Tara píše:
Skoro se bojím si přečíst další den... :-)
miroslav píše:K.G. Jung říkal, že cílem první poloviny života je život, vstoupit do života. Cílem druhé poloviny (50+) je smrt. A tedy láska už by neměla být jen zamilovaností s nevědomou motivací plodit ideální děti, ale láska, která jde za hrob, do věčnosti. Cesta do transcendentna a ne jen zábava a naplňování sebestředných pocitů - jsme obdivována taková jaká jsem, jsem milována taková jaká jsem, takhle to mám já (nastaveno) atp. To by byl smutný život na způsob "Sex ve městě". Chytání posledních paprsků letního slunce. Neschopnost konečně se odevzdat plně něčemu, co nás i naši smrt překračuje, Kráse, Stříbrnému větru. Stříbrnému větru, který v mládí vál, ale byl překryt povinnostmi - práce, manžel, děti atd. Do 50+ je to přirozené, zdravé, tělu příslušející. Pak už je to ale jen neschopnost jít po dobře vykonané práci dál...
Po 50+, když děti vyletí z domu a chcípne pes, teprve začíná náš svobodný život. Co bylo naší povinností, jsme udělali (narodili jsme se a dali jsme život dvěma dětem druhým). Teď už jsme osudově svobodní.
Buď budeme žít stále více jen z minulosti, tloustnout tělesně i duševně a "pařezovatět", nebo se vydáme dál, do neznáma, Smrti a Osudu vstříc...
Tara píše:
Takže idea je to krásná, následovat stříbrný vítr, ale kdo na to má? Věk, zapálení, impuls, víra,..., moc málo .... a to je mi líto
Linda píše:miroslav píše:K.G. Jung říkal, že cílem první poloviny života je život, vstoupit do života. Cílem druhé poloviny (50+) je smrt. A tedy láska už by neměla být jen zamilovaností s nevědomou motivací plodit ideální děti, ale láska, která jde za hrob, do věčnosti. Cesta do transcendentna a ne jen zábava a naplňování sebestředných pocitů - jsme obdivována taková jaká jsem, jsem milována taková jaká jsem, takhle to mám já (nastaveno) atp. To by byl smutný život na způsob "Sex ve městě". Chytání posledních paprsků letního slunce. Neschopnost konečně se odevzdat plně něčemu, co nás i naši smrt překračuje, Kráse, Stříbrnému větru. Stříbrnému větru, který v mládí vál, ale byl překryt povinnostmi - práce, manžel, děti atd. Do 50+ je to přirozené, zdravé, tělu příslušející. Pak už je to ale jen neschopnost jít po dobře vykonané práci dál...
Po 50+, když děti vyletí z domu a chcípne pes, teprve začíná náš svobodný život. Co bylo naší povinností, jsme udělali (narodili jsme se a dali jsme život dvěma dětem druhým). Teď už jsme osudově svobodní.
Buď budeme žít stále více jen z minulosti, tloustnout tělesně i duševně a "pařezovatět", nebo se vydáme dál, do neznáma, Smrti a Osudu vstříc...
miroslav píše:Tara píše:
Takže idea je to krásná, následovat stříbrný vítr, ale kdo na to má? Věk, zapálení, impuls, víra,..., moc málo .... a to je mi líto
Když jsi si toho všeho vědoma, jakou cestou se dáš ty ?
Je to jenom tvoje volba, tvoje síla nebo slabost, tvůj osud...
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 17 návštevníků