Poznání pravdy si není možné brát osobně, protože jakmile si to začneme brát osobně, tak jsme zpátky ve snu iluze oddělenosti.
Věřím tomu, že Eduard Tomáš "ať jsou všechny bytosti šťastné", neříkal jako frázi, věřím tomu, že i vám přál z celého srdce ať jste šťastní, úplně stejně, jako Ti přeji z celého srdce i já to nejlepší.
Je velkou radostí, vnímat Tě v proudu Boží milosti, v proudu přejícnosti.
Tohle je zřejmě to, co měl na mysli Mooji, když mluvil o tom žehnání.
Není ve mně nejmenší pochybnost, že tohle funguje.
Ono je jen jedno Já, ve skutečnosti žádná oddělenost neexistuje.
Tudíž Tvé pravé Já ve Tvém nitru je požehnané, plné štěstí, lásky, blaha.
Má hotovo, je osvícené. Nepotřebuje k tomu, aby bylo tím, čím je, už vůbec nic.
Tohle není žádný kompliment, kam jsi to dotáhla, ale pouhá vděčnost z uvědomění si, kým jsi.
Reakce na tohle může být buď otevřená bez osobní projekce a díky tomu se otevře poznání, že to tak skutečně je.
Nebo to může být skrz osobní filtr vrhající všechny ty stíny a pak se může objevit odpor a nedorozumění: "Nejsem, nejsi na tak vysoké duchovní úrovni, aby tohle mohla být pravda, abych, abys mohla být milující láskou, aby Tvá nebo má existence byla štěstím, protože pro milovanou milující lásku to tak prostě je, že láska je štěstím a blahem, tohle zná i malé dítě, ale jelikož Tvá nebo má osoba nedosahuje tak vysoké duchovní úrovně, takové dokonalosti, aby mohla být milovanou milující láskou, tak je takové vyjádření je naprosto nepřijatelné a nemístné. Představa Tvé, mé osoby nikdy takové dokonalosti nedosáhne. Ale Tvá - má Božská podstata už tím JE.
Můžeš číst v podtextu všech těch osobních soudů a odsuzování - "Nejsi, nejsem tak dobrý, dobrá, abych si, aby sis zasloužil, zasloužila, být milující milovanou láskou"
Tohle je celý ten Stín, který osobní mysl vrhá na osvícenou skutečnost. Celý ten důvod, proč existence nemůže být štěstím, blahem, celý ten důvod, proč se nesmyslně hledá něco, čím ve skutečnosti JSI, JSEM, JSME.
Celá ta duchovní práce na sobě, celé to lopotění směřuje k tomu, abychom si dovolili dosáhnout toho, co tady bez těch stínů mysli už je.
Dosáhnout Boží milosti. Přitom Tvá samotná existence, když ji nebude soudit žalobce v mysli, už Boží milostí je.