Stromy se dožívají vyššího věku než člověk a byly tady na světě dříve než člověk a možná tu stromy budou na světě i déle než lidé, až se lidé jednou navzájem vyhubí.
Pokud se podle příkladu Buddhy naučím mít rád stromy a ostatní rostliny, mohu se pokusit mít rád i neživé předměty a mohu se pokusit mít rád i ty ultimativní záležitosti.
Podle našich spisů se Buddha, po tom co dosáhl osvícení, stromu Bódhi poklonil na znamení vděčnosti za poskytnutí místa, které mu (Buddhovi) ten strom poskytl.
Když Buddha dosáhl nadpřirozené schopnosti vidět bytosti jak se přerozují z života do života na základě jejich dovedných a nedovedných činů, nebyly v té vizi ani rostliny ani neživé předměty. Proto jsou v Buddhismu rostliny považovány za neživé věci.
Věříme, že Buddha byl nejmocnější v nadpřirozených schopnostech, a proto, přestože s tím nesouhlasí dokonce i (alespoň jeden) barmský botanik, jestliže neviděl rostliny jakožto součást Cycklu Přerozování na základě dovedných a nedovedných činů, pak tam s největší pravděpodobností nejsou.
Hodně jsem se jednu dobu zajímal o to, jestli rostliny myslí nebo cítí. Viděl jsem jedno staré video z ještě komunistického Ruska, kde nasadili na rostinu nějaký elektrický měřič a sledovali jak ta rostlina "zareaguje" když před ní budou sekat zelí na kostičky.
A ano, rostlina reagovala... ehm... intenzivně.
Ale nenašel jsem žádné pokračování toho konkrétního výzkumu, žádné opakované testy nebo pojednání. Samozřejmě mě to pořád zajímá, takže si rád přečtu/podívám se na cokoliv co se o tom bude přímo zmiňovat. Viděl jsem už nějakých "pár" videí a četl leccos biologicky i experimentálně, ale napadá mě, že by bylo těžké určit jak rostlina získává kammu, jakým způsobem se rozhoduje, jak konkrétně vnímá. To neznamená, že na tyto otázky nejsou odpovědi. Spíš by mě zajímal rigorózní vědecký výzkum samozřejmě s opětovnými testy a všeobecně uznanými vědecky podloženými závěry. Zatím jsem ale viděl spoustu pseudoteorií a názorů, zajímavých videí, ale opět - žádný vědecký konsensus. Co by mě třeba hodně zajímalo by byla vědecká pojednání na Google Scholar a podobných serverech, které jsou přísně regulovány.
(Omlouvám se za ta cizí slova, zcela jistě mi rozumíte.)
To třeba ta teorie, že se opička zamilovala do prasátka a pak se jim narodil člověk. To jsou prostě vědecké nesmysly, které si lidé přečtou a hned jim věří, protože nevzali v úvahu základy biologie. Přestože jsem velice oddaným následovníkem Buddhy, jsem taky velice skeptický vůči čemukoliv co si přečtu a to nejenom v našich spisech, ale samozřejmě kdekoliv jinde. (Dobře pamatuji na to, že jakožto učitel jsem zodpovědný za všechno, co učím své důvěřivé žáky. Proto se snažím hledat chyby ve všem, co se zdá i nezdá být skutečností a vybírat pouze to, co je - z různých úhlů pohledu - nejpravděpodobněji přijatelné. Ale, samozřejmě, nejsem vševědoucí, a proto vždy pobízím k vlastnímu průzkumu, k vlastní zkušenosti, vlastnímu ozkoušení.)
Co se týče milující dobrotivosti vůči neživým předmětům, podíval bych se na to z praktického pohledu. Jestliže nemají neživé předměty vědomí, pak nebudou schopny prožívat lásku, kterou jim přejeme. Stejně tak zemřelí lidé, pokud jim přejeme aby byli šťastní, tak jim to nepřinese užitek. (Můžeme ale hádat kde se možná přerodili, a pokud se trefíme - máme zilión možností - tak to samozřejmě k prospěchu je.)
Abych odpověděl nopi (nevím jak to mám skloňovat ve femininu), tak bych rád zmínil, že přestože v Buddhismu nejsou rostliny živými bytostmi jako takové, je všeobecně přijato, že v nich žijí neviditelné bytosti. Ty bytosti ty rostliny mohou zcela ovládat a zároveň je berou za svůj příbytek. Tak například "rukkha dévatá" je speciální třída nižších ("pozemských") bohů, kteří obývají stromy. Jsou samozřejmě i dvára dévatá (bohové kteří žijí ve dveřích lidských domů), a mnoho a mnoho dalších, stačí si představit kde by tak mohli být a jistě tam budou...
Nevím, neviděl jsem je, ale nepochybuji, že jsou. To proto, že mám přátele, kteří je sami viděli a komunikovali s nimi.
Jeden starý srílanský mnich sdílel s mým kamarádem českým mnichem ct. Vinýtou a jinými meditujícími, kteří pobývali ve stejném klášteře na Srí Lance, co zažil když jednou meditoval v lese. Jak tak seděl pod stromem, přišla prý za ním nějaká veliká bytost... modré barvy. Ta bytost k tomu mnichovi přistoupila a slušně mnicha požádala - "Ctihodný pane, tohle je můj strom. Posadil byste se prosím jinam?"
A ten mnich odpověděl - "Jsem ctnostný mnich, přišel jsem sem meditovat. Nikam jinam nepůjdu."
(Asi bych tu nehodnotil přístup toho mnicha, dost pravděpodobně je podložený historkami o Buddhovi, který také seděl pod stromem, také za ním přišel bůh, také ho žádal aby si sednul jinam, a Buddha si jinam nesednul.)
Modrý obr zmizel a náš drahý mnich se později vrátil do svého jednoduchého příbytku poblíž, v lese.
Za nedlouho někdo zaťukal na dveře.
Mnich otevřel...
Za dveřmi stojí ten obr ještě s jedním bohem, ale ten už byl lidské velikosti, v podobě bohů tak,
jak je kreslí malíři na Srí Lance. (Tohle je barmský obrázek, ale to je to samé jako na Srí Lance.)
No a ten bůh k mnichovi takto promluvil -
"Ctihodný pane, ten strom pod kterém sedíte je strom tady toho obra. Mohl byste se prosím přesunout jinam?"
Co ten mnich odpověděl už nevím, jestli se přesunul také ne. Co je z tohoto příběhu ale zřejmé, tak právě, že historky o bůžcích stromů nejsou záležitostí starověkých pohádek, ale i dnešního světa.
Samozřejmě řekněte, že halucinoval. Já k tomu nemám co říct, toho mnicha osobně znám, žil jsem s ním jeden rok ve stejném klášteře, a že by halucinoval si nemyslím.
africká kopřiva
Věděla bys to latinsky/anglicky? Rád bych si o ní něco přečetl.