níže posílám první lekci z Video Meditačního Kurzu. Tento Kurz obsahuje celkem 25 lekcí, a má za cíl seznámit diváky s 62ma druhy meditace vysvětlených ve spisech Théravádového Buddhismu.
Protože se jedná o video, neočekávám, že by pouhé texty (skripta) byly nějak zvlášť zajímavé. Není v nich ani obrázek, ani grafické zpracování.
Ale i tak, na vaši žádost, přikládám text první lekce. Můžete mi v komentáři navrhnout vylepšení v české gramatice a skladbě vět (prosím přímo, co konkrétně změnit na co), a navrhnout jakým způsobem některá slova či věty vyjádřit jasněji, přirozeněji.
Samozřejmě ocením jakoukoliv zpětnou vazbu. Přikládám tu ten text pouze na zkoušku, abych viděl, jaké pocity z něj bude mít (jak jsem si všiml povětšinou nebuddhistická) česká veřejnost na Poradně. Jedná se o překlad pro titulky k výše zmíněným video-lekcím.
Přeji vám příjemné počtení. :-)
Videomeditační kurz –
meditace v teorii a v praxi
Obsah
• Lekce 01: Co je to Meditace? Proč meditovat? (Několik Poznámek k Historii) (úvod do historie meditace, Buddhových dosažení, přirozenosti mysli a Čtyř Vznešených Pravd)
• Lekce 02: Základy meditace: Správný přístup a etika
• Lekce 03: Hnací Síla: Správné úsilí a hospodaření s energií
• Lekce 04: Všímavost a meditační pozice
• Lekce 05: Všímavost v denních aktivitách (čtyři druhy jasného porozumění, meditace při jídle)
• Lekce 06: Sedm vhodných věcí a deset nevhodných
• Lekce 07: Pozorování a nakládání s Pěti překážkami
• Lekce 08: Meditace milující laskavosti
• Lekce 09: Soucit, sdílená radost a vyrovnanost
• Lekce 10: Čtyři Základny Moci a Pět Řídících Schopností
• Lekce 11: Soustředění se a pozorování částí těla jeho čtyř elementů (32 částí těla, 4 elementy, Adždžhatta/Bahiddhā)
• Lekce 12: Soustředění se na dech a jeho pozorování
• Lekce 13: Meditace na předmět smrti
• Lekce 14: Soustředění se na pomíjivost smrtelné schránky a její pozorování
• Lekce 15: Meditace na štědrost, etiku, božstva a ztišení
• Lekce 16: Meditace na vlastnosti Tří klenotů
• Lekce 17: Kasiny
• Lekce 18: Stupně rozvoje dosažené praxí soustředění (pět druhů radosti, pět faktorů pohroužení, vyšší pohroužení a související diskuze, psychické síly a nehmotné stavy)
• Lekce 19: Pozorování šestnácti stavů mysli
• Lekce 20: Pozorování pěti agregátů
• Lekce 21: Pozorování sedmi faktorů osvícení
• Lekce 22: Rozvoj Meditace Vhledu
• Lekce 23: Co je osvícení? (slavní arahanti)
• Lekce 24: Účast na meditačním zásedu (jak přežít v cizím prostředí)
• Lekce 25: Meditace v denním životě
Lekce 1: Co je to Meditace? Proč meditovat?
(Několik Poznámek k Historii)
“Meditace je rozvoj, trénink a zdokonalování ušlechtilých stavů mysli.”
Jakým způsobem přemýšlíte, když vás obviní nadřízený? Co si pomyslíte o svých rodičích nebo partnerovi, když řeknou, že trávíte mnoho času na internetu? Jak přijímáte situaci, kdy je váš vztah v ohrožení? Nebo když zmeškáte letadlo nebo autobus?
Pokud jsou chvíle, kdy se necítíte příjemně, v míru, milující, pak je tento kurz právě pro vás.
Ve dvaceti pěti lekcích tohoto kurzu prozkoumáme klíčové prvky tvrzení, které jsem uvedl na začátku: význam meditace, rozvoje, tréninku, zdokonalení, ušlechtilosti a stavů mysli. V této lekci bych vám rád stručně představil historii a pravý význam meditace. Jmenuji se mnich Sarana a budu vás tímto meditačním kurzem provádět. Po více než deset let studuji, praktikuji a učím meditaci na Šrí Lance a v Myanmaru.
Publikuji články a eseje o meditační praxi, buddhistické filosofii, mnišské disciplíně, buddhistických spisech a o jazyce páli. V současné době jsem učitelem meditace v meditačním centru Sakhangyi Tawya. Rozhodli jsme se vytvořit tento meditační kurz, abychom zpřístupnili barmské pochopení způsobů meditování celosvětové veřejnosti a objasnili nejasnosti, které se jich týkají. Vysvětlení, která dostanete, pochází z mého vlastního porozumění a z mé vlastní zkušenosti. Jste nanejvýš vítáni, abyste je přezkoumali a zjistili, jestli vám mohou přinést prospěch. Věřím, že tato meditační praxe dodá klid a mír vašemu tělu i mysli.
Slovo “Meditace” se v angličtině objevuje již od 14. století. Podle Oxfordského slovníku angličtiny je to "neustálé myšlení nebo rozjímání na jedno téma či řadu témat; vážné a setrvalé uvažování či přemýšlení; soukromé duchovní cvičení, které sestává z neustálého soustředění mysli na rozjímání o nějaké náboženské pravdě, záhadě, nebo předmětu úcty." Pro nás však meditační praxe neznamená jen rozumovou úvahu, ale též přímé zkoumání skutečnosti sestávající z tohoto hmotného těla a myšlenkových procesů. Při meditaci opouštíme všechny své předpoklady, víry, všechna dogmata a snažíme se zůstat otevřeni věcem takovým, jaké doopravdy jsou. V tomto smyslu se z nás stávají důslední a přísní vědci, kteří se s nadšením snaží odhalit pravdu, skrytou za naším trápením, našimi vášněmi, naším nepochopením a otevírají se možnosti skutečného štěstí, bezpodmínečné lásky, trpělivosti bez hranic a čistoty všech svých úmyslů.
“Dobře,” můžete se zeptat, “ale není toto práce psychologů a lékařů?” I když některé meditační praxe zahrnují učení se základy anatomie a fungování mysli, účely meditace jsou jiné. Podle mého porozumění je účelem psychologie porozumět zákonitostem mysli a možným odlišnostem a vyřešit jakékoliv nepohodlí nebo trápení. Účelem medicíny je porozumět zákonitostem těla a možným odlišnostem a vyléčit jakoukoliv nemoc nebo zranění. Psychologie a medicína předpokládají, že normální člověk je zdravý a netrpí a že trápení těla a mysli je nenormální.
Meditace naproti tomu vznikla jako odpověď na skutečnost, že normální lidé trpí, že jsou předurčeni k nemocem, stáří a smrti, a je tedy lékem na trápení jako takové. Psychologie a medicína mohou vyřešit určité problémy, ale protože se neptají na pravou podstatu samotného bytí, jsou jejich řešení příliš povrchní na to, aby mohly přijmout a vyřešit základní výzvu našeho bytí. Meditace však zkoumá pravou podstatu lidského života a objevuje kořen problému lidského trápení. Takto pomáhá meditujícím nalézt spolehlivé řešení, a sice očištění mysli.
Psychologové zjistili, že meditací lze dočasně zmírnit negativní stavy mysli. Meditace podle výzkumů například snižuje úzkost, stres, snižuje výskyt depresivních období, pomáhá zvládat bolest, přináší dobrý pocit ze života, schopnost soucítit, tvořivost a zlepšuje komunikaci. Meditace umí také zmírnit trápení mysli, smutek, nepříjemné vzpomínky, sebelítost, sebevražedné myšlenky, zapomnětlivost, strach, úzkost, trápení a zášť. Někteří lidé meditují jenom proto, aby zvýšili svůj výkon v běžném životě. To je zcela v pořádku, ale pravý účel meditace popsaný výše zde chybí. Je zřejmé, že tyto nepříjemné stavy se z mysli odstraní jako vedlejší produkt naší cesty k meditačnímu cíli, tedy že meditace má kladný vliv, kdykoli se takový nepříjemný stav v mysli vyskytne, čímž pomáhá každému člověku i společnosti jako takové.
Výsledkem meditace je, že na místě negativních stavů vyvstávají stavy pozitivní, jako jsou mír, štěstí, uspokojení, láska, sdílená radost, odpuštění, trpělivost, porozumění, odvaha, energie, prozíravost a mnoho dalších. Tyto kladné stavy bychom ovšem neměli vyhledávat jako dočasné vysvobození ze stavů nepříjemných. Naším cílem by spíše mělo být rozvíjení prospěšných stavů mysli do takového stupně, abychom je dokázali nechat vyvstat během zlomku vteřiny pro dobro nás i našich bližních.
Takže když mluvíme o meditaci, mluvíme o procesu trénování mysli, vnitřního rozvoje, jehož cílem je získání moudrosti. V učení Buddhy, mistra meditace, můžeme najít velké množství meditačních technik, které jsou šité na míru lidem různých povah, názorů, prostředí a společenského postavení. Vskutku, ačkoli nám všem je společné hmotné tělo a stále se měnící mysl, přesto se lišíme v mnoha a mnoha věcech. Vzhledem k těmto rozdílům se naše meditační praxe rozvinou různými způsoby. Tedy je naprosto jasné, že je zapotřebí různých meditačních technik odpovídajících různým osobnostem.
Nejranější hmatatelný důkaz meditace nalezl v severovýchodní části Indického poloostrova Sir John Hubert Marshall, vedoucí badatel Archeologického průzkumu Indie, na začátku 20. století. Je to hliněná pečeť datovaná do druhého tisíciletí před naším letopočtem, z civilizace známé jako civilizace poříčí Indu. Na pečeti je vyobrazena postava sedící v meditační pozici, se zavřenýma očima a rukama položenýma na kolenou. Na hlavě má rohy a je obklopena zvířaty. Někteří věří, že tato figura znázorňuje hinduistického boha Šivu, protože je její hlava zpodobněna se třemi obličeji. Jiní věří, že se jedná o Pána tvorstva, Prajāpati, protože je postava obklopena zvířaty. Následovníci džinismu ji považují za Vruṣabha Nātha, neboli Pána Býka, předchůdce jejich náboženství.
Dalším archeologickým nálezem z oblasti civilizace poříčí Indu je malá soška, postava, jejíž zrak je upřen na špičku nosu. Někteří toto považují za jasný důkaz praxe ānāpānassati, neboli meditace na dech.
V tomto kurzu budeme hovořit o meditačních technikách, které jsou popsány ve starověkých textech théravádového buddhismu. (Je to jeden z hlavních buddhistických směrů vedle např. zenového nebo "tibetského" buddhismu.) Písma jsou napsána v jazyce páli. Věří se, že jsou přímým učením Gotamy Buddhy, velkého hledače pravdy, učitele a meditačního mistra, který žil s největší pravděpodobností v šestém století před naším letopočtem.
