Bolest

Re: Bolest

Nový příspěvekod Madla » sob 24. bře 2018 8:58:44

Návštěvník píše:Podle mě nic není náhoda a to, co mě potkává, si sama zasévám, nebo jsem si zasévala, aniž bych o tom věděla a nyní jsem jen konfrontována s následkem, který a teď pozor :-), budď mohu brát jako nespravedlnost osudu s hledáním a obviňováním v viníka tam venku, že mi působí takovou bolest, nebo mohu (asi postupně, jak začínám více chápat vesmírné zákonitosti) začít se zamýšlet, PROČ tomu tak je a jestli já sám jsem někde něčím tu situaci nezasil, nezasívám. To PROČ a uvidění toho setí je ale uloženo v nevědomí, skryto pod slupkou nánosů, názorů, představ, těch hlavně a uvidět PROČ není tak jednoduché.
Ne nadarmo se říká, chceš-li změnit svět, změň nejdříve sebe.
A Svět ti odpoví. Nemůže jinak. :-)

Ano, přesně tak.
Madla
 

Re: Bolest

Nový příspěvekod nop » sob 24. bře 2018 9:01:13

Madla píše:
Madla píše:
Možná se té bolesti ani nemůžu zbavit dokud se nevyřeší problémy, které mi způsobují ostatní.

nop píše: A když se vyřeší, co dál? ...
Stačí rozšířit větu.
V případě, že mi problémy způsobují ostatní, možná se té bolesti ani nemůžu zbavit dokud se nevyřeší ty problémy zvenku pocházející.
Z toho logicky vyplývá: protože nemám žádnou moc nad tím, jak se budou chovat ti ostatní, a jelikož většina lidí prosazuje svoje vlastní zájmy bez ohledu na druhé, tak bolesti, které ve mně vyvolává jejich jednání, se mi nutně budou objevovat dál a dál. ...

Nop píše: Tvoje slova popisují politiku v republice: bolesti, které ve mně vyvolává jejich jednání, se mi nutně budou objevovat dál .
Madla píše: Pak ale má smysl jen jedno: pokusit se zjistit, co a jakým způsobem můžu měnit v sobě, aby jejich chování přestalo ve mně vyvolávat bolest.

Zvlášť když existuje celá řada informací, že to možné je a že se to některým podařilo.

Nop píše. Já to beru jinak: neohlížím se na politiku.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Bolest

Nový příspěvekod Madla » sob 24. bře 2018 9:44:00

Madla píše: Jen naiva by mohl doufat, že všichni začnou být najednou hodní a tím se moje bolesti natrvalo vyřeší.

Pak ale má smysl jen jedno: pokusit se zjistit, co a jakým způsobem můžu měnit v sobě, aby jejich chování přestalo ve mně vyvolávat bolest.

Zvlášť když existuje celá řada informací, že to možné je a že se to některým podařilo.

Nop píše. Já to beru jinak: neohlížím se na politiku.

Nejde o politiku, ale o to, co v nás vyvolává komunikace s lidmi kolem nás, v rodině, v zaměstnání, při chatování na internetu, atd... Můžeme při komunikaci s ostatními různě manipulovat, podle toho, co v nich chceme vyvolat, jenže i to nakonec přestane fungovat, lidi to vycítí a prohlídnou...

Asi záleží především na míře našich nepříjemných zkušeností s reakcemi okolí, které už naše obvyklé uklidňovací, úhybné a sebeobranné taktiky prohlídlo. Teprve pak asi začneme být ochotní se zajímat, co a jakým způsobem můžeme měnit v sobě, aby v nás jejich chování přestalo vyvolávat bolest.
Madla
 

Re: Bolest

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 24. bře 2018 10:30:53

Mě se dost osvědčilo při tom hledání odpovědi PROČ pohlídnout na právě probíhající postoj.
A tady by se daly ty postoje vyselektovat na dva základní.
Buď postoj OBĚTI (zaujímám postoj oběti s patřičnými pocity jako je sebelítost, pocit nespravedlnosti, ublíženosti atd.), nebo postoj řekněme bojovníka, který vše bere jako VÝZVU se snahou o pochopení.
Příklad - většina lidí, kteří se vyléčili z vážné choroby následně říká, že děkuje za tu nemoc, která jim pomohla změnit zaběhlý, dosavadní způsob života. Nepodlehli roli oběti, ale něco změnili a tím se i vyléčili. Ale zase je i dost takových, kteří nemoci podlehnou s pocity nespravedlnosti, sebelítosti.

A ještě trošku okrajově. A souvisí to s tématem.
Dnes se mi zdál sen, ve kterém náš nejmenší vnouček, čtyřletý říká (se zápalem v oku a v duši, s úsměvem), no říká, spíš to byl takový výkřik pro všechny, že není dobré nikdy se obviňovat. Bylo to tak silné a pravdivé...., že jsem se ráno, po probuzení ptala, jestli to fakt byl sen nebo to skutečně řekl a pátrala jsem v sobě, kdy..., ale byl to sen. V konečném důsledku je to jedno, jestli sen nebo skutečnost, že áno ;) :)
Návštěvník
 

Re: Bolest

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 25. bře 2018 11:40:24

Nepodlehli roli oběti, ale něco změnili a tím se i vyléčili. Ale zase je i dost takových, kteří nemoci podlehnou s pocity nespravedlnosti, sebelítosti.

Ano, klíčem je najít v sobě to, co je třeba změnit. Dřív nebo později nás nemoci přinutí obrátit pozornost k tomu v naší psychice, co dotyčnou nemoc vyvolalo a co umožňuje, aby pokračovala, protože každá nemoc má určitý psychosomatický spouštěč.

Duchovní příčina nemoci je něco podobného jako kořínek rostliny, který není vidět, protože je pod zemí. Když ten se ale v sobě rozpozná a zpracuje, zafunguje to jako odříznutí kořínku: to, co je nad zemí, přestalo dostávat nezbytnou výživu a postupně to zmizí.

http://empatia.cz/duchovni-priciny-nemo ... cin-nemoci
Návštěvník
 

Re: Bolest

Nový příspěvekod nop » ned 25. bře 2018 13:21:51

Madla píše:... zjistit, co a jakým způsobem můžu měnit v sobě, aby jejich chování přestalo ve mně vyvolávat bolest.

Když se podívám na naše dějiny, dlouhodobě (od r. 1919-20) ve mně vyvolávají bolest, i když se snažím netrpět jako oběť,spíše:
Nop píše. Já to beru jinak: neohlížím se na politiku.

Madla píše:Nejde o politiku, ale o to, co v nás vyvolává komunikace s lidmi kolem nás, v rodině, v zaměstnání, při chatování na internetu, atd... Můžeme při komunikaci s ostatními různě manipulovat, podle toho, co v nich chceme vyvolat, jenže i to nakonec přestane fungovat, lidi to vycítí a prohlídnou...
Nop píše: mně se už netýká okolí, vnímám širší okolí, kde nejmenší jednotkou je republika, teď dvě: (ČR + SR).
Madla píše:Asi záleží především na míře našich nepříjemných zkušeností s reakcemi okolí, které už naše obvyklé uklidňovací, úhybné a sebeobranné taktiky prohlídlo. Teprve pak asi začneme být ochotní se zajímat, co a jakým způsobem můžeme měnit v sobě, aby v nás jejich chování přestalo vyvolávat bolest.

Myšlenkovým "okolím" u mne nejsou osoby, ale prostor od Alp (za nimiž je bývalá říše římská) po Balt, kde žijí také spřátelené kmeny.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Bolest

Nový příspěvekod Madla » ned 25. bře 2018 15:11:30

Když se podívám na naše dějiny, dlouhodobě (od r. 1919-20) ve mně vyvolávají bolest...

To asi v každém, kdo není úplně lhostejný k tomu, co se děje. Jenže je možné si jasně uvědomit, že

a) to, co se stalo, se už stalo, a proto žádný náš bolestivý pocit na tom co se stalo nic nezmění - ať se jedná o cokoliv, o dění v našem nejbližším okolí, v rodině, na pracovišti, nebo o politiku

a navíc:

b) jelikož každá naše emocionální reakce, tedy i bolest a odpor, pochází z té nejstarší, sebeobranné části našeho mozku, kterou máme společnou se zvířaty, tak tím bolestivým pocitem se automaticky zablokovala schopnost vyspělejších částí našeho mozku (neokortexu) vzít v úvahu všechny souvislosti, které se té záležitosti týkají, případně zkusit najít nějaké řešení dané situace - pokud vůbec existuje. Náš mozek plně ovládla emoce a jen ta rozhoduje, jak reagujeme na to, co se stalo nebo děje.

Pokud se ale naučíme tyhle emocionální reakce v sobě zpracovávat, aniž bychom je potlačovali, objeví se nejrůznější možnosti, jestli - případně nakolik - má se to co se stalo/děje nějaké řešení. Pak máme možnost celkem v klidu a s přehledem se dál zajímat, jestli - případně jaká - naše reakce by v té záležitosti napomohla příznivějšímu vývoji. Jsme schopni realisticky uvažovat, co je v našich možnostech a co ne - a náš pohled na daný problém se dál mění s každou další změnou situace a okolností, které s ní souvisejí.

Na rozdíl od zvířat máme tedy možnost nenechat se plně pokaždé natrvalo ovládnout svým emočním tělem: přijímat jeho emocionální reakce, ale nezůstat jen u nich. Tím se zaktivuje schopnost našeho neokortexu uvidět danou záležitost v dalších souvislostech, které nám před tím unikaly. A objevit případně i možnosti, co s tím.

Tady je pár zajímavých informací, jak se k tomu dá dojít:

http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cislo ... 2010060003
http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cislo ... 2010060004
Madla
 

Re: Bolest

Nový příspěvekod Tara » ned 25. bře 2018 16:12:59

Dost hodně zmiňuješ ve svých příspěvcích emoce a práci s nimi - pozorováním, hledání odpovědí, jak s nimi pracovat, proč se objevily, uvědomování emocí atd.

Docela by mě zajímal tvůj názor na toto video, které vložím níže, tam je taky toho hodně věnováno právě emocím, ale spíše tak, že díky bohu za ně, nechme je plně projevit, dovolme si je prožít, právě prožitek nesoucí stopu emoce je tou nejsilnější veličinou, která nám pomáhá něco si uvědomit, právě tím prožitím, zažitím. Emoce je velmi silná "zbraň", která vypaluje STOPU do vědomí, podvědomí a STOPA je CESTA, kterou si naše vědomí pamatuje. Ať už je to stopa námi vyhodnocená jako pozitivní (blahodárná, dobrá, prospěšná, spojená s emocí radosti, štěstí, bohatství, naplnění), nebo negativní s patřičnými pocity.

Ale.
Všechny ty pocity zažívá osoba, individualita na základě svého uchopení a jako takové, jsou pocity, stejně jako ta osoba "věcmi" pomíjivými.

Možná se shodneme na tom, že určitě není dobré emoce krotit, stejně tak tedy vyvstalé pocity, je dobré naopak reagovat přirozeně, jak to přijde (nebo nepřijde), brát je jako jakousi barvu individuality, která vyvstane na povrchu osoby s ohledem na prostředí.

Vyvstává otázka, je dobré s emocemi, které tedy už vyvstanou - dále pracovat? Všímat si jich, analyzovat, pozorovat, aby slábly, ztrácely na energii, síle nebo není?

Toť otázka.

Člověk bez emocí se zdá, jako by byl svým způsobem mrtvý. Netečný ke všemu, co ho potkává, nenechá se vyvést ze své rovnováhy, ze svého světa, je nad věcí. Něco možná jako robot. Člověk, který se projevuje emocemi a třeba i dost často, je člověk živočišný, impulsivní, živý, bezprostředně reagující, určitě ne typ naprogramovaného robota. Tak reagují zvířata z říše zvířecí. (je to špatně?) Člověk není zvíře, byla mu dána inteligence, rozum, na rozdíl od zvířat, je to vyšší level ve stupni vývoje...

Píšu bezprostředně, co mě k tomuto napadá...

Možná ideální je taková ta střední cesta. Být bezprostřední, pravdivý, na nic si nehrát a nic v sobě nepotlačovat a když už vyvstanou nějaké emoce, možná se k nim vrátit ale určitě se neobviňovat za to, že vznikly. Proč vznikly? Jednoduše proto.
Jsem především člověk, kterému byly emoce dány, přidány, na rozdíl od robotů a do jisté míry na rozdíl od zvířat, které spíše jednají na základě instinktu přežít.

Asi ne nadarmo Trungpa říká, že z pasti čtyř stěn, kde uvízla sebestředná mysl, a naráží do všech stěn, které jsou neprostupné, z pasti světa zvířecího, který je světem požitků, někdy až zvrácených a destrukčních se dá osvobodit jen ze světa lidské říše, kde nechybí emoce, prožitky, ale ani intelekt a rozum.

Nesmí ale jedno převážit nad druhým. A to je alchymie. :-)

Zatím mám pocit, Madlo, že se příliš věnuješ práci s emocemi, kde rozum, intelekt ale převažuje a tím je to u tebe stále ve staré stopě, která už ti je možná i trošku těsná? Nevím...

Zde je to zmiňované video, budu ráda za zpětnou vazbu, co na něj říkáš, resp. na to, co paní povídá....

Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 2683
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Re: Bolest

Nový příspěvekod Madla » ned 25. bře 2018 18:17:02

Ahoj Taro,
emoce je – tedy podle mé zkušenosti a pozorování – spontánně nasměrovaná energie, která může být nadšená, odmítavá, vždycky se tím ale vyjádří určitý postoj k něčemu. Obvykle člověk buď emoce projevuje, nebo je potlačuje - z různých důvodů, podle svých priorit. Jenže když začne být naprosto jasné, že jejich potlačováním dochází jen k tomu, co popisuješ jako zmrtvění, a že se tím vůbec nic nevyřešilo, může se objevit ještě další možnost - začít je naopak znovu v sobě přijímat... A první, nezbytný krok k tomu je začít si je znovu uvědomovat. Hodně v tom může pomoci, když se přímo uvidí, že ta momentální emoce je taky projev Božské Energie. Pak už se daří snáz každou tu emoci, která se mi objeví, nejen nepotlačit, ale vzít ji do náručí - jako Jeho projev. S vděčností za to uvědomění...

Jenže tím se asi během let automatická potřeba emocionálně zareagovat nějak sama zklidňovala – vůbec nevím, proč, snad díky té vděčnosti a přátelskému přístupu k tomu emocionálnímu skladišti, které si Vesmírná Energie v tomhle tvaru předtím vytvořila. A současně začalo ve vzácných chvilkách prosvítat něco, co můžem vidět u docela malinkého prcka – živá intenzivní pozornost, která z něj vyzařuje, když si prohlíží a otlapává prstíčkama nějakou novou hračku, která se objevila v kočárku nad ním... Nejsou v něm vůbec žádné emoce, je tichoučký, přesto je v něm úžasná živost, pozornost, zájem...

Přijde mi, že podobná energie vyzařuje z některých probuzených – třeba z Adyashantiho. V jeho projevu nevnímám emoce, ale velmi jemnou, pozornou, živou energii - i když ne tak intenzivní jako z těch mimin, která jsou najednou něčím plně zaujatá... objevují svět... jakoby v úplném zastavení :-)
https://www.youtube.com/watch?feature=p ... stM0y1vZmI
Aspoň na mě to tak působí :)

Takže mně tedy vůbec nepřipadá, že každý člověk bez emocí působí jako neživý a netečný ke všemu, co ho potkává. Tak vyzařuje jen ten, kdo má v sobě emoce umrtvené, zakázané, potlačené.
Madla
 

Re: Bolest

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 26. bře 2018 6:56:48

Díky :-)
Návštěvník
 

Re: Bolest

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 07. dub 2018 8:40:22

Uzdravování skrze přijetí bolesti

V životě všichni prožíváme fyzické i duševní bolesti. Většinou když bolest přijde, nevědomě se jí bráníme třeba tím, že zadržíme dech. Prostě ji nedokážeme přijmout, zadržíme dech, tím si bolest podržíme, místo abychom ji s výdechem pustili ven.

Stejně prožíváme nevědomě i bolest duševní. U té je to těžší tím, že si ji většinou nejsme vědomi. Něco nás v životě potká, nějaký prožitek, který je pro nás bolestný: zklamání, odmítnutí, kritika, ponížení….. ale mi si to ani neuvědomíme, tím to nezachytíme a tato bolest v nás zůstává.

Děje se to od našeho ranného dětství prostřednictvím rodičů. Oni nám samozřejmě nechtějí ubližovat, přesto ubližují…… jim bylo také takto ubližováno jejich rodiči a oni pokud to neuvědomí a neléčí, nemají jinou možnost, než v tom pokračovat…..

Každé dítě potřebuje lásku…… láska je nezbytná pro život ve zdraví po všech stránkách. Láska ale nekritizuje, neobviňuje, neodmítá, neponižuje, nemanipuluje, nevlastní….láska je přijetí, svoboda, odvaha, otevřenost….. a to my neumíme, protože ani naši předkové to neuměli… proto vlastně vůbec lásku neumíme žít. To, co považujeme za lásku je vše možné, ale ne láska….. a tímto neuměním žít lásku způsobujeme bolest těm, na které jsme se jako nastávající rodiče tolik těšili, které vychováváme, našim dětem. Děti jsou proti takovému našemu zacházení úplně bezbranné. Nemají šanci nám v tom zabránit. A tak vyrůstají a hromadí se v nich bolest, někdy ta bolest dá zprávu například nemocí, ale jsme tak krutí, díky bolesti, kterou v sobě máme a o níž nevíme…. že jim nasadíme antibiotika, příznaky rychle mizí a my jsme „spokojení“ , že je naše dítě zase zdravé… ale ono není zdravé, jeho duše je bolavá a informaci o tom jsme potlačili antibiotiky…. a tak to jde dál a dál…Myslíme si, co pro své děti děláme dobrého, že jim stále říkáme co mají dělat, jak se mají chovat, jaké mají podávat výkony, hodnotíme je, manipulujeme jimi, zároveň je kritizujeme a odmítáme. Vůbec nevěříme v jejich vlastní schopnost rozlišovat, rozhodovat se, získávat zkušenosti, dělat chyby. Jsme nemocní vlastními bolestmi a tak působíme bolest svým dětem…. je to jako epidemie. A je zde lék, ale lék, který nepotlačuje příznaky, ale skutečně léčí. Léčí tím, že jde k příčině bolesti a odstraněním příčiny může začít léčení a uzdravení.

Cesta je jedině ta, že bolest v sobě objevím, přiznám si ji, přijmu ji a prožiji ji vědomě, teď ji skutečně prožiji, v duši, v srdci, v těle. Ano, velmi stará bolest, když ji v sobě objevím strašlivě bolí, je tak stará, že tím časem narostla, nabobtnala. A já tu velikou bolest prožiji se vším všudy znovu a teprve teď začne odcházet. Odchází pomalu, ale když to přijmu, zmizí zcela. Ve mě potom zůstane volný prostor, ten, který doposud vyplňovala ta bolest. A ten prostor je třeba naplnit, teď ho mohu naplnit skutečnou láskou . Láskou, kterou najdu ve svém srdci. Lásku, kterou nehledám venku, u druhých, ale v sobě. Lásku, která je svobodná, odvážná, otevřená, bezpodmínečná a rovná. A takto uzdravená již nebudu dál šířit epidemii bolesti…..ale lásku…..

http://www.nasandel.cz/2010/06/12/uzdra ... i-bolesti/

:yes:
Návštěvník
 

Re: Bolest

Nový příspěvekod inuholt » ned 06. kvě 2018 11:47:46

jednou z forem potlačení psychické bolesti je způsobování si bolesti fyzické - sebepoškozováním, případně sebevraždou

takže jít ke kořeni bolesti?
nikoliv v ní nalézat zalíbení?
uvědomovat si pravdu, že přirozené je neulpívání na zdroji bolesti?

otevřít se bolesti ve smyslu toho uvolnit se do ní
a plně jí procítit v sobě
jak se vůči ní člověk brání a vymezuje, tak bolest intenzivní

je to ovšem velmi těžké, protože jsme navyklí se bolesti
bránit a chceme jí dostat mimo nás

což nejde, protože ona v nás je a my ji vnímáme

jestliže se bolest objeví, tak jí neutečeme tím, že jí potlačíme

stejně jako s bolestí se dá postupovat i jakoukoliv jinou
složkou, která se objeví v naší přítomnosti vnímání

lpět na čemkoliv je utrpení, jak na bolesti, tak na radosti

když se nechá bolest v sobě plně procítit, tak se objeví zdroj
ze kterého vše přichází a vše se i vrací a zdroj
absorbuje jak prožívajícího tak prožívané
zůstane jen prožívání, které se nevztahuje k nikomu
hluboký klid a mír, ticho prostoru ve kterém jsou uvědomovány
vjemy čekoholiv

zpočátku je to velmi těžké, chce to trénovat co nejčastěji to jde
aby se to zautomatizovalo

:yes:
inuholt
 

Re: Bolest

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 27. lis 2019 12:40:42

Uvolnění energetických blokád

Návštěvník
 

Re: Bolest

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 27. pro 2019 22:04:04

Návštěvník
 

Re: Bolest

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 26. kvě 2022 4:59:23



Jak nechat odplynout bolestné zážitky z minula
Návštěvník
 

Re: Bolest

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 18. kvě 2023 12:02:06

Obrázek

„Ano, potřebujeme k fungování v tomto světě mysl i čas,
ale přijde okamžik, kdy převezmou kontrolu nad našimi životy,
a to je dysfunkce, bolest
a nastává smutek."
Návštěvník
 

Re: Bolest

Nový příspěvekod Tara » čtv 18. kvě 2023 12:48:09

No jako že dobře, ale přece smutek není cíl, ne? Jak z toho smutku?
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 2683
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Re: Bolest

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 18. kvě 2023 14:09:20

Návštěvník
 

Re: Bolest

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 18. kvě 2023 17:02:59

Tara píše:No jako že dobře, ale přece smutek není cíl, ne? Jak z toho smutku?

V příspěvku nahoře, to přece není popsáno jako cíl.
Je popsaný důsledk, když se zapojuje mysl. Zároveň se tím myslí, že zapojit mysl je zcela přirozené.
Jsou lidé, kteří nutně k tomu smutku nedochází, nebo k němu dochází až v určité životní fázi. Někdo se jako něšťastná povaha snad už rodí.
No a když to do fáze smutku dojde, až pak se začnout otevírat cesty kudy z toho ven.

Buddha:
- existuje utrpení
existuje cesta z utrpení
...
Je to pesimistické nebo optimistické.
:)
Návštěvník
 

Re: Bolest

Nový příspěvekod Pedriito » čtv 18. kvě 2023 17:56:51

Tara píše:No jako že dobře, ale přece smutek není cíl, ne? Jak z toho smutku?

O čem mluví cesta poznání Pravdy? Že v hloubi je - (většinou) neviděná - neslyšená - Tišina. Slovy mnoha Mistrů,
od Kabíra, Nanaka, Šankary.... až po Tomášovi. Tišina skrze ně mluví. Prostřednictvím jejich, protože jsou to osobnosti, (tou Tišinou) osvíceného rozumu a citu. Átman - Srdce promlouvá skze ně. V různých obdobích, prostředích, náboženských kulturách.. tělech... Hlasy jejich Mistrů, co hlasy jich Mistrů, atd.. až - k - od nepaměti - znějí takto dál a dál. V přítomnosti Touhy naslouchat, dát se tomu znění (Tišiny), znít Jí, smutky (i euforie) tají...
Pedriito
 

PředchozíDalší

Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: miroslav a 4 návštevníků