Zdeněk píše:Je cvičení na Bezčasé Já Paula Bruntona sugesce?
Abych se podělil o svoji zkušenost jak s tím bezčasým Já a potažmo i s tou energií.
Léta jsem cvičil tak, jak jsem pochopil, že by se to mělo dělat od pana Tomáše. Jednak společně s kamarády a kamarádkami (nevím jak to cvičili oni) a druhak každý den, když jsem přišel unavený, vyčerpaný z práce s bolavou hlavou a shrbeným tělem.
Pan Tomáš říkal
soustředit se do jednoho bodu (ne na jeden bod). Jinými slovy "hledání" posledního pozorovatele - být jen tím pozorovatelem, tj nebýt ničím, co můžeme pozorovat, co se v mysli objeví, včetně pocitu já. Vytáhnout pozornost ze všeho k pozornosti samé.
A tak to bylo vždy velmi intenzivní cvičení, stále s tendencí sklouzávat k vytváření si třeba fiktivního posledního pozorovatele a opět uvědomění si tohoto sklouznutí atd. Po cca 15-ti či 30-ti minutách (když se dařilo) se zúžilo sebeuvědomění až do téměř ničeho, včetně zapomenutí kdo jsem, kde jsem, co bylo, co bude, jestli vůbec jsem atd. Obrazně řečeno jakési žhnutí a nebytí hmoty před velkým třeskem.
A když jsem se z toho pak probíral - vědomí a uvědomění se blaženě pomalu rozvinulo zpět do těla a světa, občerstvený mozek i tělo a obé plné energie.
Vyvinula se tak časem schopnost být těžištěm (tedy ne zcela, jen těžištěm) v pozorovateli i během činnosti, myšlení, cítění, prožívání čehokoliv - lásky, soucitu, blaženosti, bolesti, strachu, zřejmě i smrti - která se mi teď jeví jako jeden z pozorovaných stavů a který je v podstatě stále s námi - spolu s pocitem života.
To asi není sugesce. Je to skutečné, živé, nezpředmětnitelné - východisko.
"Nebýt rozptýlen! Nebýt rozptýlen, toť stezka, kterou kráčeli všichni Budhové!", říká Mistr JVS Dvagpo - Lharje.
"Bůh ohně si jde pro oheň"Fa-jen se ptal svého žáka, proč mu nikdy nepoložil otázku o Zenu. Žák vysvětloval, že již dostal uspokojivou odpověď od bývalého mistra. Fa-jen naléhal, aby prozradil jakou, a žák mu na to odpověděl:
"Ptal jsem se mistra, co je Buddha, a ten řekl: Bůh ohně si jde pro oheň."
"Výborná odpověď," poznamenal Fa-jen, "jsem si však jist, že jsi ji nepochopil."
"Ale přece bůh ohně nepotřebuje hledat oheň, ten ho stále má! A to je totéž jako kdybych se já pokoušel hledat nějakého Buddhu, zatímco jím odjakživa jsem."
"Přesně, jak jsem předpokládal, rozesmál se Fa-jen, "jsi vedle."
Žák se urazil a opustil klášter. Po jisté době mu to však nedalo a vrátil se. Omluvil se mistru Fa-jenovi a pokorně žádal o poučení.
"Tedy přistup a polož otázku," svolil Fa-jen.
"Co je Buddha?," zašeptal žák.
"Bůh ohně si jde pro oheň!"