Hmla píše:Návštěvník píše:Hmla píše:Co udělá každá z ní (zde) narozená lidská bytost? Jakoby si kousek z této "vůle" pro sebe ukrojí.
Ale třeba jí to jen tak připadá, že má svou vůli (protože ji to podle universální vůle tak připadat má - je to nebo může to být nádherná zkušenost)
Hmla píše: Vtáhne ždibek této síly do své mysli a s ní pak operuje, manipuluje, jedná.. Způsobem který je poplatný podmínkám, do nihž se narodila, v nihž vyrůstá, a taky svým genovým dispozicím..
Takže ta vůle je tím už od začátku vymezená a omezená.
Jasně že to osobě tak připadá, že je to její soukromý majetek. To, co jsem nazval "energetickou základnou", je samo o sobě nerozdělené, nerozhraničené.. Nemyslí si TO, že tady mám tohle a tuhle mám tamto. Tím principem, kterým TO žije, je spontaneita. Je to jakoby vůle bez vůle, plán bez plánu, nepropočítává to dopředu algoritmy dějů budoucích. Neprovádí analýzy toho, co bylo.. Ani ty miliardy osobností, co se tu pustily do budování civilizace, od sebe nijak nerozlišuje. Prostě jsme se TU z TOHO a v TOM rozvinuli a to co nazýváme nervovou soustavou, nám umožňuje TUTO duchovní podstatu přijímat. A ač to z "JEJÍHO hlediska" není omezeno, v nás se to vymezilo. Ten "signál" se v nás rozdělil na několik složek - vůli, pozornost, a vědomí. A smysly tomu daly (pro nás) osobitý ráz, charakter. Tak vznikla mysl, paměť, mraky vjemů, pocitů, myšlenek, představ a tužeb.. I zkušeností. :-)
Čoveče, ty mi normálně bouráš mé ideje o tom, jak jednou dosáhnu té Jednoty, kde bude mír a klid, spočinutí :-) a ona je tady jednota jakože furt????? Tak co si honím furt tričko? :-) Normálně budu spontánní, protože můžu všechno (Bůh mi to umožňuje). Tak proč mnohdy nejsem? Hm...., protože furt hraju asi nějakou roli. Dobré manželky, matky, zaměstnankyně :-)
To jsou dobré otázky....
Proč člověk ty role furt hraje...? Aby zapadl..., moc nevyčuhoval, asi...
A přitom je to jedno, kdo si co o mě myslí, jaká jsem...
No ale stejně je asi nejlepší se vůbec nenarodit, než tyhlety hry pozemské :-)
To mi připomnělo rozhovor v neděli s osmiletou vnučkou.... Slavili jsme narozeniny vnoučka a bylo u nás dětí jako smetí a bylo zajímavé pozorovat, jak dokáží být sví, jsou ve věku od jednoho roku do osmi let. Ta osmiletá vnučka je vodomil a hádala se s rodiči, s tátou a mámou, že chce do vody, a chce a chce a chce a oni jí to nechtěli dovolit, že už tam byla dlouho a je chladno. Vztekala se, křičela přes půl dědiny, že do vody půjde a půjde. A že jsou (rodiče) hrozní a že se odstěhuje atd. atd. :-) Abych trochu zklidnila situaci, sedla jsem si vedle ní a říkám jí: "Alíčku, představ si, že jednou až vyrosteš, budeš mít taky děti...." a chtěla jsem pokračovat, ale vůbec mě nenechala domluvit, prý ona děti určitě mít nebude. Tak se jí ptám, proč. A ona spontánně: "Život je marný!"....
Úplně mě tím zasáhla a já neměla na to co říct, protože má pravdu...
Někdo žije rád..., prý se má žít s radostí..., ale asi to moc neumím, proč, nač...
Tož tak, konec hlášení rádia Jerevan :-)