O soucitu

O soucitu

Nový příspěvekod Jana » pon 21. kvě 2018 19:08:20

Tara píše:


Taro díky, krásné.

:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11208
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: O soucitu

Nový příspěvekod Jana » úte 22. kvě 2018 6:14:23

Návštěvník píše:
Nevím, co jsem psala kdysi, ale skutečný soucit je soucit k pravému Já, tak jak to říká Mooji v tom videu, které sem dala Tara.

Ono to vypadá možná nesmyslně, protože pravé Já netrpí, tak jakýpak soucit s ním, viď? Ale ono tady nejde o to, abys trpěl s představou trpící osoby. Je tady o poznání, kým jsi, kým jsem, kým jsme.

A co se jazyka týče, vidím jako nádherné, že za všemi těmi různými styly, kterými různé nauky promlouvají, se nakonec nalézá stále to jedno.

Mooji o žádném soucitu k pravému Já (pravé je úplně zbytečný výraz) nehovoří. Kdo by měl mít soucit s Já? Nějaká osoba?

Právě naopak, poznávaje, kdo jsem, jsme vnímáme vše jako Jediné, Jsoucí, Vědomí, všudypřítomné, což neznamená nic jiného, než žití (v) Přítomností jako samozřejmá sounáležitost této Přítomnosti.


Tak se tedy ještě jednou podívej, když je dokonale jasné, že Já je skutečně celá ničím nerozdělená existence, k čemu nebo ke komu ten soucit vlastně kdo má? Já k osobě? Osoba k osobě?

Všechno je Já a všechno patří Já, tedy pokud je tady nějaký soucit, náleží jen tomu.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11208
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: O soucitu

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 22. kvě 2018 7:29:42

Jani, nechcme to tak. Asi si neporozumíme. Pro mě je vyjádření, že pravý soucit je soucit k pravému Já nesmysl. Navíc se pořád vyjadřuješ v takových sloganech, které si protiřečí a nevidíš to.
Možná by bylo záhodno se aspoň pozastavit nad tím, že z místních si v tom, co říkáš, nerozumíš s nikým.
Jak je to v běžném životě, kdo ví.
My dvě jsme se potkaly dvakrát? Můj pocit z tebe - mysl, mysl, mysl, pořád ti to jenom šrotuje v hlavě, stále máš otázky a čekáš odpovědi, ale stále je to jenom v hlavě, proto ty slogany...
Návštěvník
 

Re: O soucitu

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 22. kvě 2018 8:32:53

přidávám se, taky tomu co Jana píše nerozumím, ale přiznávám že nerozumím i jiným věcem
je tady někdo kdo jí rozumí?
Návštěvník
 

Re: O soucitu

Nový příspěvekod Hmla » úte 22. kvě 2018 9:34:00

Ono to vypadá možná nesmyslně, protože pravé Já netrpí, tak jakýpak soucit s ním, viď? Ale ono tady nejde o to, abys trpěl s představou trpící osoby. Jde tady o poznání, kým jsi, kým jsem, kým jsme.


Mám pomalá data, takže videa nesleduju. Napřed pár citátů (k citacím mám respekt, používám je opatrně, nejsou to mé zkušenosti. A i když mohou mít k sobě blízko, nikdy nevyjadřují bezezbytku tu bytostně vlastní). Když hledám v sobě zkušenost, zapomínám na vše, co jsem kdy slyšel, bez toho nemůže být autentická - beze stop přejatosti. A jen taková je nezkreslenou vnitřní vizí, ze které tryská síla pochopení.

Albert Einstein:

"Lidská bytost je součást celku, který nazýváme "vesmír", součást ohraničená v čase a prostoru. Prožívá sebe sama, své myšlenky a pocity, jako něco odděleného od zbytku - je to druh optického klamu vlastního vědomí. Tento klam pro nás představuje jakési vězení, omezuje nás na naše vlastní touhy a vztah k několika nějbližším osobám. Naším úkolem musí být osvobodit se z tohoto vězení tím, že rozšíříme okruh svého soucitu tak, aby zahrnul všechna živá stvoření a přírodu v celé její kráse."

