Ahoj
Pelvan píše:...,tak se někdo z těch dvou lidí musel mýlit!
Buď SS měl s počtem těch poklon po zazenu přidat, nebo jeho mistr dělal těch poklon zbytečně moc.
Samozřejmě z mého psaní vyplývá, že si myslím, že se mýlil SS a že měl těch poklon dělat určitě více jak 9.
Ale abych jenom nekritizoval, tak sem uvedu některé části knihy, které se mi líbily moc:
"Zenová-mysl,-mysl-začátečníka-—-Sunrju-Suzuki
...
Zen by nás neměl vzrušovat. Někteří lidé začínají cvičit zen z pouhé zvědavosti a pak jsou ještě neklidnější. Bylo by směšné, kdyby vám cvičení mělo život ještě zhoršit. Myslím, že když budete cvičit zazen jednou týdně, dokonale vám to postačí. Nezajímejte se o zen příliš.
...
Jsou tři druhy tvůrčí činnosti.
První je uvědomovat si sebe sama po skončení zazenu. Když sedíme, nejsme nic, ani si neuvědomujeme, co jsme; prostě sedíme. Ale když vstaneme, jsme tady! To je první krok v tvůrčí činnosti.
Když jste tady, všechno ostatní je tady; všechno se vytváří najednou. Když se vynoříme z ničeho, když se všechno vynoří z ničeho, vidíme všechno jako docela nové stvoření. To je neulpívání. Druhý způsob tvůrčí činnosti spočívá ve vytváření něčeho, například jídla nebo čaje.
Třetím způsobem vytváříte něco uvnitř sebe samých, např. vzdělání, kulturu, umění nebo nějaký systém.
Jsou tedy tři druhy tvorby. Ale zapomeneme-li na první, nejdůležitější ze všech, zbývající dva budou jako děti, které ztratily své rodiče; nebudou znamenat nic.
Obvykle každý zapomíná na zazen. Každý zapomíná na Boha. Všichni usilovné pracují druhým a třetím způsobem, ale Bůh nenapomáhá jejich činnosti. Jak by mohl Bůh pomáhat, když si neuvědomuje sám sebe?
Z toho důvodu je na světě tolik problémů. Když zapomeneme na tento životné důležitý zdroj naší tvořivosti, jsme jako děli, které nevědí, co dělat, když ztratí rodiče."
Ta první tvůrčí činnost je podle SS i podle mne nejdůležitější a lze ji dělat po nácviku v zazenu i mimo zazen.
Doklad o tom jsem si přečetl zde:
Nový Fénix 6/2018
"Jak jsem se stal Nowmanem?
(Martin Bohuš)
..."Toto" právě teď a tady je jediná platná verze života. Tento moment je jediné osvícení, které mám k dispozici. Vše ostatní je vysněná fikce. Když se s otevřeností podívám, tak zjistím, že v podstatě je to tak, že tam nejsem já, ale jen to, co se právě děje. Když je tu smutek, nejsem kvůli tomu smutný. Když se rozhněvám, nezlobím se za to na sebe... Neztrapňuji se tím, že se cítím trapně, a nebojím se svých strachů. Jsem tam s tím, co se odehrává a z toho se učím. A ono se to pak vše postupně samo proměňuje, vysvobozuje...
...Odporujeme (často) tomu, co se právě děje. A tím to posilujeme. Funkčnější je to přijmout. A když nám to nejde přijmout, tak přijmout fakt, že nám to nejde. A pustit to. Jít dál. Žít...
...Není k tomu potřeba žádných technik, žádných praxí, žádných učení. Jen opravdový láskyplný zájem vidět, jak to je. Vše, co se odehrává, je učením. Být naživu je praxí. Vědět o tom je technikou. Je to tak svobodné a překvapující... Překvapení, že život nemusí být "nějak". Že může být "tak, jak je". Že nelze udělat chybu. Že není správně a špatně a, že je možné důvěřovat životu a jeho kouzelné non-stop-flow-show. Nadechnout se do toho - je jako požehnání, které se objevuje samo bez důvodu...
...Prostě tu jste a fascinovaně ochutnáváte, jaké to je, být naživu. Nevíte, že pocity bolesti či strachu tu nemají být...Prostě to nasáváte, je to vše čerstvé a živé... A když kolem plují myšlenky... - vy nevíte, co znamenají, k čemu se vztahují, protože je zažíváte (jakoby) poprvé a navíc netušíte, že by měly mít nějaký speciální význam. Prostě jsou tu součástí živoucí mozaiky vjemů - nekonečného tady a teď. Užijte si to. (!)"
A zdravím