armin píše:Jak vidíš otázku démonů ty? Co to je, kde to žije a co to žere. Nebo to vůbec není?
V podstatě nevím. Když se moje mysl dokázala naprosto mýlit ve věcech mého pokroku na duchovní cestě (jak jsem o tom
zmiňoval), tím méně může posoudit vliv démonů. Nicméně nic lepšího v této sféře nemáme (bez mysli bychom sem ani nepsali), tak mě napadla hypotéza černého divadla. Hraje se v něm nějaký příběh (který může být i poučný), ale kdo či co pohybuje herci, není vůbec vidět. Hínajánisti to nehrajou nijak extra, příběh taky nic moc, ale možná právě to jim umožňuje neuvíznout v příběhu a těžit z černého neviditelného pozadí. Oproti nim ostatní buddhisté patrně považují za zásadní tu viditelnou hru a tak ten příběh precizují a zlepšují se herecky, avšak odstřiženě od černého pozadí (zajímavá je v tomto smyslu výzva sv. Pavla - "Proto ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli, kdo pláčou, jako by neplakali, a kdo jsou veselí, jako by nebyli, a kdo kupují, jako by nevlastnili, kdo užívají věcí tohoto světa, jako by neužívali; neboť podoba tohoto světa pomíjí." 1K 7, 29-31). Proto ty myšlenkové vzlety vers. otřesná realita. Démoni jsou toliko interpretací, úhlem pohledu na to.
Čili zdaleka nejdůležitější je sednout a meditovat ala vipassana třeba. Respektive, jak učila Lída, neustále věnovat pozornost vyvstávajícím tendencím v mysli (proto se neodvažuji jí zkritizovat Hawkinse:). Čili prohlubovat vědomí (já jsem). Ostatní bude přidáno.