Tchýně

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Viktorie » stř 25. říj 2017 14:22:47

Je mi jasné, že ona si toto myslí, koresponduje to i s její povahou. Pokud bych to měla brát z jejího pohledu, tak já být v její kůži - tedy já osobně a s mým myšlením - bych nedospěla ve vztahu k takové snaše do takového vyhroceného vztahu, neměla bych důvod, naopak, byla bych vděčná, že si můj syn vybral takovou manželku, která ho podržela i při těch nejtěžších chvílích jeho života a byla bych si vědoma toho, že hodně hodně hodně díky ní se syn vrátil zpátky.
V této fázi vztahu mi rozum říká, že obě bychom si měly promluvit a nastavit pravidla. Já jsem ale emotivní a tvrdohlavý člověk, takto se ke mně chová nejméně 5 let a když vidím, kam až to může zajít za takové časové období, nevidím vůbec světlo na konci tunelu, žádné šťastné řešení. S tchýní se nedá mluvit, žádný problém si neuvědomuje, její chování vůči mně jí přijde naprosto v pořádku, naopak neví, jak lépe by se ještě ke mně měla chovat. Pokud je s námi nějaký další nezúčastněný člověk, dělá ze sebe herečku, přetvařuje se, jak může, případně mě za mými zády pomluví a já zas vypadám jako ta špatná. Ví, že se mi nějaké věci nelíbí, řeknu jí to já i manžel, nerespektuje ani jednoho z nás a dělá, co chce - jak s takovým člověkem jednat?? Nevím...Kvůli všemu tomu, jak se ke mně chová, jí opravdu nedokážu přijít na jméno. Co od ní čekám je asi to, že se mi za své chování omluví, slíbí mi, že mě bude respektovat, dodržovat má pravidla v mé domácnosti, neútočit na mou osobu a pomlouvat mě před cizími a hlavně to, že mi poděkuje za to, co všechno jsem udělala pro jeho syna, čehož jsem se do dneška nedočkala.
Musím trochu polemizovat s tím, že tchýně a tchán tady budou pořád - a to v myšlení mého manžela, sám manžel naše sváry nese špatně, mrzí ho to, prozatím je na mé straně. Samozřejmě má rád své rodiče, ale miluje i mě. Když se postaví na jednu strany, ví, že ublíží druhé,což ho zase ničí. Je proto otázka, jak dlouho to může ještě takhle vydržet. Manžel nemá rád konflikty, bagatelizuje je a myslím, že si ani neuvědomuje vážnost takové situace. Pravidelné telefonáty 2x v týdnu a každodenní maily od jeho matky ho dokážou zvyklat.
Viktorie
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Jana » stř 25. říj 2017 15:40:20

Viktorko,

můžeš zkoumat, co ke spokojenému životu potřebuješ. Jestli potřebuješ, aby byla Tvá tchýně ve Tvé přítomnosti ráda, bylo jí s Tebou dobře, nebo jestli stačí, aby bylo dobře Tobě, jestli k tomu potřebuješ její přítomnost, jestli se potřebuješ trápit přemýšlením o tom, jaká by tchýně měla nebo neměla být, nebo jestli tyhle myšlenky můžeš hodit za hlavu a radovat se z lásky, kterou si uvědomuješ třeba ke svému manželovi.

To, co si o Tobě tchýně myslí, nemá s Tebou ve skutečnosti až tak moc společného. To, co si myslíme o druhých, nevypovídá tak moc o nich, jako o nás.

Podle jedné studie vědců způsob, jakým posuzujeme druhé lidi, vypovídá především o kvalitě našeho vlastního života.

Zajímavá věc je třeba také tady.

Ve skutečnosti nemůžeme za naše geny, nemůžeme za prostředí ve kterém vyrůstáme, za naše zkušenosti, nemůžeme žít život lépe, než žijeme, kdybychom to uměli, tak to děláme.

Lépe, než právě teď žijeme, neumíme, ale můžeme se to učit.

