David R. Hawkins

Re: David R. Hawkins - praxe

Nový příspěvekod Linda » ned 16. pro 2018 15:13:39

Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: David R. Hawkins - praxe

Nový příspěvekod Linda » úte 18. pro 2018 13:40:01

Z knihy Eye of the I - Vševidoucí Já:

Lidé...jsou hypnotizováni "sebou" a "tím, co je venku" a chápou to jako přirozené a normální. Jen v málokom vznikne podezření, že by všechno mohlo jít i jinak...

Dítě se narodí nevinné, nenaprogramované, ale pak je podobně jako počítač naplněné "společenským softwarem". Vložený software má ale bohužel jeden zásadní nedostatek. Neobsahuje totiž žádný program, který by dokázal vyhodnocovat pravdivost nově vložených aplikací. Dítě tedy nevinně věří všemu, co slyší. Nechráněné vědomí dítěte se stává kořistí kolektivní dezinformace, neznalosti a bludných názorů na svět, které už po celá tisíciletí lidstvu brání v prožívání spokojenosti.

Až 78% informací je nejen mylných, ale současně i škodlivých a destruktivních.

Racionalitu dále ničí biologická skutečnost, že máme v mozku stále anatomicky přítomnou starou, ještěří část, která dosud funguje a svou aktivistickou činností stále nabízí živočišné instinkty, které v nás posilují predátorské sklony a agresivitu. V člověku tak zůstávají živočišné impulzy a ovlivňují nebo dokonce řídí většinu jeho chování a emocí. Těsně pod povrchem jsou neustále přítomné pocity zvířete. I ony jsou snadno ovladatelné společenským naprogramováním a propagandou.

Člověk tedy vstupuje do života s biologicky defektním mozkem, s instinkty zvířete, a jeho inteligence a informovanost je při nejmenším v 78% případů systematicky likvidována nepřesnými, falešnými, negativními, destruktivními a ničivými informacemi.


Co s tím, "Jak obejít ego" a jak dál postupovat, popisuje D. Hawkins v dalších kapitolách.
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: David R. Hawkins - praxe

Nový příspěvekod Linda » stř 19. pro 2018 14:48:46

Z knihy

Letting Go: The Pathway of Surrender
Neulpívat: cesta odevzdávání


Naše mozky konstruují hmatatelnou realitu interpretací frekvencí z jiné dimenze, z oblasti smysluplné, modelové, primární reality, která přesahuje čas a prostor. Mozek je tedy hologram, interpretující holografický vesmír.

Je zajímavé, že teorie pokročilé teoretické fyziky, které jsou výsledkem aktivit tzv. levé mozkové hemisféry, nyní vyžadují nový kontext, aby se daly pochopit. Kontext, který vyplynul z těchto levohemisférových vědeckých výzkumů, se shoduje s Realitou, vnímanou mystiky, představiteli pravohemisférového vnímání. Takže ať se rozhodneme vylézt na horu z kterékoliv strany, skončíme na stejném místě: na vrcholu.

Třetí cesta na horu vede prostřednictvím mechanismu odevzdávání a každý z nás má tudíž možnost sám si ověřit nejzazší přirozenost Reality jako takové, která se shoduje s tím, co se ukáže mystikovi nebo fyzikovi.

Můžeme si představit, že s každým jednotlivým odevzdáním jsme udělali další krok vzhůru směrem k vrcholu hory.

Někteří z nás budou stoupat, dokud nebudou mít lepší rozhled, a rozhodnou se tam zastavit.

Jiní půjdou ještě výš.

A pak tu budou ti z nás, kteří nebudou spokojeni, dokud nedojdou na samotný vrchol; ověří si to sami pro sebe – i když na tomto místě už není žádná samostatně existující osoba, která by si mohla cokoliv ověřit, protože došlo k jejímu úplnému odevzdání.

Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: David R. Hawkins - praxe

Nový příspěvekod Linda » stř 19. pro 2018 20:08:47

Z knihy Letting Go: The Pathway of Surrender
Neulpívat: cesta odevzdávání


Dovolit si být smutný

Většina z nás v sobě nese mnoho potlačeného smutku. Zejména muži jsou náchylní tento pocit skrývat, protože pláč se považuje za zženštilý a nemužný. Většina lidí se bojí přemíry smutku, který v sobě potlačili, obávají se, že by je zaplavil a přemohl. Říkají: "Kdybych někdy začal plakat, nikdy nepřestanu"; tolik bolesti je ve světě, v mém životě, v mé rodině a v mých přátelích"; "Ach ty nevýslovné životní tragédie! Všechna ta zklamání a zničené naděje!" Potlačený smutek je zodpovědný za mnoho psychosomatických onemocnění a potíží, souvisejících se zdravím.

Když se namísto potlačení dovolí, aby pocit vyvstal, nechá se proběhnout a pak se od něj upustí, můžeme rychle přecházet od smutku k přijetí. Odporem smutek pokračuje dál a dál, místo aby se přijal a tím se sám vyčerpal,. Přetrvávání pocitu je důsledkem odmítání svolit, aby probíhal (např. "Pořádně se vyplač"). Jakmile jsme přijali fakt, že jsme schopni smutek zvládnout, dostáváme se už k hrdosti. Pocit "Já to dokážu zvládnout" a "Zvládnu to" nás přivádí k odvaze. S odvahou čelit svým vnitřním pocitům a s ochotou nechat je probíhat jsme se posunuli na úroveň přijetí a nakonec i k vyrovnanosti. Když se uvolníme od množství smutku, kterého jsme se po řadu let drželi, naši přátelé a rodina si všimnou změny ve výrazu naší tváře. Naše chůze bude lehčí a budeme vypadat mladší.

Smutek je časově omezený. Tato skutečnost nám dodává odvahu a ochotu smutku čelit. Nebudeme-li se smutku bránit a vzdáme-li se mu úplně, bude probíhat asi 10 až 20 minut; pak se na různě dlouhou dobu zastaví. Pokud ho necháme probíhat pokaždé, když se objeví, nakonec se vyčerpá. Prostě jsme si dovolili ho plně prožít. Máme jen tolerovat ohromující smutek po dobu 10-20 minut a pak najednou zmizí. Pokud bychom se smutku bránili, bude pokračovat dál a dál. Potlačený smutek může pokračovat i po celou řadu let.

Tváří v tvář smutku si musíme především často přiznat a nechat probíhat stud a pocit trapnosti z toho, že ty pocity máme. Týká se to obzvlášť mužů. Musíme uvolnit svůj strach z pocitů a z obav, že nás to zaplaví a přemůže. Pomáhá uvědomit si, že upuštění od odporu k pocitům nás rychle posune skrze ně dál. Ženy z vlastní zkušenosti a moudrosti tradičně říkávaly: "Když se pořádně vypláču, cítím se líp." Mnozí muži byli překvapení, když zjistili, že je to pravda.

