honzam píše:Toužím mít co nejvíc dětí, ale obávám se, že to blaho tím bude jen narůstat. Klidně se může stát, že čím víc mých dětí se bude inkarnovat a prožívat strasti pozemského života, tím budu blaženější.
A nepochází to blaho jen z lásky, že jsou?
honzam píše:To je takové obyčejné naivní lidské blaho, nevědomé své skutečné příčiny.
Tohle mezi rohy je nelidské zářící blaho vědomé své příčiny. To blaho samo v sobě obsahuje utrpení jiných bytostí, ze kterého skrze mne povstává. Je to ďábelský stav vnímat to spojení obojího jako své rohaté tělo.
"Blaho mezi rohy si je vědomé své příčiny..."
Mezi rohy je prostorová vymezenost, aby tady mohla být nějaká příčina, musí být i vymezenost v čase.
Bezpodmínečné časem a prostorem neomezené blaho, přesahuje blaho, které je časoprostorem vymezené.
Aby tady mohla být vymezenost časem a prostorem, musí tady být projekce mysli, která vytváří formu, projev, děj.
Poznání věčného blaha, o kterém mluví mudrcové, je zcela bez přítomnosti mysli.
Nicméně iluze oddělenosti umožňuje zažívat při spojení, při mizení iluze oddělenosti, extázi.
Možná právě proto se může jevit, že kontrast, ve kterém je utrpení, je takovým blahem.