Láska

Re: Láska

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 19. kvě 2019 5:30:25

Ježíš nás učí, že vědomí Já jsem je láska. Mojžíš nás učí, že Já jsem, naše ryzí vědomí a bytí, je Bůh. Apoštol Jan říká, že Bůh je láska, což apoštol Pavel zdůrazňuje: kdo nemá lásku, nemá nic. Kdo nemá lásku, nemá Boha a kdo nemá Boha, nemá opravdu nic, co by jej naplňovalo a chránilo.

Indové vyznávají důležitost lásky, když učí, že jedna z cest k Bohu je láskou. Blížíme se k Bohu a spojujeme se s ním v lásce, kterou k němu pěstujeme. V tom se shodují i se Starým zákonem a Ježíšem, kteří slibují věčný život v Bohu těm, kteří plní přikázání lásky k Bohu, k bližním i k sobě.

Láska je nedělitelná. Není možné milovat Boha a nemilovat své bližní i sebe. Přikázání lásky je proto shrnutím praxe bhakti jógy, cesty k Bohu láskou. V takto pěstované lásce se učíme žít v Bohu a její silou se k němu blížíme.

Láska není jen cit, ale mnohem víc: je božským principem, který je Bohem. Jako takový má i velkou moc a sílu: pomáhá uskutečňovat to, co plně milujeme. Přitahuje to svou skutečnou přitažlivou silou.

Láska sama nerozlišuje. Právě proto je potřebné milovat moudře, to co je hodno lásky, aby nás nemoudrá láska nepoutala k věcem a bytostem nebožským. Pak trpíme, ale nikoliv proto, že milujeme, ale proto, že milujeme nemoudře. K tomu přispívá nesprávné přesvědčení, že blaženost lásky nám poskytuje předmět nebo osoba, kterou milujeme. Pravda je, že dárcem štěstí a blaženosti je sama láska jako Bůh a nic jiného.

Indové učí, že nejvyšší Skutečnost, Bůh, je sat – čit – ánanda neboli bytí – vědomí – blaženost. Starý zákon učí, že Bůh je bytí a vědomí, vyjádřeno slovy: vědomí Já jsem. Ježíš a apoštolové k tomu dodávají lásku. Tak nám vzniká trojice bytí – vědomí a blaženost lásky. Ánanda Indů je blaženost lásky, která je Bohem.

Pokud se prožíváme – uvědomujeme jako vědomí Já jsem, prožíváme hluboký klid a mír tohoto vědomí, ale nutně nemusíme cítit blaženost, ánandu, pokud nemáme lásku. Láska v nejvyšší Skutečnosti vědomí Já jsem nemůže chybět. Bez ní není úplná, což ale platí i opačně: bez základu vědomí Já jsem se neobejde opět ani láska. Úplné dosažení Boha není jen ve vědomí Já jsem ani jen v lásce, ale výhradně v jednotě milujícího vědomí Já jsem. Musíme se naučit žít jak v lásce, tak ve vědomí Já jsem, pokud má být naše dosažení úplné.

Nejvyšší Skutečnost je proto blažeností lásky vědomí Já jsem.

Bytí – vědomí – láska patří k sobě. Jen v jejich jednotě je život ve věčné božské blaženosti. Láska je vlastní vědomí Já jsem. Ono, vědomí Já jsem září láskou, když odstraníme překážky, které brání jejímu vyzařování. Láska, její podstata nespočívá v dosažení toho, co nebo koho milujeme, ale v ní samé. Je Bohem a proto k blaženosti nepotřebuje nic jiného ani druhého, prostě proto, že má sama vše, co potřebuje. Naplňuje se sama sebou, je plná svým božstvím. Dává se všem a všemu bez rozdílů, ale ke svému naplnění nepotřebuje nic stvořeného. Není na ničem závislá, nic jí nechybí. Proto, kdo ji má, má vše, kdo ji nemá, nemá nic. Vše, co potřebuje, aby přinášela své božské dary, je svoboda, aby mohla v nás bez překážek vládnout a zářit sama sebou.

Kdo ji chce nalézt a žít v ní, nalezne ji v Sobě v jasném, svobodném vědomí Já jsem tak, že odstraní vše, co je s ní v rozporu a ponechá jí plnou svobodu. Pokud ji čímkoliv podmiňujeme, pak ji omezujeme a tak ji i sebe znesvobodňujeme.

Láska je vždy činná již tím, že svobodně a bez překážek v nás vládne a září. Nepotřebuje zevní skutky, aby se naplnila. Ona sama je skutkem nejvyšším. Je Bohem, noumenon, existuje sama o sobě a sebou. Milování je její činností, ale nikoliv jí samou. Nemůže nezářit sama sebou, ale její záře není zevně viditelná, ale existuje stejně jako existuje Bůh a také tak působí i když pro svou vnitřní slepotu ji nevidíme. Jako Bůh je láska vždy sama skutkem nejvyšším. Ten, kdo ji žije a je činný, již proto, že ji chová, nemůže se dopouštět ničeho zlého. Pravá charita je vždy výsledkem, vyjádřením Boha lásky v nás, ale sama není ještě láskou. Proto charita bez lásky se míjí svým účinkem, protože jí chybí Bůh. I kdybychom se druhým rozdali beze zbytku a nebyla v tom láska, opravdu bychom jim nepomohli.

Věřme proto samotné lásce a spoléhejme na její moc a nikoliv na to, co milujeme a co není samým Bohem. Nenalezneme ji a její štěstí a blaženost nikde jinde než v Bohu, prostě proto, že jí je sám Bůh. Proto ji hledejme tam, kde je: v nás – v Bohu. Pokud ji takto nalezneme, nemůže nepůsobit i když zůstáváme v klidu. Klid lásky rozhodně není nečinností, jak si ve své nevědomosti a pod vlivem svého materialismu myslíme, ale nepřetržitou činností, vyzařováním lásky a její božské moci.

Největší a pravou lásku máme všichni v sobě. Pokud ji necháváme svobodně působit, tak nás spolehlivě chrání před zlem ve všech jeho podobách. Střeží naši mysl zejména před nejhorším zlem, zejména citů, které se snaží zmocnit naší mysli. Kdo myslí a cítí v lásce, nemůže myslet a cítit něco zlého. Taková je moc Boha pravé lásky.

Láska a Já jsem jsou jedno, jediným Bohem. Udržujme proto oboje trvale v sobě a nerozdělujme, co Bůh spojil. Naše spočívání ve vědomí Já jsem se musí dít v lásce a s láskou a nikoliv v pouhém klidu sebe si vědomého, božského bytí. Já jsem, má-li být blažené, ánanda, nemůže mu chybět láska.

Nečekejme, že se objeví sama, ale připravujme jí vědomě cestu a prostor, aby se mohla plně projevit. Proto vše, co je s ní v rozporu, musí být odstraněno. Máme milovat spravedlivě, stejně v Duchu vědomí Já jsem Boha, bližní i sebe a dávat každému, co jeho jest.
http://www.pratelejirihovacka.cz/clanky ... laska.html
Návštěvník
 

Re: Láska

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 27. kvě 2019 5:12:07

Láska
(Emanuel)

Lásku ve vesmíru nevyčerpáte ani pokud
ji budete absorbovat od tohoto okamžiku
na věky věků.
Láska je celistvá existence.
Láska je vesmírnou komunikací.
Je energií, která stvořila vesmír a udržuje
jej v chodu.
Bůh je Láska.
Veškerá hmota je tvořena Láskou.
Existuje organická Láska, která promlouvá
ke každému, pokud aspoň někdo
naslouchá.
List drží pevně na větvi právě díky Lásce.
Návštěvník
 

Re: Láska

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 27. kvě 2019 5:13:25

Láska může hýbat světem a také to dělá.
Co jste si mysleli, že točí Vaší Zemí,
pokud by to nebyla Láska ?
A z čeho se asi skládá oheň Vašeho
Slunce a buňky Vašich těl a hvězdy
na Vašem nebi a vědomí ve Vašich
srdcích ?
Všechno to je Láska. Není nic kromě
Lásky.

Nenechejte se zmást maskami a pózami.
Láska je klihem, který drží Vesmír
pohromadě.
Návštěvník
 

Re: Láska

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 27. kvě 2019 5:14:40

Největší potřebou duše je dosáhnout
takového stupně Lásky k sobě samému,
který přinese jednotu, v níž budou
odstraněny soudy, které způsobily tolikou
bolest.
Návštěvník
 

Re: Láska

Nový příspěvekod Jana » čtv 06. čer 2019 4:47:11

Lída píše:
Nic píše:Láska sama je tou největší dokonalostí, krásou, blahem...

Už jsem někde v diskusi psala, jak se podle mých zkušeností projevuje opravdová láska k druhým: ochotou jim naslouchat, hlubokým zájmem tomu druhému porozumět a být mu užitečný způsobem, který - podle jeho dosavadních reakcí - by pro něj mohl být přijatelný.

Když láska chybí, člověk se v diskusích snaží především pokaždé ´vyhrát´ a mít ´pravdu´. Znovu a znovu vnucuje svůj názor druhým a nezajímá ho, co by dotyčnému mohlo být v dané chvíli opravdu nápomocné. Nebere vůbec v úvahu, že to co by mohlo někomu druhému pomoci se případ od případu liší a že právě proto Probuzení často odpovídají na tutéž otázku každému tazateli trochu nebo úplně jinak.

Při neschopnosti pokusit se v diskusi pokaždé pozorně, se zájmem si přečíst, co ten druhý napsal, a zareagovat pak na to způsobem, který by mu mohl být v něčem užitečný, dochází znovu a znovu jen k neustálému opakování vlastního přesvědčení - tedy k uspokojování vlastní potřeby druhé poučovat a sám se tak utvrzovat ve svém přesvědčení.


Ty mluvíš o vztahu s dobrou vůlí, ale Láska je radostí a štěstím samotného Bytí. Láska je zmizení iluze dvojnosti, poznáním bytosti jako svého vlastního já v jiné formě, je štěstím pravého Já, blahem, ve kterém zcela zmizí iluze ega, veškeré touhy, chtění.

Stejně tak, jako je možné v jedné bytosti vidět zcela odlišné typy bytostí, stejně tak se nám může rozmanitě jevit cokoliv, diskuze, život...

Z těch nejtemnějších úrovní nevědomosti se nám život jeví jako těžký, strastiplný, nepřátelský, bez lásky, diskutující jako protivníci, kteří si potřebují něco dokazovat.

A při probuzení je láska - přesně tak jak to říkají mudrcové - doslova vším. Zmizí konatel - proto zmizí i jakákoliv vina. Zmizí všechny ty rozmanité motivace. Láska je jedinou skutečnou motivací.

Diskuze a celá ta iluze dvojnosti a hra na probouzení, je jen zábavnou podívanou, ve které ve skutečnosti vůbec o nic nejde, protože každá bytost v ní je ve skutečnosti Božstvím, které bere na sebe převlek individuality.

A i kdyby ta bytost udělala cokoliv, nemůže to její hodnotu a dokonalost nijak snížit.



3,40 "Když se na fotografii toho muže podívám, nosím jeho fotografii u sebe kvůli pobavenému výrazu v jeho očích..."

Obrázek
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6877
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Láska

Nový příspěvekod Jana » úte 11. čer 2019 4:14:24

Je tak nádherné zakoušet jednotu s tím, co poznáváme jako lásku.

Ale být zajedno s tím, co soudíme, odsuzujeme, viníme, by bylo peklo.

Proto je Láska pro probuzení do Pravdy tak nezbytná.

Proto je tak osvobozující možnost rozhodnout se považovat vše za dobré, neb On to učinil.

Největší potřebou duše je dosáhnout
takového stupně Lásky k sobě samému,
který přinese jednotu, v níž budou
odstraněny soudy, které způsobily tolikou
bolest.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6877
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Láska

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 19. čer 2019 5:05:27



Člověk se nikdy neosvobodí zapíráním.

Osvobozuje se pomocí Lásky.


Boj o Světlo je nádherným voláním, ale
Světlo nemůžete nalézt bez toho, abyste
uznali existenci temnoty.
Duše, které dokonalou touhou bojují, jsou
tak blízko dokonalosti, jak jen kdokoliv
v lidské formě může být.
Ten, kým jste nyní, je jen nezbytným
mezistupněm na cestě k tomu, kým
budete později.
Tak postupujete ve věčnosti.
Buďte se svou nedokonalostí spokojeni,
nebuďte jí však uspokojeni.
Kdo požaduje dokonalost ?
Jen Vy - duše uzamčené v lidské formě
z nějakého důvodu věříte, že dokonalost
je požadavkem.
Není.
Požadavkem je dobrá vůle, otevřené
srdce.


To je ta dokonalost, která se vyžaduje -
dokonalá touha. Dokonalost vesmíru
obepíná nedokonalost lidského světa.


Snažte se porozumět svým negativním
pocitům, tak jako milující matka chápe
zmatené a vyděšené dítě.
Pokud u Vás dojde k nahlodání slupky
Vašeho zapírání Boha, jedná se
o nejslibnější okamžiky Vašeho života.
Nezapírejte tu část své osoby, která dlí
v temnotě nebo se opět projeví.
Když si uvědomíte své chybné úsudky,
špatně načasované nebo zle míněné
myšlenky a činy, když rozpoznáte svoji
touhu po odplatě, své strachy
a neodpouštění, tehdy si teprve můžete
gratulovat.
Váš nový vhled do těchto věcí Vám
umožní zvládat je mnohem vědoměji.
Tato příležitost tady je.
Dveře již byly otevřeny.
Světlo bylo zažehnuto.
Uvědoměním si dáváte dar, kterým
se otevíráte růstu a změně.

Nekritizujte se, v temnotách totiž nejste
schopni vidět
.


Když objevíte Světlo ve svém nitru,
pochopíte, že jste vždy byli v samotném
středu moudrosti.


(Emanuel)
Návštěvník
 

Re: Láska

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 24. čer 2019 11:52:58

Návštěvník
 

Re: Láska

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 06. zář 2019 6:39:03

Proč je láska spojená s bolestí?

Obrázek

Pokud máte lásku spojenou s bolestí, tak vám říkám, že jste lásku doposud nezažili. Láska je radost, oslava života a nemá s bolestí nic společného. S bolestí je bezprostředně spojena manipulace, představy a očekávání, které mylně nazýváme láskou.

Nejhloupější věta, kterou říkáme je ta, že láska bolí. Tento falešný vzorec jsme převzali a uvěřili mu, to je vše. Ztotožnili jsme se s tím, že láska je bolest, a proto se jí bráníme. Uzavíráme se do sebe a pěstujeme si ochranný krunýř, aby nás nikdo nemohl zranit. Ze své úrovně vědomí si neuvědomujeme, že tak popíráme život a bráníme se mu.

Láska je život. Láska je to, z čeho vše ostatní vychází. Láska je naše existence.

Lásku spojujeme s bolestí, když nás někdo opustí, nebo když člověk, kterého milujeme, dělá něco, co nás trápí i zraňuje a my nechápeme proč. Jenomže tato bolest nepochází z lásky, ale ze strachu. Bojíme se, že budeme sami, že nás ten druhý opustí, že nás nemiluje, že nám nikdo neuvaří, neuklidí, nevypere, nepomazlí se s námi a tak dále. Bolest pochází ze strachu z toho, že o někoho přijdeme, že někoho ztratíme. Je to sobecký akt, protože myslíme pouze na sebe, nikoliv na druhého, a to nemá s láskou nic společného. Láska sama o sobě dává, nic si nebere. Romantické filmy nám předkládají příběhy o tom, jak láska vypadá. Písně mluví o lásce ve spojitosti s bolestí, ale to je jen iluze. Opravdová láska nebolí, ale léčí. Položte si ruku na srdce a zeptejte se sami sebe: Milovali jste někoho pro něj samotného, proto, že byl, pro jeho existenci?

Když budete mít štěstí, tak se s opravdovou láskou setkáte a pocítíte blaženost, otevřenost i volnost, která je nespoutaná, bez očekávání a svobodná. Na tento pocit nikdy nezapomenete, protože se liší od všech představ o lásce. Když na někom lpíte a máte očekávání, vždy dojde ke zklamání, které je spojeno s bolestí. Proto vás zvu k tomu, abyste otevřeli svá srdce, jedině tak se stanete láskou.

Možná jste četli knížku “7 klíčů lásky”, ve které se píše, že každý má svůj projev lásky. Nesouhlasím. Láskou buďto jste, nebo ne. Klíče nebo způsoby projevu jsou naučené vzorce náklonnosti, sympatií a radosti z přítomnosti druhého. Láska se nedá ohodnotit, protože je sama o sobě. Ve chvíli, kdy se jí snažíme projevit, ztrácí se, protože vše, co jde projevit, je pouze důkazem něčeho. Láska se dokázat nedá, ta je a je v každém z nás.

Když ji najdete v sobě, pochopíte, že nemá s bolestí nic společného. Jinak řečeno lásku naleznete, když naleznete sami sebe. Podíváme-li se na děti, uvidíme čirou lásku, a to proto, že jsou sami sebou. Postupně se to začne kvůli okolí měnit. Děti zapomenou na sebe a získají představu o lásce. Co to je, jak vypadá, jak se chová. Přitom ji mají v sobě, pouze na ni zapomněli. Lásku můžeme pocítit tehdy, kdy jsme našli sami sebe a v tu chvíli bereme i druhé takové jací jsou bez toho, abychom je chtěli měnit k obrazu svému.

Pokud opravdu milujete svého partnera, budete jej milovat i přesto, že nebude s vámi, protože vám půjde o jeho štěstí a ne o vlastní prospěch. To je opravdová láska. Láska, kterou většina lidí zná, potřebuje ujištění o její existenci, činy, dárky a tak dále. Tak jsme se to naučili a myslíme si, že, když nám partner nedá dárek na narozeniny či valentýna, podvádí nás a nemiluje. Nebo když zrovna nedělá to, co po něm chceme, zlobí se na nás a dělá to schválně. Nechápeme, že je to jeho volba a že naše manipulace ho k takovému chování pouze vede. Udělá to rád, když bude s láskou požádán, nikoliv když mu to bude nařízeno. To jsou zásadní momenty porozumění mezi ženou a mužem, které je potřeba pro kvalitní a zdravě fungující vztah pochopit. Pokud máte takovou situaci v partnerství, můžete se na mě obrátit a podíváme se na to prostřednictvím přímé konzultace.

Když si uvědomíme, že lásce se naučit nedá, že ta je, ať chceme, nebo nechceme, a upustíme od hloupých představ, jak má vypadat, náš život se promění a s ním i naše vnímání lásky.
https://www.michalsloncik.cz/
Návštěvník
 

Re: Láska

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 22. lis 2019 12:40:54

Návštěvník
 

Re: Láska

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 02. pro 2019 12:40:36

Návštěvník
 

Re: Láska

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 05. pro 2019 14:54:07

Návštěvník
 

Re: Láska

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 06. pro 2019 18:36:32

Návštěvník
 

Re: Láska

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 20. pro 2019 10:35:45

Návštěvník
 

Re: Láska

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 07. úno 2020 7:49:12

Ztraťte se v lásce

Návštěvník
 

Re: Láska

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 06. bře 2020 17:50:10

Tazatel: Můj strach mně nedovoluje milovat nebo být milován.

Maharadž: Prosím, pochopte, že pocit lásky k druhým, nelze vyvolat vědomě a záměrně.

Tento pocit lásky musí být pochopen a láska se rozvine.

Ti, kdo pochopili lásku k Já, k vědomí, k já jsem, jako skutečnou lásku, se sami stali láskou.

Vše s nimi splynulo.



Tato chemická látka, která činí tělo funkční, je tou nejmenší z nejmenších a zároveň tou největší z největších. Obsahuje celý vesmír, je sama láskou a Bohem.

Tato chemická látka, vědomí, zajišťuje světlo, které umožňuje světu pokračovat.

Tato láska není láskou individuální; touto láskou je princip přebývající ve všech bytostech, životní síla.

Začněte s touto emocionální láskou a přebývejte ve svém bytí. Cokoliv se stane, odehraje se v tom, co bylo zhmotněno v čase a prostoru;

z naprosté neexistence přišla hojnost.

Tělo se narodí, zabere svůj prostor, a poté odejde, ale Absolutno zůstává nedotčeno.

Tento věčný stav přetrvává i přes veškeré dění. Celý hmatatelný a viditelný svět, který tu je, přejde do prázdnoty. Nicméně, tato prázdnota je také stav proto i ta přejde do Absolutna.

Před Vědomím. Šrí Nisargadatta Maharadž
Návštěvník
 

Re: Láska

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 30. bře 2020 20:42:17



Dotaz: Proč buddhismus podporuje lásku k přírodě a nepodporuje také romantickou lásku mezi dvěma lidmi?

Odpověď: Láska k Matce Zemi by měla být pravá láska. A pokud je to skutečná láska, může to přinést spoustu štěstí vám i Matce Zemi.
A romantická láska, pokud je to pravá láska, může přinést také spoustu štěstí.
Ale pokud to pravá láska není, způsobí to, že trpíte ...
Návštěvník
 

Re: Láska

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 21. dub 2020 7:50:17

Jaké jsou úrovně lásky?

Někteří z vás se fyzicky milují. Někteří z vás jsou zamilovaní romanticky. Někteří z vás jsou vědomě láskou.

Osoba, která je vědomou láskou, je láskou ve vztahu ke všemu, co potkává. V romantické lásce se do někoho zamilujete a řeknete: „Jsem do něj zamilovaná“ nebo „Jsem do ní zamilovaný“, což znamená, že tato osoba je moje spojení s místem v sobě, kde jsem láskou. Potřebuji tě. Miluji tě. Protože když se k vám dostanu, cítím to místo v sobě a necítím to, pokud nejsem blízko vás.

Problém je v tom, že žijete v čase a zemřete nebo odejdete nebo ztratíte zájem nebo se stanete spojením někoho jiného, ​​takže vás nejen miluji, ale také nenávidím, protože se bojím, protože máte nade mnou takovou moc. To je romantická láska. To je téma nesčetných básní a milostných písní.

Ach, ale když jsi dorazil do další fáze, když jsi přišel k meditaci, když bydlíš v tom místě ve své vlastní hrudi, což je láska, nepotřebuješ nic a všichni, na koho se díváš, jsou tví milovaní. Každý, na koho se podíváš.

Nejprve je to trochu společensky komplikované, ale pracuje se na tom, dokud to není tak bezpečné, že nemusíte sbírat milence. Můžete jít po ulici a podívat se do očí jiné bytosti a milovat ji tak úplně, že nejste vy a není ona, existuje jen přítomnost, okamžik, láska. Nikdy vám neunikne žádný krok.

Jak se tedy ve svém každodenním životě stáváte nástrojem sociální změny? Stáváte se v sobě projevem lásky, projevem nezvoleného vědomí, stáváte se přítomným okamžikem, každý, kdo se k vám přiblíží, je osvobozen vaší přítomností, pokud je připraven. Nikomu neděláte nic. Žijete svůj život.

Jaký život žijete? Jaký vaše dharma vyžaduje.

Pokud je vaším úkolem protestovat proti nespravedlnosti ras, protestujete. Pokud je vaší prací výchova rodiny, vychováváte rodinu. Pokud má být vaše práce být dobrým právníkem, jste dobrým právníkem. Pokud má být vaší prací obuvník, jste obuvník. Pokud je vaše práce meditovat v jeskyni, meditujete v jeskyni. Žádná vina, žádná odměna. Děláte svou dharmu. Každý čin děláte jako prostředek k tomu, abyste se stali tímto meditujícím, láskyplným přítomným okamžikem.

-Ram Dass
Návštěvník
 

Re: Láska

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 09. kvě 2020 7:57:57

Láska je synonymum pro Vědomí

Obrázek

Vědomí ovládané, nikoliv ovládající. Vědomí schopné vcítit se do ničím nezkreslené reality. Vědomí vnímavé, odlišující moudrost od znalostí, schopné vcítit se do Jednoty všeho se vším. Vědomí schopné porozumět odlišnostem a schopné bezpodmínečně milovat. Zvyklosti, související s bezděčnými pocity odlišnosti jeden od druhého, se vztahují k programu, se kterým jsme se nenarodili, byl nám dán výchovou. Těchto programů je celá řada a každý má svá specifika. Láska vetkaná do vyššího vědomí dokáže porozumět všude přítomným emocím, viděné, slyšené a vnímané nerozděluje v dualitě nastavených životních programech. Láska, ve stavu vyššího vědomí, je poznatelná pokud se vzdáme své dualistické osobnosti. Nastavení v nedualitě zakusíme v okamžiku, kdy bez podmínek uznáme sami sebe za dokonalou, šťastnou, milující a milovanou bytost, aniž bychom se s kýmkoliv jakkoliv srovnávali. Což není ve společnosti zcela běžné, protože nevyužívanou předností člověka je přímé porozumění Jednotě vědomí, porozumění plnosti života KAŽDÉ bytosti v takové svobodě, pro jakou se sama rozhodne. Láskyplné projevy tedy vyžadují vyvážený nervový systém, který nám umožňuje lásku skutečně prožívat, s lehkostí přijímat a s radostí dávat. Nikoliv v domnělé lásce, ze zvyku, jen nespokojeně přežívat.

Obrázek

Naučit se žít na úrovni vyššího vědomí je možné pouze pokud opravdu chceme. Ale pouze chtít, bez aktivního sebepoznání, pro spokojený život nestačí. Radovat se ze života, tady a teď, také nelze bez důkladného sebepoznání. Můžeme začít pozorováním naučených automatických reakcí, testováním osobní tvárnosti, rozhodnosti a otevřenosti, nastavením schopnosti zbavit se (podvědomých) zvyklostí. Žádná zvyklost není neměnná, ani zvyklost lenosti něco se sebou udělat. Často lpíme na snadno získatelných požitcích a prožitcích, o kterých si marně myslíme, že nás učiní šťastnějšími.

Neměnná není ani zvyklost dívat se na svět pohledem ega, ani používání „mocenských zvyklostí“, o kterých někdy ani nevíme, že je používáme

Náš mozek je neustále připraven přijímat vstupní údaje mapující naše okolí. Většinu těchto údajů a informací zpracovává programově. Používá programy poplatné mechanizmům osobních zvyklostí, poplatné racionálnímu vědomí ega více než potlačenému vyššímu vědomí. Vyšší vědomí, čili Láska, nemá nic společného s mocenským vědomím ega. Vědomí ochranitelské lásky máme od přírody naprogramované v základních instinktech, které jsou důležité pro přežití, o tom žádná. Vědomí ovládané racionalitou máme naprogramované výchovou a vnucenou představou, že lásku a štěstí si buď musíme zasloužit, nebo vynutit na svém okolí. Naučili jsme se lásku a štěstí zatěžkávat podmínkami, falešnými představami, nezvládnutými emocemi, nedoceněnými a nesprávně používanými smyslovými vjemy. Tvrdošíjně trváme na zvyklostech, které máme stanovené racionální myslí, vnucené společenskými postoji, poplatnými v té které vývojové době. Vědomí Láska má mnohem širší rozhled, nepodléhá neměnným zvyklostem ega. Vědomí Láska je nejjemnější, nej-laska-vější vesmírnou energií, je POZORU–HODNOU vědomou substancí.

Obrázek

Na Vědomí Lásky se můžete naprogramovat, poté se vám příjemné, přínosné a obohacující situace budou dít stále častěji. Nic se nezmění, pokud změnu neprovedete vy sami. Jak, to už bylo nesčetněkrát řečeno, ale jen málokdo to skutečně udělá. Můžete začít uvědoměním si, že máte ve svém srdci slunce, že životní energii můžete za každých okolností čerpat ze slunce, tedy ze sebe, ne z ostatních. Další změny nastanou už jen díky samotnému procesu pozorování vlastních myšlenek a emocí. Pozorováním všeho, co vám ubírá energii, a všeho, co ubírá energii – vašim přičiněním – ostatním lidem či situacím kolem vás.

Změny ve vašem životě nastanou díky odhalení nesprávných forem myšlení, sebezničujících a neplodných náplní vlastních myšlenek, různých mentálních návyků a nástrah věčně nespokojené mysli. Pozitivní změny nastanou postupným odhalením všeho, co vás vede k přesvědčení o nenaplněném, nešťastném životě. Postupným odhalením „programových“ pocitů ne-štěstí.

Základem spokojeného, krásného a naplněného života je naučit se ovládat vědomé myšlení, uvědomovat si především: jak a o čem nejčastěji přemýšlíme

Stereotypní myšlení, plné skrytých nástrah, skrytých hlavně v podvědomí, je příčinou všeho nechtěného, co se odehrává ve vašem životě. Každou životní zkušenost můžete ohodnotit nově, neprogramově, v návaznosti na přítomný okamžik, v návaznosti na zrcadlení, které se časem zcela určitě překlopí ve váš prospěch. Radost a spokojenost se dostaví, pokud si v životních zkušenostech, ať už v příjemných či nepříjemných, budete uvědomovat především právě prospěch z vašeho nového, ačkoliv někdy nepříjemného vnímání sebe sama v různých situacích. Jde o vnímání vlastní životní energie v ničím nezkreslené pravdě, neboli o vnímání nepřetržitého proudu esenciálních vláken tvárnosti sebe sama. Neboť vždy máte na výběr jak se zachováte, jaký přístup zvolíte, tím sami sebe tvarujete, pokud to budete dělat vědomě, uvědomíte si životní zrcadlení na každém kroku.

Obrázek

Životní zkušenosti si vytváříme sami. Přítomný okamžik je nám dostupný nepřetržitě, přesto se naše mysl pohybuje v imaginární minulosti či budoucnosti a v nejrůznějších virtuálních realitách. Obzvlášť pokud vše kolem sebe neustále hodnotíme, subjektivně posuzujeme, včetně druhých osob, věcí a situací, které objektivně ani posuzovat nelze. Smysluplné aktivity Vědomí Lásky jsou nám stále k dispozici, ale my máme tvrdošíjně raději silné ego, které nás odvádí od radosti a každodenního štěstí. Například tím, že spoustu věcí, záležitostí a lidí vnímáme jako nepřátelské, tím, že zrcadlový svět naší mysli vnímáme jako sled náhodných událostí. Tím, že to, co považujeme za příjemné, je pro nás zároveň nedosažitelné. A také tím, že to, co považujeme za nepříjemné je výsledkem programů, které v sobě nevědomky nosíme. Programů poplatných pro naše osobní (subjektivní) myšlení a vnímání, které nás odděluje od vnějšího prostředí, dokonce nás odcizuje od Vědomí Lásky, jímž ve skutečnosti JSME.

Představte si člověka, který má doma spoustu knih, v každé volné chvilce čte, má spoustu vědomostí. V kolektivu se projevuje tak, že své vědomosti neustále ostatním předhazuje. Okolí, protože má každý dost svých starostí, jej ale vnímá spíše nepříjemně. V podstatě sečtělé ego tohoto všeználka nikoho nezajímá. Náš mistr vědomostí si tedy v kolektivu vybere toho „nejhloupějšího“ člověka, který je nejméně vzdělaný, člověka „jednoduchého“, který si ale na nic nehraje a projevuje se skutečně takový, jaký je – bezelstný, nevychloubačný, obyčejný a upřímný. Všeználek záměrně předhazuje, formou cíleně mířených „inteligentních“ otázek, tomuto obyčejnému člověku promyšlené i náhodné návnady, jen proto, aby jej ztrapnil. A vyžívá se v tom, že tímto způsobem dává ostatním najevo, jak on sám je chytrý. Není zlý, v podstatě mu ani nejde o ztrapnění svého kolegy, jen má vnitřní potřebu upozornit na svou dokonalou maličkost. Za tímto účelem ale ztrapňuje svou oběť, která si ani neuvědomuje, co se ve skutečnosti děje.

Obrázek

Aktivní a výmluvný všeználek, ačkoliv zvídavý knihomol, se odhalené hlouposti svého kolegy nahlas směje, ovšem způsobem, který opět upozorňuje hlavně na jeho sečtělost a znalost cizích slov. Téměř každému je ale jasné, kdo je v těchto situacích skutečným hlupákem. Kdyby všeználek prohlédl situaci ve Vědomí Lásky, pochopil by, že člověk, do kterého se s požitkem cíleně a netaktně strefuje při každé příležitosti, je paradoxně zrcadlem jeho vlastní hlouposti. Vnímavý pozorovatel si záhy ještě navíc všimne, že náš všeználek se vychloubá „načteným virtuálním světem“, ale pokud promluví o svém vlastním životě, o skutečné osobní realitě, nebo o realitě týkající se celé skupiny, tak si vlastně na vše jsoucí kolem sebe jen ztěžuje. Skutečný svět vidí převážně černě a pesimisticky, nic mu není dost dobré. Je dokonalým příkladem naprogramování na dualistické vnímání světa, včetně oddělování na já a ti ostatní.

Představitel hlavní role v tomto příběhu, sečtělý všeználek, si neuvědomuje své zvyklosti, své programové nastavení, jeho ego je, ale pouze jednostranně, přesvědčeno o určité osobní dokonalosti. Což by nebylo až tak nepřijatelné, pokud by zde nehrál roli pocit nadřazenosti a pocit osobního uspokojení. Přitom je na druhý pohled jasné, že tento člověk není ve svém životě šťastný. Proto hledá pocit uspokojení v této své aktivitě namířené proti jinému člověku. Například pronesená věta: „Už jsem unavený životem“, vás v jeho případě ani nepřekvapí. Představitel vedlejší role „hlupáka“ v tomto příběhu je ve své „obyčejnosti“, „jednoduchosti“ a bezelstné upřímnosti, i když to nemá ve svém životě jednoduché, svým způsobem mnohem šťastnější.

Život se vám podstatně změní, zpříjemní a zjednoduší už jen tím, že přestanete posuzovat, odsuzovat, že přestanete vnímat svět jen podle vlastních vnitřních vzorců a programově nastavených pravidel, jak by měl svět dle vašeho mínění vypadat, jak by se měli lidé chovat, a co by měli podle vás dělat či nedělat. Pouze Vědomí Lásky sledující svět v přítomném okamžiku, tady a teď, je schopné toto realizovat bez jakéhokoliv vnitřního či navenek projeveného „násilí“. Bez skrytého pocitu osobní marnosti, takto jednoduše dokáže Vědomí Lásky přijmout nová životní pravidla a v praxi i dokázat, že fungují. Přesto si z nových pravidel nikdy nevytvoří nové zvyklosti, protože dobře ví, že se vše proměňuje a nic nezůstává stejné. Vědomí Lásky nezatěžuje své bytí záští, zlostí, žárlivostí, strachem, obavami, podezřívavostí a přesvědčením, že všechno ví nejlépe. Třešničkou na dortu je pochopení, že cokoliv způsobujeme druhým lidem, způsobujeme na jemnohmotné úrovni (zrcadlově) sami sobě. Vědomí Lásky nic takového pro dosažení trvalého štěstí a radosti nepotřebuje, samo sebe považuje za klidnou, milující a spokojenou esenci vyššího bytí, tady a teď proměněnou v člověka.

Příčinou věčné nespokojenosti se životem je nevědomost, cynismus, špatné mentální návyky a mentální potřeby, osobní touhy spojené s připoutaností, strach z neuspokojení, strach z nudy nebo ze samoty, zloba, pokud nám něco nebo někdo překazí plány, různé deprese z pocitu nedostatku čehokoliv, bezdůvodné pocity ohrožení, potřeba ovládat a komandovat. To vše lze ze života vědomě vynulovat, včetně všech úzkostí spojených s mnoha dalšími osobními návyky a vnitřními programy. V přítomném okamžiku nepotřebujeme žádné programové návyky, svévolné zvyky, žádné závislosti. Tady a teď vždy můžeme něco získat anebo ztratit, to je sice pravda, ale záleží jen na přístupu, na tom, jak dokážeme různé situace přijmout. Není nutné chtít měnit vnější svět, pokud si přiznáme, že si jakoukoliv spokojenost vždy něčím podmiňujeme.

Vnější okolnosti se promění současně se změnou struktury našeho myšlení, se změnou naprogramovaných reakcí na životní okolnosti

Dokonce i v případě, že nebudeme provádět zásadní změny v životě, samotná změna myšlení, vnímání a prožívání emocí je zcela postačující. Nakonec proměnu sebe sama – dosažení vyššího vědomí – snáze provedeme právě v dobře známém prostředí.

Vědomí Lásky nepoužívá žádná měřítka na štěstí, je štěstím samo o sobě, za každého počasí, za každé situace.

Vědomí oddělené od lásky zakouší neklid, neuvědomuje si, že zoufalství či úzkost je osobní volba. Neuvědomuje si zastaralé programy vzniklé převážně v dětství. Těmito programy jsou naučené a nesprávné postupy „jak dosáhnout štěstí“. Například představy podporované emocemi, že ke štěstí nás dovedou hmotné věci, anebo lidé, od kterých vyžadujeme, aby nás učinili šťastnějšími. Některé tyto vnitřní procesy, především ty podmíněné slůvky: až a kdyby, nás paradoxně činí nešťastnými, protože prostě nefungují. Dokonce i kamarády a životní partnery si často vybíráme pouze podle podvědomých návyků, podle ne vždy na první pohled viditelného hodnocení: tento člověk mi přinese spokojenost a štěstí, nikoliv podle vnitřní intuice, jež je nejdůležitější vlastností Vědomí Lásky.

Pouze Vědomí Lásky to vidí zcela jasně a nezkresleně, chápe iluze štěstí v nesplněných tužbách a přáních, ve vyčerpávajících emocích, není závislé na žádných výsledcích, k ničemu se nepřipoutává. Neplýtvá energií v obavách o budoucnost. Nedostatek Vědomí Lásky si můžete uvědomit díky nejrůznějším pocitům, které vám říkají, že vnější svět není ve shodě s vašimi vnitřními programy, požadavky nebo egem tvarovanými představami. Upřímně si uvědomit každou situaci, kdy něčím nebo někým manipulujeme, protože své běžné jednání obyčejně za manipulace nepovažujeme, je jedním z dalších kroků, vedoucích k sebe-proměně. A v konečném důsledku vedoucí k nejedné „proměnné“ týkající se změn v zrcadlení vyššího světa zpět do naší každodenní reality.

Obrázek

Záleží jen na nás, zda se ztotožníme s Vědomím Lásky, nebo s podmíněnými rolemi našeho tady a teď, které mylně považujeme za nejdůležitější součásti našeho života. O lásku nemusíme usilovat, nemusíme si ji pracně zasloužit, Vědomí Lásky k nám lásku a spokojenost, v jakékoliv podobě, samo přivede. Dalším krokem na této cestě je bezvýhradně opustit myšlenkovou minulost, všechny viny a pocity oběti, a to z toho důvodu, že náš život začíná v každém okamžiku zas a znovu. Osud nemáme pevně stanoven, osud si vytváříme v přítomnosti. Zvolme proto osudové: miluji život, miluji bezpodmínečně, včetně sebe, miluji své vnitřní dítě, a všemu a všem odpouštím příčiny všech dřívějších vnitřních zranění, nejsou již součástí mého nového vnitřního Vědomí Lásky, jsou součástí odejité minulosti.

Počítejte ale s tím, že pokud s tímto procesem začnete, třeba zítra, neskončíte s ním za měsíc, ani za rok. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že vše výše uvedené je pravdivé a proveditelné. Sebe-poznávat se můžete klidně po celý život, a jisté je, že se váš život postupně změní. Časem si spokojeně řeknete: „Téměř neznám slovo PROBLÉM.“ Myšleno skutečný, neřešitelný životní problém. Přesto se budete stále učit, a to díky setkávání s novým prostředím a se stále novými lidmi. A jakýkoliv okamžik, příjemný i nepříjemný, dokážete bez zbytečných emocí využít ke svému (duchovnímu) růstu.

https://www.psychologiechaosu.cz/laska- ... um-vedomi/
Návštěvník
 

Re: Láska

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 01. čer 2020 17:09:48

Mistr Saint-Germain – Jen Božská láska platí

Pozdrav vás Bůh, milí přátelé, jsem Saint Germain. Přicházím k Vám na perutích lásky. Ne, nikoli jako galantní muž plný šarmu, jak si mne někteří z vás rádi představují.

I když je možné, že se pár příležitostí během mého života, kdy jsem působil jako hrabě de Saint Germain, vyskytlo, kdy to tak mohlo vypadat. Ale věřte mi, už tehdy jsem měl bránu k duchovnímu světu natolik otevřenou, že mi pozemské radosti nepřipadaly důležitější než úkol, který mi byl svěřen. Tím však nechci nijak vystupovat proti pozemským radostem tělesné lásky, něžnostem a flirtům. Mají vskutku svůj smysl, dodávají sílu a božské nápady i všem lidem, kteří se ocitnou v blízkosti zamilované dvojice. To nejdůležitější však je, že jakmile se skrz zamilování otevře alespoň na malou skulinku kanál k všeobjímající Lásce, začnou k buňkám zamilovaných proudit interdimenzionální informace. Požehnaný je ten, kdo tuto skulinu otevírá víc a zvídavě zkoumá vyšší světy!

Dnes jsem přišel, abych pohovořil o Božské lásce. Na úrovni, na které se nyní nacházím a kde s mnoha dalšími podporuji blaho Země, neexistuje pozemská láska v té formě, po jaké toužíte a v jaké ji praktikujete. Tady už nemáme pozemská těla. Prožíváme lásku ve formě vyšší extáze, kterou můžete vnímat i vy, když se zcela otevřete. Ale i pak to dokážete jen v omezeném rozsahu, přestože současná doba je pro to příhodná zrychlujícím se a rozšiřujícím procesem (transformace). Čistý záměr, vycházející ze srdce způsobuje, že se skulina k božství zvětšuje, takže se extáze božské prvotní myšlenky stále víc přibližuje a může být i částečně prožívána. Uměním je vnášet tuto skulinu a tuto extázi do každodenního života.

Obrázek

Podívejme se nyní, co vše je Božskou láskou. Božská láska je vším a ve všem. Dokonce i ten největší padouch má v sobě božské semínko, Lásku. Láska je všude, v každém a ve všem. Nevybírá si, neomezuje se jen na někoho. Peníze přitom nehrají vůbec žádnou roli. Všimněte si, kde se vynořuje skutečný pocit požehnání, Láska. Určitě ne ve světě peněz a jeho hráčů. I když i tam existují tací, kteří dokáží opětovně vnímat jiskření Lásky a pokoušejí se vnášet ji i do světa financí a ekonomiky. Třeba prostřednictvím seminářů, meditací a podobných záležitostí. Pomalu pronikají do světa byznysu a pootevírají skulinu. Někteří pak mají chuť zkusit jiné povolání, jiní zas zkoušejí ve světě peněz aktivovat Lásku. Neboť peníze, ať už papírové nebo virtuální, jsou vlastně také Láskou, prvotní energií. Způsob jejího vyjádření závisí na tom, jak se používá. Láskou totiž nelze manipulovat, lze ji však podporovat, otevírat se jí a uhlazovat jí cestu.

Vraťme se k životu, který jsem vedl jako hrabě de Saint Germain. Co myslíte, že bylo mým cílem? Přinášet lásku do aristokratického světa. Do královských paláců, do šlechtických domů, kde panovalo tolik dekadence, mocenských choutek, přetvářky a kde se přirozeně hledala i láska, často pomýleným způsobem, neboť se věřilo, že peníze přitáhnou schopnost lásky. Tak tomu však jistě není, i když i boháč může být velmi schopný milovat. Mým tehdejším úkolem bylo otevírat srdce lidí pro změnu. Pro to, aby do všeho mohla protékat láska a tím také otevírat oči pro bídu a nespravedlnost. Do určité míry se mi to povedlo. Z hlediska dalekosáhlých důsledků to v průběhu času mělo dobré a rozmanité účinky. Kdyby tehdy s otevřeným srdcem naslouchali mým radám a upozorněním, nemuselo dojít k francouzské revoluci, přinejmenším v té formě, v jaké proběhla. Stejně se nakonec vše dalo do pohybu. Mohlo se ušetřit hodně bolesti, avšak jak víte, člověk inklinuje spíš k tomu poučit se až skrz bolest a utrpení.

Zaměřte se nyní na svět vašeho vlastního bytí. Udělejte si chvíli čas, abyste si uvědomili, kdy jste svém životě pociťovali lásku. Nemám na mysli úspěch nebo splnění cílů, o které jste usilovali, ani životní štěstí dětí, které jste porodili a vychovali. Mám na mysli lásku ve tvém srdci a láskyplný pocit k sobě samotnému. Že vše je dobré takové, jaké to je. Zkusme se trochu porozhlédnout kolem sebe. Zamysli se chvíli nad světem, bídou, utrpením, válkami, znečištěním životního prostředí, aférami odposlouchávání a podobnými záležitostmi. Co si o všem tom dění myslíš a jaké máš při tom pocity? Strach, nepochopení, odpor, znechucení a možná i to, že je dobře, že žiješ tady a nikoli někde v nějaké válečné džungli? Správně, buď vděčný za to, co tu smíš prožívat. Inkarnoval ses do oblasti, kde jsou základní životní potřeby uspokojovány, v případě nouze i státními institucemi, i když ani tady jistě není všechno takové, jaké by to mohlo být. Nemusíš však hladovět. Máš svou postel a můžeš si myslet, co chceš a svobodně to vyjadřovat. Nikdo tě nevsadí do vězení, když prohlásíš: “Stát je zkorumpovaný a zralý pro změnu!“ Jinde to lidé vyslovit nesmějí, protože by je za to uvěznili.

Neříkám to proto, abys zůstal skromný a spokojil se s málem. Skromnost není žádnou ozdobou, většinou je vštípena výchovou, což často vede k ustrašenosti, opatrnosti a nesmělosti. To pak často vyústí do neupřímnosti a nečestnosti, protože určité potlačené potřeby chtějí být naplněny jiným způsobem. Sleduj mé myšlenkové pochody a pochop, co tím skutečně myslím. Pokud žiješ v zemích, kde můžeš číst tyto řádky, pak jsi sytý. Jsi nasycen, i když tě trápí určité starosti; to patří k procesu vyjasňování a čištění – jsi stále ještě na Zemi, v její dualitě, a máš náměty, které je třeba čistit. Proto jsi ostatně tady, nebo si to už snad zapomněl?

Teď bych tě chtěl požádat, aby sis položil ruku na srdce a vyvolal v sobě pocit vděčnosti. To se většinou po nějaké chvíli děje automaticky, jakmile se dotkneš rukou hrudníku a srdce. Vnímej intenzivně hlubokou vděčnost. Je to tento pocit: „Je o mne postaráno, nic se mi nemůže stát, mé Vyšší já stojí při mě a ukazuje mi cestu“. Pak se ještě jednou s tímto pocitem vděčnosti podívej na scenérie válek i na informace z médií, zkrátka na všechno to, co udržuje v chodu světové dění. Vše je vytvářeno uměle – i z nashromážděných zkušeností, i z jiných životů, z toho, co každý člověk zažil v dětství a v mateřské děloze. Točí se to kolem dokola jako kolotoč. Každý jede jedno nebo víc kol, aby pak vystoupil. Možná si pak zvolí jiný kolotoč, který vyžaduje jiné předpoklady, vyšší vibrace a odpovídající vyšší cíle. Z kvality Božské lásky, která sídlí v tvém srdci, poznáváš skutečné bytí všeho. Tato planeta právě mění svůj hrací plán. Avšak podobně, jako se to může přihodit při hře, kdy si někteří chtějí zabrat hračky pro sebe, což znáš třeba z pískoviště, dochází k hádkám, nikdo nechce ustoupit a hračky pustit. Protože ještě nevědí o nových hračkách a o tom, jak mohou nádherně působit. Proto tady na Zemi běsní válka mezi světlem a temnotou. To dokážeš svým božským pohledem dobře rozpoznat. Nyní je však otázkou, zda chceš vést válku i ve svém životě. Nebo by ses už raději chtěl podívat a vnímat, jaké nové hračky na tebe čekají? Všechny mají ještě mnohem víc Božského světla ve svém jádru.

Když si budeš častěji pokládat ruku na srdce a rozšiřovat v sobě pocit vděčnosti, získáš sílu pro zvládání dalších témat a oblastí, které můžeš sám pročišťovat, projasňovat a naplňovat novými nápady. Vděčnost činí život lehčím a to důležité na tom je, že získáš víc porozumění pro ostatní. Máš porozumění i pro politiky? Ne? Dokážu se vžít do tvých pocitů. Přesto však svým božským pohledem rozpoznáš, že se kvůli své minulosti a svým uloženým starým vzorcům nemohou chovat jinak. Zvolili si tuto cestu. Možná si už začínají uvědomovat, že se dostali do slepé uličky. Šéf spojených národů na druhé straně oceánu si všechno představoval úplně jinak, když poprvé přebíral svou mocenskou pozici. Poskytli mu sice chvíli k nadechnutí, ale pak se přece jen dostal do spárů těch, kdo skutečně drží nitky ve svých rukách. Zeptáš se mě, zda ho mohou vydírat. A koho by nemohli? Na co lze takového člověka nejlépe dostat? Na zcela osobní záležitosti, jinak řečeno vnitřní slabiny. Nikdo tady na Zemi není bez chyby, to by bylo nemyslitelné, žijete přece v dualitě. Dokonce i mistři, kteří si pro tuto nádhernou dobu vybrali pozemské tělo, aby mohli Zemi sloužit, zápasí s tímto pozemským atributem.

Existuje jen jediný klíč, který přináší mír na Zemi, a tím je Božská láska, prvotní instance, jež je bez duality. Přichází nyní na tuto planetu stále silněji jako energie Jednoty, jako „Zlatá vlna“, jak ji nazývá Kryon. Je to síla, na kterou se může napojit každý člověk, s jejíž pomocí může oslabovat vliv duality a s rukou na srdci rozvíjet božsky moudrý pohled. Je to možnost, jak ve vlastním bytí zahájit změny, které lze nazvat božskými. Pro dualitu je velmi přiléhavé přísloví, že by si každý měl nejprve zamést před vlastním prahem, nebo-li neměl by druhému předhazovat a vyčítat to, co sám dělá. (V němčině zní toto přísloví doslova: Neměl bys házet kamenem, když sám sedíš ve skleníku – pozn. překl.) Tvůj skleník bude odolný vůči kamenům, protože žádný kámen tě nemůže zasáhnout, budeš-li posilovat svou interdimenzionální nohu silou svého otevřeného srdce. Z něj proudí Božská láska, která může transformovat vše, skutečně vše. Ostatně opravdová skromnost má původ v hluboké vděčnosti za to, že člověk může být tady na Zemi a pomáhat i ostatním lidem.

V tomto smyslu Já jsem
Saint Germain

Článek je k volnému nekomerčnímu využití, změny v textu nejsou povoleny.
http://www.barbara-bessen.com/saint-ger ... ember-2013
Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 11 návštevníků