Vlastní zkušeností neočekávaně zjistili, že jakmile si dovolili vnímat smutek z minulých situací, téměř okamžitě došlo k úlevě od kruté bolesti hlavy. Kdykoliv předtím vyvstal smutek, objevilo se automaticky konstatování "Muži nepláčou." Potom, co upustili od mužské hrdosti, týkající se pláče, objevil se strach, že jakmile začnou plakat, bude pláč pokračovat stále dál. Když se nechal proběhnout strach, objevil se hněv. Bylo to vztek na společnost, která nutí lidi, aby potlačovali svoje pocity, a hněv při pomyšlení, že se ani nepředpokládá, že lidé nějaké pocity mají. Proběhnutím hněvu byla dosažena úroveň odvahy a pak se mohl připustit nezbytný pláč. Nastala nejen úleva od bolesti hlavy, ale když příval vzlyků odezněl, objevila se hluboká mírumilovnost. Od té doby už nevznikala potřeba se tomu vyhýbat.

Jakmile člověk nechá smutek plně vyvstat a plně se osvobodí od této potlačené energie, je mírumilovný a pohled na jeho vlastní mužnost se změní. Uvědomuje si, že jeho mužství je teď celistvější. Je stále mužem, ale je teď člověkem, který dokáže být v kontaktu se svými pocity a poradit si s nimi. Důsledkem toho je, že je jedná přiměřeněji, je schopnější, vyrovnanější, lépe chápe, je zralejší, dokáže líp navazovat kontakty a druhé pochopit, je soucitnější a cítí větší lásku.

Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: David R. Hawkins - praxe

Nový příspěvekod Linda » čtv 20. pro 2018 18:08:53

Z knihy
Eye of the I - Vševidoucí Já:

Otázka: Jaký přístup je pro duchovní práci nejvhodnější?

Odpověď: Nejvhodnější je postoj typu "jin", trvalý a stabilní. Duchovní práce se skládá z pochopení, uvědomování a celkového postoje svolení. Nejde o získávání či dosahování. Pamatujme, že to, co hledáme, je už přítomné přirozeně ve Všem, co je, a je to neviditelné a tiché. Je samotným předpokladem existování čehokoli, existence samé. Jde o kvalitu, jež je nejdůležitější a je absolutním, neoddělitelným podkladem čehokoli, co "jest". My to obvykle bereme jako samozřejmost, takže to přehlížíme. Aby bylo možné vnímat existenci, je nutné uvědomování. A vnitřní, vrozenou vlastností a podstatou uvědomování a existence je Božství. Když je spatříme, nedá se s ničím splést. Jeho poznání je tiché, beze slov, vědění září v podobě zjevení. Samo sebe odhaluje, v naprosté plnosti a jednoznačnosti. Není nijak nejasné nebo skryté v náznacích, nýbrž mocné a ohromující.

Když přijde Přítomnost, rozpouští se všechna iluze oddělenosti. Jako bychom vystoupili z času. Veškerá časová následnost se zastaví, jako by všechen čas i celé stvoření byly plně přítomné v "Nyní" Všechno, co kdy bylo, je a mohlo by být, je naprosto přítomné a úplné. Všechno, co je možné vědět, je věděno. Potencialita je již zde. Myšlení ustává a tím pádem i všechny kategorie jako čas, prostor, vzdálenost či trvání. Nelze je uplatnit, ztratily smysl. Svět doslova vypadá jinak. Všechno vidíme v mnohem větší hloubce. Všechno je živé a září vědomím. Všechno si je vědomo toho,že existuje, a také si je vědomo, že i všechno ostatní si je sebe vědomo. Nic není neživé a nevědomé.

Otázka: Jaký duchovní postoj je nejvhodnější pro sebezkoumání?

Odpověď: Jde o postoj sledování, pozorování, uvědomování. Je aktivně pasivní. Náš postoj typu "jin" je důsledný a trvalý. Nejde o "snažení" něco uvidět, nýbrž o odstranění všech překážek, ke kterým patří naše názory, představy, přesvědčení, rozumové kategorie, komentáře, netrpělivost a snaha mysli řídit následující okamžik. Coby děti jsme na kresbách v knížkách "hledali ukryté zvířátko" a ono to třeba nešlo, avšak když jsme se přestali snažit, náhle se objevilo samo.Z keře se například náhle jasně díval smějící se lev. Když se "snažíme", tlačíme na vnímání a náš pohled se zaostřuje do menšího prostoru, tedy se i omezuje. Snažit se spatřit neviditelné je paradox. Spíše jde o ztotožnění se Vším, co Je, a se samotnou podstatou existence. Při pozorování postupně objevíme, že všechny duševní jevy se dějí samy od sebe a že tu není žádná osoba, která by je způsobovala.

Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: David R. Hawkins - praxe

Nový příspěvekod Linda » pát 21. pro 2018 20:45:18

Z knihy
Transcending the Levels of Consciousness: The Stairway to Enlightenment
Vzestup po úrovních vědomí:

Úroveň nestrannosti je plně uspokojivá a v podstatě svobodná od úzkosti, protože hodnota přežití není založená na předpokládaných výsledcích. Znamená to, že příčina spokojenosti se nepromítá ven na ostatní nebo na vnější svět, což s sebou přináší poměrně bezkonfliktní stav vnitřního bezpečí a svobody. Nestrannost je také dosti svobodná od sociální úzkosti z pocitu ohrožení, nehrozí tudíž žádné chorobné představy o vlastním ohrožení a stihomam.

Postoj, při kterém se věcem nechává volný průběh, umožňuje tolerantnost a srdečnost, protože není v sázce nic, co by vyžadovalo souhlas ostatních.

Svoboda stavu nestrannosti je důsledkem upuštění od postojů, podmiňování a očekávání. Narcistické požadavky a egocentrické potřeby už nepřevládají. Proto úroveň nestrannosti netrpí nedostatkem, ani není poháněná touhou, chtivostí, nutkáním něco ´udělat´, nebo postavit se na něčí stranu v sociálních záležitostech; má v sobě tudíž flexibilitu.

Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: David R. Hawkins - praxe

Nový příspěvekod Linda » sob 22. pro 2018 8:47:05

Obrázek

Obrázek Obrázek Obrázek

“Christmas is another kind of bonding, peace and goodwill towards all… …a high spiritual state. Hold Christmas in your heart all year, it is a Christ-like attitude.”

Dr. David R. Hawkins
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: David R. Hawkins - praxe

Nový příspěvekod Linda » stř 26. pro 2018 15:05:54

Z knihy Letting Go: The Pathway of Surrender
Neulpívat: cesta odevzdávání


Intelektuální domýšlivost vede k nevědomosti a duchovní pýcha je příčinou zablokování duchovního vývoje a dozrávání.

Pýcha nás zaslepuje vůči mnoha věcem, které by mohly být hluboce prospěšné; z jejich přijetí by ale pro domýšlivou mysl vyplývalo, že jsme se mýlili. Hrdost znemožňuje rozpoznávat naše vlastní omezení a přijímat pomoc, kterou potřebujeme k jejich překonání. Naše hrdost nás izoluje.

Jedním z důvodů, proč je nezbytná pokora, je fakt, že jak pronikáme hlouběji a hlouběji do dané záležitosti nebo situace, naše názory se mění. Jak věci vypadají při povrchním zkoumání, se často ukáže být zcela mylné, když do toho skutečně pronikneme.

Jedním z protijedů hrdosti je vděčnost. Pokud se stalo, že jsme se narodili s vysokým IQ, pak spíš než být na to pyšní můžeme být za to vděční. Není to žádné dosažení, už jsme se s tím narodili.

Máme-li otevřenou mysl, připouštíme, že nejsme majiteli všech faktů, a jsme připraveni měnit své názory, jak se situace vyvíjí.

Sebepoznávání nás chrání před rozčarováním. Je to bezpečí stavu ´otevřené mysli´ neboli toho, co se v praxi zenu nazývá ´ mysl začátečníka´.


Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: David R. Hawkins

Nový příspěvekod Linda » pát 04. led 2019 13:36:29

Z knihy Discovery of the Presence of God: Devotional NonDuality
Odhalování přítomnosti Boha: Božská Nedualita

Vnitřní práce je neustálý proces učení se, kdy existuje potěšení a uspokojení z objevování a z rozvíjení vhledu. Tento proces je obohacující.

Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: David R. Hawkins - praxe

Nový příspěvekod Linda » stř 09. led 2019 20:39:06

Z knihy
Transcending the Levels of Consciousness: The Stairway to Enlightenment
Vzestup po úrovních vědomí:

Přetrvávání primitivního ega u člověka souvisí s narcistickou podstatou ´sobectví´, které znamená přetrvávání primitivního zájmu jen o sebe a nerespektování práv druhých; ostatní se vnímají jako nepřátelé a konkurenti, spíš než jako spojenci.

Neochota odpustit je nejen důsledkem odporu ega k možnosti vzdát se šťavnatosti pocitu nespravedlnosti, ale také představy, že ostatní si odpuštění ´nezaslouží´. Ve skutečnosti odpuštění přinese největší užitek tomu, kdo odpouští, ne tomu, komu se odpustilo. I ty nejtěžší podmínky je možné překonat, ale jen pevným rozhodnutím a ochotou vzdát se nutkání hýčkat si svoje rány nenávistí a pomstychtivostí.

Dualisticky strukturované ego prosazuje samo sebe postojem,, který má tendenci všechno vidět z hlediska pachatel/oběť. Na základě libovolného postoje se události rozdělí do protikladů a z toho vyplývajícího obviňování, které, když se objeví, se může nasměrovat dovnitř a dojde k sebeobviňování, nebo se promítne ven jako nenávist a paranoia. Znamená to, že ego posuzuje a nevědomky se tak stává svou vlastní obětí.

Ego závidí cokoliv, co intuitivně vnímá jako lepší a co přesahuje jeho možnosti, proto bryskně zavrhne a odsoudí všechno, co nemůže pochopit. Má eminentní zájem označit za špatné či znevážit to, co to nemůže pochopit. Znamená to, že skeptik instinktivně nesnáší duchovní pravdu nebo vyšší vědomí a jeho hodnoty.

Velké puzení kritizovat (tvářící se jako ´svoboda projevu´) je chabě zamaskovaná nenávist, plná zášti, doprovázená racionálním zdůvodňováním.

Vnitřní přezkoumání a poctivost k sobě samému odhalí skrytá potěšení, která ego získává pěstováním těchto ospravedlnění a protestů. Je možné se poučit pomocí zkušeností, které během času přibývají.

Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: David R. Hawkins - praxe

Nový příspěvekod Linda » pon 14. led 2019 8:50:26

Z knihy Letting Go: The Pathway of Surrender
Neulpívat: cesta odevzdávání


Všechno ve vesmíru vysílá vibrace. Čím je vibrace vyšší, tím víc má energie. Emoce jsou také energie, proto vyzařují vibrace. Tyto emocionální vibrace působí na energetická pole těla a objevují se účinky, které se dají vidět, pociťovat i měřit. Videosekvence, používající Kirlianovy fotografie, například ty Dr. Thelmy Moss ukazují, jak současně se změnami emocí dochází k rychlému kolísání barvy a velikosti energetických polí (Krippner, 1974). Energetické pole se tradičně nazývá ´aura´ a mohou ji vidět lidé, kteří narodili se schopností vidět vibrace této frekvence, nebo k takové schopnosti inklinují. Aura mění své zbarvení i velikost současně s emocemi. Svalové testování také prokázalo energetické změny, spojené s emocemi, jelikož svaly našeho těla okamžitě zareagují na pozitivní i na negativní podněty. Tak se naše základní emocionální stavy přenášejí do vesmíru.

Je zřejmé, že stavy vědomí mají hluboký vliv na naše vztahy, protože jedním ze zákonů vědomí je, že stejné přitahuje stejné. Naše vnitřní stavy skutečně vyzařují na ostatní. Pocity jsou energie a veškerá energie vyzařuje vibrace. Jsme jako vysílače a přijímače.

Mysl nemá žádné rozměry nebo rozsah a není prostorově omezená; proto prostřednictvím vibrační energie vysílá svůj základní stav na neomezenou vzdálenost. Znamená to, že svým emocionálním stavem a myšlenkami běžně a nevědomky ovlivňujeme i ostatní lidi. Například emocionální vzorce a jim přidružené mentální formy mohou být jasnovidci rozpoznány a dají se poznat i na velkou vzdálenost. Dá se to prokázat experimentálně, vědecký základ tohoto jevu byl předmětem velkého zájmu moderních kvantových fyziků.

Vzhledem k tomu, že emoce vyzařují vibrační energetické pole, jsou to právě emoce, co ovlivňuje a určuje, kteří lidé se v našich životech objeví. Životní události jsou ovlivňované našimi emocemi, odmítanými a potlačovanými na psychické rovině. Tak hněv přitahuje zlostné myšlenky. Základním pravidlem psychického vesmíru je, že ´podobné přitahuje podobné´.

