Jak poznáme, zda netěšíme naše ego?

Pravidla fóra
více: http://cz.srichinmoylibrary.com/

Jak poznáme, zda netěšíme naše ego?

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 04. črc 2014 15:47:09

Předpokládejme, že jsi udělala něco dobrého a já tě pochválím. Zatímco tě chválím, můžeš cítit, že toto ocenění je nabízeno všem přítomným. Pokud cítíš, že jsi jediná osoba na zemi, která to udělala nebo která to může udělat, a ostatní nemají tuto schopnost, potom sytíš své lidské ego. V tu chvíli odděluješ sebe od zbytku světa. Ale pokud při tom, když tě chválím, cítíš, že jde o vědomou aspiraci všech žáků, kteří byli naplněni uvnitř a skrze tebe, potom nesytíš své ego. Pokud cítíš, že všichni vnitřně aspirují, aby udělali něco pro Boha, což naneštěstí nemohli provést na vnější úrovni, a že ty jsi nástrojem, s jehož pomocí se jejich vědomá aspirace manifestovala, potom netěšíš své lidské ego. Kdykoliv uděláte něco dobrého, musíte cítit, že jste nedílnou součástí duchovního kolektivu.


Nyní předpokládejme, že jsi udělala něco špatného a já tě kárám. V tuto chvíli budeš sytit své ego, pokud se pokusíš rozšiřovat vinu na ostatní. Nemysli si: „Ach, tuhle chybu dělá každý. Nejsem to pouze já, kdo to učinil, každý to dělá. Nejsem jediná osoba, která dělá takovou chybu, takže toto kárání nemá pro mě zvláštní význam.“ Pokud to bereš takto, pak znovu sytíš své lidské ego. Měla bys cítit, že jsi udělala něco špatného a tvůj Mistr tě pro tvé dobro kárá, protože cítí, že je to jediný způsob, jak můžeš udělat pokrok. V ten okamžik by ostatní měli cítit, že i oni udělali tvou chybu a jsou za ní také odpovědní. Nesmí se od vás v tu chvíli oddělovat. Ale tvou starostí není obviňovat je.


Když uděláte něco dobrého, ostatní se s vámi ztotožní a také vy se ztotožníte s nimi. Když uděláte něco špatně a ostatní se od vás oddělí, potom dělají chybu. Musí cítit: „Vnitřně jsme možná udělali stejnou věc. Možná jsme chovali nějakou špatnou myšlenku, která potom v jejím životě dostala podobu.“ Jejich starostí je, aby se pro svou vlastní vnitřní pokoru v tuto chvíli s vámi ztotožnili. Ale pokud se budete snažit ztotožnit sebe s ostatními s pocitem, že každý činí takovouto chybu, takže to není tak vážné, potom pouze vstoupíte do světa sebeobhajování a neuděláte žádný pokrok. Musíte cítit lítost, musíte se cítit odpovědní a musíte cítit, že již nemusíte udělat a ani neuděláte znovu stejnou chybu. Jestliže jste udělali něco špatně a já vám to vyčítám, potom musíte cítit, že vás kárám pro vaše dobro, pro váš vlastní pokrok, pro vaši vlastní dokonalost.


Tímto způsobem můžete vždy udržet ego pod kontrolou. Když jste udělali něco správného, něco dobrého, něco ocenitelného, potom ciťte, že ostatní si zaslouží ocenění stejným dílem jako vy. Když uděláte něco špatného, je na ostatních, aby cítili, že jsou za váš špatný čin zodpovědní stejnou mírou jako vy. Ale vy musíte cítit, že vy sami jste tím, skrze kterého došlo k tomuto projevení. Jestliže jste nějakou vnější formou potrestáni, musíte cítit, že to je také ta správná věc pro váš vlastní pokrok. A když děláte pokrok, když se stáváte více božskými, potom ciťte, že ostatní, které považujete za své zcela vlastní a kteří považují za své zcela vlastní vás, se stali také více božskými.
http://www.srichinmoy.org/czech/knihovn ... ozname_zda
Návštěvník
 

Re: Jak poznáme, zda netěšíme naše ego?

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 14. kvě 2016 10:42:35

Osvícení intelektu

Právě teď není intelekt osvícen, pouze se těší z falešného pocitu nadřazenosti. Intelektuálové budou cítit, že je pod jejich úroveň setkávat se s lidmi, kteří nemají silný intelekt nebo nemají univerzitní diplom. Ale pokud do intelektu vstoupí světlo duše, intelekt bude mít pocit jednoty, jako srdce. Člověk bude vidět celý svět světlem duše místo toho, aby jej viděl jen svými intelektuálními schopnostmi.

Neosvícený intelekt se často stává obětí své vlastní kritiky. Velmi často bude pochybovat o svých intelektuálních schopnostech. V jeden okamžik intelektuálně pochytil celou pravdu, v dalším okamžiku je žebrákem, pátrajícím všude možně po jen troše pravdy. Pak zase zpochybňuje oba své objevy — objev, že pochopil celý svět svou intelektuální silou, a objev, že neporozuměl ani špetce pravdy. Jeho třetím objevem bude děsivá pochybnost o sobě samém. Řekne: „Byl můj první objev správný, nebo špatný? Můj druhý objev, byl správný, nebo špatný?“ Takto bude popírat své vlastní objevy.

Ale když něco přijme srdce, trvá to navěky. Pokud někoho milujeme a pokud láska přichází ze samotné hloubi našeho srdce, pak ho budeme milovat nehledě na to, co udělá. Taková je skutečná, spontánní láska matky k jejímu dítěti. Dítě může provádět cokoliv. Může kritizovat matku, urážet ji, opustit domov, udělat cokoliv. Ale srdce matky vždy zůstane uvnitř srdce syna, protože matka si vytvořila se srdcem svého syna jednotu.

Také v duchovním životě, pokud jdeme cestou srdce, stačí, když se naučíme milovat Boha. Budeme Ho milovat nehledě na to, co se nám stane. I kdyby nám nesplnil jediné přání z milionu, nebude nám to vadit. Jen řekneme: „Záleží na Něm, jestli naplní, nebo nenaplní naše přání.“ Protože jsme však přijali duchovní život, chceme povzbudit svou aspiraci, ne své touhy. Snažíme se, aspirujeme, abychom se stali lepšími, Boha milujícími a člověka naplňujícími. Toto jsou naše cíle. Chceme milovat svět, protože uvnitř světa a uvnitř každého cítíme Přítomnost Boha.

Pokud půjdeme cestou srdce, bude zde neustálý proud lásky a jednoty. Pokud půjdeme cestou mysli, budeme v jeden okamžik cítit, že jsme dosáhli všeho, a další okamžik budeme cítit, že jsme opravdoví žebráci — nedosáhli jsme ničeho, ničeho, ničeho! V srdci toto nikdy neucítíme. V srdci ucítíme pouze jednotu. I kdyby nám naše mysl řekla, že jsme ničeho nedosáhli, ale někdo jiný toho dosáhl mnoho, naše srdce nám dá pocítit, že dosažení tohoto člověka jsou našimi dosaženími, protože on je náš bratr. V duchovním světě všichni pocházíme ze stejného Věčného Otce, tak proč bychom se jakkoliv oddělovali?

