Návštěvník píše:Návštěvník píše:
Že všechno je Já
a nic mimo to není, ani Ty a ani já
Jinými slovy jsi Já, jsem Já, jsme Já
A není to spíš tak, že
Já je vším?
Dokud má osobní já přesvědčení, že je tvarem
Já, znamená to pořád ještě ztotožnění toho tvaru s představou, čím je
Záleží odkud je tohle poznávané. Skrz ego, skrz představu poznávajícího, kerý je tvarem, tedy skrz mysl, se jeví i pravé Já jako určitý tvar, kterého je třeba nějakým způsobem v čase (někdy v budoucnu) a prostoru dosáhnout. Skrz projekci mysli tady bude vždycky nějaká časoprostorová iluze oddělenosti.
Ve vědomí Srdce žádná taková projekce neexistuje. Tady je jasná skutečnost, že všechno
je Já a rovněž i
Já je vším, tudíž i Tebou, mnou. Obojí je stejné, protože pravé Já je ve všem, co existuje, stejné.
Vypadá to při projekci skrz mysl a smyslové vnímání možná jako složitost. Jako nemožná věc, která se jen tak lehce poznat nedá. Proto někteří mudrcové říkají, že cesta k osvícení je dlouhá 35 cm. Z hlavy do srdce. Protože v srdci, které je otevřené lásce (osvětlení pravdy, Pravdě samotné) je jednota všeho zcela jasná. Čistá bezpodmínečná láska není omezena formou, časem a ani prostorem, je stále stejná, ať skrz ni poznáváme kohokoliv, cokoliv.
Ono je to i tak, že z toho místa, kde jsme tím, čím jsme, k tomu, čím jsme, neexistuje žádná vzdálenost, což je ještě kratší cesta.
Mnozí proto ani těch 35 cm nepotřebují.