Existuje tiché, neverbální obdarování z pobytu ve společnosti někoho osvíceného. Tradičně to mohl být pokročilý duchovní učitel, světec, nebo mudrc. Hledači cestují do velkých dálek, aby mohli být ve fyzické přítomnosti tohoto energetického pole. Oddaný nebo hledající přijímá tichou transmisí vysokofrekvenční energie učitelovy aury, což se popisuje jako ´transmise z ne-mysli´, ´milost Gurua´ nebo ´požehnání Učitele´. Tato transmise nastává sama od sebe a není osobní. Stav nekonečného míru z energetického pole učitele nebo světce vyzařuje neomezeně a sám od sebe. Když Buddha podal žákovi květinu, to bylo symbolické předání energie. Když jsme byli v přítomnosti velkého učitele, který vyzařuje tuto energii, nikdy už pak nejsme stejní jako dřív. Být v přítomnosti velkého učitele je ta nejpřínosnější věc, která se nám může stát, protože tím, že pobýváme ve fyzické přítomnosti tohoto stavu míru a naprosté odevzdanosti, jsme zvýšili své vibrace. Tichý přenos tohoto realizovaného stavu je neverbální, energický jev, který nezávisí na logice nebo jazyku. Vibrace, která je v auře pokročilého učitele, působí jako nosné vlny k usnadnění našeho porozumění slovům, která byla řečena. Ale katalytickým prvkem jsou vibrace jeho energie, ne jeho slova. Prostřednictvím tiché transmise se energie vyzařující z pokročilého učitele nebo světce zabudovává do naší aury, do fungování našeho mozku a do celé naší bytosti.

Díky tomu, že tato energie míru se přenáší ven do světa, je lidstvo stále naživu. Bylo by už dávno zničilo sebe samo, kdyby tato energie nevytvářela protiváhu. To je důvod, proč náš vlastní vnitřní vývoj slouží celému lidstvu. Dosažením těchto vyšších stavů láskyplnosti a míru v sobě samém se stáváme ochrannou přítomností ve světě.


Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: David R. Hawkins - praxe

Nový příspěvekod Linda » úte 15. led 2019 15:36:58

Ukázka z knihy "Vševidoucí Já":

Dualisticky strukturované ego se šíří pomocí pozic a má tendenci vidět vše optikou pachatel – oběť. Na základě svévolného postoje rozdělí události do protikladů a z toho vyplývající vinu může směřovat směrem dovnitř, nebo ji promítnout navenek jako nenávist a paranoiu. To znamená, že odsuzující ego se nevědomky stává svou vlastní obětí. Pokud nenávidí, podvědomě cítí vinu za zkreslení pravdy a může potlačovat nahromaděný pocit viny, který přidává více energie na projektovanou nenávist. Jak bude vysvětleno v další kapitole, přispívá toto k vytváření strachu, neboť co ego projektuje ven, to také podvědomě očekává, že se mu vrátí.

Přes všechny triky nemůže ego uniknout následkům, bez ohledu zda jde o útok dovnitř nebo vně. Vlastní klamná pozice ega je, že to vlastně není skutečný člověk, který cítí vinu ani nenávist, ale pouze samotné ego. Skutečné Já zůstává nedotčeno, protože pravda je imunní proti nepravdě. To znamená, že hra nenávisti a viny je hra, prakticky jen vnitřní politika ega, v níž se různé hlasy snaží vládnout a získat lidskou věrnost.

Ego závidí intuici, která je lepší než jeho omezení, je žárlivé a tudíž snadno nenávidí a odsuzuje to, co nemůže pochopit. Má eminentní zájem na tom, co je špatné, nebo pomlouvá to, co to nemůže pochopit. To znamená, že skeptik nesnáší duchovní pravdu nebo vyšší vědomí a jeho hodnoty (láska, pravda, božství, krása). Nenávist k čistotě nebo estetice je vyjádřena v obscénnosti a hrubé vulgárnosti, stejně jako v znesvěcení (poskvrňují ženskost, urážejí erudice, očerňují integritu, atd.).

Mnohá domnělá kritika (maskovaná jako „svoboda projevu“) je průhledná, závistivá nenávistná a je doprovázená racionálním zdůvodněním s cílem snížit vinu. Ideologická nesnášenlivost pohání veřejné debaty téměř na každé téma nebo problém v současné společnosti, ze které ego dostane to, co vnímá jako zisk ve formě pozornosti. Nenávist má často podobu projekce viny pomocí obvinění.

http://www.hawkins.support/studijni-kni ... uroven-30/

Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: David R. Hawkins - praxe

Nový příspěvekod Linda » úte 15. led 2019 22:29:17

Z knihy
Transcending the Levels of Consciousness: The Stairway to Enlightenment
Vzestup po úrovních vědomí:

Pýcha je sebeobdiv, což znamená, že jiní jsou při srovnání horší nebo méně hodnotní. Egoistická pýcha jako „výlučnost“ vyvolává nepřátelství s ostatními a ve společnosti obecně. Naproti tomu opravdu úspěšní lidé jsou přijímáni, protože zralý úspěch je doprovázen pokorou a vděčností, spíše než pocitem nadřazenosti.

Pýcha je ostražitá, protože je zranitelná, a vysoce viditelná. Její nevýhodou je závist, soupeření, žárlivost, a její následky jako nenávist, zloba a pomstychtivost. Křehkost pýchy pochází z jejího narcistického jádra, které vidí jako hrozbu ztrátu statusu. Tak narcismus vede k citlivosti na ústrky a srovnávání, které dále vedou ke strachu z napadení a k sociální paranoie s jejím rodícím se nepřátelstvím, které může na sebe rychle vzít otevřenou formu. Tato tendence se projevuje společensky v „nenávisti vůdce“ nebo v nenávisti k úspěchu...

Domýšlivost a pocit vlastní důležitosti založený na pýše se musí stále udržovat a podporovat, aby se zabránilo vzniku vnitřních pochybností a nesnížil se pocit celistvosti a úplnosti, který vyplývá z plnění požadavků integrity. Pýcha je „citlivá“, konkurenční, cítí se ohrožena a je podnícena nepřátelskou závistí k sociálnímu postavení nebo pozornosti k ostatním. Pýcha je tedy motivací k použití samozvané kritiky a sarkasmu, zesměšňování, ironie, satiry útočící na osobnosti veřejného života a pověst uznávaných lídrů.

Internet se stal velmi prominentním prostorem zlomyslných kritiků. Představuje nárůst narcismu vyjadřovaný jako „názor“. Vzhledem k tomu, že narcistické ego není nastaveno na hodnotu pravdy, formy vyjádření jsou ostré a zlé, a proto mají extrémně nízkou úroveň.