Stefan Zweig:

"Je dvojí soucit. Jeden, ten zbabělý a sentimentální, který je vlastně jen netrpělivostí srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím, soucit, který vůbec není soucítěním, nýbrž jen instiktivním odvrácením cizího utrpení od vlastní duše. A ten druhý, který jediný má smysl - ten nesentimentální, avšak tvořivý soucit, který ví, co chce, a je odhodlán trpělivě a s účastenstvím vydržet až do konce svých sil a ještě za něj."

William Saroyan:

"Jestliže člověk nikdy neplakal nad bolestí světa, je méně než prach, po kterém šlape, protože z prachu vzejde sémě, kořen, lodyha a květ, kdežto duch člověka bez soucitu je pustý a nic z něho nevzdejde – leda pýcha, která nakonec musí tím nebo oním způsobem vraždit – vraždit dobré věci, nebo dokonce vraždit i lidské životy."

Když bych měl soucit jednoduše definovat, tak bych řek že jde o vědomí sounáležitosti. Mám-li to rozebrat, což se mi ani moc nechce, protože nevím jestli to má smysl.., tak jej musím vidět v kruhu ostatních kvalit. Jako jeden okvětní lístek z mnoha, kdy teprve celý květ dává kompletní smysl. A jen tehdy lze zároveň vnímat i význam jednotlivých plátků. Jinak je prostě pohled neúplný a každá kvalita zastíněna chybným pojetím. A tak bývá např. ten soucit snadno zaměňován s lítostí, atd.
Hmla
 

Re: O soucitu

Nový příspěvekod Jana » úte 22. kvě 2018 20:53:25

Návštěvník píše:Jani, nechcme to tak. Asi si neporozumíme. Pro mě je vyjádření, že pravý soucit je soucit k pravému Já nesmysl. Navíc se pořád vyjadřuješ v takových sloganech, které si protiřečí a nevidíš to.
Možná by bylo záhodno se aspoň pozastavit nad tím, že z místních si v tom, co říkáš, nerozumíš s nikým.
Jak je to v běžném životě, kdo ví.
My dvě jsme se potkaly dvakrát? Můj pocit z tebe - mysl, mysl, mysl, pořád ti to jenom šrotuje v hlavě, stále máš otázky a čekáš odpovědi, ale stále je to jenom v hlavě, proto ty slogany...

Z našeho setkání nás dvou na Moravě si vybavuji jen to, že když jsme se objaly, Ty jsi plakala. když jsi byla u nás doma se svým manželem, bylo to jen na chvilku. Nevím o tom, že by tady bylo nějaké nedorozumění.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11208
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: O soucitu

Nový příspěvekod Jana » úte 22. kvě 2018 20:54:04

Návštěvník píše:přidávám se, taky tomu co Jana píše nerozumím, ale přiznávám že nerozumím i jiným věcem
je tady někdo kdo jí rozumí?


No, bylo by fajn, kdyby tady byl alespoň jeden, kdo rozumí,
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11208
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: O soucitu

Nový příspěvekod Tara » úte 22. kvě 2018 21:08:44

Jana píše:
Návštěvník píše:Jani, nechcme to tak. Asi si neporozumíme. Pro mě je vyjádření, že pravý soucit je soucit k pravému Já nesmysl. Navíc se pořád vyjadřuješ v takových sloganech, které si protiřečí a nevidíš to.
Možná by bylo záhodno se aspoň pozastavit nad tím, že z místních si v tom, co říkáš, nerozumíš s nikým.
Jak je to v běžném životě, kdo ví.
My dvě jsme se potkaly dvakrát? Můj pocit z tebe - mysl, mysl, mysl, pořád ti to jenom šrotuje v hlavě, stále máš otázky a čekáš odpovědi, ale stále je to jenom v hlavě, proto ty slogany...

Z našeho setkání nás dvou na Moravě si vybavuji jen to, že když jsme se objaly, Ty jsi plakala. když jsi byla u nás doma se svým manželem, bylo to jen na chvilku. Nevím o tom, že by tady bylo nějaké nedorozumění.

Tak to, že jsem plakala, si fakt nevzpomínám, to si snad s někým pleteš, ne? :-) Namol jsem určitě nebyla, ani když jsem odjížděla :-)))
Jani, kuk, to fakt ne :-)
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1040
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: O soucitu

Nový příspěvekod Tara » úte 22. kvě 2018 21:11:06

O nedorozumění jsem přece nepsala, psala jsem o tom, jaký jsem z tebe měla a stále mám dojem, že je to u tebe pořád jen o mysli, hlavě, která žongluje se slovy.
Jaképak nedorozumění :-)
:-)
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1040
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: O soucitu

Nový příspěvekod Tara » úte 22. kvě 2018 21:12:44

Jana píše:
Návštěvník píše:přidávám se, taky tomu co Jana píše nerozumím, ale přiznávám že nerozumím i jiným věcem
je tady někdo kdo jí rozumí?


No, bylo by fajn, kdyby tady byl alespoň jeden, kdo rozumí,

Já si myslím, že je tady dost těch, co rozumí tvému nynějšímu stavu i tomu, co píšeš a proč to píšeš. Akorát je to už únavné, furt dokola to číst...
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1040
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: O soucitu

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 22. kvě 2018 21:13:39

Jana píše:
Návštěvník píše:přidávám se, taky tomu co Jana píše nerozumím, ale přiznávám že nerozumím i jiným věcem
je tady někdo kdo jí rozumí?


No, bylo by fajn, kdyby tady byl alespoň jeden, kdo rozumí,

Luck ti jednou psal, že ti rozumí až moc dobře. Tak aspoň jeden ti rozuměl.
:D
Návštěvník
 

Re: O soucitu

Nový příspěvekod Jana » úte 22. kvě 2018 21:14:53

Tara píše:Tak to, že jsem plakala, si fakt nevzpomínám, to si snad s někým pleteš, ne? :-) Namol jsem určitě nebyla, ani když jsem odjížděla :-)))
Jani, kuk, to fakt ne :-)


Tak to, že jsi při loučení plakala, vím naprosto přesně. Překvapilo mě to. Ptala jsem se Tě, proč to a Tys odpověděla, že to nic, že to je dobrý.

O nedorozumění jsem přece nepsala, psala jsem o tom, jaký jsem z tebe měla a stále mám dojem, že je to u tebe pořád jen o mysli, hlavě, která žongluje se slovy.
Jaképak nedorozumění :-)
:-)

Při setkání, i když se povídá, je pro mě podstatná radost ze setkání, než co bych si myslela o jeho mysli.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11208
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: O soucitu

Nový příspěvekod dodo » úte 22. kvě 2018 21:17:28

Jana píše:
Návštěvník píše:přidávám se, taky tomu co Jana píše nerozumím, ale přiznávám že nerozumím i jiným věcem
je tady někdo kdo jí rozumí?


No, bylo by fajn, kdyby tady byl alespoň jeden, kdo rozumí,


O jednom viem. :)

Rozumiem Ti a verím.

A ak týmto priznaním strácam uznanie o správnosti môjho chápania duchovna u tých, ktorí jediní mu "dobre" rozumejú, necháva ma to pokojným, aj bez tohto uznania.
dodo
 
Příspěvky: 529
Registrován: stř 01. črc 2015 1:01:01

Re: O soucitu

Nový příspěvekod Linda » úte 22. kvě 2018 21:27:45

Jana píše:
je pro mě podstatná radost ze...

Ano. Pozitivní stránka duality se vnímá jako důležitá. To je při takové profesi plně pochopitelné.

A bude to tak probíhat i dál, dokud jednou nedojde k pochopení, že dokud se pozitivní stránka duality vnímá jako podstatná, tj. důležitá => preferuje se a přijímá, existuje i opak, negativní stránka duality, která se považuje za nedůležitou, nežádoucí, a proto se odmítá vnímat její existence i její projevy.
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 1010
Registrován: pát 23. zář 2011 12:43:47

Re: O soucitu

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 22. kvě 2018 22:02:34

No vidíš, a máš to černý na bílým, Dodo ti rozumí, a můžeš oslavovat. :D
Návštěvník
 

Re: O soucitu

Nový příspěvekod Tara » úte 22. kvě 2018 22:15:27

dodo píše:
Jana píše:
Návštěvník píše:přidávám se, taky tomu co Jana píše nerozumím, ale přiznávám že nerozumím i jiným věcem
je tady někdo kdo jí rozumí?


No, bylo by fajn, kdyby tady byl alespoň jeden, kdo rozumí,


O jednom viem. :)

Rozumiem Ti a verím.

A ak týmto priznaním strácam uznanie o správnosti môjho chápania duchovna u tých, ktorí jediní mu "dobre" rozumejú, necháva ma to pokojným, aj bez tohto uznania.

Dodo, v pohodě. Janin pohled je absolutný. A je stále nabízen jako TOP stav. Už hodně let.
Není žitý.
A v tom je celý problém.


Znám jednu holčinu, s kterou jsem se nikdy osobně nesetkala, ale sleduji její příspěvky už hodně dlouho. Je si naoko podobná s Janou. Samá láska. Lidi oslovuje výhradně láskou, že jsou lásky, cestuje po celém světě, po všech možných chrámech, poutích, všude samá Láska..... a já, se svojí povahou spíše nedůvěřivou v to, ji to věřit, ji to věřím. Skutečně věřím...., je pro mne něco jako absolutní zjevení Matky Terezy...., zrealizovaná, pravá láska....

Ale Janě, té to prostě nevěřím, nemohu....
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1040
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: O soucitu

Nový příspěvekod Tara » úte 22. kvě 2018 22:17:07

Ale tím nechci nic deklarovat.

Každý máme jiné vnímání....

Podle tvé víry, staň se....
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1040
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: O soucitu

Nový příspěvekod Jana » stř 23. kvě 2018 6:40:56

Linda píše:
Jana píše:
je pro mě podstatná radost ze...

Ano. Pozitivní stránka duality se vnímá jako důležitá. To je při takové profesi plně pochopitelné.

A bude to tak probíhat i dál, dokud jednou nedojde k pochopení, že dokud se pozitivní stránka duality vnímá jako podstatná, tj. důležitá => preferuje se a přijímá, existuje i opak, negativní stránka duality, která se považuje za nedůležitou, nežádoucí, a proto se odmítá vnímat její existence i její projevy.


Co je to dualita? Projekce mysli, která dělí existenci na dobrou a zlou, na žádoucí a nepřijatelnou, na vlastní a cizí, na dobro a zlo, na štěstí a utrpení, na lásku a odpor, na to, co chceme a to, co nechceme.

Co to je osvícení? Poznání toho, co je jedinou skutečností.

Podstatou Atma swarupam je blaženost, a nejen to, neboť blaženost (dokonalé štěstí) jest s Atmou identické. Lze dokonce říci: "Štěstí, ať kdekoliv existuje, jest tato Blaženost Atmy." Jen to jediné je skutečností. Není vůbec žádného štěstí v kterémkoliv předmětu světa. Je to prostá nevědomost, když si myslíme, že z nich můžeme odvoditi nějaké štěstí.
viewtopic.php?f=119&t=5108&p=112463#p112463


Tohle poznání nevzniká poloslepotou, kdy vidíme jen to, co si myslíme, že je ve světě dobré. Ale vzníká naopak prozřením, kdy poznáváme, čím to všechno ve skutečnosti je.

A je-li podstatou všeho Atma, blaženost - dokonalé štěstí, pak samo sebou z pohledu duality se to může jevit jako preference dobra.

Ona ve skutečnosti, ať se děje cokoliv, Lído, Tvá podstata je dobrá a pokud jsi pravdivá, pokud cítíš lásku, tak určitě ve svém životě preferuješ dobré, nikoliv zlé.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11208
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: O soucitu

Nový příspěvekod Jana » stř 23. kvě 2018 6:53:13

Hmla píše:
Ono to vypadá možná nesmyslně, protože pravé Já netrpí, tak jakýpak soucit s ním, viď? Ale ono tady nejde o to, abys trpěl s představou trpící osoby. Jde tady o poznání, kým jsi, kým jsem, kým jsme.


Mám pomalá data, takže videa nesleduju. Napřed pár citátů (k citacím mám respekt, používám je opatrně, nejsou to mé zkušenosti. A i když mohou mít k sobě blízko, nikdy nevyjadřují bezezbytku tu bytostně vlastní). Když hledám v sobě zkušenost, zapomínám na vše, co jsem kdy slyšel, bez toho nemůže být autentická - beze stop přejatosti. A jen taková je nezkreslenou vnitřní vizí, ze které tryská síla pochopení.

Albert Einstein:

"Lidská bytost je součást celku, který nazýváme "vesmír", součást ohraničená v čase a prostoru. Prožívá sebe sama, své myšlenky a pocity, jako něco odděleného od zbytku - je to druh optického klamu vlastního vědomí. Tento klam pro nás představuje jakési vězení, omezuje nás na naše vlastní touhy a vztah k několika nějbližším osobám. Naším úkolem musí být osvobodit se z tohoto vězení tím, že rozšíříme okruh svého soucitu tak, aby zahrnul všechna živá stvoření a přírodu v celé její kráse."

Stefan Zweig:

"Je dvojí soucit. Jeden, ten zbabělý a sentimentální, který je vlastně jen netrpělivostí srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím, soucit, který vůbec není soucítěním, nýbrž jen instiktivním odvrácením cizího utrpení od vlastní duše. A ten druhý, který jediný má smysl - ten nesentimentální, avšak tvořivý soucit, který ví, co chce, a je odhodlán trpělivě a s účastenstvím vydržet až do konce svých sil a ještě za něj."

William Saroyan:

"Jestliže člověk nikdy neplakal nad bolestí světa, je méně než prach, po kterém šlape, protože z prachu vzejde sémě, kořen, lodyha a květ, kdežto duch člověka bez soucitu je pustý a nic z něho nevzdejde – leda pýcha, která nakonec musí tím nebo oním způsobem vraždit – vraždit dobré věci, nebo dokonce vraždit i lidské životy."

Když bych měl soucit jednoduše definovat, tak bych řek že jde o vědomí sounáležitosti. Mám-li to rozebrat, což se mi ani moc nechce, protože nevím jestli to má smysl.., tak jej musím vidět v kruhu ostatních kvalit. Jako jeden okvětní lístek z mnoha, kdy teprve celý květ dává kompletní smysl. A jen tehdy lze zároveň vnímat i význam jednotlivých plátků. Jinak je prostě pohled neúplný a každá kvalita zastíněna chybným pojetím. A tak bývá např. ten soucit snadno zaměňován s lítostí, atd.


Hmlo, díky, přidala bych k těm citátům ještě jeden citát:

Hmla píše:Jestli ti jde o zažívání blaženosti, či jak to nazveš, není problém. Stačí osobou ustoupit do pozadí a nechat smysly nezávisle vnímat. Pak bude mezi ní a skutečností znít ona dokonalá báseň, o které jsem ti psal následně. Na vše podmíněné holt čekaj podmínky, chce-li se to dostat zpět do stavu nepodmíněnosti.


K tomu se moc ráda ještě vrátím, jak bude čas.

Při skutečném soucitu nemůže dojít k nedorozumění.

Soucit = meditace+láska.

Při meditaci je celé vědomí absorbováno láskou k pravému Já. Ta osoba v tom zcela zmizí. Jakákoliv, Tvoje i cizí. A láska je tím, co vytváří spojení. Díky ní je možné si uvědomit jednotu s tím, co je pro Tebe láskou. Už neuvažuješ o někom druhém jako o osobě, která má nějaké přijatelné nebo nepřijatelné vlastnosti, ale uvědomuješ si její existenci jako blaho, jako štěstí.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11208
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: O soucitu

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 23. kvě 2018 8:00:39

Jana píše:
Linda píše:Ano. Pozitivní stránka duality se vnímá jako důležitá. To je při takové profesi plně pochopitelné.

A bude to tak probíhat i dál, dokud jednou nedojde k pochopení, že dokud se pozitivní stránka duality vnímá jako podstatná, tj. důležitá => preferuje se a přijímá, existuje i opak, negativní stránka duality, která se považuje za nedůležitou, nežádoucí, a proto se odmítá vnímat její existence i její projevy.


Co je to dualita?


Manifestace Absolutna - kdy z jednoho se stává mnohé. Život v ní plyne mezi břehy radosti a bolesti. Při zachycením na jednom z břehů - připoutanost - vzniká utrpení.



Jana píše:Projekce mysli, která dělí existenci na dobrou a zlou,


To je jedění ze Stromu dobrého a zlého. Zachycení na jednom břehu řeky života. To, co považuje mysl za dobré, smí být, a to, co nechce, je potlačeno nebo je proti tomu bojováno.
Návštěvník
 

Další

Zpět na Jana

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron