Návštěvník píše:Je to poměrně překvapivé - zjistit, že vnímání souvislostí a pochopení, co z nich vyplývá, je zřejmě dar, který není dopřán každému.
Jana píše:Zájem prohlubovat všímavost k tomu, co se v něm právě objevilo.
Proč? Umožňuje to zkoušet rozpoznávat cokoliv, co se objevilo, jako tvar čistého Vědomí.
Jak k tomu dojít?
a proč se to objevilo?
Vědomí v tomhle Svém tvaru, který ze Sebe Sama tvoří, dospělo do stádia, kdy začíná postupná inventura skladu všech neuvědomovaných motivací v tzv. nevědomí tohoto Jeho tvaru. Často to bývá provázeno uvědomováním si prázdnoty všeho, což v dotyčném tvaru může vyvolávat i pocity nesmyslnosti čehokoliv.
Jakmile duše zakouší prázdnotu a pochyby, které jsou charakteristické pro konec fáze ega, je možné poznat a čelit všem pocitům a emocím, které byly předtím skryty ve stínu. Tyto zadržované emoce a pocity jsou vstupní branou k vašemu vyššímu Já. Tím, že prozkoumáte to, co skutečně cítíte místo toho, co byste měli cítit, uzdravujete svoji spontaneitu a integritu, tu část vás samotných, která je taktéž nazývána vašim „vnitřním dítětem.“ To, že jste ve spojení s vašimi skutečnými pocity a emocemi, vás staví na cestu k osvobození. Přeměna k vědomí založenému na srdci tedy započala.
Návštěvník píše:Jana píše:Zájem prohlubovat všímavost k tomu, co se v něm právě objevilo.
...
Zájem prohlubovat všímavost k tomu, co se v něm právě objevilo.
Jako motýl v kukle
V transformační terapii přirovnáváme temnou noc duše ke stavu motýla, který se už naléhavě potřebuje vyprostit ze své kukly, ale zdánlivě k tomu nemá žádný nástroj, protože kukla je pevná a tvrdá, zatímco tělo motýla uvnitř kukly je měkké a bezmocné jako mokrý hadříček. Aby motýl získal k opuštění kukly dostatečnou motivaci, musí se mu v určený čas stát pobyt v kukle naprosto nesnesitelným...
iluzi kukly, iluzi oddělenosti od Bytí. Iluzi, že jsi něco jiného, než Já, On, My, všechno, čím Bytí je.
Je to multidimenzionální projekce ve které se jeví, že je třeba být tím, kdo je všímavý, tím, kdo prochází TND, dostává se ze sevření tvrdé kukly a je měkkým bezmocným tělem.
Jestli – případně kdy – se v člověku objeví opravdová ochota praktikovat tuto všímavost, umožňující oprošťovat se od ulpívání na svém dosavadním přesvědčení a odevzdávat ho, závisí jen a jen na jeho naprogramování Tím, co ze Sebe Sama i tenhle tvar promítá.
Jana píše:U koho by se ta ochota měla objevit?
Objeví se v lidském tvaru, tj. v kterémkoliv z nás, když díky všem našim předchozím zkušenostem pochopíme, že právě tohle naše navyklé ulpívání na svém dosavadním přesvědčení vede stále znovu k zaktivování našeho osobního já a jeho potřeby se v tom znovu a znovu utvrzovat.
Díky tomu si také uvědomíme, že k potřebě druhé poučovat – i když se nás na nic neptali – nás zřejmě pudí něco uvnitř nás samých. A že nemáme jinou možnost než v tom svém návyku pokračovat, dokud se v nás neprobudí zájem uvědomit si, proč to děláme, co uvnitř v nás samých nás k tomu pořád znovu nutí, co tím chceme získat.
Jana píše:A když je jasné, že celé je to jen hrou Jediného?
Může se tady klidně objevit třeba i poučování, cokoliv, ale kde je nějaký poučující a poučovaný?
Může se tady klidně dokonce objevit i zabíjení lidí, kteří řekli něco proti nám, cokoliv, ale kde je nějaký zabíjený a zabíjející?
Vždyť je to všechno jen hrou Jediného!
Jana píše:Může to vypadat jako šílenost, ale pro Jediného smrt neexistuje.
Napříč časem i prostorem je tolik zrození, tolik úmrtí, ale ten, kdo okusil Pravdu, kým je Jediný, se nenarodil a nezemře.
Z toho vyplývá, že klidně můžeme ubližovat druhým lidem a zabíjet je, protože pro Jediného smrt neexistuje.
nop píše:Věříme, že všichni mají nebo budou zažívat přítomný okamžik, jungiánské typy, TND a jiné. Ale co když to jednotlivci mají individuálně odlišné? Trungpa se cítil opicí v kleci s kovovými stěnami.
Komenský se cítil napadený šumem světského labyrintu, ale sv. Ignác se cítil bojovníkem za církev, jemu ten hluk vyhovoval.
Pochopení "nejvyšších pravd" vyžaduje něco jiného než dát něčemu nálepku "vše je tancem jediného".
Já byla vždy volnomyšlenkář (v osobní rovině), ale když to tu čtu, chápu že se kdysi podobné výroky jen šeptaly od úst k ústům.Tak to dopadá, když se neberou v úvahu zákonitosti, na jejichž principu funguje dualita, vytvářená Jediným všetvořícím Bytím.
Ano dualita má své zákonitosti, které zpřítomněním nejvyšší pravdy nemizí, naopak se vidí jasněji.
Jana píše:Zájem prohlubovat všímavost k tomu, co se v něm právě objevilo.
Je tím, co brání poznávání skutečnosti. Je to jako když se díváš na film, ve kterém se pořád něco objevuje, jsi zaujatá tím objevováním všeho, dějem, ale neuvědomuješ si pravdu, že se díváš ve skutečnosti na obrazovku, která během filmu není tím, s čím se něco děje. NIC SE NEDĚJE.
Pochopení "nejvyšších pravd" vyžaduje něco jiného než dát něčemu nálepku "vše je tancem jediného".
Já byla vždy volnomyšlenkář (v osobní rovině), ale když to tu čtu, chápu že se kdysi podobné výroky jen šeptaly od úst k ústům.
Linda píše:Pochopení "nejvyšších pravd" vyžaduje něco jiného než dát něčemu nálepku "vše je tancem jediného".
Já byla vždy volnomyšlenkář (v osobní rovině), ale když to tu čtu, chápu že se kdysi podobné výroky jen šeptaly od úst k ústům.
Ani Eduard a Míla Tomášovi - jak může potvrdit každý jejich dlouholetý žák - nic takového svým žákům neopakovali.
I těm z nás, kteří už zkušenost neduality měli, od rána do večera připomínali, co je nutné stále praktikovat: být bdělý, všímavý ke všemu, co právě ve vědomí vyvstalo. A tak se tam celá léta hrála taková nápomocná "hra": kdykoliv se kdokoliv z nás nevědomky ztotožnil třeba jen s nějakým docela nenápadným pocitem, který se v něm při práci objevil, tak i když jsme vůbec nic neřekli, jejich syn Miloš to (stejně jako jeho rodiče) poznal a pokaždé se dotyčného se zeptal: "Bdíš?"
Nikdy se nespletl a vždycky pak dostal do kasičky nějakou tu minci - říkalo se tomu "vybírat nebdinky".
Jana píše:Linda píše:Pochopení "nejvyšších pravd" vyžaduje něco jiného než dát něčemu nálepku "vše je tancem jediného".
Já byla vždy volnomyšlenkář (v osobní rovině), ale když to tu čtu, chápu že se kdysi podobné výroky jen šeptaly od úst k ústům.
Ani Eduard a Míla Tomášovi - jak může potvrdit každý jejich dlouholetý žák - nic takového svým žákům neopakovali.
I těm z nás, kteří už zkušenost neduality měli, od rána do večera připomínali, co je nutné stále praktikovat: být bdělý, všímavý ke všemu, co právě ve vědomí vyvstalo. A tak se tam celá léta hrála taková nápomocná "hra": kdykoliv se kdokoliv z nás nevědomky ztotožnil třeba jen s nějakým docela nenápadným pocitem, který se v něm při práci objevil, tak i když jsme vůbec nic neřekli, jejich syn Miloš to (stejně jako jeho rodiče) poznal a pokaždé se dotyčného se zeptal: "Bdíš?"
Nikdy se nespletl a vždycky pak dostal do kasičky nějakou tu minci - říkalo se tomu "vybírat nebdinky".
A funguje to? Osvobodilo to? Nestalo se pak z prožívání pocitů hlídání bdělosti? Z přirozené citlivosti nepřirozená ostražitost? Z uvolněnosti Bytí, napětí z kontrolora za krkem?
Místo osvobození od hlídajícího vnitřního rodiče, duchovní hlídač.
... když ve vědomí ze zvyku vyvstane nějaká z těch navyklých ulpělostí, vůbec to nevadí, objeví se nejen ochota ji přijmout jak doteď, ale i o něco dřív se rozpozná, že je to Milované Jediné Všetvořící v pohybu...
Linda píše:PS. k... když ve vědomí ze zvyku vyvstane nějaká z těch navyklých ulpělostí, vůbec to nevadí, objeví se nejen ochota ji přijmout jak doteď, ale i o něco dřív se rozpozná, že je to Milované Jediné Všetvořící v pohybu...
Začíná se taky ukazovat, že jak zjistil D. R. Hawkins opravdu existují různé energetické úrovně a že míra našeho nevědomého ztotožnění s právě vyvstalou ulpělostí se neustále mění podle toho, na jaké energetické úrovni se právě nacházíme. Čím je naše vibrační úroveň nižší, tím déle trvá, než dojde k uvědomění, a klesne-li naše vibrační úroveň hlouběji, může trvat hodně dlouho, než se to momentální ztotožnění našeho iluzorního já rozpozná - se všemi důsledky. Na opravdu nízké vibrační úrovni už není možné, aby tomuto osvobodivému rozpoznání došlo.
Protože energetická úroveň každého jedince je propojená s energetickou úrovni prostředí, ve kterém se právě nachází, a to ho automaticky ovlivňuje, odcházeli ti kteří tohle zjistili – jako kdysi Buddha a jeho následovníci, i pozdější zájemci o opravdové Probuzení – do bezdomoví nebo do společnosti těch, pro které se také stalo hlavním smyslem života sjednocování s Tím, co nás všechny tvoří – ať TO nazýváme jakkoliv.
Pro nás, kteří dál žijeme obklopeni současnou společností, je to o něco těžší, i komunikace po internetu může razantně snižovat naši energetickou úroveň a pravděpodobnost, že rozpoznáme svoje automatické ztotožňování s tím, co právě cítíme, se tím zmenší. Záleží tedy zřejmě i na naší ochotě rozpoznat, nakolik může být taková diskuse nám i všem ostatním přínosná a kdy už nemá smysl do ní vstupovat, protože na úrovni, kterou v nás aktivuje, se už nedaří si stále další a další ztotožňování s vyvstávajícími reakcemi našeho osobního já uvědomovat.
Buddha a jeho následovníci, i pozdější zájemci o opravdové Probuzení – do bezdomoví nebo do společnosti těch, pro které se také stalo hlavním smyslem života sjednocování s Tím, co nás všechny tvoří – ať TO nazýváme jakkoliv.
Začíná se taky ukazovat, že jak zjistil D. R. Hawkins opravdu existují různé energetické úrovně a že míra našeho nevědomého ztotožnění s právě vyvstalou ulpělostí se neustále mění podle toho, na jaké energetické úrovni se právě nacházíme. Čím je naše vibrační úroveň nižší, tím déle trvá, než dojde k uvědomění, a klesne-li naše vibrační úroveň hlouběji, může trvat hodně dlouho, než se to momentální ztotožnění našeho iluzorního já rozpozná - se všemi důsledky. Na opravdu nízké vibrační úrovni už není možné, aby tomuto osvobodivému rozpoznání došlo.
Protože energetická úroveň každého jedince je propojená s energetickou úrovni prostředí, ve kterém se právě nachází, a to ho automaticky ovlivňuje, odcházeli ti kteří tohle zjistili – jako kdysi Buddha a jeho následovníci, i pozdější zájemci o opravdové Probuzení – do bezdomoví nebo do společnosti těch, pro které se také stalo hlavním smyslem života sjednocování s Tím, co nás všechny tvoří – ať TO nazýváme jakkoliv.
Pro nás, kteří dál žijeme obklopeni současnou společností, je to o něco těžší, i komunikace po internetu může razantně snižovat naši energetickou úroveň a pravděpodobnost, že rozpoznáme svoje automatické ztotožňování s tím, co právě cítíme, se tím zmenší. Záleží tedy zřejmě i na naší ochotě rozpoznat, nakolik může být taková diskuse nám i všem ostatním přínosná a kdy už nemá smysl do ní vstupovat, protože na úrovni, kterou v nás aktivuje, se už nedaří si stále další a další ztotožňování s vyvstávajícími reakcemi našeho osobního já uvědomovat...
když ve vědomí ze zvyku vyvstane nějaká z těch navyklých ulpělostí, vůbec to nevadí, objeví se nejen ochota ji přijmout jak doteď, ale i o něco dřív se rozpozná, že je to Milované Jediné Všetvořící v pohybu...
Linda píše:A tak když se tahle fakta pochopí a začnou se brát v úvahu, život začne být podstatně klidnější a harmoničtější. Ve zklidněném vibračním poli je díky opakovanému ochotnému přijímání čehokoliv, co ve vědomí vyvstalo, mnohem snadnější rozpoznávat a přímo vnímat, že i to, co se kdysi odsuzovalo a proto se to odmítalo jako špatné, je Hra Jediného, které to všechno ze Sebe Sama Sobě Samému promítá
Pak se stává čím dál častěji, že
když ve vědomí ze zvyku vyvstane nějaká z těch navyklých ulpělostí, vůbec to nevadí, objeví se nejen ochota ji přijmout jak doteď, ale i o něco dřív se rozpozná, že je to Milované Jediné Všetvořící v pohybu...
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 53 návštevníků