Když na ostatní lidi vyvíjíme nátlak, aby udělali to, co si přejeme, automaticky to odmítají, protože se snažíme je k tomu přimět. Čím víc na ně tlačíme, tím víc vzdorují.
Viktorie píše:Jestli tedy tomu rozumím dobře - mám dojem, že v mé situaci a s mou náturou a náturou mé tchýně není možný žádný kompromis a řešení, tedy když se nebudu ani snažit nalézt nějakou schůdnou cestu, nevadí? Nemám řešit vztah tchýně-snacha. Nebo spíše nezaobírat se neřešitelným? Svou energie vkládat do něčeho příjemného a hledat nějaký svůj smysl života?
Mé rozhodnutí, že rodiče svého manžela nechci vidět, v podstatě, že je škrtnu ze svého života, ale s podmínkou že i oni mi do mého života nebudou zasahovat, je v pořádku? Asi bych byla za takovou situaci nejradši, jak takový stav bude mít dopad na mé manželství a případně rodinu. Vždy se dostaneme do konfliktu, když něco budu chtít já a něco tchýně, např. plánované narozeniny ...
Viktorie píše:Jestli tedy tomu rozumím dobře - mám dojem, že v mé situaci a s mou náturou a náturou mé tchýně není možný žádný kompromis a řešení, tedy když se nebudu ani snažit nalézt nějakou schůdnou cestu, nevadí? Nemám řešit vztah tchýně-snacha. Nebo spíše nezaobírat se neřešitelným? Svou energie vkládat do něčeho příjemného a hledat nějaký svůj smysl života?
Mé rozhodnutí, že rodiče svého manžela nechci vidět, v podstatě, že je škrtnu ze svého života, ale s podmínkou že i oni mi do mého života nebudou zasahovat, je v pořádku? Asi bych byla za takovou situaci nejradši, jak takový stav bude mít dopad na mé manželství a případně rodinu. Vždy se dostaneme do konfliktu, když něco budu chtít já a něco tchýně, např. plánované narozeniny - návštěvy, koho si má manžel vybrat?, a přece dětem nemůžu zatrhnout babičku a pokud budou u tchýně vím, že je bude stavět proti mně a za mými zády dělat to, co si nepřeju, už jen z principu...
Ale platíNávštěvník píše:O tom, jaké budou naše reakce při setkávání s kýmkoliv, kdo v nás vyvolává silné emoce, automaticky rozhodují neuvědomované příčiny v našem podvědomí. I když nedáváme plně najevo, co si o tom druhém doopravdy myslíme .....
. A tak si najednou jasně uvědomím, že ten druhý, který se chová třeba i hrozně, je proti svým emocím stejně jako my ostatní úplně bezmocný... a tak jedná jako loutka... a nemůže s tím vůbec nic udělat. Jen si tím dál a dál dělá nepřátele....
,,, Něco z našich podvědomých spouštěčů se totiž plným přijetím a následným vymizením našeho oprávněného znechucení rozpustilo a když se to dělá vytrvale, po nějaké době naše vnitřní (a někdy i vnější) reakce v podobných situacích už nebudou tak divoké.
, přestože dál jasně vidíme jeho nemoudré chování,.....a klidně, otevřeně a,,, v dané situaci dáváme najevo, jak to vidíme my, tak i když s námi nesouhlasí, automaticky se i v něm nastartuje reakce, která nemá v sobě potřebu sebeobrany nebo snahu po nás vyjet.
Trochu se změnil i on, jen díky tomu, že jsme ho plně přijali takového, jaký je.
Pravděpodobně nepřipadáš své tchyni dost dobrá pro jejího syna.
Viktorie píše:Jestli tedy tomu rozumím dobře - mám dojem, že v mé situaci a s mou náturou a náturou mé tchýně není možný žádný kompromis a řešení, tedy když se nebudu ani snažit nalézt nějakou schůdnou cestu, nevadí?
Nemám řešit vztah tchýně-snacha. Nebo spíše nezaobírat se neřešitelným? Svou energie vkládat do něčeho příjemného a hledat nějaký svůj smysl života?
Mé rozhodnutí, že rodiče svého manžela nechci vidět, v podstatě, že je škrtnu ze svého života, ale s podmínkou že i oni mi do mého života nebudou zasahovat, je v pořádku? Asi bych byla za takovou situaci nejradši, jak takový stav bude mít dopad na mé manželství a případně rodinu. Vždy se dostaneme do konfliktu, když něco budu chtít já a něco tchýně, např. plánované narozeniny - návštěvy, koho si má manžel vybrat?, a přece dětem nemůžu zatrhnout babičku a pokud budou u tchýně vím, že je bude stavět proti mně a za mými zády dělat to, co si nepřeju, už jen z principu...
Viktorie píše:Jestli tedy tomu rozumím dobře - mám dojem, že v mé situaci a s mou náturou a náturou mé tchýně není možný žádný kompromis a řešení, tedy když se nebudu ani snažit nalézt nějakou schůdnou cestu, nevadí?
Viktorie píše: Nemám řešit vztah tchýně-snacha.
Viktorie píše:Nebo spíše nezaobírat se neřešitelným?
nop píše:Tady se čeká, že my jsme moudří a někdo se má změnit.
toho druhého klidně bereme takového, jaký je, a nemáme potřebu ho k něčemu přimět nebo ho o něčem přesvědčit...
Viktorie píše:Nezlobte se na mě, ale opravdu si myslím, že není chyba u mě, ale u tchýně.
Nezlobte se na mě, ale opravdu si myslím, že není chyba u mě, ale u tchýně.
Jde o to spolu bojovat, až někdo "vyhraje"? Nebo jde o to najít řešení, se kterým budou všichni spokojení?
Jde o to spolu bojovat, až někdo "vyhraje"? Nebo jde o to najít řešení, se kterým budou všichni spokojení?
Manžel po několika peripetiích už stojí při mně, nicméně pořád je to jeho máma a je pro něj těžké s ní bojovat, je moc hodný, i tak mám někdy pocit, že mě řekne něco jiného a své matce také... Vztahy se natolik vyostřili, že jsem řekla manželovi, že jeho rodiče už nechci nikdy vidět, ani u nás ani k nim už nikdy nepřijedu. Manžel mé rozhodnutí naprosto chápe, neřekl žádného slova proti tomu, ví, jaká je jeho matka.
Nezlobte se na mě, ale opravdu si myslím, že není chyba u mě, ale u tchýně.
honzam píše:
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků