od Pelvan » stř 22. srp 2018 12:12:38
Vědomí mluví
Rozhovory
s Raméšem S. Balsekarem
zaznamenal editor
Wayne Liquorman
"
Co tedy zenový Mistr míní, když říká „Když jdu, jdu; když sedím, sedím“? Neznamená
to, že jeho plná pozornost je věnována spíše chůzi, než pozorování myšlenek?
Znamená to, že v případě Mistra budou myšlenky vyvstávat jen výjimečně a nebudou se
objevovat tak často, jako je tomu v případě běžného člověka. Ale pokud se myšlenky objeví,
budou pozorovány. Chůze tedy může být skutečnou meditací. Vím to, protože se mi
to stává. Chodím asi hodinu a čtvrt každé ráno a každý večer. Nechodím po ulici, protože
tam dochází k vyrušování. Chodím ve svém pokoji, diagonálně z jednoho rohu do druhého.
A pokud při té chůzi nedojde k vyrušení, může proběhnout bez jakýchkoliv myšlenek.
Anebo, když se mimořádně nějaká myšlenka objeví, odpojí se.
Nepřemýšlíte o chůzi. Prostě jen chodíte.
Přesně tak."
Tohle chození v místnosti také někdy dělám (Nechodím zatím hodinu, ale třeba jen 5 - 10 minut, a chodím v dráze ležaté osmičky) a říkám si u toho někdy otázku: "Odkud přijde další myšlenka?" Samozřejmě někdy chodím i jen tak bez otázky.
Tohle desetiminutové chození v tichu znám z přestávek mezi sezením v zazenu.
"
Mám otázku, která mě velmi dlouho trápila. Býval jsem zenovým mnichem. Po deset
let jsem každý den seděl a prostě mizel. Slyšel jsem zvonek a stal jsem se zvukem zvonku.
Díval jsem se na strom a rozdíl mezi mnou a stromem se rozplynul. Stal jsem se stromem.
Byla to bezprostřední přítomnost. Všude byla totožnost, přitom tu nebyly žádné přesně
definované objekty. Vždycky jsem se z toho ale vrátil nazpět jako stejný člověk. To se dělo
neustále znovu a znovu, celých deset let, a ptal jsem se, jakou to má cenu, když to nezměnilo
moje obvyklé vědomí.
Co je to za stav, kterým jsem procházel, a jak se vztahuje k osobnosti a k tomu, o čem
mluvíte?
Souvisí to s myslí, která se o něco snažila. Nepřicházelo to naprosto přirozeně, že ne?
Ne. Bylo to velmi obtížné.
Je to velmi, velmi obtížné. Nějaký „někdo“ velmi namáhavě usiluje. A ty snahy mají za
následek jistý stav mysli.
Přesně.
Provádíme-li nějaký fyzikální nebo chemický pokus, je to zcela jednoznačné a v józe je
tomu také tak. Uděláte první krok, druhý, třetí, čtvrtý, pátý. Když byly učiněny všechny
předchozí kroky, musí se nakonec objevit určitý předpokládaný výsledek. Ale všechno je
to stále ještě v oblasti jevů.
Proto Maharadž říkával, že můžete vstoupit do samádhi na deset minut, můžete do něho
vstoupit na deset dní, na deset let, na sto let, musíte se ale vrátit nazpět do toho, co jste
opustili. Proto je to bezcenné.
Souhlasím. (se smíchem)
Vy souhlasíte z vlastní zkušenosti, ne z intelektuální roviny.
Absolutně. A potom jsem se musel usilovně snažit, abych se ze mě zase znovu stal obyčejný
člověk, a nechal jsem samádhi a jeho jedinečnost být.
Přesně tak. Když ale takový stav nastane sám od sebe, když tu není žádné „já“, které se
o něj snaží, pak stav tohoto druhu vystane jen z jediné situace. Jak Maharadž opakovaně
říkal: „Záleží jen na pochopení.“
Toto pochopení může být zpočátku pouze intelektuální, to je nevyhnutelné. Proto jak
Maharadž, tak Ramana Mahariši říkali: „Hledáte-li poznání, chcete-li se stát džňánajogíny,
musíte mít velmi pronikavý intelekt, který je dosti pronikavý a dosti poctivý, aby
došel k závěru, že to, co hledá, ve skutečnosti přesahuje jeho schopnost chápání.“
Jádrem tohoto hledání není plné porozumění; jde tu o intuitivní chápání. Ale musí se
k němu dojít pomocí intelektu.
...
Ramana Mahariši řekl: „Myšlení není pravou přirozeností
člověka.“ Myslet znamená představovat si, vzdalovat se od toho, co Je.
...
Pán Krišna se v Bhagavad Gítě zmiňuje, že šance jsou větší v případě obyčejných lidí,
žijících v průměrných podmínkách, než u těch příliš bohatých a úspěšných, nebo příliš
chudých, utiskovaných a žijících v bídě.
"