Jana píše:Mě tehdy schramstla ta první varianta, a tak zkušenost neduality se stala - jak jinak - jediným smysluplným a žádoucím cílem pro osobní já, které bylo ochotné udělat naprosto cokoliv, jen aby tu ten stav nad protiklady byl pořád.
Tohle je právě ten optický klam, který ono uvíznutí způsobuje. Nedualita - stav nad protiklady je tady pořád. To, co vytváří dualitu, iluzi nepřítomnosti celistvosti, je právě mysl - ztotožnění s představou osobního já, které to nemá a které to chce
nebo s představou osobního já, které konečně má to co chtělo a ztotožňuje teď sebe samo s Absolutnem.
Přitom ale nedokáže přijmout fakt, že Absolutno ze Sebe Sama promítá celou iluzorní dualitu, tj. všechno pozitivní i všechno negativní, celou tu hru na projev. Domněle osvícené osobní já přijímá jen to pozitivní a popírá existenci negativních jevů, aby je nemuselo vnímat. Zřejmě k tomu má svoje důvody, nedokáže proto přijmout fakt, že
Raméš Balsekar:
"Skutečné pochopení přijímá všechno, co život přináší, na každou zkušenost reaguje bez jakéhokoliv odporu nebo odmítání, a ponechává mysli svobodu myslet, včetně svobody dělat si starosti!
Když se dvojice protikladů přijmou jako základní princip života a jeho prožívání, nedochází k preferování a hodnocení a všechno začne být průzračné a transparentní.
Dualitu, která je základem života, mudrc přijímá a je zakotvený v míru a klidu, zatím co se vyrovnává s radostmi a trápením života úplně stejně, jako každý běžný člověk. Až do konce svého života pokračuje ve své existenci v oblasti jevů, dokonale sžitý s čímkoliv, co může nastat. Mudrc zakotvený v moudrosti nejzazšího Pochopení přijímá jakoukoliv momentální radost nebo bolest jako to, co bylo předurčeno, jako záměr Zdroje. Proto jeho mír a harmonie nejsou nikdy ničím narušeny. Bez obav přijímá všechno, co mu vstoupí do cesty."