Co nám může přinést úlevu, je přestat sebe i druhé vinit z toho, že nesplňujeme něčí očekávání a představy a mít život rádi takový, jaký je.

Vlastně jediné, co můžeme, je zvyšovat úroveň lásky v nás samotných. Tím se zvyšuje nejen kvalita našeho života, ale i kvalita života našich blízkých, kteří právě s námi život sdílí.

Asi to nejdůležitější je si uvědomit zákonitost, že na co zaměříme pozornost, to posílíme. Tedy pokud se pozornost zaměří na problémy, tak je naše mysl plná problémů,

pokud svou pozornost zaměříme na lásku, zesiluje úroveň lásky v našem životě, život plný lásky, je krásný.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6887
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Viktorie » čtv 26. říj 2017 8:15:38

Jestli tedy tomu rozumím dobře - mám dojem, že v mé situaci a s mou náturou a náturou mé tchýně není možný žádný kompromis a řešení, tedy když se nebudu ani snažit nalézt nějakou schůdnou cestu, nevadí? Nemám řešit vztah tchýně-snacha. Nebo spíše nezaobírat se neřešitelným? Svou energie vkládat do něčeho příjemného a hledat nějaký svůj smysl života?
Mé rozhodnutí, že rodiče svého manžela nechci vidět, v podstatě, že je škrtnu ze svého života, ale s podmínkou že i oni mi do mého života nebudou zasahovat, je v pořádku? Asi bych byla za takovou situaci nejradši, jak takový stav bude mít dopad na mé manželství a případně rodinu. Vždy se dostaneme do konfliktu, když něco budu chtít já a něco tchýně, např. plánované narozeniny - návštěvy, koho si má manžel vybrat?, a přece dětem nemůžu zatrhnout babičku a pokud budou u tchýně vím, že je bude stavět proti mně a za mými zády dělat to, co si nepřeju, už jen z principu...
Viktorie
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 26. říj 2017 9:12:51

Mně v tvrdých kontroverzních vztazích pomohlo tohle

http://ografologii.blogspot.cz/2012/03/ ... edomi.html
Návštěvník
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 26. říj 2017 9:23:52

Když na ostatní lidi vyvíjíme nátlak, aby udělali to, co si přejeme, automaticky to odmítají, protože se snažíme je k tomu přimět. Čím víc na ně tlačíme, tím víc vzdorují.


Co s tím?

viewtopic.php?f=132&t=6261&start=10#p123083
Návštěvník
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod nop » čtv 26. říj 2017 12:55:49

Viktorie píše:Jestli tedy tomu rozumím dobře - mám dojem, že v mé situaci a s mou náturou a náturou mé tchýně není možný žádný kompromis a řešení, tedy když se nebudu ani snažit nalézt nějakou schůdnou cestu, nevadí? Nemám řešit vztah tchýně-snacha. Nebo spíše nezaobírat se neřešitelným? Svou energie vkládat do něčeho příjemného a hledat nějaký svůj smysl života?
Mé rozhodnutí, že rodiče svého manžela nechci vidět, v podstatě, že je škrtnu ze svého života, ale s podmínkou že i oni mi do mého života nebudou zasahovat, je v pořádku? Asi bych byla za takovou situaci nejradši, jak takový stav bude mít dopad na mé manželství a případně rodinu. Vždy se dostaneme do konfliktu, když něco budu chtít já a něco tchýně, např. plánované narozeniny ...

tchyně někoho ignoruje ? – co jinde? jsou rodiny, kde se do sebe navážejí, až je to nesnesitelné a chtějí po snaše dělat tajtrlíka – obrtlíka, nevím co je lepší.
Když se pyšná tchyně nad snachou vyvyšuje nebo jí pohrdá, může to nést také výhody pro snachu – jestli tchyně tvrdí, že umí něco lépe, nech jí, aby to dokázala skutkem, popíchni ji, že ráda ochutnáš její lepší knedlíky, odpočineš si zatím a získáš hotové jídlo. Nesmíš ale zapomenout ji za to pochválit.
Nebo se jí ptej, jak se přišívá olemování límečku, hladké nebo krajkou a dej si to ukázat, a opět ji odměň pochválením.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 26. říj 2017 13:47:11

O tom, jaké budou naše reakce při setkávání s kýmkoliv, kdo v nás vyvolává silné emoce, automaticky rozhodují neuvědomované příčiny v našem podvědomí. I když nedáváme plně najevo, co si o tom druhém doopravdy myslíme a co cítíme, on to bůhvíjak vycítí a zareaguje na naši vnitřní a třeba i dobře skrývanou podrážděnost, na naše obviňování, hněv, na touhu ho zastavit, o něčem ho přesvědčit... a vycítí i rozdíl mezi skutečnou a předstíranou laskavostí. Někdy je to fakt k nevydržení a potřebujeme z takových situací utéct k něčemu příjemnějšímu, abychom to vůbec ustáli.

Všechny konflikty mezi námi a tím druhým prozrazují hodně o vnitřním fungování nás obou. Když proto takovou situaci vezmu jako příležitost, dá se to najednou celé uvidět i jinak, jako je třeba luštění křížovky, jako šanci objevit a zaktivovat v sobě řešení, které opravdu zafunguje bez ohledu na to, co udělal ten druhý. Je to možnost tutéž situaci uvidět z trochu jiné úrovně. Jako u toho tuláka http://ografologii.blogspot.cz/2012/03/ ... edomi.html

Jak to dělám? V takové chvíli, když mě něco vytočí, nejdřív ten svůj naštvaný pocit vezmu vnitřně náručí; plně ho přijmu, on se tím poměrně rychle rozpustí a nakonec úplně zmizí. Přestal mi blokovat všechny ostatní možnosti, jak tuhle situaci vnímat. A tak si najednou jasně uvědomím, že ten druhý, který se chová třeba i hrozně, je proti svým emocím stejně jako my ostatní úplně bezmocný... a tak jedná jako loutka... a nemůže s tím vůbec nic udělat. Jen si tím dál a dál dělá nepřátele....

Pokaždé po rozpuštění vlastní rozpoznané naštvanosti nebo odporu se dá najednou uvidět celý ten konflikt nezaujatě a v klidnějším světle a to nás může posunout o trochu dál i pro příště. Něco z našich podvědomých spouštěčů se totiž plným přijetím a následným vymizením našeho oprávněného znechucení rozpustilo a když se to dělá vytrvale, po nějaké době naše vnitřní (a někdy i vnější) reakce v podobných situacích už nebudou tak divoké.

Bonus navíc je, že jak se ty naše vnitřní reakce na druhého postupně mění, jsou nepředstíraně uvolněnější, pokojnější, mění se i způsob, jakým na nás ten druhý zareaguje. Děje se to samo od sebe, protože lidi pokaždé automaticky (dalo by se říct, že až jasnovidně) zareagují na naše momentální vnitřní mentálně-emocionální pole. Když nakonec toho druhého klidně bereme takového, jaký je, a nemáme potřebu ho k něčemu přimět nebo ho o něčem přesvědčit, přestože dál jasně vidíme jeho nemoudré chování, a klidně, otevřeně a plně přátelsky (a třeba i s humorem) v dané situaci dáváme najevo, jak to vidíme my, tak i když s námi nesouhlasí, automaticky se i v něm nastartuje reakce, která nemá v sobě potřebu sebeobrany nebo snahu po nás vyjet.

Trochu se změnil i on, jen díky tomu, že jsme ho plně přijali takového, jaký je.
Návštěvník
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod .Petra » čtv 26. říj 2017 14:32:00

Viktorie píše:Jestli tedy tomu rozumím dobře - mám dojem, že v mé situaci a s mou náturou a náturou mé tchýně není možný žádný kompromis a řešení, tedy když se nebudu ani snažit nalézt nějakou schůdnou cestu, nevadí? Nemám řešit vztah tchýně-snacha. Nebo spíše nezaobírat se neřešitelným? Svou energie vkládat do něčeho příjemného a hledat nějaký svůj smysl života?
Mé rozhodnutí, že rodiče svého manžela nechci vidět, v podstatě, že je škrtnu ze svého života, ale s podmínkou že i oni mi do mého života nebudou zasahovat, je v pořádku? Asi bych byla za takovou situaci nejradši, jak takový stav bude mít dopad na mé manželství a případně rodinu. Vždy se dostaneme do konfliktu, když něco budu chtít já a něco tchýně, např. plánované narozeniny - návštěvy, koho si má manžel vybrat?, a přece dětem nemůžu zatrhnout babičku a pokud budou u tchýně vím, že je bude stavět proti mně a za mými zády dělat to, co si nepřeju, už jen z principu...


Dokud budeš přesvědčená, že na všem je vinnna jen matka tvého manžela a už dopředu v ní vidíš nepřítele, co se týče možných budoucích dětí, tak přece žádný kompromis není možný, to je snad jasné.

Není na škodu si uvědomit, že tvůj manžel ma polovinu genů od své matky a že její výchova a to že vyrůstal v její přítomnosti ho formovalo do toho muže - kterého, jak říkáš, miluješ. Poděkovalas jí za to, že tvůj muž je takový, jaký je?

Matku má každý jen jednu, ale manželů a manželek může mít povíce.

Říká se, že muži, kteří mají dobrý vztah ke své matce, jsou obvykle dobří manželé. A on je dobrý manžel, nebo?

Je tvůj manžel jedináček? Jaké to asi pro ni bylo, když nevěděla, jestli tu nehodu přežije? Že možná ztratí své dítě?

Jak se chovají tví rodiče k tobě a tvému manželu?

.....

Pravděpodobně nepřipadáš své tchyni dost dobrá pro jejího syna. Otázkou je proč a jestli se s tím dá něco dělat.
.Petra
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod nop » čtv 26. říj 2017 22:25:00

Návštěvník píše:O tom, jaké budou naše reakce při setkávání s kýmkoliv, kdo v nás vyvolává silné emoce, automaticky rozhodují neuvědomované příčiny v našem podvědomí. I když nedáváme plně najevo, co si o tom druhém doopravdy myslíme .....
. A tak si najednou jasně uvědomím, že ten druhý, který se chová třeba i hrozně, je proti svým emocím stejně jako my ostatní úplně bezmocný... a tak jedná jako loutka... a nemůže s tím vůbec nic udělat. Jen si tím dál a dál dělá nepřátele....
,,, Něco z našich podvědomých spouštěčů se totiž plným přijetím a následným vymizením našeho oprávněného znechucení rozpustilo a když se to dělá vytrvale, po nějaké době naše vnitřní (a někdy i vnější) reakce v podobných situacích už nebudou tak divoké.
, přestože dál jasně vidíme jeho nemoudré chování,.....a klidně, otevřeně a,,, v dané situaci dáváme najevo, jak to vidíme my, tak i když s námi nesouhlasí, automaticky se i v něm nastartuje reakce, která nemá v sobě potřebu sebeobrany nebo snahu po nás vyjet.
Trochu se změnil i on, jen díky tomu, že jsme ho plně přijali takového, jaký je.
Ale platí
Pravděpodobně nepřipadáš své tchyni dost dobrá pro jejího syna.

Tady se čeká, že my jsme moudří a někdo se má změnit.
Je v tom nebezpečí vzniku bludu (že my jsme ti moudří). Chceme pomocí úvah, aby se změnila jiná žena? To nemá naději na úspěch. U žen fungují dojmy a emoce, ne filosofie.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Jana » pát 27. říj 2017 7:47:50

Viktorie píše:Jestli tedy tomu rozumím dobře - mám dojem, že v mé situaci a s mou náturou a náturou mé tchýně není možný žádný kompromis a řešení, tedy když se nebudu ani snažit nalézt nějakou schůdnou cestu, nevadí?
Nemám řešit vztah tchýně-snacha. Nebo spíše nezaobírat se neřešitelným? Svou energie vkládat do něčeho příjemného a hledat nějaký svůj smysl života?
Mé rozhodnutí, že rodiče svého manžela nechci vidět, v podstatě, že je škrtnu ze svého života, ale s podmínkou že i oni mi do mého života nebudou zasahovat, je v pořádku? Asi bych byla za takovou situaci nejradši, jak takový stav bude mít dopad na mé manželství a případně rodinu. Vždy se dostaneme do konfliktu, když něco budu chtít já a něco tchýně, např. plánované narozeniny - návštěvy, koho si má manžel vybrat?, a přece dětem nemůžu zatrhnout babičku a pokud budou u tchýně vím, že je bude stavět proti mně a za mými zády dělat to, co si nepřeju, už jen z principu...


Viktorko, mudrcové říkají, že jakmile poznáme, kdo jsme, zmizí všechny naše problémy.

Problém, který tady nastiňuješ, je, že Tě nemá Tvá tchýně dostatečně ráda. Důvod, proč Tě nemiluje, je ten, že Tě dost dobře nezná a důvodem, proč to tak je, je, že nezná ani dost dobře sama sebe.

Kdyby Tvá tchýně poznávala skutečnou pravdu, kým je, kým jsi, kým jsme, tak by její srdce bylo otevřené každé bytosti, jako třeba srdce Moojiho, Brahmama , Gangaji Papádžího a všech probuzených, kteří poznávají pravdu.

Kdyby Tvá tchýně, Viktorko, poznávala, kdo skutečně jsi, tak by v ní byl vděk a štěstí ze setkání s Tebou.

Platí to i obráceně, kdybys, Viktorko, poznávala, kdo skutečně jsi, tak bys při setkání s tchýní byla také šťastná.

Probuzení zakoušejí věčné štěstí pravého Já. Nalézají pramen toho, po čem lidská bytost touží, v sobě.

Viktorie píše:Jestli tedy tomu rozumím dobře - mám dojem, že v mé situaci a s mou náturou a náturou mé tchýně není možný žádný kompromis a řešení, tedy když se nebudu ani snažit nalézt nějakou schůdnou cestu, nevadí?

Můžeš se vydat na cestu sebepoznání, kdo skutečně jsi a kde se nalézá zdroj lásky, která Ti může být stále k dispozici, aniž bys o ni musela kohokoliv prosit.

Viktorie píše: Nemám řešit vztah tchýně-snacha.

Ano, přesně tak. Ve skutečnosti tady nejde o nějaký vztah, ale o Tvůj stav.

Viktorie píše:Nebo spíše nezaobírat se neřešitelným?

Trápit se, že jsme ve slepé uličce, nemá smysl.

Jeden z Návštěvníků Ti tady nechává odkaz z Hawkinsovy knihy:

Letting Go: The Pathway of Surrender
Nechat být: cesta vzdávání se


Existuje láska, která vše osobní přesahuje, které můžeme důvěřovat, která obsahuje veškerou moudrost potřebnou k životu, které můžeme vše svěřit, odevzdat.

Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6887
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Viktorie » pát 27. říj 2017 8:15:02

pro Petra - Manžel není jedináček (zajímavé, že se mi na to lidi z mého okolí vždy zeptají), má jednoho bratra, staršího, už mu bude 35 let a stále nemá žádnou partnerku - vliv tchýně je neskutečný.
Píšete, že jeho matka byla ve strachu, že přijde o svého syna, a co já? Mně v té době bylo 17 let, nikdo by mi nemohl vyčítat, že od toho všeho uteču, mně to ale ani jednou nenapadlo a stála jsem při manželovi, jak jen jsem dokázala, nikdo, nikdy mi za to nepoděkoval. Bolest ze ztráty svého dítěte musí být něco příšerného, ale nejhorší ztráta v životě je přeci ztráta partnera. Ale i kvůli tomu, čím si jeho matka musela procházet, jsem doufala, že ona je jediným člověkem, který by mohl pochopit, jak mi bylo a co všechno jsem tedy udělala pro jejího syna. Nestalo se tak dodneška. Naopak když se manžel postavil na nohy, a to doslova, svým psychickým vydíráním ho tlačila k tomu, aby byl pořád u ní, vysokou školu vybírala podle nejkratší vzdálenosti od domova (manžel se rozhodl ke škole, která byla blíže ke mně), o víkendech nemohl jezdit za mnou, protože by byla máma naštvaná, že ho neuvidí, o volných večerech musel být doma, protože bez něho by to nezvládla, já vždy byla odstrčená. I přesto jsem se své lásky nevzdala, i když jsme se takto viděli/neviděli pět let - jak chcete udržet vztah na dálku a ještě s takovou matkou? Situace se zlepšila, až když jsme spolu začali bydlet, což v jeho rodině zase těžce nesli, a nedovedli pochopit, že se tak musí stát. Myslíte, že tímto chováním ukazuje tchýně, že chce synovo štěstí, nechce spíše své vlastní na úkor toho, že syn svůj život nežije? Jak mám asi vycházet s tchýní, která se v podstatě od počátku našeho vztahu snaží tento vztah rozbíjet. Jak k takové ženě mám být příjemná a hledat si k ní cestu a vlastně proč, proč se nesnaží ona? Ani jednou to neukázala. Mám pocit, že neskončí, dokud se jí to nepovede. Bohužel nevidí, že tím nejen ubližuje mě, což jí nezajímá, ale hlavně ubližuje svému synovi.
Nezlobte se na mě, ale opravdu si myslím, že není chyba u mě, ale u tchýně. Dokud nepochopí, že její syn má svůj život, jak tak typický koloběh života funguje, a nebude ho pořád vidět v plenkách, nic se nezmění.
Napsala jste, že ho vychovala ona a musím jí být za to vděčná. Není to úplně pravda. Od té nehody se učil vše znovu, od začátku jako novorozeně. I já jsem ho vychovávala dovolím si tvrdit k "normálnímu" myšlení a životu, díky tomu měl i jiné představy než jeho matka a od té doby začal boj, cítila, že se jí vymaňuje z jejího vlivu. Jeho matka je ve své domácnosti takovým diktátorem, který nařizuje všem, co mají dělat, v rodině se jí všichni báli, nikdo jí nevzdoroval. Manžela jsem musela dlouho přesvědčovat k tomu např. aby si z ledničky vzal jakékoli jídlo a kdykoli (v domácnosti mé tchýně by toto bylo nepředstavitelné) - jen malá ilustrace.
Viktorie
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Viktorie » pát 27. říj 2017 8:28:22

Abych ještě doplnila - manžel má s mými rodiči super vztah. Dokonce mohu říci, že se k němu chovají lépe než ke mně. Mají ho moc rádi a při každé návštěvě mu to dávají najevo. Má máma je nejzlatější na světě, jen pro nastínění, neříkám, že se to děje - pokud by si měla vybrat mezi mnou a mým manželem, zlomilo by ji to srdce. A táta? U něho jsem se bála, že mu bude proti srsti - bere mu přeci dceru - ale nikdy se tak nestalo. Chová se k němu, jak nejlépe dovede, protože jeho tchán, tedy můj děda, ho nemusel a dával mu to sežrat, proto asi nechce, aby manžel prožíval to stejné, navíc je to můj partner a pokud by šel proti němu, jde i proti mně, což nechce - můj názor.
Viktorie
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 27. říj 2017 9:44:00

Poznámka pro nopa:

nop píše:Tady se čeká, že my jsme moudří a někdo se má změnit.

To opravdu nemůže fungovat. Je to pravý opak přístupu popisovaného tady viewtopic.php?f=86&t=336&start=80#p135773

toho druhého klidně bereme takového, jaký je, a nemáme potřebu ho k něčemu přimět nebo ho o něčem přesvědčit...

Cílem tedy není být moudrý a přimět tím toho druhého, aby se změnil. Můžeme ale zkusit pochopit, jak to v nás všech ve skutečnosti funguje a začít si všímat svého neuvědomovaného chtění, které vyvolává v tom kdo nás nesnáší odpor. Pochopit, že tady jde o určitou přírodní zákonitost, která funguje bez ohledu na to, co si o ní myslíme... tak jako ostatní přírodní zákonitosti.

Opravdu není snadné si plně uvědomit, že každé moje chtění, aby se ten druhý začal choval jinak, vyvolá v něm odpor i se všemi nepříjemnými důsledky; to může potvrdit každý, kdo s tím má dlouholeté zkušenosti.

Jenže teprve když mi to opravdu plně dojde, mám šanci přestat v druhém svým postojem pořád znovu vyvolávat odpor. Není snadné se to začít učit a nejde vůbec o to "být moudrý, aby..." Je to jen pochopení, jak věci fungují.
Návštěvník
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod .Petra » pát 27. říj 2017 14:56:14

Viktorie píše:Nezlobte se na mě, ale opravdu si myslím, že není chyba u mě, ale u tchýně.


Jde o to, v kom je chyba? Jde o to spolu bojovat, až někdo "vyhraje"? Nebo jde o to najít řešení, se kterým budou všichni spokojení?

Manžel nepatří ani tobě, ani své matce. Ale obě o něho bojujete jak o svůj majetek.

Moje dcera má obdobné problémy se svou tchyní - trvalá nespokojenost, věčný boj, kterého se nikdy nevzdá. V podstatě jí ten boj je důležitější než všechno ostatní. Chvilky spokojenosti nalézá, když je někdo jejího mínění, jaký je tchyně příšerný člověk. :D Už tak žije více než 16 let.

Mé matce nebyla její snacha dost dobrá a podle toho ten vztah mezi nimi vypadal. Pořád si přála, aby se brácha rozvedl a našel si nějakou vhodnější.

Je to trvalé soustředění se na to "negativní" v druhém člověku a neschopnost nebo odpor vnímat v něm to pozitivní. Na každém člověku se dá najít jak to pozitivní, tak to negativní.

Moje dvě tchýně byly fantastické ženské a měla jsem je moc ráda. S tchány to bylo občas problematické, ale rádi jsme se měli taky. Byli to všechno dobří lidé.

...

Myslím si, že budeš věčně bojovat se svou tchyní (tak jako moje dcera) a jestli je tvůj manžel takový dobrák jako můj zet, tak to vydrží, ale štastný moc nebude.


Nikdo halt nemůžeme ze své kůže...
:)
.Petra
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod nop » pát 27. říj 2017 20:47:35

Vidím zde situaci jako velký obraz skoro historický, něco jako Alšův obraz poraženého Matyáše Korvína před Jiřím z Poděbrad a podobný
Jan Hus před Kostnickým sněmem, drama ve vrcholné fázi.
Manžel jako otloukánek mezi všemi jako zapadlá matice v soukolí, která za to nemůže, že není pružný.
O takový zapadlý šroubek se potom lámou zoubky soukolí a "očešou se", devastují se vztahy.

Buďte rády, že jste ve 21. století a ne v 16-tém. Jste v tom sporu jen samy dvě ženy. Ve středověku byste mohly být obviněny, že se do toho míchá
dábel a vy mu dáváte místo. Je to ale jen na vás. Věřím, že ani jedna z vás nepůjde žalovat inkvizitorovi na druhou, bylo by to velmi nebezpečné.
Přílohy
Hus,Jan,koncil.obrazky.cz.jpg
d r a m a
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 29. říj 2017 10:05:19

Nezlobte se na mě, ale opravdu si myslím, že není chyba u mě, ale u tchýně.

Jde o to spolu bojovat, až někdo "vyhraje"? Nebo jde o to najít řešení, se kterým budou všichni spokojení?

?
Návštěvník
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 29. říj 2017 15:04:17

Jde o to spolu bojovat, až někdo "vyhraje"? Nebo jde o to najít řešení, se kterým budou všichni spokojení?

Řešení, kterým budou všichni spokojení, by asi potěšilo hlavně manžela.

Manžel po několika peripetiích už stojí při mně, nicméně pořád je to jeho máma a je pro něj těžké s ní bojovat, je moc hodný, i tak mám někdy pocit, že mě řekne něco jiného a své matce také... Vztahy se natolik vyostřili, že jsem řekla manželovi, že jeho rodiče už nechci nikdy vidět, ani u nás ani k nim už nikdy nepřijedu. Manžel mé rozhodnutí naprosto chápe, neřekl žádného slova proti tomu, ví, jaká je jeho matka.

Manžel je tedy už řadu let jako mezi dvěma mlýnskými kameny, ženu i maminku má rád, proto pro něj tahle situace musí být hodně těžká... obzvlášť trvá-li už tak dlouho. I když to nedává zevně najevo. Tím hůř, protože všechny ty nepříjemné zkušenosti z vašich vzájemných reakcí se v něm hromadí a nakonec to může v něm vyvolat pocity, které už nezvládne... s bůhvíjakými důsledky ...

Co s tím? Nepochybně by pomohlo najít v sobě ochotu začít přijímat svou tchyni takovou, jaká je, i když by to bylo hodně těžké a nebylo by to určitě ze dne na den; pokud k tomu chybí vnitřní síla, možná by bylo rozumné zkusit si o svém čím dál hůř snesitelném problému s chováním jeho matky otevřeně a v klidu promluvit manželem, protože i on si ho dobře uvědomuje, a zkusit hledat společně nějaké řešení; kdyby to vytrvale odmítal, je ještě jedna možnost - vyhledat pomoc nějakého dobrého psychologa; jinak by už zbývalo asi jen poslední řešení, vztah s manželem - i v jeho zájmu - ukončit.
Návštěvník
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Jana » ned 29. říj 2017 18:28:02

Nezlobte se na mě, ale opravdu si myslím, že není chyba u mě, ale u tchýně.


Tchýně zřejmě podědila po někom nějakou povahu, prodělala nějaké zkušenosti, které ovlivňují její chování, možná by s ní nevycházela ani ta nejhodnější snacha.

Možná obraz toho, co vzhledem ke své snaše taková tchýně může prožívat, vykresluje tahle písnička:

honzam píše:


Tvoje krása nesrovnatelná,...

Tvůj ůsměv je jako dech jara
tvůj hlas je jako jemný letní déšť
a já se s tebou nemůžu rovnat..

On o tobě mluví ze spaní
a není nic co by mne udrželo
od pláče když volá tvé jméno

Musela jsem si stebou promluvit
moje štěstí záleží na tobě
jakkoliv se rozhodneš...

zapřísahám tě

prosím neber mi ho
jen proto že můžeš....


Čí to je chyba, že místo skutečné lásky, která je sama o sobě stavem štěstí, svobody, je tady závislost a trápení?

Je to vina rodiny, předků, společnosti, přírody, Boha?

Je na místě spíš vinění někoho, nebo soucit?
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6887
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Jana » pon 30. říj 2017 5:00:36

Možná, Viktorko, je ta tchýně i s tím peklem, které Ti ze života dělá, tím nejlepším, co potřebuješ k tomu, aby sis položila ty správné otázky.

Možná Ti mohou pomoci poznat, kdo skutečně jsi.

Možná pak objevíš v sobě tak nesmírný zdroj lásky, díky kterému peklo už nebude mít nad Tebou žádnou moc.

A dost možná, že tahle láska umí vysvobodit ze spárů pekla i samotného pekelníka.

:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6887
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 30. říj 2017 8:51:05

Ideální řešení?
Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na Poraďte mi

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 5 návštevníků