Duchovní srdce objímá celý svět jako svůj zcela vlastní, ale neosvícený intelekt všechno krájí na kusy, aby viděl, jestli je v tom nějaká pravda. A samo sebou, jestliže rozbijeme pravdu na nekonečně malé kousky, skutečnost nepochopíme. Je-li však samotná mysl osvícena světlem duše, stane se rozlehlou, nekonečnou. Uvidí pravdu způsobem, jakým musí být pravda viděna. Na mé cestě intelekt rozhodně hraje svou roli, ale tento intelekt musí být osvícen. Jestliže není a dokud není intelekt osvícen světlem duše, je velmi nejisté následovat cestu mysli.

http://cz.srichinmoylibrary.com/wiw-7
Návštěvník
 

Re: Jak poznáme, zda netěšíme naše ego?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 18. srp 2016 18:44:33

Boží Vůle

Boží Vůle v jednotlivci se vyvíjí, je jako rostoucí sval - silný, silnější, nejsilnější. Boží Vůlí je nechat jednotlivce pocítit, že existuje něco trvalého, stálého, věčného. Když jednotlivec dosáhne tohoto stupně, bude znát Boží Vůli. Boží Vůli můžeme poznat podle pocitu trvalého uspokojení, který nám dává.

Cokoliv, co je věčné, cokoliv, co je nesmrtelné, cokoliv, co je božské, je Vůlí Boha. Ačkoliv Bůh jedná s Věčností, není lhostejný ani na vteřinu, protože je to z jedné vteřiny, dvou vteřin, tří vteřin, kdy vstupujeme do Nekonečnosti a Věčnosti. Snažme se v sobě cítit Vůli Boha v každé vteřině.

Existuje velice jednoduchý způsob jak poznat, co je pro nás jako jednotlivce Vůle Boha. Každé ráno, když začínáme svůj den, vytváříme si svůj vlastní svět. Rozhodujeme se. Cítíme, že věci musí být udělány určitým způsobem. S tímto člověkem musím jednat takto. Musím říci toto; musím udělat toto; musím dát toto. Všechno je já, já, já. Dokážeme-li namísto tohoto plánování učinit svou mysl naprosto klidnou a tichou, v tu chvíli můžeme poznat Boží Vůli. Toto ticho není tichem mrtvého těla; je to dynamické, progresivní ticho přijímavosti. Skrze naprosté ticho a neustále rostoucí přijímavost mysli můžeme poznat Boží Vůli.

Pokud lidská mysl naplno pracuje, Boží Vůle nemůže pracovat. Boží Vůle pracuje jen tehdy, když lidská mysl nepracuje. Když se mysl stane čistou nádobou, Nejvyšší do ní může vlít svůj nekonečný Mír, Světlo a Blaženost.

V této chvíli nedokážeme slyšet Hlas Boha. Můžeme zevnitř slyšet něco, co cítíme, že je Hlas Boha, ale může to být jen hlas přicházející z našeho subtilního fyzického nebo subtilního vitálna nebo odjinud. Ale když utišíme mysl, můžeme v největší hloubce našeho srdce nebo nad naší hlavou slyšet tichý hlas, a to je Hlas Boha. Jakmile jednou slyšíme Hlas Boha, nemůžeme ve svém životě učinit žádnou chybu. Budeme-li po celou dobu poslouchat jeho příkazy, půjdeme stále vpřed, vzhůru a dovnitř.

Neustále stavíme a boříme náš mentální dům. Ale namísto abychom ho stavěli a bořili podle své libovůle, dokážeme-li vyprázdnit svou mysl a učinit ji klidnou a tichou, potom v nás Bůh může vystavět svůj Chrám nebo svůj Palác svým vlastním způsobem. A když v nás postaví svůj Příbytek, řekne: "Postavil jsem ho pro Tebe a pro mne, abychom v něm žili společně. Já jsem ho postavil, ale není jenom Můj. Je také tvůj. Pojď dál."

Nejsnazší způsob, jak znát Vůli Boha, je stát se nástrojem, a ne tím, kdo činí. Staneme-li se pouhými nástroji pro vykonávání plánů Boha, Boží Vůle bude jednat v nás a skrze nás. Bůh činí a je činem. Je vším. My jen pozorujeme.


Abychom snadno věděli, co je Boží Vůle,

musíme sytit božské v sobě

a osvítit lidské v sobě.


Jak mohu znát Vůli Boha ve svém každodenním životě?

Vůli Boha ve svém každodenním životě můžete znát, pokud brzy ráno nabídnete Bohu svou největší vděčnost za to, co pro vás již učinil. Když nabídnete své srdce vděčnosti, začne se rozšiřovat; a zatímco se rozšiřuje, stává se jedním s Univerzální skutečností Boha. Srdce vděčnosti rozkvétá jako květina. Když je květina plně rozkvetlá, tehdy ji oceňujete a obdivujete.

Stejně tak ve vašem případě, když vaše srdce vděčnosti rozkvete, Bůh bude okamžitě potěšen. Jakmile nabídnete Bohu vděčnost za to, co pro vás již udělal, sladká Vůle Boha bude přirozeně pracovat ve vás a skrze vás. Brzy ráno, předtím než meditujete nebo děláte cokoliv jiného, nabídněte tolik vděčnosti, kolik jen dokážete. Nabídněte své oduševnělé slzy jen za to, že jste se stali tím, čím jste. Budete-li to dělat, nakonec se stanete nekonečně větším a lepším, než jste nyní. Vděčnost vás nechá pocítit, jaká je Boží Vůle. Boží Vůle bude jednat ve vás a skrze vás a Bůh bude dělat vše ve vás, skrze vás a pro vás, pokud nabídnete vděčnost.

Jak mohu vědět, co Bůh chce, abych dělal?

Budete to vědět snadno, pokud nebudete lpět na výsledku ani jím nebudete povzneseni. Předtím, než cokoliv uděláte, modlete se k Bohu: "Bože, je-li to Tvá Vůle, potom mě prosím inspiruj, abych to udělal dobře." Během práce řekněte Bohu: "Bože, protože jsem přijal tuto práci s pocitem, že jsi chtěl, abych ji dělal, pracuj ve mně a skrze mě tak, abych ji dokázal dělat dobře. Z Tvé inspirace budu schopen vědět, že je to Tvá Vůle." Na konci práce nabídněte výsledek, ať už přijde jako úspěch nebo selhání, k Nohám Boha se stejnou radostí.

Jak mohu poznat, jestli vykonávám Vůli Boha, nebo jestli naplňuji své vlastní ego?


Když budete naplňovat požadavky ega, okamžitě začnete cítit, že jste pánem světa anebo že se stanete pánem světa. Budete nafouklí pýchou a budete cítit, že zbytek světa je u vašich nohou. Jakmile bude vaše touha naplněna, okamžitě pocítíte: "Ó má touha je naplněna; stal jsem se něčím a zbytek světa nedosáhne toho, co mám." Bude-li naplněno ego, vždy zde bude pocit nadřazenosti.

Když vykonáváte Vůli Boha, otázka nadřazenosti a podřazenosti nevznikne. V tu chvíli cítíte jen svou jednotu. Cítíte, že Bůh vás vybral nebo přijal jako svůj vybraný nástroj a že jedná ve vás a skrze vás. Nezáleží na tom, čeho dosáhnete, i když to bude něco úžasného, zvláštního, neobvyklého, nebudete mít žádný pocit osobní pýchy. Naopak, budete nanejvýš vděční Bohu, že si vás vybral, aby naplnil sám Sebe ve vás a skrze vás. Nebude zde žádná pýcha, jen pocit rozpětí.

Vykonat Vůli Boha znamená něčeho dosáhnout. Když něčeho dosáhnete, cítíte rozpětí svého vědomí, ale když vyplníte požadavky svého ega, cítíte se naprosto odděleni od zbytku světa. Vy jste páni a zbytek stvoření je u vašich nohou. Takto můžete poznat rozdíl.

Sebedávání Vůli Boha

je nepochybně pomalu zrající,

ale nanejvýš chutné ovoce.



Měli bychom se modlit pro něco, co si přejeme, nebo bychom se měli modlit jen pro naplnění Boží Vůle?


Modlit se pro naplnění Boží Vůle je nejvyšší formou modlitby. Ale pro začátečníka je téměř nemožné upřímně se modlit k Bohu, aby ho naplnil svým vlastním způsobem. Brzy ráno začátečník řekne Bohu: "Bože, chci být Tvým bezpodmínečně odevzdaným dítětem." Potom vzápětí, když do něj vstoupí žárlivost, nejistota nebo pýcha, celé jeho sebenabízení se stane podmíněným. V tu chvíli hledající řekne: "Bože, brzy ráno jsem se k Tobě tak upřímně modlil, abys ve mně naplnil svou Vůli, ale Ty jsi mé modlitbě nenaslouchal. Jinak bych byl nad žárlivostí, strachem, pochybností, úzkostí a lpěním."

Pokud se ráno hledající pro něco modlí a jeho modlitba není vyplněna během několika hodin, okamžitě je odrazen. Potom se přestane modlit a meditovat na šest měsíců. Jeden den nabídne svou upřímnou modlitbu a potom je připraven těšit se šest měsíců z nevědomosti. A tak když hledající právě začíná, je vždy vhodné, aby se k Bohu modlil pro cokoliv, co cítí, že potřebuje nejvíce, ať je to trpělivost, čistota, upřímnost, pokora nebo mír. Bůh mu potom dá mír, světlo a blaženost, které jsou předchůdci něčeho nekonečného, co se chystá vstoupit do jeho vnitřní bytosti.

Jakmile jednou přijme a dosáhne trochy míru, světla a blaženosti a upevní se do určité míry ve své vnitřní bytosti, bude mít více důvěry v Boží konání a také ve svůj vlastní život aspirace.

Dělá-li někdo velmi rychlý pokrok nebo je trochu pokročilý, cítí, že uvnitř něj je skutečnost, která ho nezklame ani neopustí. Cítí, že Bůh si je plně vědom toho, co potřebuje, a je dychtivý zásobovat ho těmito věcmi, protože Bůh chce naplnit sám Sebe ve svém vybraném nástroji a skrze něj. Ve svou zvolenou Hodinu Bůh naplní sám Sebe v tomto určitém vybraném nástroji a skrze něj.

Když v sobě hledající cítí tento druh jistoty, tehdy pro něj nastal čas modlit se: "Staň se Vůle Tvá." V tu chvíli může upřímně říci: "Bože, nyní chci potěšit jen Tebe Tvým vlastním způsobem." V tu chvíli bude cítit, že Bůh se v něm a skrze něj chce projevit. Bude cítit, že v okamžiku, kdy ho Bůh učiní dokonalým, bude moci sloužit božskosti v lidstvu.

Je-li někdo v rodině nemocný, co si myslíte o tom, modlit se k Bohu pro léčivou sílu?

Řekněme, že vaše matka je nemocná. Namísto, abyste říkal: "Uzdrav mou matku, uzdrav mou matku," dokážete-li říci: "Pokládám svou matku k Nohám Boha," uděláte tu nejlepší věc. Vaší nejlepší léčivou silou bude položit vaši matku k Nohám Boha, protože On ví, co je nejlepší.

Nabídnete-li svou vlastní vůli Vůli Boha, získáváte sílu a tato síla bude využita pro Boha. Bůh sám vám řekne, jak ji využít. Ale snažíte-li se léčit sám, přes vaše nejlepší úmysly můžete stát proti Boží Vůli.

Předpokládejme, že se modlíte a meditujete pro získání božské síly, abyste mohl léčit lidi a pomáhat světu. Řeknete: "Chci být velbloudem a nést celé břemeno světa na svých ramenou." Ale není-li velbloud osvícený, jak může pomoci získat osvícení ostatním?

Běžíte ke svému cíli. Žádáte-li Boha, aby vám něco dal, pak je to jen další věc, kterou musíte nést a která vás může zpomalit. Je-li vaším cílem osvícení, myslete jen na svůj cíl a na nic jiného.

Na druhou stranu, pokud lék přijde spontánně zevnitř a vy nemusíte používat svou mentální sílu nebo sílu vůle, pak zde není žádná otázka ega, pýchy nebo marnivosti. Pokud ve své meditaci najednou uvidíte vnitřní světlo a v tomto světle získáte lék na nějakou smrtelnou nemoc, potom přirozeně dokážete nabídnout toto vnitřní osvícení celému světu. Ale tím nejlepším je stát se nejprve osvíceným. Jen tehdy budete schopen sloužit Bohu Jeho vlastním způsobem. Jinak budete někdy sloužit Bohu Jeho vlastním způsobem a jindy budete sytit své vlastní ego.

Jak je možné rozlišit Vůli Boha od zbožného přání?

Aby člověk znal Vůli Boha, nemusí být velkým duchovním Mistrem nebo vysoce pokročilou duší. Těch je na zemi velmi málo. Ale člověk musí být alespoň hledajícím, aby znal Vůli Boha. Jak může být člověk skutečným hledajícím? Člověk může být skutečným hledajícím, když bude cítit, že je bez Boha nejenom zcela bezmocný, ale také zcela beznadějný, bezvýznamný a zbytečný. Bez Boha je ničím, ale s Bohem je vším. Bůh je aspirace. Bůh je realizace. Bůh je odhalení. Bůh je projevení. Pokud má člověk takovýto vnitřní pocit, může se stát pravým hledajícím přes noc.

