Návštěvník píše:Možná každá mluvíme a vlastně i jakoby upřednostňujeme, jinou stránku věci, ty více mluvíš o vnějších reakcích a ano, shodneme se v tom, i jsem to psala, že mnohdy je lepší nezareagovat, což je ale také reakcí, já spíše hovořím o té vnitřní stránce věci, že soucítící vždy vnitřně zareaguje bez ohledu na to, jak se projeví nebo neprojeví zevně.
Jeho srdce zareaguje, protože nemůže jinak...
V tom máš nejspíš pravdu. Možná z té dimenze absolutní jednoty není šance zareagovat tak, aby to mohlo probudit spojení v těch temnějších hutnějších mentálních sférách. Možná proto je třeba toho objevení se v těle jako Ježíš.
V absolutní jednotě neexistuje žádná dvojnost, žádný skutečný problém, nic, co by mohlo probouzet trápení a bolest srdce. Je tu jen možnost uvědomění, že každý a všechno je tím svatým, věčným, nedotknutelným, což je velkým blahem, bezstarostným klidem. Tohle je skutečné Boží království.
Pro potřebu porozumět, co dotyčný prožívá, proč reaguje tak jak reaguje, je možné uzavřít se Poznání a ocitnout se v realitě dvojnosti, prožít třeba s ním i to peklo. Nějakým způsobem tohle možné je. Ale netuším, jestli je to může pomoci.
Z absolutního pohledu ne, protože ve skutečnosti není kdo by koho z čeho zachraňoval. Z relativního pohledu, pokud je jasné, že to je jen relativní realita, tu může být patřičný projev i s prožíváním všeho a zároveň navigace cesty z temnot ke světlu Poznání.