Jaroslav Dušek: V tu chvíli, když tohle jakoby mi proběhlo hlavou, tak za mnou jako by zhoustla energie. Něco zhoustlo. Bylo to tak hmatatelné, že jsem měl najednou dojem, že za mnou někdo jde. Že je za mnou člověk. Tak jsem zpomalil, a protože jsem viděl, že tam nikdo není, očima jsem viděl, že tam nikdo není, ale pocitově tam někdo byl. Tak jsem zpomalil, abych zkoumal, co se to děje, a už jsem si tak pomalu kráčel a pořád to za mnou bylo.
Sama sobě soudcem ? kniha ukazuje, kam to vede, když někdo se sám posuzuje a sám trestá.
Úvaha nad knihou: William Trevor: Příběh Lucy Gaultové
= Vnější situace: anglický kapitán ve výslužbě usazený v Irsku na pobřeží moře má farmu s dvěma pracovníky, manželku a dceru ve věku 9 let, čas: cca 1920. Angličané tam jsou ve XX. století vnímáni od Irů jako cizí prvek a v některých případech jsou napadáni domácími žháři. Hospodářství prosperuje z prodeje mléka, ale stále je tu hrozba, že jednou budou vypáleni.
Děj: Chystají se odstěhovat, a hospodářství svěřit do opatrování čeledínům. Den před odjezdem nepřijde dítě domů. Při cestě lesem měla úraz na kotníku, přespalo v opuštěném domečku v lese, kam se jí podařilo ještě doplazit a pak ji v dalších dnech našel soused. Rodiče se ale domnívají, že se utopila a druhý den odjíždějí sami.
Na cestě mění rodiče plán, rozhodují se neusadit se znova, a cestovat bez cíle po Evropě. Dítě žije na farmě a roste. Nikdo neví, kde jsou rodiče. Po čase kapitán v cizí zemi ovdoví, pochová manželku a po návratu domů do Irska nachází dospělou dceru. Ta si myslí, že vše způsobila a viní se za trápení rodičů, které nemůže napravit. A proto nemůže prožít štěstí. Zamiluje se do muže, láska je opětovaná, ale nechce se vdát, věří, že by oba neměli štěstí.
Zbývá ji osud staré slečny. Po smrti otce žije klidný život. Farma ji sama živí, ona prožívá jiné osudy vyčtené podle literatury, jejíž četbu miluje sedíc v křesle v domácí knihovně se 400 svazky knih, a splňuje si sama rozsudek a trest žít bez štěstí, tím, že se nevdala.
Jak píše Dušek: „Všechno vychází z toho, jaký máme vztah k sobě.“ Nevýhodná životní situace vyšla jako následek dvou omylů: 1/ nerespektování zásady starého římského práva platné dodnes: „nikdo nemůže být soudcem ve svém vlastním případě“. 2/ totéž co se týká odměny a trestu.