Upřímný hledající se snaží meditovat oddaně každý den. Ten, kdo oddaně medituje každý den, bude mít brzy volný přístup do vnitřního Království Boha a bude schopen slyšet Jeho Poselství. Samozřejmě je snadné říci, že musíte meditovat oddaně, ale ve skutečnosti meditovat oddaně se může zdát tak obtížné jako vyšplhat na Mount Everest. Když začnete meditovat, musíte cítit, že samotný váš život, samotná vaše existence, samotný váš dech se nabízí Vnitřnímu Pilotovi ve vás. Jen tímto způsobem můžete meditovat oddaně a mít pocit oddanosti k Bohu.

Během vaší meditace nastane doba, kdy vaše mysl bude naprosto klidná a tichá. Ve vaší mysli bude jen čistota, jasnost a hloubka. Čistota, upřímnost a hloubka mají jednu společnou tvář, které se říká klid. Mají-li v sobě klid, jsou dokonalé.

Když se mysl stane klidnou, tichou, průzračnou a prázdnou, ucítíte ve svém srdci chvění anebo můžete vnímat něco velice drobného, něco jako jemnou bublinu. Je to drobná věc, ale je na ní zlatými písmeny napsáno poselství. Dokonce i když máte oči zavřené, nevadí. Někdy je poselství přeneseno ze srdce do hlavy a svou myslí můžete vnímat, že toto poselství přišlo. Ale pokud jste schopni jít hluboko dovnitř, uvidíte, že poselství již bylo napsáno ve vašem srdci. Jen proto, že ho tam nedokážete vidět, přišlo do fyzické mysli, aby vás přesvědčilo.

V nejvnitřnějších skrýších srdce, kde je vše zaplaveno čistotou, nemůže poselství napsat nikdo jiný než Bůh. Nemůže do něj vstoupit žádná nebožská síla. To neplatí o mysli. V mysli může být mentální halucinace, výmysl nebo námi vytvořená pravda, kterou jsme si vnutili.

Ale do nejvnitřnějších skrýší našeho srdce si žádná rušivá myšlenka, žádná bojovná myšlenka, žádná svírající myšlenka nikdy nedovolí vstoupit. Hloubky našeho srdce jsou dobře chráněny, dobře střeženy Bohem samým, protože se v nich ukrývá Boží vlastní Bohatství a Poklad. On sám je zde jako vrátný, který hlídá svůj Poklad.

Když meditujete, snažte se prosím cítit, že je nezbytné zcela otevřít své srdce a zcela zavřít svou fyzickou mysl. Fyzická mysl je ta mysl, která myslí na naše blízké a drahé, na naše přátele, na zbytek světa. Když zavřete dveře své fyzické mysli a otevřete dveře svého srdce, mysl se stane klidnou a tichou a srdce se stane veškerou přijímavostí. Je-li vaše koncentrace a meditace zaměřena na srdce a srdce dokáže přijímat, potom přirozeně to, co srdce má, Poselství od Boha, vyjde do popředí, a vy ho dokážete číst a využít ve svém každodenním životě.

Jedna věc je slyšet Poselství Boha správně a věc druhá je poslouchat ho a naplnit ho. Je celá řada těch, kteří dokáží slyšet Poselství Boha, ale ve svém vnějším životě ho nedokáží naplnit. Abyste to dokázali, potřebujete víru v sebe sama, víru, že nejste jen dítětem Boha, ale vybraným dítětem Boha. Každý je dítětem Boha, ale každý nemůže být vybraným dítětem Boha, protože ne každý vědomě aspiruje. Vybraní jsou ti, kteří skutečně chtějí Boha zde a nyní. Ti, kteří cítí, že neexistují a nemohou existovat bez Boha. Jen proto, že upřímně aspirujete, můžete se považovat za vybrané dítě Boha.

Když je váš život zasvěcení a aspirace na zemi

jen pro naplnění Vůle Boha,

potom musíte cítit,

že váš život úspěchu a srdce pokroku

nejsou ničím jiným, než úsilím bez úsilí.


Jak mohu získat pozitivnější přístup k odevzdání se Vůli Boha?

Když se odevzdáváme Bohu, odevzdáváme se naší nejvyšší části, protože Bůh je naše nejosvícenější část. Nemůžeme oddělit Boha od naší existence. Pokud cítíme, že Bůh a my jsme jedním, potom Bůh je naší nejosvícenější částí a my jsme v této chvíli neosvícení. Jsme-li moudří a víme, že Ten, který je veškerým osvícením, je nedílnou součástí naší existence, půjdeme k Němu a budeme od Něj přijímat. Vnímáme-li odevzdání tímto způsobem, není zde žádný problém.

Ale vnímáme-li odevzdání jako odevzdání se otroka svému pánovi, nikdy nebudeme schopni cítit naši jednotu. Otrok se odevzdává svému pánovi ze strachu. Obává se, že bude propuštěn, pokud neudělá svou práci dobře. Cítí, že nezáleží na tom, co udělal, dokonce i když udělal pro pána vše oduševněle, oddaně, dokonce bezpodmínečně, stále nemá žádnou záruku, že mu pán dá to, co chce, nebo že pána skutečně potěší. Je-li jeho pán obyčejná lidská bytost a má několik otroků, potom od nich získá cokoliv chce; ale co se týká jeho vlastního sebedávání, může být milióny mil vzdálen od jejich potřeb.

Když nabízíme svou existenci Bohu, máme pocit jednoty mezi Otcem a synem nebo Matkou a dítětem. Malé dítě vždy cítí, že cokoliv vlastní jeho otec, je také jeho. Jeho otec má auto. Dítěti jsou jen tři roky, ale říká: "Já mám auto." Nemusí říkat: "Můj otec má auto." Jen řekne: "Je to naše auto."

A tak když změníme vnímání našeho vztahu k Bohu, nebude zde žádný problém. Pokud On má Mír, potom my máme právo považovat Jeho Mír za svůj vlastní. On je naším Otcem, takže ho můžeme zdědit. Protože Bůh je naším Otcem, protože Bůh je naší Matkou, můžeme mít tento pocit. Jestliže máme pocit, že jsme otroky Boha a On je naším Pánem Nejvyšším, že jsme u Jeho Nohou a musíme pro Něj udělat vše, potom nemáme žádnou jistotu, žádnou záruku, že nás potěší.

Ale pokud budeme mít pocit jednoty mezi otcem a synem, mezi matkou a dítětem, budeme cítit, že to, co vlastní matka nebo otec, má dítě právo považovat za své zcela vlastní. Dítě se neodevzdává. Jen právoplatně považuje bohatství své matky nebo svého otce za své zcela vlastní.

My neodevzdáváme nic; jen si uvědomujeme skutečnost, že patříme někomu, kdo má vše. Prostě jdeme a v každém okamžiku to považujeme za své. Pro nohy není vůbec obtížné cítit svou jednotu s hlavou, protože nohy vědí, že hlava také velice často potřebuje pomoc od nohou.

Podobně když aspirujeme, začneme cítit, že Bůh nás potřebuje stejně jako my Jeho. Tak jako my Jej potřebujeme, abychom realizovali to Nejvyšší, Absolutní Pravdu, také On nás potřebuje pro své projevení. Jestliže není pod důstojnost Boha přijmout pomoc od nevědomých lidí pro své projevení na zemi, jak může být pod naši důstojnost žádat Boha, aby nám dal mír, světlo a blaženost?

Jakmile si jednou vytvoříme vědomou jednotu s Bohem, neexistuje žádné odevzdání. Je jen vzájemné dávání a braní. Co nohy nabízejí, hlava radostně přijímá a obráceně. My dáváme Bohu svou aspiraci a On nám dává svou Realizaci. My Mu dáváme to, co máme, a On nám dává to, co má a čím je. Neodevzdáváme se tedy, ale jen se navzájem považujeme za své zcela vlastní.

Je rozvíjení síly vůle na překážku naší schopnosti odevzdání se?


Máme-li nezdolnou sílu vůle, získáme schopnost bezpodmínečného odevzdání. Na druhou stranu, když se dokážeme bezpodmínečně odevzdat, rozvíjíme si sílu vůle. Vnitřní síla vůle, která je světlem duše, a odevzdání, které je jednotou srdce s Absolutním, jdou společně. Není žádný rozdíl mezi silou vůle duše a bezpodmínečným odevzdáním Vůli Nejvyššího. Obojí je stejně silné. Když se někdo dokáže bezpodmínečně odevzdat Vůli Nejvyššího, je to výsledek jeho vnitřní síly vůle, světla duše.

Odevzdej svou vůli Vůli Boha.

Uvidíš, že všechna tvá zklamání

budou přeměněna v nepředstavitelnou sílu.



Jak se můžeme odevzdat Nejvyššímu?

Odevzdat se je velice snadné. Již jste se odevzdali nevědomosti. Nemůžete říci, že jste se nikomu neodevzdali. Takže umění odevzdání znáte. Můžete se odevzdat Nejvyššímu stejně tak, jako jste se odevzdali nevědomosti. Jen musíte změnit svého pána. Neustále musíte cítit, že potřebujete nového učitele. Někdo vás naučil všechno špatně. Nejvyšší nyní čeká, aby vás naučil všechno správně. Ten, který vás učil, není skutečným učitelem, ale vy jste se mu odevzdávali po stovky a tisíce let. Nyní se musíte stejným způsobem odevzdat Nejvyššímu.


Když odmítnete odevzdat se nevědomosti,

Bůh vám jistě dovolí žít v Přístavu svého Soucitu.

Každý život se musí stát řekou odevzdání předtím,

než může dát to, co má a to, čím je,

moři uspokojení.


http://www.srichinmoy.org/czech/duchovn ... /Bozi_vule
Návštěvník
 

Re: Jak poznáme, zda netěšíme naše ego?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 21. lis 2016 14:07:20

Jak překonat ego


Ciťte, že ego je zloděj uvnitř vás. Co uděláte, když uvidíte zloděje? Budete ho pronásledovat. Ciťte, že do vás, do vašeho pokoje aspirace, vstoupil zloděj. Začněte pronásledovat své ego, zloděje, brzy ráno. Večer jej budete schopni chytit. Jakmile ho chytíte, rozsekejte ho na kousky svým obnaženým vnitřním mečem univerzální jednoty. Pokud skutečně cítíte, že vaše ego je zloděj, přijde den, kdy ho budete moci chytit. Nemusí to přijít hned najednou, ale když víte, že je něco ukradeno, a vy jste viděli zloděje, budete pokračovat v hledání. Co se stane, když ego chytíte? Váš meč univerzální jednoty ho přemění.


Ego je oddělení a individualita. Oddělení a lidská individualita nemohou žít v moři jednoty a univerzálnosti. Jestliže chceme udržovat svou oddělenou individualitu, náš život skončí zničením. Předtím, než kapka vstoupí do oceánu, říká: „Ó, budu úplně ztracená, budu úplně ztracená! Tady je mocný oceán, obrovský oceán. Když do něj vstoupím, budu úplně ztracená, budu úplně zničená, nebudu mít žádnou existenci!“ Ale to je špatný způsob myšlení. Kapka by měla být duchovně moudrá. Měla by cítit: „Když vstoupím do tohoto obrovského oceánu, má existence s ním neoddělitelně splyne. Potom budu moci považovat nekonečný oceán za svou součást.“ Kdo to může popřít? Ve chvíli, kdy kapka vstoupí do oceánu, sjednocuje se s oceánem, stává se součástí oceánu; stává se oceánem samotným. Kdo může v tu chvíli oddělit vědomí kapky od vědomí celého nezměrného oceánu?


Lidské ego nás neustále obtěžuje. Ale pokud máme božské ego, které nám dává cítit: „Jsem Boží syn, jsem Boží dcera,“ potom nebudeme tíhnout k oddělení naší existence od zbytku Božího stvoření. Bůh je vševědoucí, všemohoucí, všudypřítomný. Pokud On je vším, pokud On je všude, pokud já jsem Jeho syn, jak mohu být omezen na jedno určité místo? Toto božské ego nebo božská hrdost je absolutně nezbytná. „Nemohu si libovat v potěšeních nevědomosti. Jsem Boží dítě. Je mým rodným právem realizovat Ho, objevit Ho v sobě a ve všech. On je můj Otec. Když On může být tak božský, potom co je to se mnou? Vzešel jsem z Něho, z Absolutního, z Nejvyššího; proto bych měl být také božský.“ Tento druh božské pýchy musí vystoupit do popředí. Běžné ego, které nás neustále spoutává, musí být ­přeměněno. Božské ego, božská hrdost, která považuje za svůj celý vesmír, by měla být naší jedinou volbou.


Ego se zajímá o osobu a její vlastnictví. Když se zabýváme univerzálním Vědomím, stáváme se veškerým vesmírem. V tomto vědomí nejednáme jako drobný jedinec, který se může pyšnit pouze sám sebou a cítit: „Toto je mé vlastnictví. Toto je má kapacita. Toto je moje osobnost. Toto je mé dosažení.“ Ne, v tu chvíli řekneme: „Veškerá dosažení jsou má. Není nic, co bych si nemohl považovat za své zcela vlastní.“


Nejrychlejší cestou, jak v duchovním životě překonat ego, je nabídnout Bohu pět minut denně vděčnost. Pokud nedokážete nabízet vděčnost pět minut denně, potom ji nabízejte jednu minutu. Nabídněte svoji vděčnost Bohu. Potom ucítíte, že uvnitř vás vyrůstá sladká, vonící a krásná květina. To je květina pokory. Když Mu nabídnete svou vděčnost, Bůh vám dá něco nanejvýš krásného, a tím je pokora. Když objevíte uvnitř sebe květinu pokory, ucítíte, že vaše vědomí pokrylo délku a šířku celého vesmíru. Pomyslete na stéblo trávy a okamžitě ucítíte pokoru. Šlapeme po trávě, ale ta si nikdy neztěžuje ani neodporuje. Pokud chodíme po trávě ­zlehoučka, můžeme ucítit pocit jednoty s Matkou Zemí a s ­nekonečnou Rozlehlostí. Dotkneme se srdce Matky Země a cítíme srdce Nebe v naší radosti, neboť když se dotkneme srdce Matky Země, Otec Nebe okamžitě odpoví radostí. V duchovním životě pěstujeme pokoru skrze vědomou vděčnost. Jakmile ego jednou spatří květinu pokory, odchází pryč, protože cítí, že se může stát něčím lepším: univerzální jednotou.


Čím více dáváme, tím více jsme oceněni. Pomyslete na rostoucí strom. Strom má květy, ovoce, listy, větve a kmen. Avšak strom nezískává pravé uspokojení vlastněním své kapacity, nýbrž nabízením své kapacity. Pouze v sebedávání získává uspokojení. Když nabízí své plody světu, sklání se s největší pokorou. Když nabízí stín nebo ochranu, nabízí je každému, bez ohledu na bohatství, společenské postavení nebo schopnosti. Také my získáváme pravé uspokojení sebedáváním, a ne tím, že si držíme vše pro svou vlastní potřebu. Ego se vždy snaží vlastnit věci pro sebe. Ale když překročíme ego, snažíme se dávat vše pro Boží Uspokojení, pro uspokojení světa a pro uspokojení naší duše. Na lidské úrovni se ego snaží získat uspokojení užíváním věcí pro své vlastní záměry. V duchovním ­životě ­přesahujeme lidské ego, a potom tyto věci ­užíváme pro božské účely, pro uspokojení celého světa.

https://www.srichinmoy.org/czech/knihov ... ekonat_ego
Návštěvník
 

Re: Jak poznáme, zda netěšíme naše ego?

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 22. zář 2017 12:14:17

Jak se dá ego nejlépe překonat?

Musíte vědět, jakým druhem ega trpíte. Pokud máte soutěživé ego, budete chtít dělat všechno lépe než ostatní. Když je někdo lepší běžec než vy, budete ho chtít v běhu překonat. Když je někdo starší než vy a studuje ve vyšším ročníku, řeknete: „Přestože jsem mladší než on, přeji si ho předstihnout.“
Nikdy nepřikládejte ani trochu důležitosti egu, které chce soutěžit s ostatními. Musíte s každým cítit svou jednotu. Když tak uděláte, okamžitě rozšíříte své vědomí. Když někdo udělá něco dobře, musíte okamžitě cítit, že jste to vy, kdo to učinil. On by měl cítit to samé, když uděláte něco významného vy. Kdykoliv někdo udělá něco velmi dobře, ostatní musí cítit, že je to jejich vědomá inspirace a aspirace, které učinily toho člověka schopným dosáhnout tohoto úspěchu. Pokud máme vždy postoj týmové práce, potom budeme schopni překonat ego.


Jinou formou ega je druh božské hrdosti. Myslím si: „Jsem Božím synem. Jak mohu být tak špatný? Jak mohu lhát? Jak mohu být ne­upřímný k mému vnitřnímu já a k ostatním? Když musím meditovat v půl sedmé, potom jak mohu vstát v sedm nebo v osm hodin? Dal jsem slib své duši, mému Guruovi, Bohu, že v půl sedmé vstanu a budu meditovat. Pokud tak neučiním, budu se cítit nešťastně, že klamu svého božského Otce, který je pro mě vší Láskou a Zájmem a který očekává a potřebuje mou pomoc pro Své božské projevení na zemi. Jsem Božím nástrojem. Jsem představitelem Boha na zemi. Jak mohu dělat takové věci? Nedodržuji svůj vlastní slib. Jak se mohu snížit k takovému stupni nevědomosti?“ Toto je také druh ega, ale toto ego není vyzývající a ničivé ego, které nás nutí k tomu, abychom chtěli za každou cenu každého přemoci a vládnout celému světu s neporazitelnou povýšeností. Toto božské ego pochází z našeho zbožštěného vědomí, z našeho božského rodného práva.


Vzešli jste z Boha nevědomě a jste zde, abyste Boha vědomě realizovali. Jste zde také proto, abyste Boha vědomě odhalili a projevili. Pokud máte pocit, že je ve vás Božské, že náležíte Božskému a že existujete pro projevení Božského, potom tento pocit pochází z vaší vnitřní jednoty s Bohem. Běžným chápáním můžete cítit, že je to druh ega. Ale to není vůbec žádné ego. Uvědomění si své vnitřní božskosti, které vám dává pocítit, že je pro vás nemožné vstoupit do nevědomosti, je druh pocitu, který byste měli v sobě vždy uchovávat.


Pokud nedokážete mít takový pocit, protože cítíte, že jste udělali mnoho věcí špatně a i nadále děláte spoustu věcí špatně, pokud nemáte vnitřní přesvědčení, že jste neustále Božského a pro Božské, potom musíte přijmout duchovní život. Duchovní život znamená vědomé přijetí cesty světla a úplné zasvěcení cestě a Mistrovi. Když zasvětíte sebe vědomě, trvale a oduševněle, stanete se jedním se svým Mistrem, se svým Guruem. Vezmete-li drobné zrnko písku, uvidíte, že není čisté. Ale pokud prostě hodíte toto zrnko do oceánu, bude úplně spláchnuto. Zrnko písku ztratí svou neosvícenou kvalitu, svou nečistou kvalitu, a úplně v obrovském oceánu zmizí. Co se stalo? Uskutečnila se přeměna. Nečisté zrnko písku bylo pohlceno nekonečnou čistotou celého oceánu a sjednotilo se s čistotou samotnou.
Když nabídnete svou zasvěcenou službu projevení svého Mistra, je to vyjádření vaší vědomé jednoty s ním. Tehdy vaše individualita vstoupí do kosmického Vědomí, které je ztělesněno v jeho vědomí. Pokud jednáte nezávisle, jako omezená lidská bytost, máte stále ego. Ale když s touto omezenou bytostí vědomě vstoupíte do rozsáhlého vědomí svého Mistra, přirozeně se stanete rozlehlými. Když vstoupí drobná kapka nebo zrnko písku do oceánu, ztratí svou individuální totožnost. Ztratí svou vlastní existenci. Co se potom stane? Ztratí svou drobnou existenci, ale stanou se samotným rozlehlým oceánem. To se děje pouze skrze sebenabízení. Když je sebenabízení na prvním místě, navzdory vší nedokonalosti, nečistotě a temnotě, potom omezené ego mizí, zatímco božský potenciál se okamžitě rozšíří. Nebožské v kapce odešlo nebo bylo transformováno. Božské v kapce se rozšířilo a zvětšilo.


Když Kristus řekl: „Já a můj Otec jsme jedním,“ měl zcela pravdu. Tedy, proč to nemůžete říci vy? Jednoduše proto, že to ve vašem případě ještě není pravda. Kristus byl velký. Nikdo nemůže popřít jeho velikost. Byl Božím synem. On to ucítil, uvědomil si to a poté to řekl. Také ve vašem duchovním životě musíte cítit, že jste Božím vybraným nástrojem. Pokud božským způsobem cítíte, že jste Božím vybraným nástrojem, potom ve vašem životě nemůže být žádné nebožské ego. Ale toto musíte cítit vnitřně. Poté to musíte projevit ve svých činnostech.


Takže kdykoliv někdo jiný udělá něco dobře, prosím ciťte, že jste to vy, kdo to udělal. Na tom není vůbec nic špatného. Tím se neklamete. Nemyslete si: „Ach, to jsem neudělal já. Nejmenuji se tak a tak.“ Vaše jméno je v univerzálním Vědomí. Je pouze jedna Bytost a tou je nekonečné a všeprostupující „Já“. Takže když jakýkoliv obyvatel vesmíru něčeho dosáhne, můžete snadno a nanejvýš oprávněně tvrdit, že jste toho dosáhli vy, pokud se identifikujete s univerzálním Vědomím.


Mí žáci dosáhli na fyzické úrovni mnoha věcí, které jsem navenek nikdy neudělal. Ale okamžitě cítím, že jsem to já, kdo tyto věci udělal, silou svého upřímného a úplného ztotožnění s mými žáky. Když dělají fyzickou nebo duševní práci, dosahují tolika věcí. V tu chvíli jim připisuji všechny zásluhy. Oceňuji je, děkuji jim a nabízím jim upřímnou vděčnost svého srdce. Ale uvnitř mé vnitřní bytosti okamžitě cítím, že jsem to udělal já rozšířenou částí svého vědomí. Jsou to mé duchovní děti. Přirozeně, cokoliv moje děti udělaly, je také mým dosažením. Stejně tak, když na duchovní úrovni snáším shůry Mír, Světlo a Blaženost, mé děti mají veškeré právo cítit, že to s jejich vědomým úsilím a s jejich vědomou aspirací jsem dokázal snést tyto věci dolů. Není to tak, že s tím nemají nic společného. Nejsou pouze pasivními přijímajícími. Pokud cítí, že jsme tento Mír, Světlo a Blaženost snesli společně, pokud cítí, že když udělám něco já, udělaly to také, potom jim dám veškeré zásluhy, neboť je to jejich nejvyšší objev pravdy.


Když uděláte něco na fyzické úrovni, já to ocením a obdivuji. Ale cítím, že to učinilo rozpětí mého vědomí a rozšířená část mé bytosti. Vy můžete mít stejný pocit v případě mých vnitřních dosažení. Ego pochází z oddělenosti; jak zde tedy může být nějaké ego, když cítíme skutečnou vnitřní jednotu? Kde je vědomí „já“, když můžete považovat za své to, co udělám? Kde je vědomí „vy“, když můžu považovat za své to, co uděláte vy? Kde je ego? Je pryč; zmizelo uvnitř našeho vzájemného, božského a univerzálního pocitu jednoty.


Naše ego může být překonáno těmito dvěma způsoby. Když se ztotožňujeme s ostatními lidskými bytostmi, v tu chvíli cítíme svou jednotu s nimi a soutěživý duch zmizí z našeho života. Potom zde nemůže být žádné ego. Pokud můžeme cítit, že pocházíme od Boha, jsme v Bohu, jsme pro Boha a jsme z Boha, je to další způsob, jak můžeme překonat lidské ego a přeměnit jej v božskou hrdost. Jak můžeme být nebožští, jak můžeme být omezení? Nemůžeme dělat nic špatně, když jsme si neustále vědomi svého Zdroje. Zkusme tyto dvě metody.
Návštěvník
 

Re: Jak poznáme, zda netěšíme naše ego?

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 19. lis 2017 22:17:26

Naše ego může být překonáno těmito dvěma způsoby. Když se ztotožňujeme s ostatními lidskými bytostmi, v tu chvíli cítíme svou jednotu s nimi a soutěživý duch zmizí z našeho života. Potom zde nemůže být žádné ego. Pokud můžeme cítit, že pocházíme od Boha, jsme v Bohu, jsme pro Boha a jsme z Boha, je to další způsob, jak můžeme překonat lidské ego a přeměnit jej v božskou hrdost. Jak můžeme být nebožští, jak můžeme být omezení? Nemůžeme dělat nic špatně, když jsme si neustále vědomi svého Zdroje. Zkusme tyto dvě metody.

:yes:
Ego umožňuje vnímat sebe sama jako oddělenou, samostatně existující bytost.
Takže cílem všech duchovních cest je rozpouštění vlastního ega.

"Jak můžeme být osvobození od ega?"

Uvažujme nejprve o slovu „ego“. V sanskrtu se řekne aham, což znamená vědomí si svého já, sama sebe. Pocit jáství znamená omezení. Je to omezení našeho vědomí. Ego je něco, co nás spoutává, co nám nedovolí uvolnit se z okovů nevědomosti. Jsem si jistý, že většina z vás slyšela sanskrtské slovo mája. Mája se používá ve smyslu „iluze“. Ale ve skutečnosti mája znamená „něco, co poměřuje“. Kdekoliv je rozměr, což je omezení, tam je iluze, tam je přítomnost ega. „Moje rodina“, „moje země“ a tak dále; to všechno vyjadřuje pocit vlastnictví, což je omezení.

Jak se můžeme zbavit tohoto ega? Jsou dvě cesty, které můžeme ve svém životě následovat. Jednou je cesta touhy a druhou je cesta aspirace. Když následujeme cestu touhy, nemůžeme se nikdy vysvobodit z nástrah ega. Ale jdeme-li cestou aspirace, potom se dříve nebo později nepochybně z omezení ega osvobodíme.

Pro co aspirujeme? Aspirujeme pro Nekonečnost, Věčnost a Nesmrtelnost. Když naše pozemsky spoutané vědomí vstoupí do nekonečného, věčného a nesmrtelného Vědomí, naše ego nás přirozeně musí navždy opustit...

http://zivotni-energie.cz/ego-a-pokora- ... onano.html

Návštěvník
 

Re: Sri Chinmoy

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 20. lis 2017 10:56:45

Obrázek

"Forgiveness, compassion, tolerance, brotherhood and the feeling of oneness are the signs of a true religion."
Návštěvník
 

Re: Sri Chinmoy

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 20. lis 2017 11:13:50

Návštěvník
 

Re: Sri Chinmoy

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 20. lis 2017 13:46:51

Návštěvník
 

Re: Jak poznáme, zda netěšíme naše ego?

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 22. lis 2017 8:51:36

"Pokud lidská mysl naplno pracuje, Boží Vůle nemůže pracovat. Boží Vůle pracuje jen tehdy, když lidská mysl nepracuje. Když se mysl stane čistou nádobou, Nejvyšší do ní může vlít svůj nekonečný Mír, Světlo a Blaženost."
Nemyslet? Být blažený dement?
Návštěvník
 

Re: Jak poznáme, zda netěšíme naše ego?

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 22. lis 2017 10:43:33

Návštěvník píše:"Pokud lidská mysl naplno pracuje, Boží Vůle nemůže pracovat. Boží Vůle pracuje jen tehdy, když lidská mysl nepracuje. Když se mysl stane čistou nádobou, Nejvyšší do ní může vlít svůj nekonečný Mír, Světlo a Blaženost."
Nemyslet? Být blažený dement?


Nemyslet, být blažený mudrc.
Návštěvník
 

Re: Jak poznáme, zda netěšíme naše ego?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 23. lis 2017 8:51:03

Jak si kupříkladu nemyslící mudrc jde koupit do krámu rohlíky, když nemyslí? Nebo nemyslící mudrc nemusí jíst? Nemusí chodit do práce?
Návštěvník
 

Re: Jak poznáme, zda netěšíme naše ego?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 23. lis 2017 16:45:18

Návštěvník
 

Re: Jak poznáme, zda netěšíme naše ego?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 23. lis 2017 18:45:15

Návštěvník píše:Jak si kupříkladu nemyslící mudrc jde koupit do krámu rohlíky, když nemyslí? Nebo nemyslící mudrc nemusí jíst? Nemusí chodit do práce?

A opět jsme u jednání "aby" a "protože" :)
Návštěvník
 

Re: Jak poznáme, zda netěšíme naše ego?

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 29. lis 2017 8:58:47

Návštěvník píše:
Návštěvník píše:Jak si kupříkladu nemyslící mudrc jde koupit do krámu rohlíky, když nemyslí? Nebo nemyslící mudrc nemusí jíst? Nemusí chodit do práce?

A opět jsme u jednání "aby" a "protože" :)


"Aby" a "protože" je špatně?
Návštěvník
 

Re: Jak poznáme, zda netěšíme naše ego?

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 29. lis 2017 19:23:59

Návštěvník píše:"Aby" a "protože" je špatně?

Nic z toho není "špatně". Jenom jednáme-li aby, má to podstatně jiné důsledky, než když jednáme protože.

Ochota udělat to, co je momentálně optimální, je jednání bez ulpění = něco děláme, protože. Znamená to žít v přítomném okamžiku.
viewtopic.php?f=329&t=7594&start=120#p124808

Na rozdíl od účelového jednání, kdy se člověk upnul na něco, co chce, aby to bylo (takové nebo makové), nebo naopak aby to nebylo.

Když něco děláme s motivací, aby, tak kdykoliv není úplně po našem, vyvolá to v nás podrážděnou reakci. Automaticky jsme ulpěli na svém rozhodnutí - a trváme na něm.... Na to okolí zareaguje odpovídajícím způsobem, což většinou taky není nic příjemného.

Když jednáme, protože, jsme ochotní a schopní přijmout jako fakt i něco, co jsme předtím buď nevěděli, nebo nebrali v úvahu, podle toho svoje původní jednání - trochu nebo víc - modifikovat, a zůstáváme přitom v pohodě.
Návštěvník
 

Re: Jak poznáme, zda netěšíme naše ego?

Nový příspěvekod vostal petr » pát 01. pro 2017 19:20:46

aby, má to podstatně jiné důsledky, než když jednáme protože.


Že by jako brácha a ségra, čili jako budoucnost a minulost ???

Tak to ja...


;)
vostal petr
 

Re: Jak poznáme, zda netěšíme naše ego?

Nový příspěvekod ... » sob 23. pro 2017 14:28:19

Když něco děláme s motivací, aby, tak kdykoliv není úplně po našem, vyvolá to v nás podrážděnou reakci. Automaticky jsme ulpěli na svém rozhodnutí - a trváme na něm.... Na to okolí zareaguje odpovídajícím způsobem, což většinou taky není nic příjemného.

Naše ego holt ze samé své podstaty potřebuje prosazovat to, co považuje za OK, a proti všemu ostatnímu se stavět do opozice. A tak ho baví argumentovat a dokazovat, proč to nebo ono není OK. Kdykoliv se tahle možnost objeví, znovu a znovu o tom druhé různým způsobem (přátelsky nebo drsně) přesvědčuje, aby konečně pochopili... Aktivuje se tím bytostná tendence ega vyčleňovat se, oddělovat, no a to je pro něj něco jako voda živá.

Jinak by se totiž pocit oddělenosti mohl začít rozpouštět a to by pro ego byla katastrofa. Využije proto všechnu svou vynalézavost, aby k tomu nedošlo.

Má na to výborně vyškolenou mysl, která sežene všechnu potřebnou argumentaci, je totiž přebornicí v nacházení rozdílů, chyb. Cílem je dokázat, že a v čem se ten druhý mýlí, nějaký důvod se vždycky najde.

Nemáme to snadné, tyhle hrátky dovede člověčí ego provádět i celkem nenápadně a docela šikovně

:D
...
 

Re: Jak poznáme, zda netěšíme naše ego?

Nový příspěvekod vostal petr » sob 23. pro 2017 15:33:10

aby konečně pochopili...


protože nepochopili a vězí v temnotě mysli....
vostal petr
 

Re: Jak poznáme, zda netěšíme naše ego?

Nový příspěvekod ... » sob 23. pro 2017 17:24:34

vostal petr píše:nepochopili a vězí v temnotě mysli....

jj, a to, že z nějakého důvodu nepochopili a vězí dál v temnotě mysli je pro mě určité upozornění: ty důvody nepochopení totiž můžou být u každého z nás trochu jiné. Nemůžu vědět, proč ten druhý nepochopil, co všechno mu v tom brání. Ty příčiny totiž můžou být různé, může jich být i několik, to záleží na jeho dosavadních zkušenostech. Jasné je jen jedno, že když komukoliv z nás něco nedojde, zřejmě nás čeká ještě řada životních zkušeností, které nakonec povedou k tomu kýženému "aha!!!" Bohužel i proto, že do té doby, než člověka začne něco zajímat, na každou snahu mu o tom něco říct automaticky zareaguje odmítáním a hledáním důvodů, proč ne, místo aby se zajímal, proč ano.

Bez toho pokračujícího vnitřního postupného "aha" procesu zřejmě dotyčný nemá vůbec žádnou šanci pochopit, o čem to je, a tak se dá docela v pohodě přijmout, že každému z nás může něco dojít teprve až když k tomu dozrál cestou zkouška-omyl. Když si na tohle vzpomenu, přejde mě nutkání přidávat v pokračujícím rozhovoru k tomu "protože" další a další vysvětlování, v bohulibém chtění, "aby" mu to konečně došlo.

No, trvalo mi pořádně dlouho, než mi došlo, že to "protože" se dá prostě uvidět, přijmout a vzít na vědomí, že to tak je. Ale přesto, že mě moc nebaví dělat dál a dál něco, co nemůže fungovat, stejně mi ještě občas uvnitř automaticky naskočí to "aby", zvyk je holt železná košile
:D

Naštěstí se dá dost snadno dodatečně poznat, jestli v tom co druhému říkám byla i nějaká moje nenápadná snaha "aby" to pochopil. V jaké míře tam tahle snaha byla, ve stejné míře se po jeho nepochopení (odmítnutí, nepřijetí) ve mně objeví znechucení, odpor, pohrdání, lítost atd. Kdežto když reaguju jen "protože", žádná taková reakce se mi vůbec neobjeví, spíš mě mile překvapí, že ten druhý něco z těch mých info přijal.
...
 

Další

Zpět na Sri Chinmoy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků