Je ale fakt, že na konci duchovní cesty je třeba opustit i tu cestu, Boha, Buddhu atd. Přestat vyhlížet nějakou realizaci, vzdát se vší naděje i pojmu realizace, jinak k té realizaci nikdy nedojde, protože k ní může dojít jedině spontánně, tedy bez záměru, úmyslu,touhy a podobných popohánědel.
To je ale tak složitý, že se k tomu zabejčilej duchovnák ani nedostane,
povětšinou si začne serfovat na pocitech, což je sice úžasná věc, ale není to realizace...
To ABRAHAM to učí rovnou, přímo v životě na praxi přání, ty největší neználky a neduchovnáky, na jednoduchý věci, tedy že něco chceš,
je to jednoduchý, protože to je taoismus,
musíš mít jen jedno přání a ne protikladná přání,
pak to musíš pustit a sesynhronizovat se se zdrojem, tedy se musíš od toho přání uvolnit (jsem štastný, už jsem to dostal, tedy to přestat vyhlížet, přestat toužit apd)
pak to co chceš dostaneš
a když na to přijdeš jak to funguje, tak postupně objevuješ wu wei...