Primitivní, pyšné ego je nenasytné, nakonec přitahuje následky arogance, které jsou tématem mnoha velkých klasiků v historii. Že „pýcha předchází pád“ je žalostný epiteton ješitných příčin, jak dokládá historie...

Vzhledem k všudypřítomnosti pýchy jako projevu lidského ega je některým formám pýchy přiznávána sociální přijatelnost či dokonce souhlas a jsou přijímány jako normální. Nejnápadnější je stav osobního názoru ve svých různých výrazech jako „svoboda projevu“. Tento plášť univerzálního schválení výmluv pokrývá a ospravedlňuje vše od hrubého vykrucování k různým formám lži. Když byl zkoumán jako funkce ega, ukazuje se, že „názor“ není nic víc než nápadem, který byl domýšlivě zveličen, protože to je „můj“ názor. Názor je myšlenka, která získala kouzlo vlastní důležitosti a je proto atraktivní více než jen rozum, logika, nebo fakta...

Pokora je lékem na většinu chyb v sebeklamu.

Vzhledem ke své přirozené struktuře, ego není skutečně schopné rozlišit pravdu od klamu a zaměňuje vnímání a realitu. To znamená, že ego je obětí svých vlastních omezení. Co kdysi vypadalo jako dobrý nápad je často později zdrojem lítosti, jak každý ví. To znamená, že hodnota vědomí určuje relativní pravdu, skutečnou pravdu prohlášení lze odvodit systémem, který vyhodnocuje pravdu v souladu s absolutním měřítkem platnosti.

http://www.hawkins.support/studijni-kni ... roven-175/

Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: David R. Hawkins - praxe

Nový příspěvekod Linda » čtv 17. led 2019 12:18:06

Z knihy
Transcending the Levels of Consciousness: The Stairway to Enlightenment
Vzestup po úrovních vědomí:

Základní konstatování v duchovním světě je: "Neexistuje žádná oprávněná zlost." Tohoto tvrzení se ego hrozí. "Ale jdete," řekne, "a co s tím mizerou?" Pak začne probírat svůj seznam špinavého prádla a litanie hororů, porušování ´práv´, nespravedlností, předpokládanou ´etickou´ a ´morální´ argumentaci, atd. Tyto monology zná dobře každý poradce, sponzor nebo profesionál.

Chce-li se člověk uzdravit, pak stojí před otázkou, jestli si přeje dál na tom lpět (a vychutnávat si šťavnatost´ svého ulpívání), nebo od toho upustit. To je okamžik rozhodnutí, bez kterého nemůže dojít k vyléčení.

Rozhodnutí, ke kterému v tomto zlomovém bodě došlo, má reálné důsledky pro fyziologii mozku a pro jeho schopnost pochopit dokonce i moudrost volby odpuštění namísto nenávisti.

K přijetí tohoto nezbytného kroku může být užitečný a napomáhá tomu přesvědčivý příklad. Pravděpodobně největším a nejvýraznějším příkladem jsou zkušenosti veteránů z druhé světové války, skupin i jednotlivých bojovníků; byly strašné, v maximální míře. Po skončení války si většina doteď nepřátelských bojovníků velmi rychle navzájem odpustila, a to i formálně, vzájemným zasalutováním, a slavili ukončení konfliktu. Podali si ruce v obnovené vzájemné úctě. Existovali sebevražední piloti, kteří bombardovali něčí loď, zabil něčí kamarády a opustili mnoho zraněných a zmrzačených oběti. Američané zase svrhli atomové bomby, které zabily tisíce civilistů. Po skončení válečného stavu se objevilo zvláštní, deku připomínající přijetí, že je po všem a že to všechno se týkalo ´jen války´. Ti, co předtím na frontě proti sobě bojovali, se dokonce stali blízkými osobní přáteli a pravidelně se vzájemně navštěvovali, četně rodin. Ti, kteří přežili, si do dneška společně připomínají velké bitvy.

Neochota odpustit je nejen důsledkem odporu ega k možnosti vzdát se šťavnatosti pocitu nespravedlnosti, ale také představy, že ostatní si odpuštění ´nezaslouží´. Ve skutečnosti odpuštění přinese největší užitek tomu, kdo odpouští, ne tomu, komu se odpustilo. Účelem tohoto příkladu je ukázat, že i ty nejtěžší podmínky je možné překonat, ale jen pevným rozhodnutím a ochotou vzdát se nutkání hýčkat si svoje rány nenávistí a pomstychtivostí.

Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: David R. Hawkins - praxe

Nový příspěvekod Linda » pát 18. led 2019 10:57:47

Z knihy
Transcending the Levels of Consciousness: The Stairway to Enlightenment
Vzestup po úrovních vědomí:

Obrázek

Z obsahu knihy Vzestup po úrovních vědomí http://www.hawkins.support/studijni-kni ... ch-vedomi/ vyplývá, že v této knize jsou postupně charakterizované jednotlivé úrovně, kterými prochází iluzorní osobní já, dále způsoby, jak od mylného sebeztotožňování s vnímanými obsahy vědomí upouštět a proč má smysl od nich upouštět

Struktura ego je dualistická a rozděluje jednotu reality do zdánlivých protikladů. Osobní já je proto obětí své vlastní projekce a dualistického vnímání.

Dualistické struktury ega mají za následek mylné vnímání reality. Dualisticky strukturované ego prosazuje samo sebe. Zaujímání dualistických postojů vytváří polarizaci, která je příčinou oponování. Na základě libovolného postoje se události rozdělí do protikladů a z toho vyplývajícího obviňování, které, když se objeví, se může nasměrovat dovnitř a dojde k sebeobviňování, nebo se promítne ven jako nenávist a paranoia. Znamená to, že ego posuzuje a nevědomky se tak stává svou vlastní obětí.


V druhé polovině této knihy jsou podrobné informace o tom, co postupně vede ke stále vědomějšímu a laskavějšímu jednání bez egoistických motivací a nakonec ke spontánnímu vnímání v neduálním stavu nad protiklady, který nastane po rozpuštění iluzorního osobního já. Ten Dr. Hawkins popisuje i v další knize Letting Go, např. na začátku následující ukázky:
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: David R. Hawkins - praxe

Nový příspěvekod Linda » stř 06. úno 2019 22:12:42

Z knihy Letting Go: The Pathway of Surrender
Neulpívat: cesta odevzdávání


O své vlastní zkušenosti v této knize Dr. Hawkins říká:

Zdálo se velmi podivné, že předtím bylo možné si myslel, že člověk je izolované tělo, oddělené od ostatních, s omezeným počátkem a koncem. Ta myšlenka se jevila jako absurdní. Nebyl tu už žádný pocit odděleného já, zájmeno ´já´ zmizelo a ztratilo smysl. Místo toho tu bylo uvědomování si bytí všemi věcmi. Bylo to tak odjakživa a vždycky to tak bude. Pravé bytí je mimo čas. Období, kdy tělo bylo na zemi, vypadalo jako zlomek vteřiny, během které se zapomněla pravda nadčasové identity, protože tu byla zaslepenost menším já. Samo od sebe se pak ukázalo, jak k tomu došlo. Vznikla touhyplná myšlenka zažít oddělenou existenci a tato toužebná myšlenka se sama projevila jako individuální osoba s individuálním identitou a fyzickým tělem, se kterým se spojila.

Vnitřní propojenost všech věcí byla naprosto zřejmá. Byl to holografický vesmír, tak jak ho popsal Buddha a moderní pokročilí teoretičtí fyzikové, kteří shodně popisují vnitřní povahu vesmíru. Bylo tu pouze To, skutečná podstata Bytí, z níž všechno existující vzniká.

Kdysi se předpokládalo, že takovéto stavy vědomí se týkají pouze oblasti mystiky. V současné době ale zkoumání těchto stavů a informací, které z nich lze získat, stojí v popředí vědeckého zájmu, zejména té části fyziky, zabývající se kvantovou mechanikou a subatomickými vysokoenergetickými částicemi. Vědecký výzkum zaměřený na tyto oblasti naznačuje, že to ve skutečnosti nejsou objekty v obvyklém slova smyslu, ale události, které vznikají jako důsledek energetických vibrací. Věda nyní předpokládá, že jde o transcendentní frekvence v oblasti mimo prostor a čas. Impozantní množství výzkumů v mnoha laboratořích prokázalo, že mozek vnímá prostřednictvím sofistikovaného matematického analyzování frekvenčních vzorců. Tato zjištění vyústila v tzv. holografické paradigma, v němž se konstatuje, že všechno ve vesmíru je propojeno se vším ostatním, včetně lidské mysli. V tomto hologramu každá část obsahuje celek. V důsledku toho je každá jednotlivá mysl schopná reflektovat celý vesmír. Tento vztah mezi vědomím a vědou představuje celou oblast, v níž je patrný rychle rostoucí zájem. Naznačuje to vydávání knih jako Holografické paradigma, Celistvost a implikovaný řád, Tao fyziky, Tančící Wu-Li Mistři, Vnímání Univerza, Psychoenergetická Věda, a zveřejňování článků s titulky ´Pole vědomí a nový pohled na realitu´, ´Přijímající-rozvíjející se vesmír´, ´Holografický model´, ´Fyzika a mysticismus´ a ´Médium, mystik a fyzik´.

Na předních místech mezi těmito výzkumnými pracovníky jsou neurolog Karl Pribram ze Stanfordské univerzity a později fyzik David Bohm z University of London, jejichž teorie lze shrnout: Naše mozky matematicky konstruují hmatatelnou realitu interpretací frekvencí z jiné dimenze, z oblasti smysluplné, modelové, primární reality, která přesahuje čas a prostor. Mozek je tedy hologram, interpretující holografický vesmír.

Je zajímavé, že teorie pokročilé teoretické fyziky, které jsou výsledkem aktivit tzv. levé mozkové hemisféry, nyní vyžadují nový kontext, aby se daly pochopit. Kontext, který vyplynul z těchto levohemisférových vědeckých výzkumů, se shoduje s Realitou, vnímanou mystiky, představiteli pravohemisférového vnímání.

Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: David R. Hawkins - praxe

Nový příspěvekod Linda » pát 08. úno 2019 15:01:46

Z knihy Letting Go: The Pathway of Surrender
Neulpívat: cesta odevzdávání


Klinický výzkum vedl ke zjištění, že mysl ovládá celé tělo. Jasný důkaz působení tohoto zákona vědomí byl pozorován u osob s mnohačetnou poruchou osobnosti. Kdysi se toto onemocnění považovalo za vzácné, v současnosti se ale zjišťuje, že mnohočetná porucha osobnosti je poměrně častá; a tak důležitost výzkumu tohoto jevu stále vzrůstá. Ukázalo se, že rozdílné osobnosti v témže těle mají odlišné fyzikální projevy. Elektroencefalografickým měřením se zjistily například jiné mozkové aktivity, rozdíly v jejich preferování pravé nebo levé ruky při psaní, v prahu bolestivosti, v elektrické reaktivnosti pokožky, v I.Q., menstruaci, v dominanci mozkové hemisféry, jazykových schopnostech, v tom co považují za důležité i v představivosti.

Takže je-li v dotyčném přítomná osobnost, která je přesvědčená, že trpí alergií, má alergii; pokud je ale v jeho těle přítomná jiná osobnost, alergie zmizí. Jedna osobnost může potřebovat brýle a jiná nemusí. Tyto různé osobnosti mají skutečně pozoruhodně rozdílný nitrooční tlak i další fyziologicky měřitelné hodnoty.

Laureát Nobelovy ceny sir John Eccles uvedl, že po dokončení výzkumu bylo zřejmé, že mozek není zdrojem mysli, jak tomu věřila věda i medicína, ale že je to obráceně. Mozek ovládaný myslí funguje jako přijímač (jako rádio), myšlenky jsou podobné rozhlasovým vlnám a mozek je podobný přijímači. Je jako rozvodná deska, přijímá různé podoby myšlenek a následně je převádí do neuronového fungování a ukládá je do paměti.

Mozek je tudíž aktivován záměrem mysli, ne naopak.

Vidíme to v mnoha studiích mozku lidí, kteří meditují. Například výzkum Dr. Richard Davidsona na Universitě ve Wisconsinu (Madison) během posledního desetiletí prokázal, že soucit a milosrdenství těch, kteří praktikují meditační cvičení, stimulovaly zvýšenou aktivitu levé prefrontální kůry (sídla pozitivních emocí, jako je například pocit štěstí) a vyvolávaly vysoké amplitudy a synchronizaci gama vln (znamenající rozšířené vědomí, bdělost a vhled). To, co se děje v mysli, má sílu změnit mozkovou aktivitu a anatomii nervového systému.

Podléháme všem sklonům, působícím v nevědomí, i vědomým přesvědčením o všech našich tělesných soustavách, kterých se naše mysl vytrvale drží. To zahrnuje naše přesvědčení o předpokládaných účincích různých potravin, o alergenech, o menopauze a menstruačních poruchách, o infekcích a všech dalších nemocech, které jsou spojené s našimi přesvědčeními, souvisejícími s neuvědomovaným stresem, který vzniká kvůli potlačovaným negativním pocitům.

Norman Cousins, který byl po tři desetiletí šéfredaktorem amerického časopisu Saturday Review , názorně dokázal tento princip, když se pomocí smíchu sám vyléčil z vážné fyzické nemoci. Napsal knihu Anatomie nemoci očima pacienta, knihu o vlastní zkušenosti, jak se uzdravil z paralyzujícího onemocnění artritidou pomocí velkých dávek vitaminu C a břišním smíchem, který v něm vyvolávaly filmy, v nichž vystupovali bratři Marxové. Zjistil, že smích má anestetický účinek, který dokázal na dvě hodiny zmírnit jeho bolesti. Smíchem je možné se odevzdávat. Prostřednictvím smíchu Cousins prostě stále uvolňoval nevědomý emoční tlak a rušil negativní myšlení. To mělo za následek velmi pozitivní a blahodárné změny v jeho těle a usnadnilo to jeho konečné uzdravení.

Stručně řečeno: způsob, jakým lze změnit naše těla, je změnit svoje myšlenky a pocity. Musíme upustit od negativních myšlenek a přesvědčení a zbavit se stresu, který v nás vyvolávají negativní emoce a dodávají tomu všemu energii. Musíme zrušit negativní programování, které pochází z vnějšího světa, právě tak jako svá vlastní přesvědčení.

Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Léčení a uzdravování

Nový příspěvekod Linda » ned 10. úno 2019 15:05:24

Z Hawkinsovy knihy
Healing and Recovery
Léčení a uzdravování


Upuštění od svých přesvědčení a posouvání se do pochopení ve stále širším kontextu nás přivádí k celkovému charakteru duchovní práce jako takové. Je užitečné upouštět od posuzování a samolibosti, které vycházejí z hrdosti "já vím". Pokorným upouštěním od svých přesvědčení začne docházet k objevování, díky kterému se odhalí, jak to ve skutečnosti je. Je to proces, který se stále rozvíjí a umožňuje upouštět od omezujících pohledů, které blokují vnitřní vědomí a uvědomování si pravdy. Ochota upustit od předsudků vůči sobě samému i vůči druhým je důsledkem upouštění od negativity. Energetické pole toho, čím skutečně jsme, je všudypřítomné a dodává nám intenzivní pocit živosti, když jsme upustili od svých předsudků. Je to energetické pole vibrací života samého, který je stále přítomný.

Ti, kdo dosáhli vysoké úrovně vědomí, nic neodsuzují. Neobjevuje se v nich žádná snaha kohokoliv kontrolovat. Potvrzují ale, že určité úrovně vědomí budou mít odpovídající důsledky a že určitý způsob života, který propaguje svou pravdu o sobě, přináší vnitřní bolesti a potíže. Neznamená to hrozbu, pouze informaci o lidském vědomí, že vnitřní agónie se může stát silnější než teď je, když se určité principy porušují.

Nejde tedy o události, ke kterým v životě dochází, ale o to, jak na ně reagujeme. Události samy o sobě nemají žádnou moc ovlivnit, jak se cítíme, ať tak či onak. To, co nás ovlivňuje, je náš postoj, naše posuzování toho, co se děje, způsob, jakým se s tím spojujeme. Náš postoj, naše stanovisko, kontext a celkový význam dodávají události emocionální moc nad námi.

Stres přichází z toho, že dáváme vnějším věcem moc nad svým životem, což pochází z postavení oběti, z umístění zdroje spokojenosti venku mimo nás. Hojení přichází s uvědomováním, že my, my sami vytváříme smysl jakékoliv okolnosti, události, místa, postoje, věci nebo jakékoliv osoby v našem životě. Vytváříme smysl, svůj postoj a způsob, jakým se toho držíme. Ten se stává příčinou uzdravování nebo naopak. Jsme ti, kdo rozhodují o výsledku.

Protože celkový pokrok v oblasti duchovního vývoje má vliv na zdraví našeho těla, může k uzdravování dojít poměrně rychle, pokud změníme svůj postoj a začneme upouštět od určitých omezujících přesvědčení. Nemusí to trvat příliš dlouho. Nejprve si uvědomíme, že máme sílu to udělat. Za druhé je tu ochota to vyzkoušet, abychom si to ověřili prostřednictvím svých vlastních zkušeností, a to, co zjistili druzí, přijmeme jako inspiraci. Věříme jim natolik, abychom mohli říci: "OK, pokud jim to funguje, jsem ochotný to taky zkusit."

https://www.amazon.com/Healing-Recovery ... 0971500789

Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: David R. Hawkins - praxe

Nový příspěvekod Linda » pon 25. úno 2019 22:01:34

Z knihy Letting Go: The Pathway of Surrender
Neulpívat: cesta odevzdávání


Když na ostatní lidi vyvíjíme nátlak, aby udělali to, co si přejeme, automaticky to odmítají, protože se snažíme je k tomu přimět. Čím víc na ně tlačíme, tím víc vzdorují. I když mohou ze strachu naše požadavky akceptovat, k vnitřnímu přijetí ve skutečnosti nedojde, a tak to, co jsme získali, později ztratíme.

Tento odpor je v každém z nás. Můžeme si to uvědomit, i když to funguje na nevědomé úrovni a my se tomuto uvědomění vyhýbáme výmluvami a hodnověrným vysvětlováním.

Je možné vzdát se svých pocitů, pokud jde o to, co chceme od druhé osoby, a upustit od nátlaku na ni v podobě očekávání a touhy. Ona má pak k dispozici psychický prostor, aby mohla začít být ochotná, nebo to dokonce vyvolá důsledek, který jsme si přáli ze všeho nejvíc.

Příkladem této dynamiky je člověk, který během rozvodu pracoval s technikou upouštění. On a jeho žena se dostali do vášnivého sporu kvůli něčemu, co chtěl. Ona na jeho přání pořád odpovídala "ne". Takže uprostřed toho všeho se zřekl věci, kterou chtěl. Když mu ji žena nedá, bude to v pořádku, a bude to pořádku, i když jeho přání vyhoví. V okamžiku, kdy to v mysli odevzdal, se najednou k němu obrátila a nabídla mu, že mu to nejen dá, ale i zabalí a pošle.

To ukazuje velmi jednoduchý, ale nepochybně elegantní a aktivní způsob, jakým je možné vyčistit vztahy. Zaprvé se podívejte, co v dané situaci k druhému člověku vskrytu cítíte. Předpokládejte, že druhá osoba si tyto myšlenky a pocity uvědomuje. Pak se vžijte do její situace a uvidíte, jak bude reagovat. Uvidíte, že její chování je asi právě takové, jak byste na jejím místě zareagovali sami. Cílem je upustit ode všech těchto pocitů, až dojdete k pozitivnímu myšlení a k pociťování volného prostoru, pokud jde o tuto záležitost. Když jste v pozitivním prostoru, najednou vidíte, jak bude reagovat druhá osoba, která si tyhle nové pocity uvědomuje. Je pravděpodobné, že její chování se změní právě takovým způsobem, jak byste předpokládali. Může tam být časová prodleva; ale pokud to stále sledujete, změna pravděpodobně nastane. A dokonce i když k ní nedojde, nebudete už na tuhle situaci naštvaní.

Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: David R. Hawkins - praxe

Nový příspěvekod Linda » čtv 07. bře 2019 16:27:19

Z knihy Letting Go: The Pathway of Surrender
Neulpívat: cesta odevzdávání


Základní principy procesu samoléčby:

Přestat pojmenovávat fyzické potíže; ani je neoznačovat. Jejich pojmenovávání je kompletní program. Odevzdávat to, co se právě cítí, což jsou vjemy samy o sobě. Nemůžeme cítit nemoc. Nemoc je abstraktní pojem, udržovaný v mysli. Nemůžeme například cítit ´astma´. Je užitečné se ptát: "Co právě cítím? " Stačí pozorovat fyzické pocity jako je ´tlak na hrudi, dušnost, kašel.´ Není možné například zažívat myšlenku "nemám dostatek vzduchu." To je úzkostná myšlenka v mysli. Je to koncept, celý program s názvem ´astma´. To, co se ve skutečnosti zažívá, je napětí nebo stažení v krku nebo v hrudníku. Stejná zásada platí pro ´vředy´ nebo jakékoliv jiné poruchy. Nemůžeme cítit ´vřed´. Cítíme pálivý nebo řezavý pocit. Slovo ´vřed´ je nálepka a program a jakmile budeme používat toto slovo k pojmenování našich zkušeností, ztotožňujeme se s celým programem ´vřed´. Dokonce i slovo ´bolest´ je program. Ve skutečnosti něco pociťujeme v těle. Proces sebeléčby probíhá rychleji, když přestaneme různé fyzické pocity označovat nebo pojmenovávat.

• Myšlenka je ´věc´. Má energii a formu.

• Mysl se svými myšlenkami a pocity ovládá tělo; proto je k vyléčení těla nutné změnit myšlení i pocity.

• To, co se udržuje v mysli, inklinuje k projevu v těle.

• Tělo není skutečným já; je jako loutka, řízená myslí.

• To, čemu věříme, i když si to neuvědomujeme, se může projevit jako nemoc, třebaže se na tato bezděčná přesvědčení nedokážeme rozvzpomenout.

• Nemoc vzniká z potlačovaných a zadržovaných negativních emocí, včetně myšlenky, která jí dá konkrétní podobu (vědomě či nevědomě se zvolí určitá nemoc, spíše než nějaká jiná).

• Myšlenky jsou vyvolávané potlačenými pocity a emocemi, které držíme na uzdě. Když se pocit odevzdá, zmizí tisíce nebo dokonce miliony myšlenek, které byly tímto pocitem aktivované.

• Ačkoliv konkrétní přesvědčení lze zrušit a je možné odmítnout věnovat mu energii, pokoušet se změnit jen samotné myšlení je obvykle jen ztrátou času.

• Pocitu se vzdáváme tím, že mu dovolujeme tu být, bez odsuzování, posuzování nebo obrany proti němu. Prostě se na něj díváme, pozorujeme ho a souhlasíme s jeho prociťováním, aniž bychom se snažili ho změnit. S ochotou nechat ho probíhat se pocit během doby vyčerpá.

• Silný pocit se může vracet opakovaně, což znamená, že tam je víc toho, co je třeba přijímat a odevzdávat.

• Aby bylo možné pocit odevzdat, někdy je třeba začít tím, že upustíme od pocitu, týkajícího se konkrétní emoce (např. od pocitu viny "Tento pocit jsem mít neměl ").

• Aby bylo možné upustit od pocitu, někdy je třeba ho přijmout a upustit od jeho fundamentální výhodnosti (například ´vzrušující pocit´ hněvu a ´vychutnávání si´ souhlasu s tím, že jsme bezmocnou obětí).

• Pocity nejsou skutečné já. Zatímco pocity jsou naprogramování, které se objevuje a mizí, skutečné vnitřní já zůstává stále stejné; proto je nutné, aby ustávala identifikace s měnícími se pocity coby sebou samým.

• Ignorovat přemítání. Je to jen nekonečné zdůvodňování vnitřních pocitů.

• Bez ohledu na to, co se v životě děje, trvale udržovat záměr vzdávat se negativních pocitů, které vyvstávají.

• Rozhodnout se, že svoboda je důležitější než negativní pocity.

• Rozhodnout se pro odevzdávání negativních pocitů, spíše než je projevovat navenek.

• Odevzdávat odpor a nedůvěru k pozitivním pocitům.

• Vzdávat se negativních pocitů, ale sdílet ty pozitivní.

• Všimnout si, že upuštění od něčeho je provázeno subtilním, vcelku klidnějším vnitřním pocitem.

• Vzdávat se touhy neznamená, že nedostaneme to, co si přejeme. Jen to otevírá cestu k tomu, aby se mohlo uskutečnit.

• Získat to pomocí ´osmózy.´ Vnořit se do vyzařování těch, kteří mají to, co si přejete.

• ´Stejné přitahuje stejné´. Stýkat s lidmi, kteří mají stejnou nebo podobnou motivaci a mají zájem zvyšovat své uvědomování a uzdravovat se.

• Uvědomovat si, že náš vnitřní stav je poznatelný a šíří se do okolí. Lidé kolem nás vytuší, co cítíme a co si myslíme, i když jsme to nedali slovně najevo.

• Vytrvalost se vyplácí. Některé příznaky nebo nemoci mohou zmizet okamžitě; jiné mohou trvat měsíce nebo léta v případě, že potíže jsou velmi chronické.

• Upustit od odporování této technice. S tím začít den. Na konci dne si vzít oddechový čas a vzdávat se jakýchkoliv negativních pocitů, které z aktivit toho dne přetrvávají.

• Podmiňuje nás jen to, čeho se držíme v mysli. Podléháme negativním myšlenkám nebo přesvědčení, jen pokud vědomě či nevědomě říkáme, že se to týká i nás.

Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

PředchozíDalší

Zpět na Inspirativní knihy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků