vostal petr píše: Jaké Čtyři (Ušlechtilé Pravdy)? Ušlechtilou Pravdu o Utrpení, Ušlechtilou Pravdu o Původu Utrpení, Ušlechtilou Pravdu o Zániku Utrpení, a Ušlechtilou Pravdu o Cestě k Zániku k Utrpení.
Takže...
Ahoj Petře,
mám radost, že jsi se přišel podívat na tohle fórum, a že se mnou sdílíš svůj názor.
Každé písmeno, které vymáčkneš na klávesnici (nebo na telefonu) vyžaduje Tvé úsilí, Tvůj čas, a Tvoji pozornost. Vážím si tedy, že se pro toto fórum tolik obětuješ.
Vztek je utrpení. A čím víc se ponecháváš vařit v kotli vzteku, tím víc budeš trpět. A netrpíš karmou nebo tím, že jsem to řekl. Trpíš nespokojeností, různým tělesným nepohodlím, únavou, a pokud to přeženeš tak možná i zatměním mysli, mdlobou, případně i smrtí.
A ano, jsou lidé, kteří zemřeli jen a pouze proto, že se (velice hodně) rozhněvali.
V našich spisech máme zmínku o vyšších nebích, kde hněv vede ke smrti poměrně rychle. Ve vyšších nebesích když se déva (bůh) rozhněvá na jiného dévu, tak se můžou stát dvě věci. Buď ten druhý déva se nerozhněvá a trpělivě snese hněv toho prvního. To je pak v pořádku, protože ten hněv toho prvního postupně ustane. V druhém případě se ale druhý déva rozhněvá. Vzájemný hněv se postupně buduje, asi jako se buduje napětí mezi dvěma velkými bouřkovými mraky. A že jsou těla vyšších dévů velice jemná, hněv je doslova rozpálí na prach, a oba zemřou.
Hněv Ti tedy ubližuje, není dobrý ani pro Tvé tělo, ani pro Tvou mysl. Přestože Ti hněv opětovat nebudu, zbytečně si ubližuješ a způsobuješ obavy v těch kdo jsou Ti na blízku.
Buddha vysvětlil, že není vhodné učit vraha, aby nezabíjel. To proto, že by se pouze rozhněval, a aniž by přestal zabíjet, způsobí ještě větší škodu než před tím. Stejně tak učil, že nemáme učit zloděje aby nekradl, nemáme učit cizoložníka aby necizoložil, nemáme učit lháře aby nelhal, a nemáme učit pijana aby nepil. To proto, že by se pouze rozhněvali a aniž by přestali zabíjet způsobí ještě větší škodu než před tím.
A tak nápodobně, asi bych neměl učit hněvivého člověka, aby se nehněval. A nebo jsi výjimkou? Věřím na zázraky.
Přestože mé odpovědi můžeš zneužít k zesměšnění nebo k dalšímu hněvu, dokud nebudeš používat sprostá slova a nebo sprosté příběhy či přirovnání, budu Tě ve svých diskuzích vždy vítat. Každý z nás se může rozhněvat, někteří jsou skromější, někteří méně. Dokud v tom jsou nějaké hranice, a dokud je ten druhý otevřený názoru druhého člověka, tak bychom měli jeden druhého trpělivě přijmout a vyslechnout.
Co jsi napsal je velice emocionální, proto nebudu očekávat, že budeš poctivě číst mé odpovědi. Je to jako odpovídat zmámenému člověku na jeho vidiny. Zmiňuješ ale některé zajímavé záležitosti, ke kterým bych se rád vyjádřil. Možná ne Tobě, ale některým čtenářům Poradny by mé příspěvky mohly přijít zajímavé, možná i užitečné.
1. Všechno je subjektivní. Všechno je v závislosti na našich šesti smyslech. Buddha ale neříkal, že to je pravda protože to říkal nebo protože to prožil. Buddha nabádal lidi, aby si to sami vyzkoušeli a zjistili, jestli ta "subjektivní pravda" platí i pro ně. Pro je tedy Tvůj upřímný názor neplatný v rámci Buddhova učení.
2. Nevím, proč bys Buddhovi něco odpouštěl. Udělal Ti něco? A nebo sis to udělal sám, protože jsi se špatně chytil za něco, co jsi o Buddhovi slyšel?
K této záležitosti Buddha vysvětlil podobenství o hadovi. Když vezmeš hada za ocas, tak se obrátí a kousne Tě.
Když vezmeš hada hned za hlavou, tak Tě nekousne. Ba naopak, můžeš zachytit jed z jeho zubů do láhve, a udělat z něj protijed.
A právě tak i Buddhovo učení, když se vezme ze špatného konce, může způsobit spoustu trápení.
Když se pochopí a následuje dobře, může způsobit radost, klid, a svobodu ze všecho trápení.
Je to pouze na Tobě, kde chceš hada vzít. Je to pouze na Tobě, jak se budeš stavět k Buddhovu učení.
3. V jedenácti náboženstvích světa, které jsem studoval na střední a vysoké škole, jsem ještě neslyšel o žádném "blátotlači". Zcela jistě mi něco uniklo? A jestli máš na mysli Ježíše, Ježíš nazval sám sebe Bohem, a tak není úplně "přesné" říkat, že se na Boha odvolával, přestože se to tak může na první pohled zdát pokud čteš překlady bible. Ježíš pokládal sebe za Boha. Protože je tomu těžké uvěřit, nebude snadné ani pro tradičně křesťanské Čechy přijmout tento názor, slavně používaný muslimy proti křesťanství. (Muslimové totiž vysvětlují, že je nevhodné aby se Ježíš pokládal za Boha nebo i za Syna Božího, protože Bůh to sám popřel v Koránu. Podle muslimů je Starý i Nový Zákon nepravdivým opisem původních pravdivých spisů - které se ztratily. - To je malá vsuvka z religionistiky, jen abych vysvětlil jak je Ježíš Bohem. A ne, nemyslím si, že by byl Korán svatou pravdou.) Ježíš učil lásku podle toho, jak ji prožil, protože viděl, že mu pomáhá. A kdokoliv chce, může Ježíše následovat právě v tom - ve vlastní praxi lásky. A takže Tvůj upřímný názor je neplatný.
4. Říkáš:
že příčinou všech průserů je právě to srdce pocitáře, nebot to určuje právě HODNOTU...
To může být názor některých křesťanských filosofů, není to ale názor ani mě ani buddhistických spisů, ani žádného z mých učitelů. V théravádovém buddhismu věříme, že mysl je zakalená chtíčem, hněvem, a zaslepeností, ale že její "podstata" je čistá, zářivá, mocná. Pokud bychom si měli vypůjčit z filosofie mahájánového buddhismu, tak bychom řekli, že každý je ve své podstatě Buddha (tj. prostý od všeho chtíče, hněvu, a zaslepenosti), jen je třeba tu čistotu objevit skrze postupnou očistu.
A takže je Tvůj upřímný názor opět neplatný, alespoň v rámci buddhistické filosofie.
5. Říkáš:
vono totiž dozvědět se v pubertě, kdy je člověk obzvláště citlivej,
že jednoho dne zestárne a umře, to s člověk votřese a zanechá to na něm následky v potřebě tomu uniknout...
Kdybys napsal pouze tohle, tak by Tě ostatní chválili za upřímnost a skromnost. Ale že jsi přidal nadávky na lidi, o kterých nic pořádně nevíš, nakupil sis trápení pro teď i do budoucna, i kdybys nevěřil v kammu (říkáš to mu karma? To je v Sanskrtu. Používám jazyk Páli.)
I kdybys nevěřil v kammu, Tvůj hněv který je podmíněný Tvou zaslepeností Ti způsobuje neklid a nepohodlí tady a teď. Následky Tvého hněvu pak budou lítost, sebe-lítost, a pokud nezmoudříš, tak možná i sebe-bičování.
Pamatuj na to, že všechny Tvé pocity jsou pouze subjektivní. Ale způsob, jakým s nimi zacházíš, může mít dopad na Tvé okolí.
Slyšel jsi to povídku o otci, který nakázal svému synovi, aby zatloukl hřebík za každou událost, kdy se jeho syn rozhněval? Zpočátku zatloukl spoustu hřebíků každý den. Ale že si hněvu všímal, a byl si vědom jak si hněvem sám ubližuje, postupně se hněval méně a méně - a tím zatloukal do plotu méně a méně hřebíků. Když se po nějaké době přestal hněvat úplně, nakázal mu jeho otec, aby za každý den, kdy se nehněval, vytáhl jeden z těch hřebíků z plotu. Za nějakou dobu v plotě nebyl ani jeden hřebík. Tehdy mu otec vysvětlil: podívej, synu, vidíš ty díry po hřebíkách? Hřebíky jsi vytáhl, můžeš ale odstranit ty díry? Nemůžeš. Po tom, co jsi jednou udělal díru ve dřevě, není možné to vrátit zpět. A právě tak, po tom, co jsi někoho hněvem urazil nebo někomu ublížil, už to nelze vrátit zpět.
Za Tvůj hněv si Tě budou, Petře, někteří lidé celý život pamatovat: "To je ten Petr, který uráží, ubližuje, to je ten Petr, který se hněvá a způsobuje nepříjemnosti."
Bylo by tedy moudré, aby ses zamyslel nad škodami, které Tvůj hněv způsobuje,a nahradil jej láskou. To si Tě pak lidé budou celý život pamatovat: "To je ten Petr, který má všechny rád, který je přívětivý, milý, moudrý, trpělivý. To je ten Petr, kterého kdykoliv vidím, mám obrovskou radost."
A teď tedy k tomu, co jsi napsal. V pubertě jsou někteří citliví, a někteří ne. Neházej všechny lidi do pytle, ani nepřímo.
Že jsi vzal stáří a smrt vážně, to je pro mě známka, že jsi měl otevřené oči a byl připravený přijmout věci tak, jak jsou. Moc mladých lidí takoví nejsou. Můžou vidět starce a mrtvé každý den, a nijak jim to nepřijde zvláštní. A že oni taky zestárnou a umřou, to je moc nezajímá. Takže tady bych Tě rád pochválil za Tvou otevřenost. Je mi poctou, že se mohu setkat s člověkem, který alespoň v minulosti byl moudrý, otevřený skutečnosti takové, jaká je.
Také jsem se dozvěděl, že budu stárnout a že zemřu v pubertě. Ale místo toho, abych kvůli tomu ubližoval svému okolí, rozhodl jsem se s tím něco dělat. A jistě budeš souhlasit, že je moudřejší hledat cestu z utrpení, než se sám vařit ve vlastním hněvu.
A takže Tvé upřímné sdělení o Tvém pociťování bylo subjektivní, ne objektivní. Bylo to vhodné, ale uvedené nevhodným způsobem. Vrať se zpátky do toho momentu, kdy jsi byl otevřený skutečnosti jaká je, a zkus tak být otevřený i nadále. Možná se dozvíš, že život může být příjemný, krásný, klidný, a že na svém hmotném konci pokračuje věčným klidem a spokojeností. To je totiž závěr, ke kterému došel Buddha, jeho Osvícení žáci, a i Ti, kdo v Cíli ještě nejsou, včetně mě.
6. Buddha viděl utrpení ne jen ve zrození, stáří, nemoci, nebo smrti. Pro Buddhu utrpení bylo v nebezpečí života - kdykoliv se může stát, že chtíč, hněv, nebo zaslepenost dovede lidskou bytost ke zrodu v pekle, ve světě zvířat nebo hladových duchů. I když jsou lidé, kteří si myslí, že "netrpí", z pohledu Buddhy trpí ještě víc, protože si neuvědomují nebezpečí, ve kterém jsou. Smrt obvykle nepřichází na pozvání,a právě tak i nemoc. A i kdybys byl celý život zdravý a plný života, i třeba do sta nebo více let, budeš se muset pořát plahočit Koloběhem Zrození, které nekončí jinak než právě Moudrostí.
"Mniši, kdybychom měli porovnat množství vody ve čtyřech velkých oceánech a množství slz, které jsme uronili smutkem v minulých životech, byly by to právě ty slzy, jež by bylo více. Není to tedy dobrým důvodem, abyste se vymanili z Koloběhu Zrozování?"
"Mniši, kdybychom měli porovnat množství vody ve čtyřech velkých oceánech a množství krve, kterou jsme prolili v minulých životech, byla by to právě krev, jež by bylo více. Není to tedy dobrým důvodem, abyste se vymanili z Koloběhu Zrozování?"
Je to jako když je prasátko v chlívku, a dostává pořádně nažrat a napít. A když by někdo přišel a řekl - hej, prase, co to tady děláš? Máš kopýtka, máš tlamu. Použij je aby ses dostalo pryč, tady se nevyhneš bolestivé, krvavé smrti. A prase odpoví - ba co, dostávám dost jídla, dostávám dost pití, je mi tu dobře. Nic dělat nebudu.
Co by sis o takovém praseti myslel? "Blbý prase," že?
Podívej se na sebe, co Ty děláš se svými kopýtky a svou tlamou.
A takže opět Tvůj upřímný názor je neplatný, poněvadž Buddhovo učení o svobodě z ulpívání a Ježíšovo učení o lásce mají hodnotu pro všechny, i pro Ty, kteří v tento moment utrpení neprožívají.
Když k Tobě přišla učení o lásce a svobodě z ulpívání, která Ti mohla být poselstvím o Cestě z Utrpení, tak jsi místo toho vzal ten hněv, kterým jsi původně řešil své problémy, přiložil sis jej k srdci, a tak se spaluješ a spaluješ.
A když se Tě někdo zeptal, proč se ve svém hněvu vaříš, tak jsi poukázal na to, jak se vztekáš ještě víc, když Ti někdo vysvětlí, že se spaluješ vlastním hněvem.
A řešení?
Odpusť sobě. Odpusť ostatním.
Omluv se sobě. Omluv se ostatním.
Kéž jsi šťastný :-)
mS