Ahoj
Vy jste se tedy rozkecali.
K tomuhle mému archeologickému objevu z nějaké diskuse:
Tohle jsem si kdysi zkopíroval někde z internetu a tak to sem dávám, protože bych to lépe napsat neuměl:
"Mohu si prostě sednout nebo zaujmout pohodlnou polohu a projít si od spodu směrem nahoru své tělo a jen se soustředit na to, kde je cítit nějaké napětí. A tam, kde je, se s tím nepokoušet něco dělat, zbavovat se ho nebo tak podobně, ale jen to velmi účastně prociťovat a uvědomovat si to bez komentářů. Zpočátku může dojít k tomu a také k tomu velmi často dochází, že se napětí a tlaky a jiné nepohodové vjemy ještě více zintenzivní - a to je naprosto v pořádku, protože zanedbávané části těla se tím hlásí o pozornost, ale je třeba i tak to nechat v sobě volně probíhat a plynout. Vnímat lze vše velmi účastně, ale bez volního zasahování a bez komentářů typu: to by nemělo být, toho se je třeba zbavit. Pokud komentáře přijdou a to také není výjimečné, tak je třeba je nechat jen vyvstávat a uvědomovat si je a prociťovat pak, co to dělá.
Takhle si mohu tělo projít od paty až k hlavě a zaměřit se i na procítění mozku - prostě jako orgánu, jako houby, která může být buď v tenzi nebo uvolněná ..."
Se mi zdá, že k tomu se dobře hodí toto od Návštěvníka ze str. 48:
"Jemnou a laskavou všímavost (ke stavu těla) je možno vztáhnout i k obsahu mysli.
Díky všímavosti můžeme přijmout a prožít nepohodlí, strach, podrážděnost či posuzování aniž bychom se s těmito reakcemi ztotožnili nebo je odmítali. Přijetí je pro mysl to samé, co uvolnění pro tělo.
Ani ten nejlepší záměr nestačí k tomu, abychom se okamžitě uvolnili. Pokud však budeme uvolnění
trpělivě cvičit, nahradíme tendenci odmítat nepříjemné pocity či myšlenky přirozeným a klidným
přijetím.
Díky tomu přestaneme udržovat a posilovat napětí a místo toho se začneme uvolňovat a
zklidňovat.
Prožitky, které se odhalily díky tomu, že jsme se zastavili, je možné skrze uvolnění léčit.
Přijetí není pasivní rezignace. Pokud si všímáme pocitů, myšlenek a emocí uvolněně a s laskavým
přijetím, ztrácejí nad námi svou moc, přestáváme na nich ulpívat a můžeme na ně svobodně a
přiměřeně odpovídat, místo abychom jen navykle reagovali.
Tato prostá laskavost k sobě i druhým je bránou ke změně.
http://docplayer.cz/5729814-Vsimavy-roz ... ovoru.htmlNávštěvník"
Všímavý rozhovor si nastuduji.
A ještě tohle z téže strany:
"Naštěstí je pak možné začít zkoušet
přijímat, že to, co je, je prostě takové, jaké to je. Včetně nás samých. A spíš se zajímat o to, co k čemu vede. Prohlubovat v sobě plnou spontánní pozornost k tomu, co právě je, pozornost, všímavost, která je naprosto samozřejmá a přirozená u docela malých dětí, než se v nich pod vlivem okolí vytvoří osobní já, které potřebuje všechno hodnotit a posuzovat, jestli to či ono je v pořádku, nebo ne. Včetně vlastní osoby."
Děkuji a zdravím