáte ale také, že toto poznání nemůže být dosaženo slovy ani myslí. Můžete to vysvětlit ?

Ano. I papoušci se mohou naučit říkat: "Kdo jsem já? Kdo jsem já? Kdo jsem já?" Dotazování, o kterém já mluvím, provádí Já a dotazuje se na Já.

Je to způsobeno nepochopením toho, že Já, které myslí, není Já. V mysli vzniká určitá pochybnost, že ,Já nejsem vědomí".

Tato pochybnost je jako vlna na oceánu vědomí. Čeho je třeba k tomu, aby se tato myšlenka vrátila zpět do oceánu, když už oceánem je?

Někdy se objevuje "já " a myšlenky.

Když "já" klesne do oceánu, je to to, nač jsme čekali. Žádné "já" tu už není. Vraťte se do oceánu jakožto oceán a pak žádné "já" nebude existovat.

Oceán tančí. Dívání se je tanec. To je celkové Já. Jednotlivé "já" je klamné "já", egoistické "já". Je tu i jiné Já. Úplné Já je oceán.

Já znamená úplné Já. Oceán jakožto vlny. Já jsem vlna. Já vznikám a zanikám. Z hlediska oceánu oceán vzniká a zaniká.

Vzdejte se svého ztotožňování se s individuálním "já", které jste dříve používal. Když tu je "já", jsou tu i ostatní: já, vy, on.

Toto "já" je úplným Já, když zmizí rozdíl mezi vlnami, čeřením, bublinami a příbojem. Vše je jediný oceán. Já nemá vzhledem k oceánu žádnou představu, žádnou oddělenost ani individualitu. Může to být velmi krásný tanec, jestliže mu člověk rozumí. To je úplné vědomí.

Jak mám přestat usilovat ?

Především zjistěte, kdo usiluje. Otázka: "Kdo usiluje?" vás povede k Já. Hned teď ! Najděte osobu, která usiluje.

Já usiluji.

O.K. "Já se snažím." Vraťte se zpět. ,Já se snažím" vás vede zpět k se a se k "já". Nyní jste u "já". Nyní mi řekněte, kdo se snaží?

Podívejte se za "já". Podívejte se pod "já". Hledejte zdroj "já". Nyní mi řekněte, z čeho "já" vzniká, kdo se snaží ? "Snažím se já" vás vrací zpět, tam, odkud jste přišel. Podívejte se hlouběji. Podívejte se na samotný zdroj, ze kterého "já" pramení. Podívejte se dolů. Řekl jste: "Jak se mám přestat snažit?" Podívejte se na zdroj "já", které se snaží.

Jsem zmatený.

Podívejte se na zdroj "já" a jaký zmatek tam je?

Žádný.

O.K. Teď jste tedy u zdroje "já". Řekněte mi: je tam nějaký zmatek?

Ne.

Co jiného tam tedy je? Řekněte mi nyní, kdo se snaží? Zůstaňte tam chvíli a dívejte se kolem, kde žádné "já" není a číhejte na myšlenku "já se snažím". Dívejte se kolem.

Dívám se kolem a nevidím nic.

Podívejte se na zdroj "já". Kde vzniká?

Tady.

O.K., tady. Buďte v samotném tady a podívejte se, co se dá dělat. Dívejte se kolem a pozorujte, kdo tu je, kdo je přítomen ve zde!

Nikdo.

Kdo se tedy potom snaží?

Nikdo.

Nikdo se nesnaží. Jestliže jste nikým, pak se nikdo nesnaží. Jaký tedy máte problém? (Smích)

Ať se nikdo nesnaží a ať nikdo neumírá, co vám na tom záleží? Co na tom záleží? Ať se nikdo nesnaží a ať nikdo neumírá. Vy nemáte žádný problém. Jaké je tu nyní podnebí? Je vám vhod? (Smích)

Nikdo tu není.

Jestliže tu nikdo není, je to mír. Když se sem vloudí nějaké tělo, je mír porušen. Když tu není žádná věc a když tu není žádné tělo, jste-li docela sám - není přítomna ani myšlenka - jak tento stav nazvete, neklid nebo mír?

Mír.

Co jste udělal, abyste byl až do okamžiku vyrušení v míru?

Díval jsem se.

Ano. Předtím jste se nedíval, a proto jste byl neklidný. Po milionech let neklidu se díváte, a nalezl jste mír. Dívejte se dále. Pojďte. Dívejte se znovu. Znovu se dívejte. Pojďte chvíli se mnou.

Nyní mohu vidět tvář. Ta tvář teď není neklidná. Výborně. Výborně. Tak dlouho na vás čekala. Kde jste se toulal? Nejlepší způsob, jak spatřit osvíceného člověka, je stát se sám osvíceným. Nesmíte se ptát na nic jiného, ale máte plné právo tázat se "kdo jsem já?".

A co soucit s druhými ? Nemusí být na to dva ?

Děkuje váš žaludek vašim rukám za to, že kladou do úst potravu? Když říkáte "já", máte na mysli každý jednotlivý vlas na svém těle? Když máte dvě ruce a dvě nohy, znamená to, že je vaše tělo rozděleno na části, nebo je to tělo jediné?

Aby žaludek děkoval rukám, musí tu být rozrůzněnost. Mít pocit soucítění také znamená rozrůzněnost. Ruce nesoucítí se žaludkem. Když "víte", že něco je soucitem, žádný soucit to není. To je potom učení misionářů o tom, jak soucitně konat, jaké by měly být ruce. To je omyl, ktery hlásají náboženství. Hlásají strach a trest před smrtí a nebe po smrti.

Nemůžete to pochopit myslí. Jenom zůstaňte tichý. Nechte, ať to přijde samo. Zůstaňte tichý. Hleďte, aby se vás v této chvíli nedotkla žádná myšlenka. A jste tu... vždy zde.

Co když tu je myšlenka: Kdo jsem já?

To je totéž.

Totéž. (S pochybností) Jak...?

Důraz je na Já. Když se vrátíte k Já, vše se rozřeší. Kdo a co se noří do samotného Já.

Kdo a co možná, ale proč?

Co, kdo a proč se rodí ze samotného Já. Já je jejich matkou. Najděte matku, samotné Já.

Dívejte se, kde se matka rodí. Vy jste zrozen z matky, co a proč se rodí z téže matky. Hleďte tam, kde se zrodila matka: dívejte se k babičce. Kde se narodila tato matka? Abyste našel matku, musíte jít k babičce.

Jak najít babičku, jak najít zdroj? Jenom se vzdejte úsilí. Vzdejte se úsilí jakéhokoli druhu, mentálního, tělesného, jakéhokoli.

Tak se obrátím ke zdroji?

Ne. Zdroj je už tady. Jenom se ptejte: Co je "já"? Když budete "já" zkoumat, zmizí. Když zmizí, vejde do svého zdroje, a když se ponoří do zdroje, stane se toto "já" ne-já.

Otázka zní, co je toto ne-já, v němž vše vzniká? Je tu všechno. Jsou tu i představy. V čirém, hladkém oceánu jsou vlny. Vlny, které tu nyní nejsou, mohou vzniknout. A to jste vy. Ztotožněte se a ponořte se do vody a vln. Voda se musí vnořit do vln a vlny do vody, protože jsou jedno a totéž. Mezi vodou a vlnami není rozdílu. Není rozdíl mezi oceánem a vlnami. Ani vy a vědomí nejste odlišní. Musíte si být vědom svého Já.

Když jste si vědom hory, stromu, trávy, osla, není to všechno ve vašem vědomí? To vše je vědomí. Jak se odlišujete od někoho jiného? Kdo jsou ostatní? Kde jsou ostatní? Ve vědomí?

Není zde rozdílu.

Ano, rozdíl je jenom představou mysli. Ve skutečnosti rozdíly neexistují.

Takže vaší nejlepší otázkou opravdu je: "Kdo jsem já?" To proto, že je to otázka subjektivní. Všechny ostatní otázky jsou objektivní.

Je to subjektivní otázka, kterou nikdo neklade. Každý se ptá: "Kdo jste vy? Kdo je on?" Nikdo nemá čas, aby se zeptal: "Kdo jsem já?" Nikdo.

Ten, kdo se ptá, je osvobozen od tohoto projevení, provždy osvobozen od koloběhu zrození a smrtí. A přitom existuje tak málo lidí, kteří zkoumají své vlastní Já. Ostatní to nedělají, proto budou trpět.

Málokdo tu a tam učinil krok ke zkoumání, našel odvahu se dotazovat. Není to vědění, dostávání, ani dosahování čehokoli. Je to realizace. Odhalujte. Musíte to odhalit, to je vše.

Blaho už je tady a vy žebráte.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 11. zář 2019 18:21:50

Když existuje klam, je podstata skryta za jménem a tvarem. Říkáte, že se jmenujete Susan. Myslíte si: "Vypadám tak a tak. Mám takovouto podobu. Můj věk je takový a takový. Patřím do této země. Náležím k tomuto pohlaví."

Toto tělo je podoba a Susan je jméno této podoby. Tím je zakryta skutečnost. Všude tam, kde je jméno a tvar, je klam. Jméno a tvar nejsou trvalé.

Do spánku vás jméno a podoba nenásledují. Položte si tedy otázku: "Kdo jsem bez jména a podoby?" Nejste tímto oděvem, tímto výdělkem ani těmito vlasy. Nejste tělo! Nejste mysl!

Co zbývá? Už je to tu. Nebytí je vykořeněno a zůstává Bytí, krása, věčnost. A to je to, čím jste vy.

Všichni spí. Když spatřujete cokoli mimo sebe, když vidíte dualitu, nazývá se to sněním. Předměty vidíte jen ve snu. Je-li tu něco druhého, je to sen a aby se sen dostavil, musíte spát. Spánek je nevědomost. Když se z tohoto stavu probudíte, probudíte se k vědomí.

Od té doby, co jsem ve vaší blízkosti, nejsem si už docela jist, zda ještě bdím.

Nevědět je dobré. Abyste věděl, musí tu být někdo jiný, aby věděl o vás nebo abyste vy věděl o něm. Zde jste sám. To je nejzazší pravda. Nikdy se nic neobjevilo a nikdy nic nezmizí. Jste sám. Toť vše. A toto osamění je někde jinde, než kde může slunce zářit nebo něco osvětlovat.

V každém jazyku kromě sanskrtu znamená "já" ego nebo nějakou zosobněnou individualitu. V sanskrtu Já znamená brahma, které nemá jiný význam než brahma. Jen brahma je samotné TO. Neptejte se po vysvětlení. Nelze to uchopit smysly ani myslí. Je to nedotčené a nevyslovitelné. Je to samotné TO. Nechte to tedy být.

Brahma je vše. Nemůže být definováno. Vše. Věčné. Je tím, v čem přebývá vesmír, v čem přebývámemy všichni. Je to ono brahma, jež dlí ve všech srdcích. V srdcích všech bytostí: lidí, zvířat, ptáků, mořských živočichů i skal. Brahma přebývá v každém srdci. A vše přebývá v brahma.

Z nějakého důvodu si představujeme, že jsme od brahma odděleni, tak jako si vlna představuje, že je oddělena od oceánu. "Jak? Proč?" Nechte to být. Nemluvme o tom.

Když sedíte. pod stromem a odpočíváte a spadne vám ze stromu na záda had, budete koukat na strom, ze kterého spadl? Nebo snad budete zkoumat, o jaký druh hada se jedná? Pokud to uděláte, bude na takovou analýzu příliš pozdě. Lepší je hada odhodit, jakmile dopadne.

Jsme od svého Já nějak odděleni. A velmi málo z nás, ze všech těch miliard lidí - pomiňme ostatní nespočetné druhy - velmi málo je těch, kteří chovají jediné přání - vrátit se domů.

Nuže, jaká je nejrychlejší možná cesta, abychom se dostali domů a nemařili čas? Mnozí z vás mi řekli, že strávili deset, dvacet, třicet let s mnohými učiteli. Hledali jste mír, svobodu, osvícení. A nic se nestalo. Říkáte: "Stále ještě nejsem svobodný. Četl jsem knihy, vyzkoušel všechny možné druhy mede a jógy. Nic se nestalo. A tak jsem to stále nedokončil."

Zde se nevyučuje žádná metoda, cesta ani terapie. Nejsou tu knihy, kterými byste se mohl zabývat. Skutečný cíl nemá se studiem knih nic společného. Knihám chybí zkušenost. Studiem žádné knihy zkušenost nezískáte. Jste zde, abyste zažíval přímo.

Můžete po mnoho let číst jídelní lístek... sedět v restauraci od rána do večera a číst si v něm. Povídat si s recepčním nebo se přátelit s číšníky, není to však ten pravý způsob. Správný postup je objednat si jídlo a sníst je. Když to uděláte, nemusíte už chodit do žádné jiné restaurace, protože jste to udělal. Měl jste přímou zkušenost.

Když jíte, konejšíte svůj hlad, který vás do restaurace přivedl. Přijdete-li do restaurace a budete-li jen číst jídelní lístek, váš hlad ukojen nebude. Když restaurace nabízí hliněné atrapy jídel, nemůžete je sníst. Jestliže to však uděláte, nebudete uspokojen.

Jste tu, mí drazí přátelé. Jsem velmi spokojen i s výsledky. Dostalo se mi velkého povzbuzení. Někteří lidé mi poskytli absolutní radost. Žádám však každého z vás, kdo je tu přítomen - a je vás tu dost z celého světa - abyste dávali světlo každému. I jediná zápalka dokáže spálit celý les nevědomosti. Zkuste tedy jednu zápalku, zápalku "jsem svobodný" a nevědomost bude okamžitě spálena.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 12. zář 2019 6:17:21

Meditace

Žádné cvičení, nic, co zabírá čas, vás nemůže vyprostit z pout. Nic, co je konáno s představou času, vás nepovede ke svobodě, jež je mimo čas. Musíte z času vyskočit. Co je čas, kromě představy "já jsem tělo"? Můžete bez této představy čas vnímat? Myslet si "já jsem to či ono", to je nadutost.

Abyste se zbavil svého zvyku, vycházíte prostřednictvím smyslů ven. Pro kontrolu mysli je bezpodmínečně nutná meditace. V meditaci lze zadržet mysl, která má ve zvyku stáčet se ven. Musí to být meditace bez úsilí, nejógová.

Jógová meditace vám může dát větší vědomí těla. Já mluvím o meditaci zaměřené na svobodu, o meditaci, kdy je pozorována mysl ve svém zdroji. Jógovou meditací lze dosáhnout klidu, ale když meditace skončí, zvyky mysli přetrvávají. Děje se tak proto, že je zaměřena na tělo, a ne na svobodu.

Meditací vedoucí ke svobodě je dotazování se na Já. Taková meditace uvězní všechny vnější tendence mysli. Jen pozorujte zdroj Já. Pozorujte, kde vznikají myšlenky. Bděle! Ostražitě! Bez úsilí! Najděte to. Když vzniká Já, vzniká i tělo a projevení. Toto projevení je vaší projekcí založenou na pocitu Já jsem.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 12. zář 2019 12:53:19

Nevím, co si mám myslet o cvičeních, o nichž jsem četl v knihách.

Můžeme se setkat s mnoha metodami předepisovanými pro různé povahy. Každá vás učí něco určitého dělat, ať už je to fyzická, slovní nebo mentální činnost. Základem všech těchto cvičení je mentální gymnastika. Nezajímají se o zvání klidu. Tuto prostou pravdu nikdo neučí.

Zůstanete-li tichý, všechna náboženství selžou. Selže falešné učení. To je způsob, jak najít mír a lásku mezi lidmi. Zůstaňte tichý. Celá struktura náboženství se pak zhroutí. Náboženství vám přináší strach. Strach z pekla. Když nebudete dělat to a to, přijdete do pekla. Všechna náboženství učí tomuto strachu, všechna jsou založena na strachu z pekla. Žádné náboženství neučí, jak zůstat tichý.

Zůstanete-li tichý aspoň na pár minut v průběhu celého života, možná se vám podaří dosáhnout míru. To je způsob, jak dosáhnout skutečnosti, osvobození, nirvány. Zůstaňte tichý.

Je to na vás. Podle svého temperamentu si lidé volí různé cesty, po kterých jdou. Jen velmi málo z nich ztichne aspoň na pět minut. Místo toho chodí do Himálaje, do chrámů, na poutě. Jen málokdo stráví doma v tichosti aspoň pět minut.

Učitel tedy není zapotřebí. Když učitel říká: „Jen zůstaňte tichý", jeho obchod nevzkvétá.

Když vám učitel řekne, že nemáte vůbec nic dělat, že máte jen zůstat tichým, k čemu pak je? Jeho obchod nepokvete, a tak vám musí říci, abyste něco dělal. Žádné náboženství nebude potvrzeno, žádné knihy nebudou vydávány. Nepte žádné učení. Jen zůstat tichý. Bez ticha není NIKDE spočinutí.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 12. zář 2019 15:11:51

Vzpomínám si, že jsem měl v minulosti zážitky blaha a potěšení a když teď sedím, vždycky čekám, že to bude zase takové. Nechci jen ticho. Očekávám něco víc.

Říkám vám: neočekávejte nic! Vaše mysl způsobila projevení, které po projekci běží dál. To vám nedá mír. Proto zjistěte, kde toto očekávání vzniká. Toto očekávání jste nesplnil žádným jiným způsobem. Nyní můžete strávit pár minut zkoumáním, z čeho tato naděje vzniká.

Místo aby vybíhala za svými smysly, je mysl uvězněna a připoutána ke svému zdroji. To, co chcete, je mír mysli, správně?

Ano.

Tak teď si můžete posloužit. Proč jste chodil za tolika guruy a do tolika ášramů? Měl jste z toho nějaký užitek?

Dovedu provádět cvičení, která mi někdy dělají dobře.


Cvičení nejsou problém. Můžete pořád sedět. Jóga tělu jistě prospívá, ale o to nejde. Je-li vaše tělo nemocné,. můžete dělat určité věci, abyste tělo zachoval: provádět určitá fyzická cvičení, můžete jíst dobrou sattvickou potravu nebo praktikovat jednoduchá jógová cvičení.

Jestliže však provádíte cvičení za účelem nějakého zisku, je to něco jiného. Hledání jakýchkoli sil provádí ego s myšlenkou "já konám".

Jednou jsem v Himálaji potkal člověka, který ovládal mnoho sil. Dovedl levitovat (sedět ve vzduchu). Měl síly manifestace. Jeho guru mu však v okamžiku své smrti řekl: "Ukázal jsem ti všechno, co znám, ale nenašel jsem konečnou pravdu. Hledej tedy toho, kdo ti nejzazší pravdu může dát."

Netoužíte-li po ničem, dostanete vše, co existuje, aniž jste o to žádal. Musí snad král říkat, že chce nějaký dům anebo jinou věc? Patří mu celé království. To dostanete i vy. Nežádejte nikde nic jiného.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 12. zář 2019 17:36:44

Na světě se provádí nespočet praktik, cvičení a sádhan. Různé jógy, mantry, uctívání atd. Otázkou je, co je cílem, co chcete. Různé praktiky mají různé cíle. Můžete třeba mluvit o brahma, protože věříte, že "já" znamená individuální vědomí. Brahma je však to, co je bez jakýchkoli atributů. Souhrn poznání o sobě samém, jež je bez druhého. Vůbec žádná dualita. Tomu se říká brahma.

Cílem je brahma bez atributů, které je mimo dosah mysli a intelektu. Odhaluje Samo sebe Sebou samým, protože je mimo mysl, intelekt a smysly i mimo dosah jakéhokoli cvičení. Odhaluje se samo. K tomu, abyste ve tmě něco našel, musíte mít světlo. Abyste viděl světlo, světlo nepotřebujete. Je to světlo samo. Samo sebe odhalující, samozářící. Je jedno bez druhého, protože je bez atributů.

Radím vám, abyste realizoval to, co je bez atributů, neposkvrněné, věčné brahma. Cvičení mohou očišťovat nebo vám mohou poskytnout nějakou dočasnou úlevu. Jaký druh cvičení je vašemu cíli nejblíž?

Těch málo lidí, kteří chtějí realizovat absolutní brahma, medituje jen o brahma bez atributů. Při meditaci o brahma bez atributů neexistuje žádný předmět meditace. Žádné soustředění na předmět z minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti. Meditujte o neposkvrněném brahma, jež není nic jiného než váš vlastní átman, váš základ, vaše vlastní podstata.

Nejste-li bezprostředně schopen sledovat, co se tu děje, můžete ve cvičení chvíli pokračovat. Pomalu uvidíte, že ten, kdo medituje a to, o čem medituje, mizí.

Když už si chcete něco myslet, proč si myslíte "já jsem tělo", nebo něco, co není trvalé? Když už chcete mít myšlenku, když bez ní nedovedete být, proč nemyslíte "já jsem brahma"? Když už chcete cvičit, pak je myšlenka "já jsem brahma" nejvhodnějším cvičením. Je to cvičení, které je nejblíž vašemu cíli. Každý ášram, každé centrum vám poskytne nějaké léčení nebo vám uloží nějaké cvičení, abyste byl zaměstnán. Proč? Protože tu nikdo nerealizoval pravdu, aby vám řekl: ,Jen zůstaňte tichý."

Kdyby vám říkali, abyste byl tichý, k čemu by tu ášramy a centra byly? Komerčně by zkrachovaly. Co může být lepším učitelem nebo lepším učením, než "buďte tichý"? To je učení mého mistra.

Kdo jiný mohl v tomto století dát toto poučení ? Je jediným učitelem tohoto století, který mohl říci "zůstaňte tichý". Zůstat tichý je jediný způsob, jak uniknout z koloběhu utrpení. Cvičení, rituály, mantry nebo provádění jógy jsou velmi dobré, protože něco v tomto směru je lepší než být ztracen ve světě. Někteří z vás již Pravdu přímo zakusili, jiní chtějí další objasnění a někteří nechápou, co se tu děje. Dovolte, abych to vysvětlil. Každé cvičení, které provádíte, je zaměřeno na určité centrum. Tělesné cvičení působí na tělo. Dechovými cvičeními jsou pránájáma, kundaliní, krija a tak dále. Rádžajóga a intelektuální cvičení jsou zaměřena na centrum mentální.

Protože vaší podstatou je vždy vědomí, neexistuje nikdy doba, kdy by nebylo vědomí přítomno. Když jste v bdělém stavu a jste zapojen do světských nebo duchovních činností, jste si vždy velmi dobře vědom toho, co děláte. I ve snovém stavu si uvědomujete snícího a sen. Někdy se probudíte k dalšímu bdění a uvědomujete si, o čem jste snil. Jste si vědom i radosti, kterou jste prožíval v bezesném spánku.

Když odmítnete ostatní stavy - bdění, snění a spánek - zůstane mysl v pokoji, v míru. V tomto míru jste velmi vědomý!

Toto vědomí je přítomno ve všech stavech. Vědomí je základem, pramenem, zdrojem. Žádné slovo nedokáže vřit, co to je. Nemůžete ani popřít, že vědomí existuje vždy.

Vědomí je existence sama! Samotné blaho! To nelze popřít.

Vidíme-li zralost lidí, kteří jsou nyní zde na satsangu, můžeme o těch věcech mluvit a oni je mohou dosáhnout. Někteří z vás to zažili a o své zkušenosti hovořili. To mi přináší velikou radost.
Návštěvník
 

Re: Procitni a chechtej se

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 13. zář 2019 12:35:03

Já takto svět nezažívám. Zdá se, že existují období, kdy si nejsem jist, že jsem vědorný.

Popíráte tedy vědomí, ano?

Správně.

Nejste si toho popírání vědom? Vypadá to tak. (Smích)
Návštěvník
 

Další

Zpět na Poonja (Púndža, Papadží)

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků