armin píše:Pan Tomáš říkal soustředit se do jednoho bodu (ne na jeden bod). Jinými slovy "hledání" posledního pozorovatele - být jen tím pozorovatelem, tj nebýt ničím, co můžeme pozorovat, co se v mysli objeví, včetně pocitu já. Vytáhnout pozornost ze všeho k pozornosti samé.
A tak to bylo vždy velmi intenzivní cvičení, stále s tendencí sklouzávat k vytváření si třeba fiktivního posledního pozorovatele a opět uvědomění si tohoto sklouznutí atd. Po cca 15-ti či 30-ti minutách (když se dařilo) se zúžilo sebeuvědomění až do téměř ničeho, včetně zapomenutí kdo jsem, kde jsem, co bylo, co bude, jestli vůbec jsem atd. Obrazně řečeno jakési žhnutí a nebytí hmoty před velkým třeskem.
A když jsem se z toho pak probíral - vědomí a uvědomění se blaženě pomalu rozvinulo zpět do těla a světa, občerstvený mozek i tělo a obé plné energie.
A není ona Tomášova instrukce "být jen tím pozorovatelem" v rozporu se "zapomenutí kdo jsem", tedy se zapomenutím být tím pozorovatelem?
Nicméně ten stav, o kterém mluvíš, nápadně připomíná
džhánu (její pozdější stupně).
Já jsem se s tím osobně nesetkal, jednak kde jsem byl se učila vipassana a druhak mě odrazovalo právě ono "když jsem se z toho pak probíral" (není lépe nepřestat být "probraný" a usilovat naopak o ještě větší "probranost", tedy probuzení?). Čili jsem usoudil, že to asi bude nějaká divná odbočka na cestě. Ale Buddha džhánu bezesporu vyučoval. A tobě to pomohlo.
armin píše:Fa-jen se ptal svého žáka, proč mu nikdy nepoložil otázku o Zenu. Žák vysvětloval, že již dostal uspokojivou odpověď od bývalého mistra. Fa-jen naléhal, aby prozradil jakou, a žák mu na to odpověděl:
"Ptal jsem se mistra, co je Buddha, a ten řekl: Bůh ohně si jde pro oheň."
"Výborná odpověď," poznamenal Fa-jen, "jsem si však jist, že jsi ji nepochopil."
"Ale přece bůh ohně nepotřebuje hledat oheň, ten ho stále má! A to je totéž jako kdybych se já pokoušel hledat nějakého Buddhu, zatímco jím odjakživa jsem."
"Přesně, jak jsem předpokládal, rozesmál se Fa-jen, "jsi vedle."
Žák se urazil a opustil klášter. Po jisté době mu to však nedalo a vrátil se. Omluvil se mistru Fa-jenovi a pokorně žádal o poučení.
"Tedy přistup a polož otázku," svolil Fa-jen.
"Co je Buddha?," zašeptal žák.
"Bůh ohně si jde pro oheň!"
Ano, jde tam o vnitřní nastavení žáka, držet se dá cokoli. Můžeme se nevědomě držet naší vědomosti o nevědomosti. Což jsem pěkně napsal. Je to takové zenové. Potíž je, že mě to neprobudilo
.