Podle těch spisů, před tím, než Siddhattha Gótama dosáhl buddhovství, byl královským princem. Jednoho dne, když byl ještě hodně mladý, byl posazen pod strom, kde ho na chvíli zanechaly chůvy. Náhle se v mysli dítěte objevila představa meditace; zkřížilo nohy a zaměřilo svou mysl na vlastní dech. Při této činnosti utišilo nečistoty mysli a dosáhlo prvního stupně pohroužení. Ušlechtilost tohoto jednání byla taková, že když to spatřil jeho otec, král Suddhodana, poctil mladého prince poklonou. Mnoho let poté poznal princ pravou podstatu lidského života, především nevyhnutelnost stáří, nemoci a smrti. Zděšen představou, že takový osud může potkat i jeho – rozmazlovaného, upřednostňovaného prince, syna mocného krále – ve věku dvaceti devíti let zanechal příjemného života v paláci, oholil si vlasy a oblékl roucho žebravého askety. Doufal, že jako asketa objeví, jak se osvobodit od těchto nebezpečí spojených s lidským životem.
Poznal, že nečistoty mysli, které způsobují, že lidé stále upadají do trápení, jsou způsobené vášní. Tato vášeň také přímo způsobuje další zrození. Věřil, že bez vášně by se mohl osvobodit od dalších zrození, a tím od veškerého trápení.
Z příběhů v Ariyapariyésanā suttě, Mahāsaččaka suttě, Bódhirādžakumāra suttě, Saṅgārava suttě a dalších víme, že asketa Gótama se prvně cvičil v jednobodovém soustředění, které vyučovali velcí asketové Āḷāra Kālāma a Udaka Rāmaputta. Dosáhl hlubokých stavů soustředění; přesto však zjistil, že tato dosažení nevedou k cíli jeho odříkavého života. Přestože dosáhl stavů hlubokého klidu a získal další výjimečné zkušenosti, nebyla jeho mysl očištěna ode všech nečistot; některé z nich v jeho vědomí stále přežívaly. Proto opustil tyto učitele a rozhodl se najít pravdu sám. Potom se budoucí Buddha po několik let zabýval asketickými cvičeními, která mu způsobovala velkou bolest a nevedla k žádnému postupu v jeho snažení.
Později asketa Gótama odmítl extrém asketického života, stejně jako dříve odmítl příjemný život v paláci, extrém holdování smyslovým potěšením. Toto byl začátek takzvané “Střední cesty” (majjhima paṭipadā), která ho brzy přivedla k osvícení, k buddhovství, ke svobodě od všech nečistot mysli.
V oblasti Uruveḷa, poblíž břehu řeky Nerañjarā, se potom posadil pod fíkovník, známý později jako Strom Bódhi, a soustředil se na vlastní dech. Tímto soustředěním s dokonale očištěnou myslí dospěl asketa Gótama postupně k hlubším a hlubším stupňům soustředění, až dosáhl stejného stavu pohroužení jako již předtím, ve věku jednoho měsíce.
V Buddhově době byly tyto stavy hlubokého soustředění – džhány, neboli meditační pohroužení – naprosto obvyklou praxí a hinduističní asketi jich běžně dosahují i dnes. Tato meditační pohroužení vznikají při silném, hlubokém soustředění na jediný předmět, například na vlastní dech. V takovém stavu samozřejmě není možné pozorovat skutečnost těla a mysli, protože meditující v něm může pozorovat pouze vybraný meditační předmět. Budoucí Buddha tedy nejprve vystoupil z těchto hlubokých stavů soustředění, aby svou jasnou pozornost, posílenou předchozím dosažením stavů soustředění, upřel směrem k porozumění skutečnostem svého vnitřního světa.
Buddhistické spisy popisují úspěšné získání nadpřirozených sil, kterých budoucí Buddha dosáhl právě v této době. Nejprve získal schopnost si vzpomenout na své početné minulé životy do nejmenšího detailu. Poté byl schopen vidět zrození a smrt ostatních žijících bytostí, jak umírají a znovu se rodí s různými povahami a za různých okolností podle svých předchozích dobrých a špatných skutků. Nakonec Buddha dosáhl cíle svého odříkavého života: Pochopil Čtyři Vznešené Pravdy. Osvobodil svou mysl od všech nečistot, a tím se stal Sammā Sambuddhou, Správně a Zcela Probuzeným.
