BUĎ!!!
Cvičení připomíná křesťanský duchovní imperativ: Buď tich a věz, že Já jsem Bůh!
Spočívá v tom, že cvičící úmyslně popře své ego se vším, co se k němu váže a co je poutá, a to tím, že je náhle zcela ignoruje. Prostě si nepřipustí jeho existenci a tím je ve skutečnosti na čas zahubí. Ale on se nestará o to, aby je zahubil nebo nezahubil, pro něho prostě náhle ego neexistuje, a proto pro něj neexistuje ani omezení egem, ony neblahé vásany, klamná spojení s myslí a tělem; to všechno jakoby náhle nebylo.
A nejen "jakoby"; ono to pro něho skutečně není. Tím odpadá žáku jakýkoliv boj o překročení iluzí a omylů. Jogín prostě náhle jenom je a to je celá jóga.
Nebere v úvahu tělo, svou mysl, své city, prostě zhola nic krom jediné, nekonečné a posvátné existence bytí. Ale ani o její jedinečnost a nekonečnost se nestará. On jenom JE a v tom se nemění... ani kdyby hromy a blesky padaly a zem se třásla... JE, JE a jenom JE, a právě teď a stále. Je nekonečným, čístým a věčným bytím, které se nestará o svou věčnost a nekonečnost... A to je všechno, to je celý cvik...
Tomáš, Eduard: 108 meditací. Praha 1996, str. 150
Nevím, jestli má někdo s tímhle zkušenost, jestli by tohle mohlo fungovat, pokud by tady byla víra v existenci ega jako něčeho skutečného.
Nicméně obracení pozornosti k představám ega bez ohledu na to, jestli to je vlastní nebo cizí ego, iluzi ega posiluje.
Na co se zaměří pozornost, to se posílí.