Nejdokonalejší léčení

Nejdokonalejší léčení

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 22. kvě 2019 16:00:09

"Překročte halucinaci oděleného já"

Rozhovor s Deepakem Choprou o jeho knize "Léčení sama sebe"



Redaktor - Takže všeobecná představa o zdraví je taková, že se jedná pouze o sázku do loterie. Kurzy jsou nastaveny ve váš neprospěch. Vypadá to, že když onemocníte, tak se to stane jen tak, takový je život. Někdo onemocní, někdo vzkvétá. Vaše kniha však takovou představu zpochybňuje. Říká: Nikoliv, nejde nezbytně o sázku do loterie. Říkám to správně? Je to tak správně?

DCH - Správně. Myslím, že porozumění zdraví a blahobytu prošlo za posledních 40 let několika fázemi vývoje, přinejmenším v Západní vědě. Nejprve bylo potvrzeno spojení mysli a těla, nyní víme, že ve skutečnosti ani pojem spojení mysl-tělo není správný. Mysl a tělo jsou neoddělitelně jedním. Podobně jako čas a prostor jsou neoddělitelně jedním, jako jsou neoddělitelné hmota a energie, vlna a částice, tak také i mysl a tělo jsou jedním. Mysl není jen v mozku, jen se zdá, že hovoří anglicky s indickým přízvukem v mozku. Mysl je všudypřítomná.

Dalším ztělesněním naší evoluce je to, co nazýváme integrativní (ucelená) medicína. Není to jen tělo-mysl, ale v podstatě životní styl. A životní styl obsahuje vše. Jak spolu zacházíme, jak k sobě mluvíme. Jak se k sobě chováme navzájem, naše emoce. Ale také kvalitu našeho spánku a všech ostatních věcí. 6 pilířů dobrých životních podmínek, o kterých píšu v knize, ale také i jinde, podrobněji. Spánek, meditace, řízení stresu, emoce, výživa, pohyb, joga pranayma a zázemí jsou velice důležité. Naše vnitřní mikrobiologické prostředí, genom, mozkový, imunitní a endokrinní systém jsou součástí toho, co bychom mohli nazvat léčbou sama sebe. A pak třetí vývojový stupeň v tomto směru se týká veškerého tajemství Vědomí, poněvadž je to "jak víme to, co víme" záležitostí ontologického základu Vesmíru, či je jeho základem, Vědomím. Stále zkoumáme to, co se nazývá "Velký problém vědomí".
Návštěvník
 

Re: Deepak Chopra - "Léčení sama sebe"

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 22. kvě 2019 16:00:26

Redaktor - Pojďme se však na moment ještě vrátit k nemocem.
Obrázek

DCH - Protože strach ze smrti je také nemocí.

Redaktor - OK. Vy ale říkáte, že pokud ochořím, ovlivňuji to, jak se mi daří, nejen tedy pomocí léků nebo něčeho dalšího. Říkáte, že mám svou roli při ovlivnění svého imunitního systému a svého vlastního dobrého bytí.

DCH - Koho tím myslíte, když řeknete "já"?

Redaktor - A je to tady! Nevytáhl jste to na mně trochu brzy?

DCH - Ne, to ne. Protože "Já" je Vědomí. A čím více jste vědomý, tím zdravější budete. Čím více si své volby uvědomujete, tím více si jste vědom své zkušenosti (toho, co zažíváte), protože to, co nazýváme biologickým organismem, náš biologický organismus, je metabolismem zkušeností ve Vědomí. Jste účastníkem, ať už jste nemocný anebo zdravý. Jakmile se vyvineme v našem pochopení, bude budoucnost dobrého bytí osobní, předvídatelná, jistým věcem předcházející, účastnická, na samotný proces orientovaná.

A čím dříve si to uvědomíme, tím dříve převezmeme zodpovědnost za svůj spokojený život.
Redaktor - Takže. Jak si mohu být jist, že ono, jak jste jej pojmenoval, "Já jsem", není jen nějaké uplatnění jakéhosi sociologického triku sama na sobě? Víte, o těch věcech nejsem dosud přesvědčen...
Návštěvník
 

Re: Deepak Chopra - "Léčení sama sebe"

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 22. kvě 2019 16:01:11

Obrázek

DCH - Pokud je všechno měřitelné... Kdybych vám právě řekl, že zmizelo vaše důchodové spoření. Že s ním utekl Bernie Madoff. Ano? Během tohoto okamžiku se zvýší váš krevní tlak, vaše krevní destičky začnou divočit a začnou být "lepkavé", tělo se zahřeje, zvýší se hladina zánětlivých markerů, zvedne se hladina adrenalinu, kortizolu, imunitní systém se začne vypínat, ale dvě vteřiny později vám řeknu: To byl jen vtip.

Vrátíte se do normálu. Takže každý posun ve vědomí, každá zkušenost ve vědomí a její interpretace, což také ovlivňuje to, jak myslíme, jak se chováme, jak hovoříme, jak se k sobě navzájem chováme, to vše ovlivňuje náš organismus.

Redaktor - Ta stará věc, síla pozitivního myšlení, že by v tom byla nějaká pravda? Vy říkáte, že je to více než to.

DCH - Ano, je to velice naivní. Pozitivní myšlení. Znáte to, jsou lidé, kteří jsou nechutně pozitivní. Udělali si z toho způsob chování. Pozitivní myšlení může být velice stresující. Důležitější je mít mysl klidnou, než pozitivní. Pokud je v klidu vaše mysl, je v klidu také vaše tělo. Zrcadlící mysl, klidná mysl, bdělá mysl. Potom bude vaše tělo odrážet tyto aktivity mysli. Ne, já v pozitivní myšlení nevěřím.

Redaktor - Před mnoha lety jsem měl přítelkyni, a když jsem ji po čase potkal, neviděl jsem ji nějakou dobu, tak byste u ní mohli říci, že má skutečný problém s dutinami, pořád kýchala a všechny ty věci... A já udělal tu chybu, že jsem jí řekl: No, to vypadá skutečně jako pořádná rýma. Na ni to mělo vliv, jako bych ji střelil, nebo tak, jelikož reagovala: "Tohle neříkej. Nemůžu říkat, že mám rýmu. Můžu pouze říci, že mám její symptomy."

Protože ona se nacházela v takovém bodě, ve kterém, kdyby se zmínila, že má rýmu, by se dostavilo byť jen malé připuštění si tohoto faktu... Co byste jí poradil?

DCH - Nazval bych to popíráním.

Redaktor - Ale ona tu rýmu měla a to co se jí odehrávalo v hlavě...

DCH - Ano, ona se snažila jen doběhnout sama sebe uměle vytvořenou náladou a představou, že to není skutečné. Realita je být vědomý, to je vše. Potom se vše odehrává spontánně, a to je nejvyšší inteligence. Nikoliv být biologickým robotem, který je neustále ovlivňován lidmi a okolnostmi do předvídatelných směrů, čímž je bohužel zasažena převážná většina lidstva. Jsme pod hypnózou společenského podmiňování. Můžete se zvednout a zajít do Starbucks a poslouchat, o čem se lidé baví. Anebo můžete zajít do jiného Starbucks, či jiné restaurace, uslyšíte ty stejné konverzace. Všichni tam jsou.
Návštěvník
 

Re: Deepak Chopra - "Léčení sama sebe"

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 22. kvě 2019 16:01:53

Obrázek

Redaktor -Takže když už tu rýmu mám, tak to nejlepší, co pro sebe mohu udělat, je že řeknu: Uvědomuji si, že mám rýmu?

DCH - Nejlepší věc, co pro to mohou udělat, je minimalizovat svá rizika dostat rýmu.
Spěte dobře...

Redaktor - To však není příliš nápomocné, pokud tu rýmu už mám.

DCH - Já si ale nepamatuji, kdy jsem měl naposledy rýmu.

Redaktor - Ach jo. Přinutil jste mě závidět. Což je úplně jiná emoce.

DCH - Mimochodem, první známka ohroženého imunitního systému je rýma. Lidé, kteří dobře nespí, dostanou rýmu. Lidé, kteří jsou stresovaní, dostanou rýmu. Lidé, kteří mají rozhozený denní biorytmus, mají rýmu. Lidé, kteří mají chaos v mikrobiomu, dostanou rýmu. Rýma je první známkou toho, že je váš imunitní systém ohrožen. Takže tu věc, které říkáme rýma, virální infekce, nijak nepodceňuji.

Redaktor - Ve vaší knize jsou super místa s několika skvělými větami, celými stránkami. Ale jeden řádek jsem si podtrhl téměř okamžitě...

Toto je věta z "Léčení sama sebe": "Nyní se máte příležitost vyvíjet vědomě."

Jak se můžeme vědomě vyvíjet? Co to vůbec znamená?

DCH - Chápání evoluce v Západním světě se dotýká především tzv. biologické evoluce. A Darwinovská evoluce je založena na tom, co nazýváme náhodnými mutacemi a přirozeným výběrem. S tímto mám mimochodem problém. Náhodný znamená, že nevíte, co to způsobuje. Nyní víme, že mnohé mutace jsou vlastně environmentální. Dokonce i mutace spojené s onemocněním. A mutace jsou nepředvídatelné. Ale nikoliv nutně náhodné, nějaký skrytý faktor lze vždy dohledat. Nicméně, o biologickém vývoji hovoříme většinou tehdy, pokud jej spojujeme s evolucí v Západním světě. Východní tradice si evoluci, přinejmenším lidskou evoluci, spojují s vývojem vědomí, v podstatě uvědomění si Vědomí. Prvním krokem je proto postoupit nad rámec biologického robota, nad rámec automatické reaktivity. Nalezněte své centrum Bytí a reagujte kreativně a vědomě na situace, okolnosti, události a lidi. Anulujte to, co lidé nazývají stres.

Poněvadž stres není někde tam venku - ve světě, není ve vás, stres je vaše interakce a vaše interpretace ohrožení.

Vždy existuje tvůrčí řešení problémů. Dokonce i když se jen zastavíte a párkrát zhluboka nadechnete, usmějete se a vědomě na situaci zareagujete, namísto aby... Však to znáte, když vás někdo vytroubí v dopravní zácpě, tak vy mu to oplatíte a ukážete prostředníček, můžete být naladěni jako Mozart. OK. To je tvůrčí reakce. Přímo v tom okamžiku. Kromě toho ale být soustředěný nebo vědomý, je tu ještě intuice, tvořivost, vyšší vize, hluboká zkušenost toho, čemu říkáme dokonalost, která je součástí náboženské zkušenosti v každé kultuře. Navíc je, přinejmenším ve Východních tradicích, pojem kosmické Vědomí, které je ve stejný čas lokální a ne-lokální, či - v křesťanské teologii - bezprostřední a transcendentní. A to je božské Vědomí, které je týmž Vědomím ve vás, tak jako ve mně. Ve skutečnosti všude. Je to jednota Vědomí, která překonává oddělení a má zkušenost jednoty se vším, co existuje, protože oddělení je vjemový produkt, nikoliv realita. Ve skutečnosti nás svým způsobem věda odstrčila od "toho božského", dala nám sic skvělé technologie, božské i ďábelské, ale ve skutečnosti ten pád obnáší vidění světa v rámci "já a vše ostatní", zatímco jde o aktivitu Jediného Celku. Takže evoluce vědomí je našim dalším krokem od člověka k meta-člověku a naše tělo, to vám zaručuji, bude tento vývoj následovat, protože toto kopíruje různé stavy vědomí.
Redaktor - Velice se mi líbí skutečnost, že jste byl na začátku ovlivněn románem Arrowsmith od Sinclaira Lewise. Je tam postava doktora, který je plný morálních dilemat a snaží se potřít mor. Jakou epidemii se snažíte potřít vy nyní?
Návštěvník
 

Re: Deepak Chopra - "Léčení sama sebe"

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 22. kvě 2019 16:02:40

Obrázek

DCH - Epidemii oddělení. Epidemii ...

Redaktor - mne a ne-mne? To se snažíte potřít?

DCH - Mne a ostatních, což způsobuje vše, od sociální a ekonomické nespravedlnosti, přes klimatické změny planety v neudržitelné míře, po války a terorismus. Tento mor se musí léčit, tak, abychom mohli žít na klidnější, udržitelnější, zdravější a radostnější planetě, což není naše privilegium, nýbrž naše povinnost. Je to naše povinnost, přinejmenším kvůli našim dětem a jejich dětem. Jinak riskujeme zánik. Zůstaly nám kmenové mysli, avšak dopracovali jsme se k moderním schopnostem sebezničení.

Redaktor - Myslím, že to byl Einstein, kdo pravil, že technologie, kterou nyní používáme, atomová technologie, je jako žiletka v rukou tříletého dítěte.

DCH - Ano, a nyní v rukou nezralých světových vůdců, kteří se jako tříletí chovají.

Redaktor - Také jste na začátku kariéry zvažoval dráhu novináře. Samozřejmě toho litujete, protože dnes byste mohl být Někdo. Proč jste to zavrhl?

DCH - Chtěl jsem být novinářem, spisovatelem, a můj otec mi ke 14ým narozeninám věnoval pár knih, jako Aerosmith, či O údělu člověka od Williama Somerset Maughama. Všechny hlavní postavy v knihách byli lékaři. Takže jsem skončil jako lékař.

Redaktor - Ano, stále ovlivněn. Ve vaší knize Léčení sama sebe a v dalších vašich pracích jsem četl o vašem konceptu lásky a o její hlavní roli v tom bývat zdravý a spokojený. Připomnělo mi to, že jsme před lety měli na sympoziu válečného zpravodaje, Chrise Hedgese, který napsal knihu "Války, síla, která nám dává smysl". A tam nám řekl, že všechny zprávy z válčení, které udělal, v jeho životě přivodily takovou úzkost, že nemohl spát, ať byl kdekoliv, vyjma míst, kde žili lidé, kteří se vzájemně milovali. Potom si v noci dobře odpočinul. Jak byste toto vysvětlil?

DCH - Nu, jak definujeme lásku? Láska není jen pocit, láska není jen emoce. Mohou to být všechny ty věci, ale láska je nejzazší pravdou v srdci Stvoření, což je jednota Vědomí, což je To, z čehož jsme všichni odlišeni, z čistého Vědomí. A Odlišení není Oddělení. Vaše tělesné orgány jsou odlišeny jedinou pluripotentní (schopné vyvolat více efektů) kmenovou buňkou. Ale nejsou od sebe odděleny, že? Jsou neoddělitelné. Potřebujete všechny. A tak podobně my, jako životní formy, jako vnímající bytosti, jsme odlišnými aspekty toho, co bychom mohli nazvat čistým Vědomím, nebo Vědomím a návrat k této celistvosti je cesta, kterou nazýváme láskou. Je to začátek cesty, i její konec. Znáte T.S.Eliota: Neměli bychom ustávat ve svém zkoumání, které ústí do místa, kde jsme začali a místo uviděli úplně poprvé.

Takže láska je začátek cesty, láska je cesta a láska je konečným cílem cesty. Je to jediná pravda. Když se vidím ve vás, láska, když se vidím v této věci, je to krása. A láska a krása a pravda a dobrota a evoluce vědomí jsou neoddělitelné. Láska je léčení.

Redaktor - Takže je to možné, když jste v domě, kde lidé milují jeden druhého?

DCH - Vaše tělo se začne vracet k samoregulaci a homeostatické rovnováze. Tohle se dá nyní prokázat, je to vše měřitelné.

Redaktor - A to i přesto, že nejste jedním z těch lidí, kteří se vzájemně milují? Jste jen host, to můžete pocítit, že vás jejich láska ovlivňuje?
Návštěvník
 

Re: Deepak Chopra - "Léčení sama sebe"

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 22. kvě 2019 16:03:22

Obrázek

DCH - Pro Vědomí neexistují hranice. Každá hranice je duševním výtvorem. Řeknete, že to je hranice mé bytosti, avšak tento vzduch je váš dech, stromy jsou vaše plíce, tato země se recykluje jako vaše tělo, oceány, řeky a vodstvo jsou vaším oběhem. Máte osobní tělo, máte univerzální tělo a obě jsou stejně tak vaše. Nemůžete také existovat bez druhého. Ve skutečnosti je vaše osobní tělo jen pohybem univerzálního ekosystému existence Bytí.

Redaktor - Pojďme ještě chvilku o té lásce. Říkáte ...

DCH - Motivací i pro hanebné činy je láska. Je to výkřik po lásce.

Redaktor - Prr, prr, nenávist?

DCH - Ano. Nenávist je výkřik po lásce. Je to výkřik po pozornosti, náklonnosti v nějaké formě uznání a přijetí. Všichni násilníci byli zneužití. V jistém smyslu. A povětšinou v dětství. Dětství je nejvíce, nejchoulostivější a nejkřehčí fáze naší existence, která programuje naše vědomí po zbytek našeho života. Pokud bylo dítě milováno a přijato a bylo mu poskytnuto množství náklonnosti, uznání a dobrosrdečnosti, nebude toto dítě nikdy nenávistným dítětem.

Redaktor - Takže, pokud, ano... jo, je to skvělé. Ale pokud tu je někdo, kdo byl zneužit a stane se nenávistným člověkem, je možné, aby se tato osoba uzdravila sama? Pokud je tomuto člověku dána láska, existuje možnost. Proto je odpuštění tak důležitým aspektem naší existence. Odpustíte, protože chcete léčit. Včetně sama sebe. Odpustíte ne proto, že si myslíte, že druhá osoba zaslouží odpuštění. Odpustíte, protože vy si zasloužíte pokoje. A když jste v pokoji, jste schopni milovat a tato láska léčí i člověka, kterému odpustíte.

Redaktor - Takže když vám potřebuji něco prominout, ve skutečnosti léčím sám sebe, když vám prominu.

DCH - Správně. Budete v pokoji.

Redaktor - To není tak, jak jsem se to naučil.

DCH - Není to to, co řekl Ježíš? Milujte své nepřátele?

Redaktor - Modlete se za ně. Za ty, kteří vás pronásledují. Poslužte svým nepřátelům, služte druhým.
DCH - To je podstatou křesťanství.
Návštěvník
 

Re: Deepak Chopra - "Léčení sama sebe"

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 22. kvě 2019 16:04:17

Obrázek

Redaktor - Já jen cítím, že v této zemi to tak není.

DCH - Poněvadž všechno se stane dogmatem, ideologií, institucí, ale podstatou křesťanství není nic jiného než láska. Myslím, že si stačí přečíst jeden odstavec v Novém zákoně, Kázání na hoře. A to stačí.

Mahatmá Gándhí měl toto nosívat ve svých šatech. Často říkal, že miluje vašeho Krista, ale ne nutně křesťany.

Redaktor - Byl trošku podrážděný, když to řekl. OK, máme ještě pár minut. Jsem ohromen kuráží jedné kapitoly vaší knihy. Název kapitoly: Konec utrpení. To nemyslíte vážně?
DCH - Konec utrpení je jedna věta. Překročte halucinaci odděleného já. Oddělené já ve skutečnosti neexistuje. Existuje pouze vztah/spojitost.

Redaktor - Takže utrpení souvisí s uvažováním o sobě, jako o oddělené bytosti?

DCH - Správně. Není taková věc.

Redaktor - Ale když bych měl rakovinu, chápete, myslím spoustu bolesti, trpím. Stále mohu vnímat, že jsem vaší součástí a částí všech těchto lidí a všech, kteří se na nás dívají, ale neřekl byste, že stále trpím?

DCH - Máte spoustu bolesti. Bolest je biologický stav a může způsobit mnoho utrpení, ale toto utrpení můžete překonat, když se dostanete na tu úroveň existence, která je mimo rámec rozdělení na subjekt a objekt. A potom můžete setrvávat v klidu, dokonce uprostřed bolesti. Dokonce můžete překonat iluzi smrti, jakmile překročíte oddělené já. Protože smrt a narození jsou lidskými konstrukty pro vynořivší se a upadající zkušenost, která se odehrává v Bytí, a nikoliv v prostoru a v čase.
Redaktor - Ale smrt je skutečná?

DCH - Smrt je skutečná pro..., zkušenost smrti pro to, co nazýváme tělesnou myslí. Není skutečná pro to, co nikdy nebylo zrozeno. Skutečné Já čili Vědomí, nepodléhá narození či smrti. Poněvadž zrození a smrt se dějí ve zkušenosti, kterou my, jako lidé, nazýváme tělesnou myslí, což je přerušovaný proud pocitů, obrazů, myšlenek, vjemů, které jsou "pohybem" Bytí. Proto alespoň v indické tradici ve chvíli kremace a dokonce i v Bhagavad-ghítě Krishna hovoří o skutečném já, které není subjektem narození a smrti.

Říká: Voda to nemůže smočit, vítr vysušit, oheň to nespálí, zbraně tím neotřesou. Skutečné Já je starobylé, nezrozené a nepodléhá smrti. Váš problém a problém všech ostatních je obvykle ten, že si myslíte, že jste se narodili, protože vám to řekla vaše matka. Vaše skutečné Já se nikdy nenarodilo.
Redaktor - Zkrátka jen je?
Návštěvník
 

Re: Deepak Chopra - "Léčení sama sebe"

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 22. kvě 2019 16:05:15

Obrázek

DCH - Zkrátka jen je. A nikoliv v čase. Nespočívá-li v čase, nepodléhá narození a smrti. Nepleťte se se svým tělem, ani s myslí, kteréž jsou zkušenostmi. Pokud řeknete moje tělo a mysl, o čem to hovoříte? Naposledy jste neměl stejné tělo..., chápete, byl jsem zde před dvěma lety, mám stejný oblek, šaty, ale nikoliv stejné tělo. Mé tělo má dokonce kratší dobu trvanlivosti nežli moje boty.
Redaktor - A tak to ukončeme tímto způsobem. Chtěl bych, abyste slyšel tuhle řádku, milujete poezii, citoval jste Rumiho a T.S Eliota a některé další. Dostal jsem se k této větě v W.H.Audenově básni: Léčení není věda, nýbrž intuitivní umění dvoření se přírodě.

DCH - To je krásné. Intuitivní umění vábení přírody, kteráž je i vaší přirozeností. Je to nalezení pravdivé dobroty, krásy ve svém nejvnitřejším Bytí, které je odráženo jako toto všechno zde. Každičký okamžik zkušenosti, každá situace a každá okolnost, každá událost, každá souvislost, jsou přímým odrazem vašeho podmíněného já. Jděte dál, a dál je jen láska, jen léčení (hojení).
Redaktor - Deepaku Chopro, děkuji vám, že jste k nám zavítal.

DCH - Děkuji.

Překlad: Roman Kocián
http://otevriocihz.blogspot.com/2018/07 ... knize.html
Návštěvník
 

Re: Nejdokonalejší léčení

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 15. led 2020 20:45:09

Návštěvník
 

Re: Nejdokonalejší léčení

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 04. úno 2020 7:06:39

Obrázek

Chystaly se prázdniny, čas sportování, horské turistiky, dovolené s rodinou a radosti z cestování i pro mne, středoškolského učitele jazyků. Náhle bylo ale všechno jinak.

Při návštěvě zubního lékaře se zjistilo, že mám pod zubem v dolní čelisti zvětšenou cystu. Cysta se vyčistila a histologické vyšetření ukázalo, že obsahovala zhoubný nádor. Podstoupil jsem tedy chirurgický zákrok, aby se vyčistilo místo, kde se cysta nacházela. Pevně jsme s mou ženou věřili, že to bude už dobré, protože se jevilo, že se jedná o lokální, uzavřený tumor. Odjel jsem tedy na studijní pobyt do zahraničí a právě v tu dobu lékaři manželce oznámili, že se tím problém nevyřešil. Nádorové buňky zasahovaly dál do kosti dolní čelisti. Z pohledu lékařů bylo jediné řešení – odstranit celou polovinu dolní čelisti.

Je to šok a chvíli trvá, než se s tím člověk srovná.
Byla to těžká situace, kterou se mnou celou dobu sdílela moje žena Martina. Byla mojí oporou a oba jsme věděli, že existují i jiné síly a cesty, které lékařská věda nepoužívá.

I přes důrazné poučení lékařů o možných následcích a fatálním konci jsme se nakonec rozhodli, že tuto devastující operaci nepodstoupím. Stal by se ze mne špatně artikulující člověk se zdeformovaným obličejem. Ztratil bych tím práci pedagoga a stal bych se společensky hendikepovaným.

Odmítli jsme doporučení klasické medicíny a rozhodli jsme se jít vlastní cestou. Martina již delší dobu pracovala v oblasti emočního zdraví. Pomáhala mi, jak své tělo podporovat, věřit mu a jak posilovat toho nejdůležitějšího spojence – imunitní systém.

Oba jsme věřili, že síla pozitivního ladění je mocná a že lze touto cestou hodně změnit.

Intenzivně jsem hledal cestu přes vnitřní procesy, jak z toho ven. Začal dlouhý vnitřní dialog, otevíraly se šuplíčky vědomých i nevědomých programů z dětství a já je plnil láskou. Propojoval jsem se se svým srdcem. Častěji jsem totiž žil hlavou, než prostřednictvím svého srdce. Postupně přicházela radost a vnitřní klid.

Jezdil jsem také pro radu za panem Richardem Jislem, který mne, mimo mnohé, naučil cvičení Pangu Shengong, čínský léčivý Čchi-kung. A já jsem začal cítit jeho blahodárné účinky. Začal jsem si postupně věřit a cítil jsem, že takto je to správně.

Musím říct, že jsem paradoxně zažíval nejšťastnější okamžiky svého života. Odložil jsem strach, přijal sám sebe, a položil se do roviny důvěry v život. Miloval jsem každý okamžik a možnost vnímat proudění života mi přinášela pocit štěstí a že takto je to správně.

Naše okolí nic netušilo, protože jsme si potřebovali zajistit klid a vyvarovat se nadbytečných reakcí. Chodili jsme normálně do práce a starali se o naše tři děti. Mezi tím jsem také odjel do Peru, odkud jsem si přivezl léčivé bylinky a další zkušenost se svým vnitřním světem.

Když jsme odmítli operaci, lékaři mi řekli, že do půl roku bude nádor zpět. Už je to mnohem déle a všechna současná vyšetření ukazují, že jsem zdráv.

Přeji všem odvahu a sílu k nalezení vlastní cesty ke svému trvalému zdraví.

Petr Hamáček
Návštěvník
 

Re: Nejdokonalejší léčení

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 05. úno 2020 8:23:11

Návštěvník
 

Re: Nejdokonalejší léčení

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 05. úno 2020 10:04:25

Návštěvník
 


Re: Nejdokonalejší léčení

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 07. úno 2020 17:12:34





Jak se dostat do bodu nula, který léčí (rozhovor se Zdeňkem Vainarem)

Obrázek

Zdeněk Matouš Vainar se zabývá Tradiční čínskou medicínou včetně cvičení Tchai-ti a Čchi-kungu, čínských masáží nebo feng-šuej. V rozhovoru komentuje mimo jiné i psychické původy nemocí a rozdíl mezi západní a Tradiční čínskou medicínou. „Míra nezaujatosti léčí tělo,“ říká.

Pane Vainare, co vlastně děláte?

Co dělám? Já žiju. Pracuji jako architekt, vytvářím interiéry a vedu semináře Tchaj-ťi a Čchi-kungu. Také dělám čínské masáže a konzultace Feng-šuej. Všechno toto je součástí Tradiční čínské medicíny. Zjednodušeně se dá říci, že žiju cestu Taa.

Co je Tao?
Tao bychom v přeneseném slova smyslu mohli nazvat jako Absolutno. Ale už kdysi, v období Krista, jeden moudrý pán řekl, že Tao je nepopsatelné. Takže těžko můžeme úplně přesně říci, co Tao přesně je. Podobně jako těžko můžeme říct, co je Bůh. Čínská filozofie nikdy neměla Bohy, ale formu výrazu energie a s tím si vystačila. Sice potom vznikl také taoistický panteon, ale to až o hodně později. Ze začátku to bylo celé jenom o energii – že i hmota a to, že vy například vypadáte jako člověk, je jenom shluk energie. Důležité z hlediska jejich vnímání bylo zůstat v bodě nula.

Když je člověk v bodě nula, tak neplýtvá energií, nerostou mu myšlenky, na myšlenky se nenabalují touhy, na touhy se nenabalují nesplněné touhy a nesplněná přání. Protože, co je nenaplněná touha? Frustrace, pocit bezmoci a boj sám se sebou a okolním světem. Neustálé harmonizování – ať už skrze cvičení, masáže, Feng-šuej, bylinky, Akupunkturu – mělo jeden hlavní smysl: zůstat ve středu a nenechat se stáhnout tělem, hmotou a egoismem do těla.

Děláme rozhovor pro Celostní medicínu, nejdůležitější z hlediska zdraví a celkové pohody je tedy podle Vás neustálá harmonizace?
Ano, neustálá harmonizace. Podstatné je zůstat vyvážený v míře nezaujatosti. Míra nezaujatosti potom sekundárně léčí tělo. Tělo nemá žádný problém. Problém má mysl. Když ve vás budou vznikat zlosti, protože něco nemáte, tak se objeví frustrace, v břiše vznikne oheň a vy začnete mít problémy s trávením. A západní medicína pak bude řešit, že máte bolesti s trávením, že nemůžete dobře trávit. Ale příčina není ve střevech, ale ve vašich špatně uchopených energetických tocích. Vytvořila se frustrace, která tam tvoří problém.

Jak tedy postupovat, když máme zdravotní problém?
Musíte nejdříve zharmonizovat tělo, aby se trochu uklidnilo. A pak, z toho uklidnění, můžete pochopit, že problém není v těle, ale v mysli. Když bude mysl plná chtění, bude tělo bolet. Protože bude bolet na všech různých energetických stavech, například ve vztazích, kde budete mít šarvátky se šéfem nebo s manželkou. Pak vám to bude líto a budete mít problémy se srdcem. Z obrovské lítosti vám všechno popuká (cévy). Nebo budete mít rakovinu hrtanu, kdy o tom budete potřebovat mluvit a nebudete moct. Vzniklou disharmonickou energii nacpete do krku a máte poruchy štítné žlázy. Základem je spokojenost. Když jsem spokojený, že prší, tak nenadávám. Když jsem spokojený, že svítí sluníčko, tak nenadávám. Nemám k tomu žádné vymezení. Nechci se skutečností venku nic dělat.

Kdyby tedy za vámi někdo přišel s konkrétním zdravotním problémem, tak byste neléčil tělo, ale mysl.
Když člověka léčil čínský doktor, tak první, co udělal, bylo, že se mu podíval na jídelníček. Nepředepisoval mu žádné prášky. Vnímal stravu skrze pět prvků: dřevo, oheň, zemi, kov a vodu. Strava by měla obsahovat právě všech těchto pět prvků. A pak se doktor podívá na tělové hodiny, kdy co jíte a jak to jíte, a pak vám to podle těch hodin pootočí, promíchá a počká, co to s vámi udělá.

Druhá věc je, že to, co jíte, má svůj důvod. Člověk z 80 % nejí, protože má hlad, ale protože má chuť. Protože jídlo je v podstatě libido přinášející potěšení – sladké, slané, hořké nebo pálivé chutě nám dělají dobře.

A pro doktora je důležité, i proč jíte. Jestli si tím kompenzujete svoje bolesti nebo nedostatek lásky, nervozitu a strachy: „Dej si cukříček. On ti tu nervozitu zalepí.“ Cukr ji sice na chvíli zalepí, ale pak vám vznikne obrovská touha po cukru a nedostanete se z toho. Bude velmi těžké tělo odnaučovat droze, která vám vaši nejistotu zalepovala.

Zmínil jste dnes bod nula. Jak se do něj dostat?
To by bylo povídání na hodně dlouho. Ale v kostce: Nemít touhy.

Jak se to dělá, nemít touhy?
Pochopením, že nejste tělo. To, co si myslíte, že jste, tak tím nejste. V podstatě, kdybychom si to měli říct, tak vše, co si o sobě myslíte, tak je iluze. A co o sobě nevíte, je ta pravda.

Je to o pochopení, že manipulujeme se sebou i celým světem. S námi je též manipulováno skrze ostatní. Ale nejvíce jsme manipulováni softwarem, který se nazývá ego. Ego nám pořád říká, co máme chtít, proč to máme chtít. Pořád něco posuzujeme, na všechno máme názory. Chceme mít nějaký směr a smysl. Ve všem mít řád. Ego neumí jenom být. Ego neumí říct: „Jenom budu.“ Představte si, že byste měl na účtu miliardu dolarů a nemusel vůbec pracovat. Mohl byste klidně sedět, měl všeho dost. Stejně by vás ego ale nenechalo. Vyžaduje neustálost kolotoče, a aby se něco pořád dělo.

Můžete tento svět uchopit buď skrze ego a mysl, nebo skrze vědomí. Buďto budete svět vnímat stále skrze zkušenosti a myšlení: „To je horší, to je lepší, půjdu támhle, to ne, tohle bych si mohl vzít, tato je hezčí“. Na všechno si budete dělat názor. I na sebe sama: „Jsem příliš vysoký/příliš malý.“ Nebo se můžete navnímat na to, že jediné nutné a důležité je, že jste. Že nepotřebujete žádnou nálepku typu, že jste vysoký/hloupý/chytřejší než druhý. Jenom jste. Jste totiž Vědomí. Když řeknete “Já jsem!“, co vlastně znamená to „JÁ“? Za tím běžte, tuto otázku si zodpovězte.

Jednou jsem od Vás slyšel, jak popisujete stav, že se pak vše děje jakoby samo.
Ano. Ani nevíte, jak a jste uchopený. Ani to nezpozorujete. Většinou je to jemný předěl, i když někdy se stane, že je i rázný. Vy se snažíte celou dobu někam dostat, něco pochopit. Čtěte různé knížky, chodíte na různé semináře, cvičíte, meditujete. Je tam obrovská snaha se někam dostat. Nevíte kam, ale někam se chcete dostat. Možná do stavu, kterému se říká osvícení. Praktikujete kvůli tomu různé věci – meditaci, nejezení, cvičení, samotu, asketismus atd. A jednou se vám stane, tak jako Buddhovi, že zjistíte, že vše okolo, co existuje a co jste dělal, bylo zbytečné, že to byla kravina.

Když to potom pustíte, tak možná se stane – což vám ale nikdo nezaručí – že vás vědomí uchopí. Že projede tím energetickým něčím, co nazýváme tělo. Pak se to najednou stane. Jste najednou žitý. Vnímáte, že oči už nejsou vaše, že skrze vás koukají dvě oči odněkud jinud.

Je možné, že si rozhovor bude číst nemocný člověk, který se velmi chce uzdravit. Jak dlouho mu to, o čem mluvíte – to „přepnutí“ mimo ego – může trvat a co pro to musí udělat?
Může to trvat minutu. Čas neexistuje. Pro lidi, kteří jsou nemocní, ale i pro zdravé, je nejsilnější „zbraň“ právě zmiňovaný bod nula. A do bodu nula vede hodně cest. A podle mě ta nejpřímější, je přijetí. Jestli svítí sluníčko, přijmu, že svítí sluníčko. Prší? Přijmu, že prší. Mám nemoc? OK, mám nemoc. Je to součástí role nebo příběhu, co tady žiju. Ve chvíli, kdy s tím nebojuji a nechci to změnit, je největší šance na změnu. Ale jak vyplývá z merita předešlého řečení, přijetí musí být v maximalitě, tedy bezpodmínečné, jinak by to byla vypočítavost a podmíněné jednání. „Přijmu to, ale chci uzdravení,“ to by nefungovalo.

Takže stačí přijetí?
Ano, svým způsobem máte pravdu. Stačí přijetí. Jste-li schopen na 100% přijmout stav skutečnosti, jaký je teď a tady, tak se dostanete do bodu nula.

Dá se ten bod nula ještě nějak popsat?
Znáte tarotovou kartu Blázen? Tak tak.

Jdete, nohou vstoupíte na okraj propasti a je vám to úplně jedno. Protože tam jde Vědomí. Nejdete tam vy. Nejdou tam myšlenky: „Jé pozor, propast!“ Vy víte, že vás tam poslalo vědomí, kterého jste součástí. Jdete tam vy, ale už nejste člověkem, který se bojí a má nějaké zkušenosti. Jestli spadnete nebo nespadnete, je vám jedno. Zkušenost absolutního přijetí vytvoří něco, co se vytvoří z Bytí.

I Kristus to hlavní, co sem přinesl, je stav bytí. Stav absolutního přijetí člověka: „Jsi celník? Já proti tobě nic nemám. Jsi celník. A jestli jsi doteď hřešil, tak nehřeš.“ Není tam žádný odsudek.

Dal bych mezi přijetí a bod nula rovnítko. Nic neposunujete, ani sebe, ani druhé, a přijímáte to, co je, jak je, a zároveň jste s tím naprosto spokojený. Ale samozřejmě nejde sedět na židli a nic nedělat. Ve vašem životě, v proudu Bytí něco přijde a vy víte, že tudy máte jít, tak tam jdete. A je vám jedno, jestli budete oslavován nebo haněn. Je vám jedno, jestli budete skvělým inženýrem nebo nebudete. Vy to děláte. Ale ve chvíli, kdy vám to bude jedno a nebudete v tom angažován, tak nebudete chtít ovoce svého činu. V tu chvíli máte všechno. Nemůžete neuspět. Protože už nebudete chtít uspět vy, ale Vědomí vás nasměruje tam, kam máte jít. Přestáváte toužit po úspěchu, což je něco, co mysl neumí pochopit:: „Tak co, vždyť nechci neuspět, tak přeci nebudu nic dělat.“ Ale to je přesně ten stav, o kterém mluvil Kristus.

Buď žiji ego a pak se musím smířit s tím, že to bude nahoru dolů, nebo žiji Vědomí. Čili jsem Vědomím. Jsem tímto stavem. Jedno z toho.
Návštěvník
 

Re: Nejdokonalejší léčení

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 29. úno 2020 12:15:34

Obrázek

Návštěvník
 

Re: Nejdokonalejší léčení

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 29. úno 2020 12:42:07

Frank Kinslow - "Nejdokonalejší léčení, je zažívání blaženého pocitu nicoty v dokonalém uvolnění. = Kvantové unášení. "
Návštěvník
 

Re: Léčení

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 04. zář 2020 16:04:13

JAK MOZEK LÉČÍ TĚLO

Medicína rehabilituje starého pomocníka jménem placebo

Transplantace ledviny je zázrak medicíny obnášející léta čekání na vhodného dárce a pak tým odborníků, kteří v dlouhé, pět hodin trvající operaci provedou konečný zákrok. Ale teprve pak, po probuzení z narkózy, začíná ta nejtěžší strastiplná etapa: nutnost přesvědčit organismus, aby cizorodou tkáň přijal za svou a nesnažil se ji zahubit.

Využívají se k tomu léky potlačující imunitní systém, které mají spoustu nežádoucích účinků. Jsou toxické, působí nevolnost nebo malátnost, zvyšují riziko rakoviny. A především – ničí ledviny. Nezbytná následná léčba zkrátka zkracuje o mnoho let životnost orgánu, jejž lékařský tým předtím úspěšně do těla voperoval.

Snem každého imunologa tak je nabídnout jednou lidem po transplantaci konečně něco lepšího. Výzkumníkům ani farmaceutickým koncernům se ale navzdory investovaným miliardám zatím nepodařilo takovou léčbu vyvinout. Až dosud. Německý profesor z Univerzity v Essenu Manfred Schedlowski hlásí, že kýženou úlevu konečně našel. Média píší o „tiché revoluci v imunologii“ a německá grantová agentura jeho bádání podpořila letos na jaře velkorysou dotací. „Po patnácti letech experimentů jsme skoro u cíle,“ pochvaluje si Schedlowski v telefonním hovoru ze své letní dovolené. „Předpokládám, že během dalších deseti let se bude naše léčba běžně používat na klinikách.“

Obrázek
Manfred Schedlowski

A teď jedno překvapení. Šetrnější preparát na potlačení imunity je až nečekaně prostý. Tak prostý, že si jej můžete klidně připravit sami doma v kuchyni. Stačí smíchat dvě deci jahodového mléka, lžičku zeleného potravinářského barviva a kapku levandulového oleje.

Pokud nad tímhle bizarním lékem nedůvěřivě kroutíte hlavou, dlužíme vám jedno vysvětlení. Chemické sloučeniny obsažené v jahodách nebo levanduli pochopitelně nedokážou manipulovat imunitním systémem. Léčebný princip spočívá v něčem jiném. Vynálezce „slavného zeleného koktejlu“, jak popsanému nápoji přezdívají Schedlowského studenti, je jednou z hlavních postav hnutí, které se v poslední dekádě v lékařském výzkumu vyšvihlo z pozice obskurní alternativy mezi nadějné inovace s netušeným potenciálem a pracuje s jinými zákonitostmi než ostatní kolegové z branže. Cílem německého badatele není vynalézat nové chemické molekuly, které v organismu zjednají nápravu „zvenčí“, ale pochopit a využít princip, jenž k léčení patřil od počátku věků, dokud jej moderní medicína trochu štítivě neodložila stranou. Totiž: přesvědčit lidský mozek, aby tělo léčil sám.

Souboj s placebem

„Jeden z nejúspěšnějších lékařů, jaké znám, mě ujistil, že k léčbě využívá mnohem víc chlebových kuliček, kapek obarvené vody a prášku z ořechového popela než všech ostatních léků dohromady,“ napsal počátkem 19. století americký prezident Thomas Jefferson a docela dobře tak vystihl podivuhodný úkaz, který zdraví druhu homo sapiens provází už doby kamenné.

Lidská mysl je připravená uvěřit léčebnému účinku jakéhokoli medikamentu, pokud jej podává dostatečně přesvědčivě osoba v pozici autority.

Může jít o šamana, babku kořenářku nebo profesora v bílém plášti, pokud je rituál léčby pro pacienta sugestivní, tahle víra ve vlastní uzdravení často spouští v těle skutečnou úlevu. A moderní medicína, která záhadný mechanismus pojmenovala jako placebo efekt, svými statistikami dokládá, že věhlasný lékař Jeffersonovy éry dobře věděl, co dělá. V případě mnoha diagnóz má samotné pacientovo očekávání léčebného účinku podané látky překvapivě silný ozdravný efekt.

Snad bude fungovat lépe než chlebové kuličky. (Výroba léků v laboratoři The Merck KGaA) • Autor: Bloomberg via Getty Images
V naší éře se chlebové kuličky pochopitelně pacientům dávno nepodávají, nahradily je léky s prokazatelným chemickým mechanismem účinku. A než se podíváme, proč se Manfred Schedlowski rozhodl svým zeleným koktejlem na čarodějnou farmacii navázat ve věku špičkové medicíny, stojí za to přiblížit si paradoxní postavení, do nějž se placebo efekt během minulých sta let dostal.

Lékařští historici dnes nepochybují, že na popsaném principu samoléčení skrze očekávání a důvěru v autoritu fungovala medicína od svého počátku – už proto, že dávní felčaři nic moc jiného než charisma a bylinky ani nabídnout nemohli. „Dějiny medicíny jsou dějinami placebo efektu,“ napsal americký psychiatr Arthur K. Shapiro. Se zrozením moderní vědy se ale stalo něco pozoruhodného. Princip, který pomáhal lidstvu od pravěku, byl odsunut na vedlejší kolej coby jakýsi nehodnotný odpad, jímž nemá smysl se zabývat a který uzdravování spíše komplikuje.

Placebo reakce začala být v lékařském prostředí vykládána jako projev příliš důvěřivé mysli, jíž se vyznačují hlavně emocionálně založení, nerozumní a přecitlivělí pozemšťané. V duchu dobových předsudků byl zvýšený sklon k placebu přisuzován jednou ženám, jindy dětem nebo etnickým menšinám. „Ach, to je jenom placebo – tuhle větu jste tu slyšeli každý den,“ popisuje dnešní přední výzkumník placeba Ted Kaptchuk éru sklonku 20. století, kdy nastupoval na jednu z nejlepších lékařských univerzit světa Harvard Medical School.

Placebo si svou nevábnou pověst vysloužilo ještě z jednoho důvodu. Od šedesátých let 20. století se stalo povinnou součástí vývoje nových léků. Zatímco do té doby musel každý nový preparát mířící z laboratoří do lékáren prokázat pouze fakt, že není pro organismus jedovatý, nově se začalo vyžadovat, aby svými léčebnými účinky dokázal také viditelně předčít placebo efekt. Standardem výzkumu se staly tzv. dvojitě zaslepené studie, v nichž jedna skupina účastníků polyká pilulky se zkoumanou aktivní látkou a druhá placebo, přičemž až do finále nikdo (včetně výzkumníků) netuší, která je která.

Zatímco lidé si mohli oddychnout, že v lékárně napříště nakoupí léčivo s prokázaným účinkem, pro farmaceutické firmy tahle změna pravidel znamenala obrovské náklady navíc. Například ve Spojených státech nařídil místní regulační úřad postupný přezkum všech prodávaných léků – během následujících let jich z prodeje vypadlo tisíc, protože nedokázaly ve studiích placebo efekt porazit.

Firmy své statistiky tají, ale odhaduje se, že souboj s placebem i dnes prohrává polovina vyvíjených léků, u některých specifických diagnóz až tři čtvrtiny. Pokud dodáme, že výdaje na vývoj jednoho nového preparátu dosahují vzhledem k náročným podmínkám etických komisí někdy i miliard dolarů, je to docela problém. Dostat patentovaný lék do lékáren představuje pro firmy jedinou šanci, jak získat peníze zpět. Pokud placebo zvítězí, celá investice mizí v nenávratnu a pacienti novinku neochutnají.

Snadno ovlivnitelná lidská mysl se stala úhlavním nepřítelem farmabyznysu.

Snadno ovlivnitelná lidská mysl se zkrátka stala úhlavním nepřítelem farmabyznysu. A trvalo docela dlouho, než věda dokázala tuhle perspektivu pootočit a uvědomit si přehlíženou stránku celého fenoménu: efekt považovaný za problém ve skutečnosti může pro lidské zdraví znamenat zajímavou příležitost.

Vnitřní lékárna

Malý příklad. Jednou z diagnóz, u níž se placebo efekt projevuje velmi silně, je bolest. Pokud dnes výzkumníci testují například nový lék na migrénu, musí počítat s tím, že v „kontrolní skupině“ uživatelů placeba bude kolem padesáti procent nic netušících účastníků hlásit, že je po pilulkách přestala bolet hlava. (A doufat, že v „aktivní skupině“ bude takových šťastlivců výrazně víc, aby preparát dostal příslušné razítko.) Jinými slovy: zhruba polovina lidí sužovaná chronickou bolestí se jí dokáže zbavit sama jen s pomocí rituálu, který jejich mozek přesvědčí, že je „léčen“.

„Schopnost nechat se oklamat ve skutečnosti není handicap, může to být jedna z našich největších výhod.“

Placebo efekt sice bývá kratší a někdy méně výrazný než klasická farmakoterapie, ale vzhledem k obrovskému problému s nadužíváním analgetik, jaký západní civilizace má, rozhodně stojí za bližší prozkoumání. Kdyby jen pár procent lidí trpících chronickou bolestí dokázalo odložit prášky, znamená to obrovskou úlevu nejen jejich játrům, ale i veřejným zdravotním rozpočtům. „Schopnost nechat se oklamat ve skutečnosti není handicap, může to být jedna z našich největších výhod,“ shrnuje nově objevený potenciál placebo efektu ve své knize Suggestible You (Vaše ovlivnitelné já) americký vědecký novinář Erik Vance. „Pokud se s ní správně zachází, naše tvárná mysl se dá pootočit tak, aby pracovala v náš prospěch, léčila nás a umožnila žít šťastnější a zdravější život.“

A k téhle převratné myšlenkové otočce během posledních dvou dekád došla skupina vědců, která začala placebo efekt důkladněji zkoumat. Postupně zjistila, že nejde pouze o jakýsi druh psychologického sebeklamu, ale komplexní neurobiologický fenomén, při němž očekávání určitého efektu spouští v mozku a těle stejné procesy, jako by se ona věc skutečně děla. „Když vám nabídnu kávu s tím, že jde o speciální odrůdu se stonásobným množstvím kofeinu, a vy se napijete, váš mozek začne produkovat stejné látky, jako by tam ten kofein byl,“ dává příklad český psychiatr a odborník na placebo efekt, jinak ředitel Národního ústavu duševního zdraví Cyril Höschl, „přestože jde o kávu bez kofeinu.“

V případě léčby bolesti tenhle princip zajišťuje, že mozek po pozření ampule s cukrem z rukou otcovsky se tvářícího lékaře skutečně vyprodukuje dávku vnitřních opiátů, takže se tělu uleví. Očekávání analgetika funguje doslova jako analgetikum samo. A jak ukázala řada experimentů, tahle neurobiologie očekávání čerpá z nekonečného archivu osobních a kulturních zkušeností, takže míru placebo reakce ovlivňují docela kuriózní detaily. Silnější efekt tak například spouštějí větší a „značkové“ pilulky než malé a generické. Ještě účinnější jsou placebo injekce a vůbec nejmocnější pak falešné operace, při nichž lékaři pouze naříznou a zašijí kůži (ty jsou běžně vyžadovány pro ověření účinnosti inovativních chirurgických procedur). Roli hrají také barvy: na depresi nejlépe zabírají žluté pilulky, na spánek funguje modrá a na úzkost zelená. A občas výzkumníci odhalí nějakou krajovou specialitu. Italy například neuklidňují modré pilulky, zřejmě proto, že modré dresy si obléká národní fotbalový tým. A Francouzi bůhvíproč nejsilněji reagují na placebo čípky.

Erik Vance dostupné poznání ve své knize shrnuje metaforou, že lidské tělo má k dispozici jakousi vnitřní lékárničku a placebo efekt představuje klíč, kterým se odemyká. Nutno ovšem dodat, že za skleněnými dvířky nenajdeme zdaleka léky na všechny potíže. Zatímco u některých diagnóz, jako je deprese, chronická bolest, vysoký tlak nebo Parkinsonova nemoc (podrobně viz rámeček), bývá placebo efekt velmi silný, u jiných se takřka nedostavuje. Pacienti s Alzheimerovou demencí například vůbec nereagují na placebo pilulky, zřejmě proto, že mají narušený onen systém očekávání. A stejně tak dosavadní stovky studií onkologických léčiv neukazují vliv placeba na nádorová onemocnění, kromě zmírnění příznaků, jako je bolest či nevolnost po chemoterapii.

Spektrum potíží, s nimiž si lidský mozek dokáže poradit sám, je ovšem dost široké na to, abychom mohli mluvit o potenciální revoluci v medicíně. Pokud bychom dokázali vymyslet způsob, jak placebo vědomě využívat coby nástroj léčby, ulevíme milionům pozemšťanů, kteří dnes polykají tuny pilulek s mnoha nežádoucími účinky.

Žádné vúdú

Manfred Schedlowski je tomuto cíli momentálně asi nejblíž. I on prý od kolegů lékařů před třiceti lety slýchal poznámky, ať se věnuje raději umění, od té doby si ale vystudovaný psycholog a dnes šéf Institutu lékařské psychologie na Univerzitě v Essenu dokázal získat jejich důvěru. Může za to onen magický nápoj, v němž se zelená barva a jahodová chuť podivně mísí s levandulovou vůní.

Schedlowski se věnuje odnoži placebo efektu, jejíž zákonitosti jsou trochu přehlednější a také ovladatelnější než u falešných pilulek na bolest. Říká se mu podmiňování, a pokud jste někdy snědli třeba sendvič se zkaženou majonézou a pak se na něco podobného dlouhé měsíce nemohli ani podívat, rychle pochopíte, o čem je řeč. Imunitní systém vašeho těla si tvar, chuť a vůni sendviče zařadil mezi nebezpečné potraviny, na které předem reaguje averzí a pohotovostí. Řečeno odborně: podmínil sám sebe.

Výzkum profesora Schedlowského se tenhle princip snaží využít naruby, tedy ve prospěch lidského zdraví. Namísto sendviče podává vědec ve svých výzkumech pacientům zmiňovaný koktejl, jenž má tak podivné složení z jediného důvodu, totiž aby byl pro lidské smysly co nejoriginálnější, nezaměnitelný. Lidé po transplantaci ledvin nebo trpící autoimunitním onemocněním nápoj nějaký čas užívají spolu s medikací na potlačení imunitní reakce, pak zkoušejí vědci léky v bezpečné míře vysadit. Pacient vypije pouze koktejl, jak ovšem Manfred Schedlowski postupně prokázal, podmíněná imunita na známý smyslový vjem zareaguje tak, jako by pozřel lék.

Problémem téhle léčby je, že má tendenci slábnout. Pokud je lék vysazen úplně a pacient užívá pouze zelený koktejl, imunitní systém si postupně zvykne a přestane reagovat. (Stejně jako se po pár měsících naše nechuť k majonézovému sendviči postupně vytratí.)

Manfred Schedlowski proto s kolegy imunology hledá jakousi kompromisní kombinaci. Z experimentů se zdá, že léčba zabírá dlouhodobě, pokud pacienti užívají menší množství léčebné látky v kombinaci s koktejlem. Což i tak pro jejich zdraví znamená velkou úlevu, jak už bylo řečeno, léky potlačující imunitu jsou toxické a mají nepříjemné vedlejší účinky. Lékaři z Essenu se domnívají, že nová procedura by mohla prodloužit životnost transplantovaných ledvin až o třetinu.

Až se Schedlowski vrátí z dovolené, čeká ho v září další kolo ověřování metody – tentokrát bude svým nápojem aktivovat samoléčící mechanismy pacientů s těžkou lupenkou. Jeho výzkum má dnes širokou podporu a muž, který dokázal osedlat placebo efekt, věří, že do deseti let se zelený koktejl stane součástí běžné klinické praxe. „Funguje to a lékaři nám začali věřit,“ pochvaluje si do telefonu profesor Schedlowski. „Dokázali jsme popsat mechanismus, který pro ně není žádné vúdú.“

Placebo v genech

Zní to nadějně, ve světě placeba je ovšem tahle jistota praktického uplatnění zatím spíše výjimkou. Možnost podávat pacientům „prázdné“ pilulky třeba na bolest, vysoký tlak nebo úzkost mimo rámec výzkumných studií zatím naráží na skálu etických regulací. Přestože by některým nejspíš pomáhaly podobně jako běžná léčiva, mezinárodní konvence přikazují lékařům léčit podle soudobých poznatků, a především otevřeně komunikovat bez zatajování.

Tahle překážka ovšem nemusí být nepřekonatelná. Obvyklá představa, která placebo efekt chápe jako výsledek sebeklamu („působí to, protože si myslím, že jde o aktivní látku“), se před pár lety citelně otřásla. Zmiňovaný Američan Ted Kaptchuk, který dnes na Harvardské lékařské škole vede odbor pro výzkum placeba, realizoval studii s pacienty s chronickým syndromem dráždivého tračníku, jimž otevřeně sdělil, že budou užívat placebo. Dodal ovšem (pravdivě), že v předchozích výzkumech řadě lidem pomohlo tím, že nastartovalo jejich proces sebeléčení. Výsledek? Užívání přiznaně „prázdných“ pilulek přineslo výrazné zlepšení symptomů nemoci.

Kaptchuk se domnívá, že takové odkrytí karet etický problém řeší. Než placebo zaklepe na dveře lékáren, bude ale muset dokázat rozlousknout ještě jeden oříšek. Přestože u některých diagnóz funguje v průměru takřka srovnatelně s běžnými léky, nezabírá na každého a jeho jistá nepředvídatelnost mu značně komplikuje cestu k přijetí. Vědci donedávna vůbec nerozuměli tomu, proč někteří lidé reagují na placebo tak silně a jiní minimálně.

První náznak odpovědi přinesla v minulé dekádě americká molekulární bioložka Kathryn Hall, která se spojila s Kaptchukovým výzkumným centrem a analyzovala DNA účastníků některých jeho experimentů. Vytipovala si jednu konkrétní sekvenci lidského genomu nazývanou rs4680, který zjednodušeně řečeno řídí produkci enzymu, jenž má v mozku na starosti odklízení přebytečného neuropřenašeče dopaminu.

Mozek dopamin produkuje mimo jiné k regulaci emocí, proto se mu někdy přezdívá hormon štěstí. A Kathryn Hall porovnáním zjistila, že lidé, kteří jsou geneticky nastaveni k tomu, aby se jejich mozek koupal v přebytcích dopaminu (tedy mají málo zmíněného „uklízecího“ enzymu), reagují na placebo mnohem silněji než jejich spoluobčané, jejichž mozek nevyužitý dopamin spořádaně uklízí (protože má onoho enzymu hodně). Jinými slovy: varianta vaší sekvence rs4680 s velkou pravděpodobností předpovídá, jestli vám na migrénu bude stačit pilulka s cukrem servírovaná empatickým specialistou, nebo budete potřebovat něco ostřejšího.

Převratné zjištění vyvolává řadu úvah, jak by mohla medicína budoucnosti vypadat. Je to zatím trochu sci-fi, ale lze si představit, že pacient by mohl nejprve podstoupit genetické testy a pak podle své typologie dostávat buď aktivní látku, anebo šetrnější placebo. „Výzkum placeba otevírá cestu k první skutečně personalizované léčbě na Zemi,“ myslí si novinář Erik Vance a dodává ve své knize, že prozatím určitě mění letitý pohled na ty z nás, kdo na placebo silně reagují. Nejsou to žádní přecitlivělí snílci ani iracionální hysterky, jak se tradovalo v posledním století. Jsou to lidé obdaření genetickou výhodou, kteří dostali do vínku jednu cestu k uzdravení navíc.

Hra medicíny

Jeden obzvlášť půvabný důkaz toho, co dokáže nastavení lidské mysli s lidským tělem, přinesl výzkum psycholožky Alii Crum ze Stanfordovy univerzity. Vědkyně, která se zabývá mimo jiné psychologií hubnutí, v roce 2006 oslovila skupinu devadesáti hotelových uklízeček se záměrem zjistit, zda by princip placebo efektu dokázal zlepšit lidské zdraví nikoli klamem, ale naopak odhalením dosud netušené pravdy.

Vědomí toho, že tělo při úklidu spaluje kalorie, vedlo ke spalování více kalorií.

Udělala jim zdravotní vyšetření, vyptala se jich, jaké pohyby dělají při práci a zda ve svém volném čase cvičí. Většina odpověděla, že nikoli. Polovině účastnic pak Crum vysvětlila, že jejich práce je vlastně svého druhu návštěvou fitness centra. Ukázala jim, jak piruety s vysavačem a mopem protahují jejich tělo, spočítala, kolik kalorií během luxování spálí. Druhá polovina uklízeček se nedozvěděla nic. Když pak výzkumnice o měsíc později účastnice experimentu kontaktovala, zjistila, že edukované uklízečky oproti svým nic netušícím kolegyním výrazně zhubly a snížil se jim krevní tlak. Vědomí, že jejich tělo spaluje kalorie, spalovalo více kalorií.

Pokud vám naše vyprávění začíná připomínat ezoterické poučky o tom, jak myšlenky ovlivňují realitu, máte pravdu a zkusíme jej ještě podpořit malým odhalením. Současná harvardská hvězda placebo výzkumu Ted Kaptchuk nemá diplom ze západní medicíny, ale z čínské a polovinu své kariéry se živil jako akupunkturista. Novinář Erik Vance i psycholožka Alia Crum vyrostli v ortodoxním křesťanském prostředí, které odmítalo západní zdravotnictví a charismatičtí léčitelé v něm uzdravovali nemocné modlitbou. Molekulární bioložku Kathryn Hall nasměroval k jejímu zkoumání genetiky placebo efektu vlastní zážitek okamžitého vyléčení chronického karpálního tunelu akupunkturou.

Vědecky seriózní výzkum placeba se zkrátka zdá být propojený s alternativní medicínou a vytváří most mezi zdánlivě neslučitelnými světy. Řada jeho protagonistů zažila případy „zázračných“ uzdravení a myslí si, že fenomény jako čínská medicína, homeopatie nebo duchovní léčení si zaslouží ze strany západní vědy vstřícnější pohled než povýšené odmítání.

To nejchytřejší divadlo.

Jejich účinnost ani deklarované principy působení sice nelze nijak prokázat (alespoň se to dosud nikomu nepodařilo), v tom se výzkumníci shodnou s mainstreamovým pojetím. Alternativní směry však mají podle nich v léčení svůj význam právě proto, že dokážou mistrovsky pracovat s placebo efektem. Není to „jenom“ placebo, jak se s despektem píše, když další studie nepotvrdí účinnost homeopatie. Je to placebo – ta nejprostší, nejšetrnější a nejchytřejší léčba, jakou má lidstvo k dispozici.

A léčitelé, čínští lékaři nebo šamani dovedou lépe než specialisté v bílých pláštích rozehrát s pacienty ono rituální „divadlo medicíny“, jak Erik Vance říká komplexu vztahů, situací, rekvizit a příběhů sdílených mezi lékařem a pacientem. Odemknout v lidském mozku jeho vlastní lékárničku, která občas docela dobře konkuruje farmacii na rohu ulice.

„Býval jsem sakra dobrý léčitel a pomohl tisícům lidí,“ svěřil se Ted Kaptchuk americkému magazínu The New Yorker, jenž ho mimochodem před časem zařadil mezi sto nejvýznamnějších amerických lékařů. A v jeho pojetí tenhle fakt není v žádném rozporu s přesvědčením, že tajemné dráhy meridiánů, jimiž proudí energie čchi, jak svým klientům coby akupunkturista po tři desetiletí vysvětloval, z vědeckého hlediska neexistují.

„Tohle je složitá pravda. Musíme se přestat tvářit, že léčení je jenom věc molekulární biologie,“ dodává Kaptchuk. „Závažná onemocnění jsou ovlivňována estetikou, uměním a morálními otázkami, které se objevují mezi pacientem a lékařem. To, co doopravdy potřebujeme, je dostat lidi z automatického dopravníkového pásu, který je vozí od lékaře do lékárny. Cokoli tomu pomůže, stojí podle mě za úvahu.“

Kdy placebo funguje

Z výzkumů vyplývá, že placebo efekt se nejsilněji projevuje u nemocí spojených s imunitou, stresem, duševní rovnováhou a narušenou produkcí některých neuropřenašečů. Podle Erika Vance jsou tyto potíže zároveň ty, u nichž má největší smysl zkoušet hledat pomoc v oblasti alternativní medicíny.

— vysoký tlak

— Parkinsonova nemoc

— deprese a úzkost

— syndrom dráždivého tračníku

— migréna

— posttraumatická stresová porucha

— nevolnost a únava

— chronická bolest

— porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou

— závislost

— spánkové obtíže

— alergie

— chronická autoimunitní onemocnění

— obezita


PETR TŘEŠŇÁK
Návštěvník
 


Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 5 návštevníků