Je zajímavé se bavit o nadpřirozených schopnostech, kterých v tuto chvíli Buddha dosáhl. Může se zdát, že všechna tři nadpřirozená dosažení, která Buddha získal, když seděl pod stromem Bodhi, mají stejnou hodnotu. Buddha ale nepřikládal žádnou důležitost schopnosti vzpomenout si na své minulé životy, ani schopnosti vidět opětovná zrození ostatních. To proto, že ani jedna z nich nepřináší úplné ustání všech nečistot mysli, což je jediným cílem Buddhova učení.
Ať už věříme v minulé životy a další zrození nebo ne, Buddhovo učení Čtyř Ušlechtilých Pravd je přímočaré a srozumitelné všem. Podívejme se nyní na Čtyři Vznešené Pravdy podrobněji. Buddha učí, že ve světě je nevyhnutelně přítomno “trápení”. Co je toto trápení? Toto trápení je pravou podstatou zrození, stáří, nemoci a smrti. Dále je trápením odloučení od toho, co chceme, přítomnost toho, co nechceme, stejně jako smutek, zoufalství, naříkání, pomíjivost věcí či neúspěch. Tyto věci jsou skutečností tohoto světa, a proto bychom je měli prozkoumat.
Konec konců, když je budeme přehlížet, neznamená to, že přestanou existovat. Je to, jako když se u někoho postupně objevují příznaky onemocnění. Nějaký čas je může ještě zanedbávat a pokračovat v bezstarostném užívání života, ale nemoc se zhorší a nemusí být tak snadné ji stále přehlížet; dokonce může už být příliš pozdě na léčbu! A co když se člověk místo toho rozhodne hledat lék na svou nemoc? Když se vyléčí, vyhne se trápení způsobenému zcela vyvinutou nemocí. Může žít déle, může být šťastnější a spokojenější. Podobně v meditaci pozorujeme trápení a sledujeme, je-li možné vyřešit svůj současný problém, dosáhnout žádoucího stavu a udržet ho, abychom se osvobodili od nenávisti, od chamtivosti a tím dosáhli cíle; takto přirozeně žijeme šťastnější, spokojenější a klidnější život, jsme schopni projevovat pravou lásku a soucit se všemi bytostmi a stáváme se inspirujícími přáteli pro ostatní lidi kolem sebe.
Toto rozeznání nevyhnutelnosti lidského trápení je tedy první Vznešenou Pravdou. Druhá Vznešená Pravda hovoří o “původu trápení” – že toto trápení je způsobeno vášní. Můžeme se správně zeptat, “Moment, co má lidské trápení společného s vášní? Není náhodou způsobeno vládou, nebo mým šéfem, nebo nemocí, nebo mými spolužáky, nebo kolegy, nebo sociálními sítěmi na internetu?”
Nikoliv.
Buddha zjistil, že kořenem našeho trápení je něco úplně jiného.
Když chceme vyřešit náročný problém, je moudré odhalit jeho kořeny. A Buddha prozkoumal problém trápení až ke kořenům: zjistil, že trápení je v podstatě následek ulpění na svém "já". Zjistil, že kdykoli je zde smyslná touha, zlá vůle, lenost, starosti nebo pochybnosti, tehdy je naše mysl připoutaná k předmětu našich smyslů, nebo k našemu názoru, nebo k našemu egu a pocitu já. Kdykoli je mysl takto připoutaná, vyvstává trápení, protože vše je ve stavu neustálého pohybu.
Když budeme pozorně sledovat mysl, uvidíme, že se stále proměňuje. Když budeme pozorně sledovat tělo, uvidíme, že se stále proměňuje. Když budeme pozorně sledovat ostatní žijící bytosti, uvidíme, že se stále proměňují. Když budeme pozorně sledovat prostředí kolem nás, uvidíme, že se také stále proměňuje.
Není tedy příliš moudré věřit, že neustále se měnící mysl a tělo budou vždy v souladu s ostatními stále se měnícími bytostmi a měnícím se prostředím. Jestliže naše tělo, mysl, předměty našich smyslů, ostatní lidé a okolní prostředí se nevyhnutelně mění, potom musí dříve či později přijít zklamání. Jakékoli ulpívání je ve skutečnosti pouze iluze. Na krátký čas může být naše mysl v souladu s tělem a okolním prostředím, ale není moudré se spoléhat, že dostaneme vše, co chceme, a že se stane vše, co očekáváme, nebo že, i když se to stane, věci zůstanou tak, jak nyní jsou. Když tedy mysl vnímá skutečnost správně, může plynout v souladu s ní... ale pouze po nějaký čas. Mnohem častěji dochází totiž k nesouladu. Pozorným pohledem navíc zjistíme, že ve skutečnosti není žádné neměnné já, které by se mohlo k něčemu poutat.
Řekněme, že chcete udělat něco dobrého. To je dobře, dobré věci bychom měli dělat. Ale nemusí to být úspěšné. Kolikrát jste chtěli udělat něco dobrého, ale skončili jste nešťastní nebo naštvaní, protože věci nešly tak, jak jste chtěli? Moudrost, kterou bychom měli rozvinout, spočívá v pochopení, že jakékoli naše snažení může být úspěšné, ale také nemusí. Když se příliš upneme na vyhlídku úspěchu, budeme pravděpodobně dříve nebo později zklamaní. Kvůli stále se měnícímu já a stále se měnícímu světu nemáme nikdy jistotu. Je-li však moudrost přítomná, zůstane mysl klidná bez ohledu na výsledek.
Když pozorujeme mysl na té nejhlubší úrovni, vidíme, že se mění doslova každý moment. Podle jistých komentářů ke spisům v jazyce páli jsou takových momentů miliardy během jediného lusknutí prstů. Vždy, když vidíte nějaký předmět, slyšíte zvuk, cítíte, chutnáte, dotýkáte se svým tělem nebo poznáváte myslí – to vše se skládá z krátkých okamžiků trvajících zlomek vteřiny, vznikajících a zanikajících, následovaných dalšími a dalšími okamžiky vědomí. Tímto způsobem nám naše smysly umožňují získávat zkušenost od okamžiku k okamžiku, neustále se měnící s každým setkáním smyslů s jejich objektem.
Například tato zem. Může se zdát, že obraz, který nám poskytují naše oči, a stejně tak zem samotná – předmět našeho vidění – se nemění. Kdyby to ale byla pravda – že ani naše vidění ani jeho předmět se nemění – potom bychom nemohli vidět přicházet tohoto mravence, nemohli bychom vidět, že někdo zhasl světlo, nebyli bychom schopni zaostřit na cokoliv, co chceme. Vědomí zraku ve skutečnosti neustále vzniká a zaniká, následováno rychlým sledem nových okamžiků vidění, aby mysl mohla vnímat změnu nebo zaostřit na cokoliv, co si vybereme.
Podstata mysli je taková, že mysl se vždy může naučit něco nového, aniž by uvízla v jednom okamžiku. Meditační praxe nás vede k pozorování skutečnosti, že se mění mysl i prostředí, a k poznání naší beznadějné situace, kdy, v konečném důsledku, není nikdo, kdo by se mohl připoutat, ani nic, k čemu by se dalo připoutat.
Meditace přináší mnoho výhod, například ty, které jsem popsal dříve. Ve skutečnosti nám již pouhé přijetí věcí tak, jak jsou, přinese klid. Je to možná jeden z hlavních důvodů, proč horlivý meditující zůstává klidný za všech okolností.
"Je to opravdu zapotřebí?" můžete se zeptat. “Je třeba, abychom zůstali za všech okolností v klidu?” Dobrá, stalo se vám už někdy, že jste se naštvali nebo byli smutní, a ten hněv nebo smutek jenom zhoršily vaše problémy, a tedy i vaše trápení? Necítili jste, že tyto nedobré stavy mysli byly nakonec spíše kontraproduktivní, že vám vůbec nic nepřinesly a že vás spíše okradly o čas, který jste mohli věnovat někomu jinému? Nebo sobě?
Proto je klidná mysl více užitečná a schopná než smutek či hněv.
Když jsme smutní či naštvaní, zvyšuje se pravděpodobnost, že lidé kolem nás budou také smutní nebo naštvaní. Na druhou stranu, když jsme klidní a šťastní, podněcujeme ostatní, aby také byli klidní a šťastní. Proto je třeba trpělivě cvičit mysl, očišťovat ji a získávat moudrost ohledně pomíjivosti mysli a těla a též našeho okolí.
S touto moudrostí je možné nechat věci jít. Nakolik necháme věci jít, natolik je mysl osvobozená. Když jen trochu oslabíme připoutanost a vášeň, mysl je o trochu svobodnější a přirozeně i o trochu šťastnější. Když je mysl svobodná, může řešit náročné věci s větším úspěchem, účinněji, více vyrovnaně a nestranně.
Hovořili jsme o prvních dvou ze Čtyř Vznešených Pravd, jmenovitě o Pravdě o Trápení a o Původu Trápení, kterým je vášeň. Nyní se podívejme na další Vznešenou Pravdu. Pravda o Ustání je následkem správného pochopení prvních dvou Vznešených Pravd. Lidské bytosti jsou přirozeně náchylné vidět problémy a jejich řešení ve vnějším světě, ne uvnitř sebe sama. Pečlivé uskutečnění pravdy, že cesta ke ztišení trápení leží uvnitř nás – že ustání vášně způsobuje ustání trápení – vyžaduje mnoho meditační praxe. Taková praxe přináší nejen hlubší znalosti, ale také úplné ustání nečistoty vášně, a tím i trápení, které způsobuje.
Myslíte, že nemáte žádnou vášeň?
Pouhé pozorování, jestli stále máme nějakou vášeň, už je jednou z meditačních praxí.
Buddhovo učení jde v tomto ohledu ještě více do hloubky. Zjišťuje, že vášeň existuje kvůli nepoznání, či avijjā (použijeme-li termín jazyka páli). Co myslí Buddha nepoznáním, avijjā? Pokud nedojde k pochopení pravdy o pomíjivosti, potom jistě vyvstane vášeň spolu s představou “já chci”, “já budu”, “já mohu”. Tyto představy jsou v pořádku, pokud jsou spojeny s moudrostí, ale pokud jsou spojeny s vášní, vedou k trápení vlastnímu i ostatních. Takto myslíme, mluvíme a jednáme neobratným způsobem, protože jsme nepoznali skutečnost vášně.
K čemu nás toto vše vede?
Meditací pracujeme na osvobození od vášně a tím nacházíme správnou cestu k ukončení lidského trápení. Praxe vedoucí k dosažení tohoto vznešeného cíle je čtvrtá Vznešená Pravda, Pravda o Cestě, Ušlechtilá Osmičlenná Stezka. Ušlechtilá Osmičlenná Stezka je podstata buddhistických meditačních praxí, a buddhistické meditační praxe – ve smyslu pozorování skutečnosti takové, jaká je – jsou nejhlubší podstatou Ušlechtilé Osmičlenné Stezky. A právě o tom je tento kurz.
V další lekci prozkoumáme základ všech meditačních praxí v theravádovém buddhismu, totiž “Správný přístup” a “etické chování”. Podíváme se na "světský správný přístup" a také na "nadsvětský správný přístup". Potom prověříme, jestli podporují mír a soulad v našem životě, a tím vytváří podmínky pro úspěšnou meditační praxi.