Tara píše:Je něco, co dá SMYSL tomu pinožení?
Jaká je odpověď?
Dá sa možno uvažovať nad tým, či zmysel života nespočíva práve v samotnom hľadaní a konečnom nájdení a uskutočnení najvyššieho poznania.
Podľa dokonale osvietených, pochopením, nájdením a konečným uskutočnením najvyššieho poznania je možné definitívne zastaviť to rodenie a pinoženie sa.
Skrátka, už žiadna ďalšia forma, žiadne ďalšie zrodenie, pinoženie, ... Takto poznávajú a takto definitívne uzatvárajú otázku zmyslu života, dokonale osvietení.
Toto ich rozhodnutie, ale určite nemožno chápať ani porovnávať, s rozhodovaním sa zúfalca s balvanom uviazaným ku krku,
stojaceho na brehu rieky, zbierajúceho odhodlanie do nej skočiť.
A ešte niečo, možno pre úplnosť...
To čo poznáva a o čom píše Jana, možno chápať, ako jeden zo spôsobov (bhaktijóga), ako poznať a uskutočniť Boha, lebo ;
„...Nejsnažší způsob zbavit se všeho toho smetí a náplně mysli a vědomí je tak dokonalá oddanost k Bohu, která vyloučí všechno to haraburdí,
poněvadž činitelem je Bůh a nikoli člověk.To ovšem dobře nesvede člověk s vyvinutým intelektem, jako třeba Ty, nebo vůbec člověk, který chce jednat samostatně
a proto musí volit cestu tvrdé morální kázně a předpisy, které jistě znáš nebo si o nich čteš, ...“
Alebo ďalší, iný spôsob, ktorý praktikuje a dobre popisuje „Trojbodka“ :
„...Právě pociťování je nejživější složka od člověka až k žížale atd. a protože se pociťuje čili prožívá dění, člověk trpí (dualitami – strasti, radost atd.).
Člověk nemá prožívat ale jen se dívat, vzorem je např. Menjour ze Zanoniho. Abys mi rozuměl o co jde – je nutno se pozvednout ze stavu duševní passivity
vůči všemu reflexnímu, tj. co přinášejí smysly a na co se reaguje impulsivně, neuvědoměle, bezděčně, což člověk vlastně činí každou vteřinu a neustále.
(Tu duševní passivitu si nepleť s Tvojí mentální aktivitou.) To je první a těžká úloha každého zasvěcence ...“
Alebo ešte aj inak, do tretice :
„...A tak by ještě zbývala docela příjemná askeze o níž píše Mistr, Meyrink a jiní, to je trvalé vyvolávání všepřekonávající radostivosti a optimismu přes
všechny překážky a odpory bytosti. Je to radostivost bezpříčinná, dětská, zpočátku vyvolávaná vůlí a chtěním i proti všemu odporu, který třeba teď prožíváš.
To je praktická cesta do nebe, nebeským stavům a teprve za těmito nebeskými stavy se otvírá pravý duchovní svět transcendentní...“
Citované, odseky sú vybraté z dopisu pána Kulovaného neznámemu adresátovi, ktorý som pred časom našiel kdesi na nete a uložil si ho do PC.
V ňom podľa mňa celkom vecne a zrozumiteľne vysvetľuje podstatu troch rôznych spôsobov duchovného úsilia.
Snáď aj tu, z časti zverejnený, znovu poslúži dobrej veci a lepšiemu pochopeniu.