arikiran píše:...je třeba vyvinout akci k opětné harmonizaci a synchronu myšlení a cítění a konání
vlastně to de popsat jednou větou
BÝT PRAVDIVÝ, UPŘÍMNÝ, SPONTÁNNÍ
ano, ale chtít být takým a takým....je jedna věc..a být jím fakt druhá
přeji i vám hodně odvahy k podobným krokům
Máš pravdu, každý z nás jednou tohle o sobě zjistí. Pak člověk začne sám sebe kvůli svým sklonům odsuzovat... do chvíle, kdy mu dojde, že se tím vůbec nic nevyřešilo, protože negativní odmítavá energie je negativní odmítavá energie, ať se týká mě nebo někoho druhého. A že místo aby se začala disharmonie zmenšovat, je pořád stejná, nebo se ještě víc zvětšila. Ukázalo se taky, že i když to člověk v sobě všechno potlačí tak důkladně, že si už žádné negativní reakce u sebe neuvědomuje, jako by úplně zmizely, stejně jednou nastane situace, která ho nakonec přinutí, aby ty utajené negativní energetické balíčky skryté někde hluboko v sobě rozbalil a zpracoval.
Co tedy dál? Když mi došlo, že odmítáním svých negativních reakcí na kohokoliv a cokoliv se ještě víc posiluje moje nevědomost, bylo to něco jako křižovatka. Bylo jasné, že řešení je někde jinde. Zkušenější, kteří tímhle stádiem taky prošli, říkají: "Přijetím se zestejní" (Míla Tomášová). Zkusila jsem to a ukázalo se, že to opravdu jde. Nějakou dobu to prohlubování všímavosti trvá, ale nakonec si člověk jasně uvědomí každou svou negativní reakci, ať se týká vlastních egoistických reakcí, nebo úletů někoho jiného. A místo aby ji člověk odsoudil jako dřív a přidával tomu další negativní energii, nebo ji potlačil a její zpracování odsunul, to negativní se přijme jako jeden z bezpočtu tvarů Jediného všetvořícího, Milovaného
(cesta dzogčhenu). Časem se ukázalo, že to je nejrychlejší cesta k rozpouštění všech možných negativních reakcí, uskladněných v podvědomí, a že se čím dál snáz vracím do pohody i v obtížnějších situacích, ve kterých bych to nikdy dřív nepovažovala za možné.
Nezmění se to hned. Čím delší dobu člověk v sobě odmítal "to nepřijatelné" (a takových bylo mezi duchovňáky hodně), tím delší dobu pak trvá, než se tichým pozorováním a přijímáním svých reakcí, doteď nepřijatelných, to vnitřní skladiště aspoň trochu zprázdní. No a co? Život je jedno velké dobrodružství - i když to někdy vůbec není snadné.
https://www.youtube.com/watch?v=kT-CnCfvpTc