Které slovo je to správné?

Moderátor: ryunin

Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod ryunin » stř 10. dub 2019 23:57:36

Dovolte mi malé nezávazné zamyšlení nad smyslem diskuze o duchovních otázkách.

Četl jsem celou diskuzi - výměnu názorů - mezi Zdeňkem a Janou. A říkal jsem si, Jana zjevně ukazuje na to, co je dokonalé, čisté a bez nutnosti klasifikace. Ale i když je to čisté, beze slov,bez hodnocení, říká tomu Láska, nebo bhakti. Z hlediska tohoto čistého, neposkvrněného, z hlediska Lásky, není potřeba někoho kritizovat nebo ponižovat nebo se vyvyšovat. Když někdo, nejen Zdeněk, ale kdokoliv Janě vytkne, že je arogantní, protože nepřipouští, že by se mýlila... jde tu o to, že vlastně když Jana ukazuje na to, co je bez hodnocení, nemůže, není tu prostor pro to, aby někdo říkal, že ten a ten je arogantní a ten a ten je hloupý, protože když nehodnotíme jednotlivce jako odlišnou entitu, ale vidíme ho jako součást dokonalého celku, pak - pokud nám jde o to - jako Janě - vidět druhé jako součást dokonalosti, nebo jak ona říká, Lásky, pokud souhlasíme s Janou, že tu je něco jako dokonalost a čistota, pokud připustíme, že na to místo lze dojít, ona nás zve, abychom tam s ní šli. A na tom místě už není místo pro žádné hodnocení. Když Jana kritizuje chápání druhého, vlastně mu říká, tudy se nedostaneš k té dokonalé Lásce. A někdo na to může říct - hlavně že ty se tam pořád dostáváš, ironicky, to je jedno, jestli to je Zdeněk, nebo kdokoliv jiný. Ale je tu ten zvláštní paradox, že jeden člověk zve druhého do místa, kde už není žádná kritika, ale když vidí, že ten druhý tam nejde, nebo nechce jít, nebo jde jiným směrem, aby mu pomohla, říká, ne, tam tudy ne, tam ta Láska není. Ale paradoxní je ten bod, kdy vlastně ta láska je všude, tak jak se můžeme mýlit? Ačkoliv je všude, hodně lidí vidí jen to, co je odlišné, nedokonalé, zlé, špatné, arogantní, egoistické, už nevidí taky, že tu je to, co je bez poskvrny. A málokdo vidí, že zlo, špatnost, sobectví, je součást toho celku Lásky. To nedává moc smysl, ale je to tak. Nemůže to být jinak. Ale někdo může říct - zlo je jen představa v tvé mysli, ve skutečnosti tu je JEN Láska. No Zen tvrdí, že tu je obojí, jak Dokonalost, tak nedokonalost.

A tady se dostáváme k pohledu Zdeňka. Nemůže tak jednoduše přijmout jakousi Lásku bez úsilí, Lásku bez překážek, Dokonalost bez utrpení, proto upozorňuje, že popírat chyby, slabosti, utrpení, překážky, snahu, omyly, nepoctivost, nepravdivost, atd. atd. je hloupost, nebo dokonce naprostá nehoráznost a oblbování hlupáků.

Zen prostě pracuje s tímto konfliktem jako s mincí, která má dvě strany. Vesmír je na jednu stranu bez jediné chyby. A každý je okamžitě bez jediné chyby. Ne v tom smyslu, že by na tom musel pracovat. každý je bez jediné chyby ještě před tím, než vůbec něco udělá, pak i v době, kdy dělá chyby a pak i poté, co udělal chybu. Z toho hlediska tu není žádná cesta k probuzení. jak říká Krishamurti, z toho hlediska, a on to pořád zdůrazňuje, nepotřebujeme náboženství, učitele, gurua, vedení, cestu, metody, meditace, snahu, překonávat překážky. Krishamurti prostě říká, a nechce to dokonce ani nazývat učení, protože kdyby to nazval učením, pak by už svedl druhé z cesty, vlastně ne z cesty, ale okamžité realizace dokonalé svobody a pravdy. Takže Krishnamurti říká, nejsem učitel, nemám žádnou metodu, nemusíte se o nic snažit, prostě se jen osvoboďte. Ale Krishamurti nepopírá, že lidé jsou uvězněni a trpí. Takže i Krishnamurti vidí ten relativní svět, kde je zmatek a matení lidí, třeba prostřednictvím náboženství nebo učitelů. Ale místo toho, aby zavedl nějaké učení, chce prostě jen odstranit jakákoliv učení, učitele, náboženství, metody a cesty. On prostě ukazuje na to, kde není potřeba žádných učitelů ani náboženství ani snahy něčeho dosáhnout. To je krásné - tady to je. Zenoví učitelé dělali to samé - když se jich někdo zeptal, kde je pravda, prostě ukázali na to, co bylo před jejich nosem. Ale tady narážíme na velký paradox.

Proč Zen potřebuje nějakou metodu, proč tu jsou zenoví učitelé, proč tu je snaha, cesta, proč tu je filozofie zenu a proč tu je správný směr k pravdě a špatný směr směrem od pravdy? Proč nebyli a nejsou zenoví učitelé jako Krishnamurti a neřeknou, že zen je zbytečný?

Je to zajímavé, protože oni vlastně, ve své podstatě říkají, že zen je zbytečný. Když to vezmeme do důsledku, zenový učitel říká, že držet si v hlavě nějaký zen je špatně. Místo toho se napijte čaje. Proč se tedy žáci zenu nedozví hned první den, že zen je zbytečný a proč prostě nepopíjejí s mistrem čaj a nehodí zen a všechny buddhy do koše? Proč nezruší zen a nenahradí ho každodenním životem?

Pokud jste někdy byli na nějakém zenovém ústraní, je vám jasné, proč zen není něco, co se zruší hned první den. Samozřejmě, Krishnamurti učil celý svůj život, že nepotřebujeme učitele a náboženství, ale jen blázen by tvrdil, že Krishamurti nic neučil a nikoho neovlivňoval svými myšlenkami. I když Krishnamurti byl proti institucím jako takovým, sám o sobě byl vlastně zvláštní institucí. Osobnost Krishamurtiho nahradila náboženství. A kdokoliv je inspirován Krishnamurtim, následuje jeho filozofii, máte tu pak spousty lidí, tisíce lidí, sta tisíce??? Lidí, kteří následují přístup Krishamurtiho. Tito lidé se mohou dělit na ty, co bloudí a Krishamurti jim pomáhá zahlédnout pravdu. A ty, co už vědí, že Krishamurti viděl pravdu a oni už viděli pravdu, a rádi si připomínají, co je pravda, a připomínají si to třeba i s pomocí myšlenek Krishamurtiho. No ale zpátky k tomu, co se děje na nějakém zenovém ústraní. Typicky tu máte skupinu lidí, kteří hledají osvícení nebo pravdu nebo lásku nebo dokonalost nebo Boha, nebo Buddhu nebo velkého, osvíceného učitele, který by jim vnesl světlo do hlavy. Nebo hledají všechno to. Nebo jsou jen zvědaví. Každopádně, pokud první den učitel řekne, že celé týdenní ústraní se ruší, protože není co hledat, někoho to možná trkne, ale naprostá většina hledajících půjde na jiné zenové ústraní a budou tam chodit tak dlouho, dokud nenajdou to, co hledají. A když to najdou, zjistí, že hledají ještě něco jiného a pak budou hledat zase ještě něco jiného až jednou zjistí, že nikdy nebylo co hledat. Ale aby tam došli, museli deset, dvacet, třicet let hledat, než našli to, co Jana nazývá Láska. A co není třeba hledat.

A tak obojí je pravda - lidé většinou opravdu bloudí, hledají Pravdu, smysl, řád, lásku. To nemůžeme popřít. A současně, dříve nebo později někteří z hledajících zjistí, že to, co hledali, je tady přímo před naším nosem. A pak si uvědomí, že i akce hledání , akce snahy, že i cesta samotná byla vždycky dokonalou láskou a pravdou.

Zazen není prostředek, jak dosáhnout probuzení. I když třicet let cvičíte zazen jako prostředek k dosažení probuzení, možná jednou zjistíte, že celou dobu jste byli buddha. Tím nemám na mysli člověk bez slabostí a omylů. Buddha ve smyslu ten, kdo se teď o něco snaží. Aniž by pořád myslel na výsledek nebo příčinu.

Samozřejmě že život je plný různých bolestí. A tyto bolesti nejsou něco, co Buddha hravě překonává. On je transformuje v akci v tomto okamžiku. Pracně vstává z postele, bere do rukou berle a sotva se dobelhá na záchod. takže bolesti se nezbavil. Ale současně se jí zbavil, protože místo, aby ukazoval na bolest, ukazuje na tu svobodu, když chromý člověk o berlích dokulhá na záchod. Možná jste to už někdy zažili, paradoxní svobodu a klid, když jste chromí leželi v nemocnici. Logicky jste na tom byli velmi špatně, málem už volali faráře, ale nepochopitelně jste cítili jakousi dokonalost všeho - dokonalost oprýskaných postelí, dokonalost velkýho zadku sestry, dokonalost ošklivých přístrojů, dokonalost kyblíku, který přinesla uklízečka... všechno bylo perfektní. Tohle jsem často zažíval jako malé dítě, když jsem byl co chvíli v nemocnici. A tak z bahna vyrůstá lotosový květ. Z bolesti vyrůstá buddha, z iluzí a tužeb, z hněvu a hniloby, vyrůstá buddha. To neznamená ,že postupně se buddha osvobozuje od iluzí, ale postupně zjišťuje, že není třeba odříznout chyby, iluze a bolest, že co je opravdu třeba, je pochopit podstatu našich iluzí a tužeb a bolestí. Buddha může být chromý a starý a bezzubý... ale je to buddha. Nebo to může být roztomilá dívenka hrající si s míčem. Oba, stařec i dívenka, jsou na jednu stranu jasně uvěznění ve své formě - mládí a kráse, stáří a nemoci - na druhou stranu, ve chvíli probuzení, buddha překonává svou formu a pouze koná. Uprostřed této činnosti je vesmír místem, kde radost a bezedná hloubka jdou ruku v ruce. Kdo by pak hodnotil nebo kázal?

Pro někoho je zazen disciplína, kázeň , cvičení, pro jiného je to prostředek. Ale zazen je prostě jen sedět na místě jako Buddha. To není ani dobré , ani špatné. Co uděláte, když za vámi přijde někdo, kdo velmi trpí a neví, co se svým životem? Jsou lidé, kteří v pozici Buddhy můžou najít smysl. Když opravdu pochopí smysl zazenu, pochopí, že to je mimo kategorie jako cvičení, prostředek, osvícení, cíl, dobro, zlo, atd. Je to jen to, něco, co cvičil Buddha a my nemusíme jasně chápat, proč vlastně Buddha cvičil zazen. Většina lidí to chápe tak, že cvičil, aby dosáhl pravdy. Nebo proto, aby druhé potom, co dosáhl pravdy, naučil metodu, jak dosáhnout pravdy, aniž by jí sám potřeboval. Ale zazen je něco podstatnějšího než metoda. Když sedí žába na kameni, může nám to připadat triviální. Ale z hlediska buddhismu je to velmi důležité. Když fouká vítr, je to velmi důležité. Když dítě pláče, je to důležité. A když někdo upřímně hledá pravdu, tak to nemůžeme ignorovat. Když sami hledáme pravdu, měli bychom se brát vážně. Měli bychom zjistit, jak najít pravdu. Ale nakonec je to naše věc, jen my o tom nakonec rozhodujeme. I když jsme součástí dokonalého celku, máme vlastní vůli a svobodu něco dělat.
ryunin
 
Příspěvky: 717
Registrován: čtv 22. zář 2011 14:19:10

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 11. dub 2019 8:49:11

Zen tvrdí, že tu je obojí, jak Dokonalost, tak nedokonalost.

Můžeš sem dát nějaké citace, kde zen mluví o skutečnosti, která je nedokonalá v případě, že je poznání skutečnosti dokonalé?
Návštěvník
 

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 11. dub 2019 8:50:17

-
Otázka: Neexistuje něco jako permanentní dokonalost?

Nisargadatta: Ano, ale ona obsahuje všechny nedokonalosti.

:yes:

Nisargadatta: Blaženost Skutečnosti nevylučuje utrpení.

:)
Návštěvník
 

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 11. dub 2019 9:49:11

Rozebereš-li celek na části, bude každá část nedokonalým celkem. Ale ve spojení je celek dokonalý. Stejné je to s poznáním Skutečnosti, částečné poznání obsahuje vždy nějakou nedokonalost, celistvost Bytí je permanentní dokonalostí.
Návštěvník
 

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 11. dub 2019 10:13:55

Úvod do buddhismu a cvičení zazenu:

Uvědomil si, že svět
existuje jen v tomto okamžiku a na tomto místě a že celý
vesmír je dokonalý takový jaký je.

http://www.dogensangha.org.uk/IBPZ/IBPZ-Czech.pdf
Návštěvník
 

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 11. dub 2019 10:14:11

Návštěvník píše:-
Otázka: Neexistuje něco jako permanentní dokonalost?

Nisargadatta: Ano, ale ona obsahuje všechny nedokonalosti.

:yes:

Nisargadatta: Blaženost Skutečnosti nevylučuje utrpení.

:)


Touha tazatele po permanentní dokonalosti bez jakýchkoliv nedokonalostí se nedá přehlédnout. Nisargadatta mu vysvětluje, že dokonalost spočívá v přijmutí nedokonalostí.
:)
Návštěvník
 

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 11. dub 2019 10:27:20

Návštěvník píše: Nisargadatta mu vysvětluje, že dokonalost spočívá v přijmutí nedokonalostí.


Co se stane s nedokonalostí, která je přijatá? Je pořád ještě něčím, co způsobuje nějaký mentální stín? Způsobuje ještě nějakou nedokonalost osvíceného Bytí?
Návštěvník
 

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 11. dub 2019 10:40:00

Návštěvník píše:
Návštěvník píše: Nisargadatta mu vysvětluje, že dokonalost spočívá v přijmutí nedokonalostí.


Co se stane s nedokonalostí, která je přijatá?


Zůstává přijatou nedokonalostí.

Nisargadatta: Blaženost spočívá v tom, fyzickou a mentální bolest vnímat, ne se jí hrozit nebo se nějakým způsobem od ní odvrátit.

Návštěvník píše:Způsobuje ještě nějakou nedokonalost osvíceného Bytí?


Nedokonalost je součástí Dokonalosti. Nic nezpůsobuje, prostě je.

:)
Návštěvník
 

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 11. dub 2019 10:40:27

Návštěvník píše:Úvod do buddhismu a cvičení zazenu:

Uvědomil si, že svět
existuje jen v tomto okamžiku a na tomto místě a že celý
vesmír je dokonalý takový jaký je.

http://www.dogensangha.org.uk/IBPZ/IBPZ-Czech.pdf



Nisargadatta Maharadž:
"Absolutní dokonalost je v přítomnosti."
Návštěvník
 

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 11. dub 2019 10:42:43

Návštěvník
 

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod ... » čtv 11. dub 2019 10:45:34

Návštěvník píše:
Návštěvník píše:
Návštěvník píše: Nisargadatta mu vysvětluje, že dokonalost spočívá v přijmutí nedokonalostí.


Co se stane s nedokonalostí, která je přijatá?


Zůstává přijatou nedokonalostí.

Nisargadatta: Blaženost spočívá v tom, fyzickou a mentální bolest vnímat, ne se jí hrozit nebo se nějakým způsobem od ní odvrátit.

Návštěvník píše:Způsobuje ještě nějakou nedokonalost osvíceného Bytí?


Nedokonalost je součástí Dokonalosti. Nic nezpůsobuje, prostě je.

:)


:yes:
...
 

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 11. dub 2019 10:51:23

Návštěvník píše:
Nedokonalost je součástí Dokonalosti. Nic nezpůsobuje, prostě je.

:)


Návštěvník píše:Rozebereš-li celek na části, bude každá část nedokonalým celkem. Ale ve spojení je celek dokonalý. Stejné je to s poznáním Skutečnosti, částečné poznání obsahuje vždy nějakou nedokonalost, celistvost Bytí je permanentní dokonalostí.


Proto si mohl Buddha, díky poznávání Skutečnosti, uvědomovat, že svět existuje jen v tomto okamžiku a na tomto místě a že celý vesmír je dokonalý takový jaký je. A stejně tak i N. Maharadž mohl prohlásit, že: "Absolutní dokonalost je v přítomnosti."

V Absolutní dokonalosti veškerá nedokonalost mizí a stává se stejnou dokonalostí Bytí.
Návštěvník
 

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 11. dub 2019 10:59:14

Návštěvník píše:
V Absolutní dokonalosti veškerá nedokonalost mizí a stává se stejnou dokonalostí Bytí.


Dokonalost Bytí nemá žádný problém s nedokonalostí. Tak proč by nedokonalost musela mizet?

Mysl obvykle rozděluje na dokonalé a nedokonalé a touží jen po tom dokonalém.

Absolutní dokonalost obsahuje nedokonalosti a nemá potřebu je vylučovat, proto je Absolutní.
:)
Návštěvník
 

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 11. dub 2019 11:08:11

Návštěvník píše:
Návštěvník píše:
V Absolutní dokonalosti veškerá nedokonalost mizí a stává se stejnou dokonalostí Bytí.


Dokonalost Bytí nemá žádný problém s nedokonalostí. Tak proč by nedokonalost musela mizet?

Mysl obvykle rozděluje na dokonalé a nedokonalé a touží jen po tom dokonalém.

Absolutní dokonalost obsahuje nedokonalosti a nemá potřebu je vylučovat, proto je Absolutní.
:)


Proto také Nisargadatta říká, že Dokonalost obsahuje všechny nedokonalosti.

Když se to přijme, tak přestává touha a boj za věčnou dokonalost bez jakýchkoliv nedokonalosti, nastane mír a vnímá se blaženost Skutečnosti.

:)
Návštěvník
 

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod Zdeněk » čtv 11. dub 2019 12:35:40

Je dobré si přečíst např. líčení zenového mistra Hakuina, jak s ním v době jeho učednických let zacházel jeho mistr - byl pěstmi zmlácen do bezvědomí a hozen do bahna. A to v té době již byl pokročilým žákem s mnoha léty meditační praxe.
To ale nikterak nedemonstruje nějaké asijské násilí ap., jak by to naivní mysl mohla pojmout, demonstruje to extrémní nasazení meditační praxe, úsilí na život a na smrt. Které po delší době takovéto situace jednoduše generuje, neboť na žádné servítky již není místo.

Měl Hakuin smůlu, že nenarazil na Ryunina nebo Janu? Kteří by mu to pěkně vysvětlili a byl by happy?

Vhodná slova v příhodnou dobu jistě mohou pomoci, ale musí padnout na vhodný terén, který se sám od sebe nevytvoří. Bez něho působí jako ono biblické jedovaté ovoce ze Stromu poznání. Buddha původně vůbec nechtěl o Cestě mluvit, Nirupana často říkával dotyčnému, že jeho slova jsou určena pouze onomu dotyčnému a nikomu jinému. Nicméně obecná slova jsou zkrátka menší zlo než žádná slova. Strom poznání lépe mít než nemít. Daní za to je např. mentální otrava Jany či Ryunina.
Zdeněk
 
Příspěvky: 363
Registrován: ned 20. led 2019 19:12:05

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod Zdeněk » čtv 11. dub 2019 12:47:12

ryunin píše:Je to jen to, něco, co cvičil Buddha a my nemusíme jasně chápat, proč vlastně Buddha cvičil zazen.

Buddha necvičil ani neučil za/zen. Buddha cvičil a učil způsobu, který dnes připomíná samantha & vipassana. Že si jeho stezku Číňané přizpůsobili ke své mentalitě, to je v pořádku, nejsme všichni stavění pro stejné boty. Japončík to pak z Číny převzal a ještě dále si to přizpůsobil do zazenu. Ale prostě Buddha necvičil zazen. Tím, že komolíš významy slov, děláš velkou neplechu Ryunine. Viz:
Konfucius, Hovory XIII, 3 píše:Zilu: kdyby vás kníže z Wei požádal, abyste mu spravoval říši, čím byste začal?
Mistr: Dozajista nápravou jmen.
Zilu: Cože, čeho tím docílíte? Co tím spravíte?
Mistr: Jsi barbar. Urozený muž by měl být zdrženlivější, jde-li o něco, čemu nerozumí. Nejsou-li v pořádku jména, pak se neshoduje řeč, neshoduje-li se řeč, jednání nedosáhne svého cíle, nedosáhne-li jednání svého cíle, nebudou vzkvétat obřady a hudba, nebudou-li vzkvétat obřady a hudba, tresty se budou míjet účinkem, lidé nebudou mít kam složit ruce a nohy. Proto to, co urozený muž jmenuje, se s jistotou dá říci, a to, co se řekne, se s jistotou dá vykonat.
Zdeněk
 
Příspěvky: 363
Registrován: ned 20. led 2019 19:12:05

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod Jana » čtv 11. dub 2019 13:05:38

Zdeněk píše:Je dobré si přečíst např. líčení zenového mistra Hakuina, jak s ním v době jeho učednických let zacházel jeho mistr - byl pěstmi zmlácen do bezvědomí a hozen do bahna. A to v té době již byl pokročilým žákem s mnoha léty meditační praxe.
To ale nikterak nedemonstruje nějaké asijské násilí ap., jak by to naivní mysl mohla pojmout, demonstruje to extrémní nasazení meditační praxe, úsilí na život a na smrt. Které po delší době takovéto situace jednoduše generuje, neboť na žádné servítky již není místo.

Kdo nemůže být veden, musí být tažen. Podobně si můžeš vysvětlovat všechno, cokoliv Tě v životě potká, jako projev Boží vůle, která je jen dobrá a může se klidně demonstrovat jako extrémní nasazení meditační praxe, úsilí na život a na smrt.

Měl Hakuin smůlu, že nenarazil na Ryunina nebo Janu? Kteří by mu to pěkně vysvětlili a byl by happy?


Měl štěstí, že potkal něco, co mu pomohlo najít a potkat sebe a tím pádem měl šanci by happy.

Vhodná slova v příhodnou dobu jistě mohou pomoci, ale musí padnout na vhodný terén, který se sám od sebe nevytvoří. Bez něho působí jako ono biblické jedovaté ovoce ze Stromu poznání. Buddha původně vůbec nechtěl o Cestě mluvit, Nirupana často říkával dotyčnému, že jeho slova jsou určena pouze onomu dotyčnému a nikomu jinému. Nicméně obecná slova jsou zkrátka menší zlo než žádná slova. Strom poznání lépe mít než nemít. Daní za to je např. mentální otrava Jany či Ryunina.

Jsou to, Zdenku, jen představy, co kdo chtěl nebo nechtěl, jak co bylo. A je to jen Tvá vlastní mysl, která to všechno přežvejkává a způsobuje si otravu.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11074
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod ryu.nin » čtv 11. dub 2019 14:26:29

Návštěvník píše:
Zen tvrdí, že tu je obojí, jak Dokonalost, tak nedokonalost.

Můžeš sem dát nějaké citace, kde zen mluví o skutečnosti, která je nedokonalá v případě, že je poznání skutečnosti dokonalé?


Dokonalost má v buddhismu dva významy.

První význam je dokonalost jako protiklad nedokonalosti, podobně jako tma a světlo nebo dobro a zlo. Jsou to vždy dvě strany téže mince.

Tak říkáme, že vesmír neobsahuje žádné chyby. Vše je dokonalé. To je jedna strana věci. Druhá strana věci je to, že vesmír obsahuje nekonečné množství chyb. Například neexistuje něco jako dokonale umyté okno. Na druhou stranu všechna okna jsou dokonalá, i když nejsou dokonale umytá.

pak tu je ovšem ještě jiný význam dokonalosti. A to je to, co přesahuje rozdíly. Dokonalé osvícení Buddhy není dokonalé v tom smyslu, že neobsahuje chyby, ale v tom smyslu, že překonává protiklad dokonalosti a nedokonalosti, správné a špatné, tmavé a světlé atd.
Dokonalé poznání skutečnosti nastává tam, kde už není rozdíl mezi subjektem a objektem, já a svět. Já se vzdává svého odděleného chápání světa a svět se vzdává své objektivity. Je to jen to, co tu je. A to už nelze ani nazvat dokonalé nebo osvícené. Ta slova - osvícené, dokonalé, dokončené - jsou jen nástroje, kterými komunikujeme to, co už je za pojmy.

No a co se stane, když je dosaženo toho, kde už není subjekt ani objekt a nejsou pojmy? Je tu jen to, co tu je. A když vám někdo řekne, mohl bych dostat trochu čaje? Probuzený neříká - nejsou tu pojmy, nejsem tu já, nejsi tu ty, není tu nic, co by bylo možné hodnotit nebo nazvat.... Když se někdo probuzeného ptá, jestli by mohl dostat trochu čaje, probuzený mu řekne - a chtěl bys zelený nebo černý? Cukr, mléko nebo bez?

A tak probuzení, nebo chcete-li dokonalé poznání skutečnosti - není odmítání obyčejných věcí, obyčejných lidí, ale naopak, je to okamžitý návrat k věcem každodenního života. Kdo si s sebou nosí probuzení, není probuzen. Jak říká mistr Shunryu Suzuki - musíte shořet jako dobrý táborák, nesmíte za sebou nechat kouř... Dokonalé probuzení tedy za sebou nesmí nechávat stopy. A vůbec nepůsobí dokonale, právě naopak, jako autentický kmen borovice, který se kroutí, nebo jako stará popraskaná zeď...
ryu.nin
 

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 11. dub 2019 14:41:09

ryu.nin píše:
Návštěvník píše:
Zen tvrdí, že tu je obojí, jak Dokonalost, tak nedokonalost.

Můžeš sem dát nějaké citace, kde zen mluví o skutečnosti, která je nedokonalá v případě, že je poznání skutečnosti dokonalé?


Dokonalost má v buddhismu dva významy.

První význam je dokonalost jako protiklad nedokonalosti, podobně jako tma a světlo nebo dobro a zlo. Jsou to vždy dvě strany téže mince.

Tak říkáme, že vesmír neobsahuje žádné chyby. Vše je dokonalé. To je jedna strana věci. Druhá strana věci je to, že vesmír obsahuje nekonečné množství chyb. Například neexistuje něco jako dokonale umyté okno. Na druhou stranu všechna okna jsou dokonalá, i když nejsou dokonale umytá.

pak tu je ovšem ještě jiný význam dokonalosti. A to je to, co přesahuje rozdíly. Dokonalé osvícení Buddhy není dokonalé v tom smyslu, že neobsahuje chyby, ale v tom smyslu, že překonává protiklad dokonalosti a nedokonalosti, správné a špatné, tmavé a světlé atd.
Dokonalé poznání skutečnosti nastává tam, kde už není rozdíl mezi subjektem a objektem, já a svět. Já se vzdává svého odděleného chápání světa a svět se vzdává své objektivity. Je to jen to, co tu je. A to už nelze ani nazvat dokonalé nebo osvícené. Ta slova - osvícené, dokonalé, dokončené - jsou jen nástroje, kterými komunikujeme to, co už je za pojmy.

No a co se stane, když je dosaženo toho, kde už není subjekt ani objekt a nejsou pojmy? Je tu jen to, co tu je. A když vám někdo řekne, mohl bych dostat trochu čaje? Probuzený neříká - nejsou tu pojmy, nejsem tu já, nejsi tu ty, není tu nic, co by bylo možné hodnotit nebo nazvat.... Když se někdo probuzeného ptá, jestli by mohl dostat trochu čaje, probuzený mu řekne - a chtěl bys zelený nebo černý? Cukr, mléko nebo bez?

A tak probuzení, nebo chcete-li dokonalé poznání skutečnosti - není odmítání obyčejných věcí, obyčejných lidí, ale naopak, je to okamžitý návrat k věcem každodenního života. Kdo si s sebou nosí probuzení, není probuzen. Jak říká mistr Shunryu Suzuki - musíte shořet jako dobrý táborák, nesmíte za sebou nechat kouř... Dokonalé probuzení tedy za sebou nesmí nechávat stopy. A vůbec nepůsobí dokonale, právě naopak, jako autentický kmen borovice, který se kroutí, nebo jako stará popraskaná zeď...


:)
Moc pěkné.
Návštěvník
 

Re: Které slovo je to správné?

Nový příspěvekod Jana » čtv 11. dub 2019 15:00:43

Návštěvník píše:
Návštěvník píše:
V Absolutní dokonalosti veškerá nedokonalost mizí a stává se stejnou dokonalostí Bytí.


Dokonalost Bytí nemá žádný problém s nedokonalostí. Tak proč by nedokonalost musela mizet?

Mysl obvykle rozděluje na dokonalé a nedokonalé a touží jen po tom dokonalém.

Absolutní dokonalost obsahuje nedokonalosti a nemá potřebu je vylučovat, proto je Absolutní.
:)


Je možné tohle zkoumat z různých úhlů pohledu.

Z pohledu ega, z pohledu připoutanosti k mysli, z pohledu iluze oddělenosti, ve skutečnosti žádná absolutní dokonalost neexistuje. Mysl má zázračnou schopnost vždycky nějakou nedokonalost objevit. Vždycky je možné srovnávání toho, co tady je, s představami, jaké by to mělo správně být, jaké by to mohlo být v budoucnosti, jaké to bylo v minulosti, jaké to je někde jinde.

Z pohledu Poznání, je tady jen čistá přítomnost, projekce mysli je prohlédnutá jako iluzorní, je tady moudrost o které N. Maharadž říká, že se rodí ze smrti mysli.

Proto skutečnost není porovnávána v projekci mysli, není srovnávána s ničím v čase a ani v prostoru, je tady pouze přítomnost bez možnosti posuzování jakýchkoliv nedokonalostí: "Absolutní dokonalost je v přítomnosti."

Moudrost, jak říká Maharadž, říká: "Nejsem nic."

Jakou nedokonalost by bylo možné nalézt na "ničem"?

A druhou stranou stejné mince je poznání, že všechno, co existuje, je láska. "Láska je vším."

Jak by bylo možné najít nějakou nedokonalost na lásce, která je vším?

Jsem "něco" je ve skutečnosti sen ztotožnění, iluze, není to pravda. Jen když tady tahle nevědomost je, je možné nalézat nějaké nedokonalosti na sobě i na zbytku imaginárně oddělené existence.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11074
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Další

Zpět na Zen

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků