Tara píše:miroslav píše:Odpor k nevyžádaným radám vzniká zřejmě v pubertě, kdy se dotyčný brání dobře míněným radám svých rodičů protože si chce uspořádat svůj život po svém. Neví jak si ho chce uspořádat, ale hlavně jenom ne tak, jak mu rodiče či učitelé ve škole radí. A tento pubertální odpor u některých přetrvává i do dospělosti, dokonce až do stáří. Prostě nechci slyšet co se mi o mně a o tom co dělám nebo chci nelíbí.
Pro normálního duševně zralého člověka je každá rada druhých drahá, hodna pozornosti a úvahy, pokud je myšlena vážně s úmyslem mi v něčem pomoci nebo mne na něco, co nevidím upozornit.
To je tvůj názor, možná poplatný tvému vystupování. Často a rád neustále poskytuješ rady, myšlenky, takové, že tvé vystupování zavání mentorstvím - viz. otec Školastik.
Není to vítané, míjí se to účinkem a zatvrzuje to srdce.
Zkus se nad tím trochu zamyslet.
Já soudím podle sebe. Mně je každá dobrá rada drahá, včetně toho co jsi teď napsala. Neřídím se zdaleka vždy podle ("nevyžádaných") rad druhých, ale beru je do úvahy, jsem za ně vděčný, jsou li míněny dobře a mnohdy mi napoví nejen o mně ale i o tom druhém, jeho motivaci, tedy i o tom kdo se mi snaží něco poradit nebo mne na něco upozornit. A když to moje "mentorování" vadí někomu jinému, nijak mi to nevadí, zkrátka je jiný, jde mu o něco jiného a tedy nemáme nic moc společného. Nepotřebuji být oblíbený, uznávaný a podobně. Naopak. A kdo přes toto pro mnohé nepříjemné síto prochází, ten je mi blízký, pravdě nakloněný, s takovým se setkáváme.
) napadají především tyhle tři možnosti. Třeba někoho napadnou ještě nějaké další, včetně odpovídajících motivací, které rozhodují o tom, jakým způsobem bude dotyčný účastník v diskusi reagovat na příspěvky ostatních.
