Návštěvník píše:mnich Sarana píše:
Proč by na mě někdo útočil za to, že Petra povzbuzuji aby byl dobrým člověkem?
Ty si opravdu dovoluješ posuzovat, že Petr není dobrý člověk? Přenech to posouzení radši Bohu, abys nemusel řvát a sténat sta tisíce let v plamenech pekelného ohně, vařit se ve vařící vodě pekelného kotle, pít vařící olej a polykat rozpálené železo.
Drahý návštěvníku, věřím, že jsem schopný rozlišit činy, které přinášejí radost a štěstí, a činy, které přinášejí smutek, utrpení, a ztrátu.
Ostatně, sám jsem je (ve stručnosti) přeci citoval z Buddhových slov.
Nepotřebujeme Boha aby rozhodl, jestli je zabíjení, krádež, apod. dovedným nebo nedovedným činem. Sami to víme - zabíjení, krádež, apod. nejsou dovedné činy.
Nepotřebujeme Boha aby rozhodl, jestli ubližovat druhým je čin který přináší štěstí nebo utrpení. Sami to víme - přináší utrpení.
A protože co říkám je vždy s úmyslem zapříčinit štěstí, radost, a lásku, vím, že jsou mé činy dovedné a že vedou k příjemnému výsledku.
Jak jsem si ale zrovna před chvílí všiml v jiném diskuzním vlákně, Petr nevěří na minulé a budoucí životy, a tak přemýšlím, že mu už perly házet nebudu.
Petr tu navíc nevystupuje za sebe, ale za opici/zrdcadlo -
To víš, já jsem jen vopice, či spíše zrcadlo
Bylo by moc fajn, kdybychom byli otevřeni k názoru druhého - otázkou, nikoliv osočením. Přijde mi to jako moudřejší, přínosnější přístup.
Všiml jsem si, že přispěvatelé na poradně útočí na kohokoliv bez důvodu a bez ostychu. Nemáme v naší společnosti mnichů (ani mezi lajckými stoupenci) takové hrubé chování ve zvyku.
Když mi bylo patnáct, velice rád jsem chodíval s kamarády do hospody, a pozoroval, jak se opíjejí - zatímco já jsem nepil. Přišlo mi zajímavé je pozorovat. Skoro jako by to na poradně bylo podobné. Pozoruji, jak jsou lidé na sebe hrubí, osočují se, (bez důvodně) se obviňují, nepřemýšlí o tom, zda slova druhého by je mohla povzbudit k radosti a lásce.
Snažím se tedy nedovednými lidmi neinspirovat,
nejsem si ale jistý, jestli mi za to stojí se s nimi stýkat.
Přát druhému aby byl šťastný a spokojený je základem mluvy a chování, ve kterých se takové dobrotivé myšlenky projevují. Rozhodně bych nechtěl být tak hrubý a bezohledný jako Ty, Petře, nebylo by to příjemné ani mě, ani těm, kterých si vážím.