Psychosomatika

Moderátor: Pelvan

Pravidla fóra
Příspěvky, které nebudou k tématu, budou smazány.

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » pát 25. srp 2017 8:48:20

Ahoj Petro

Spíše zkusím říkat: "Za všechno Ti Bože děkuji!"
Děkuji i za všechny nepříjemnosti, i za poučení z nich, i za nepoučení z nich, protože všechno lidská mysl není schopna obsáhnout. Děkuji za svůj růst i za uvědomění si mezí svého růstu. Děkuji i za svoje poklesky a zkouším se z nich kát. To zatím fakt neumím - pokání.

Pořád mi to děkování drhne a divím se všemu.
Divím se, že to vůbec jde, děkovat za nepříjemnosti v životě.
Divím se, že je to děkování kupodivu trochu příjemné v tom zmatečném pocitu.
Divím se, že jsem se to dozvěděl tak pozdě v životě. I za to mám děkovat. Ta absurdita.

Nikdo Tě Petro nevyhání. Prosba o krocení zvědavosti není vyhánění.

Jsem rád, že Ti to tu také pomáhá a zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod .Petra » pát 25. srp 2017 9:47:01

Ahoj Pelvane,

mně jde o pochopení. Ještě jsem se nesetkala s tím, aby někdo měl tak negativní pocity k celé rodině. Ted lituji, že jsem z tebe nevědomky vytáhla na veřejnosti něco, o čem nerad - a to právem, mluvíš.

Teprve když něco pochopím, tak s tím mohu něco dělat - třeba litovat nebo kát se. Jde to pak úplně samo, nemusím se o to snažit.

Za nepříjemnosti neděkuji, protože se mi ujasnilo, že si za ně mohu sama, nebo že jsem je vědomě akceptovala - třeba u mých rodičů. Nidky jsem sama sebe neviděla jako obět.
Vždy jsem se akceptovala taková, jaká jsem. Akceptovala jsem i to, že se jiným na mě to a to nelíbí, ale nikdy mě nenapadlo, abych se měnila podle jejich představ. Měla jsem ráda to, jaká jsem.

:)
.Petra
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » sob 26. srp 2017 19:20:47

.Petra píše:Ještě jsem se nesetkala s tím, aby někdo měl tak negativní pocity k celé rodině.


Ahoj Petro

K tomuto sdělení mohu přistoupit čtyřmi způsoby:

1) Ty (a celý svět) nejsi OK, já nejsem OK.
Jak se opovažuješ posuzovat moji negativitu, když neznáš všechny podrobnosti? Jsi drzá Petra a já jsem na Tebe právem naštvaný a při nejbližší příležitosti Ti tuto urážku vrátím.
Přiznávám, že mi tohle fakt naskočilo úplně automaticky v první chvíli, když jsem to od Tebe četl.

2) Ty (a celý svět) nejsi OK, já jsem OK.
Nepochopila jsi moje hluboké sdělení o své vnitřní bolesti z toho, že jsem za celý život nepotkal sobě duchovně rovnocenného člověka. Nepřestávám však doufat, že se mi to nakonec podaří. Jsem smutný z toho, že nevidíš duchovní světlo v mých zprávách. Jsi hloupá Petra a já doufám, že časem svoje omyly prohlédneš.

3) Ty (a celý svět) jsi OK, já nejsem OK.
Touto zprávou jsi mne zdrtila. Uvědomil jsem si, jaký jsem podlý padouch a jak jsem znevažoval nezištnou péči rodiny o moji osobu v mém dětství. Nejsem hoden toho si zde s Tebou dopisovat, neboť jsem nevděčný fracek, který si vymýšlí nesmysly a stále fňuká. Stydím se za svou existenci.

Negativní pocity spojené s těmito třemi přístupy (vztek, smutek, stud) by samozřejmě negativně ovlivnily i moje tělesné zdraví. Psychosomatika jako když vyšije.
Naštěstí existuje ještě třetí způsob přístupu k Tobě, ke světu a i k sobě samému.

4) Ty (a celý svět) jsi OK a já jsem také OK.
Děkuji Ti za Tvůj úhel pohledu na moji výpověď. Nenapadlo mne, že působím jako až tak negativní případ ve svém vztahu ke světu a ke své rodině. Jistě by nikoho z mých blízkých ani v nejdivočejším snu nenapadlo, že mne přístupem ke mně postrkují k víře v Boha. Ani mne by to donedávna vůbec nenapadlo. Poslední dobou se mi ale zdá, že to celé mělo nějaký skrytý smysl. Moji blízcí měli a mají i celou řadu dobrých vlastností, jenom jsem je zatím většinou nedovedl ocenit...

Zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Jana » sob 26. srp 2017 20:05:40

Pelvan píše:
4) Ty (a celý svět) jsi OK a já jsem také OK.
Děkuji Ti za Tvůj úhel pohledu na moji výpověď. Nenapadlo mne, že působím jako až tak negativní případ ve svém vztahu ke světu a ke své rodině. Jistě by nikoho z mých blízkých ani v nejdivočejším snu nenapadlo, že mne přístupem ke mně postrkují k víře v Boha. Ani mne by to donedávna vůbec nenapadlo. Poslední dobou se mi ale zdá, že to celé mělo nějaký skrytý smysl. Moji blízcí měli a mají i celou řadu dobrých vlastností, jenom jsem je zatím většinou nedovedl ocenit...

Zdravím


Nádherná možnost, díky, Pelvane.

:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6877
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod .Petra » ned 27. srp 2017 10:38:29

Ahoj Pelvane,

Pelvan píše:
.Petra píše:Ještě jsem se nesetkala s tím, aby někdo měl tak negativní pocity k celé rodině.


Ahoj Petro

K tomuto sdělení mohu přistoupit čtyřmi způsoby:

1) Ty (a celý svět) nejsi OK, já nejsem OK.
Jak se opovažuješ posuzovat moji negativitu, když neznáš všechny podrobnosti? Jsi drzá Petra a já jsem na Tebe právem naštvaný a při nejbližší příležitosti Ti tuto urážku vrátím.
Přiznávám, že mi tohle fakt naskočilo úplně automaticky v první chvíli, když jsem to od Tebe četl.


To je mi líto, že se tě to tak dotklo. Vůbec nešlo o to, že nejsi ok. Neptala jsem se na to všechno ze zvědavosti, ale protože jsem chtěla pochopit, za jakých okolností může k takovému postoji dojít. Moje nastavení je, že chci všechno pochopit. Myslela jsem si, že tě takový postoj moc štastným dělat nebude a to je škoda.

Vlastně nevím, jestli k tomu mám ještě něco psát, protože zřejmě vším, co píšu, ti nějak ubližuju, a to opravdu nechci.
:(

Pelvan píše:4) Ty (a celý svět) jsi OK a já jsem také OK.
Děkuji Ti za Tvůj úhel pohledu na moji výpověď. Nenapadlo mne, že působím jako až tak negativní případ ve svém vztahu ke světu a ke své rodině. Jistě by nikoho z mých blízkých ani v nejdivočejším snu nenapadlo, že mne přístupem ke mně postrkují k víře v Boha. Ani mne by to donedávna vůbec nenapadlo. Poslední dobou se mi ale zdá, že to celé mělo nějaký skrytý smysl. Moji blízcí měli a mají i celou řadu dobrých vlastností, jenom jsem je zatím většinou nedovedl ocenit...


:)
.Petra
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » stř 30. srp 2017 8:11:57

Ahoj Petro

.Petra píše:Vlastně nevím, jestli k tomu mám ještě něco psát, protože zřejmě vším, co píšu, ti nějak ubližuju, a to opravdu nechci.


Ty máš jedinou zodpovědnost.
Nacítit se na sebe. aby ses Ty cítila, v tom co děláš, dobře.
Pokud se budeš cítit Ty dobře a budeš se mít ráda, odpadne Ti problém, jak se s Tebou cítí ostatní lidé. Láska nemá potřebu druhým ubližovat a drsnost je někdy potřebná k pravdivosti.
Druzí si to ošéfují za Tebe - ten kontakt, pokud jim to nebude vyhovovat.

Iva Radulayová o tom mluví v jednom svém videu přibližně takto:
"Jsou lidé, kteří mne nesnáší, a lezu jim na nervy. Ale to je jejich problém, ne můj."

Když jsem byl před 25 lety na pobytu s Patricií Tervinovou, tak ona se snažila se naciťovat do nás. Bylo to pro ni velmi vyčerpávající a nemohlo to fungovat, protože nás bylo mnoho.
A u ní docházelo zákonitě k omylům. Při jednom večeru jsem se například díval na odlesky v lustru od zapadajícího slunce. Ona si to mylně vyložila tak, že se ostentativně a znuděně dívám do stropu při její přednášce. Ty odlesky nebyly z jejího úhlu pohledu vidět...

Jde o ten úhel pohledu a ten je pro každého z nás originální.

Pokud bych měl pocit, že mne tu někdo (třeba Ty) šikanuje, tak se ozvu nebo dotyčného příspěvek rovnou smažu.
Nedělej si se mnou prosím starosti, Tvoje starosti jsou Tvoje pocity né moje pocity!!!

Zdravím

PS
.Petra píše:Moje nastavení je, že chci všechno pochopit. Myslela jsem si, že tě takový postoj moc štastným dělat nebude a to je škoda.

Já si myslím, že Tvoje nastavení Tebe samotnou moc šťastnou nedělá, a to je ta skutečná škoda.
Já Tvůj život neprožívám, prožíváš si ho Ty sama!!!

PPS
Tyhle moje vykřičníky nejsou produktem nějaké mé pomsty, o které jsem psal spíše z legrace.
Ty vykřičníky jsou výrazem mého přesvědčení o důležitosti toho, co píši.
Jde o úhel pohledu a ten je pro Tebe zákonitě Tvůj - není můj ani není nikoho jiného.
To je podobné, jako by ses celý život pokoušela chodit po rukou. A stěžovala si, že ostatní si tak lehce kráčí a naopak pro Tebe je ta chůze taková dřina.
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod .Petra » stř 30. srp 2017 10:38:57

Pelvan píše:
Pokud se budeš cítit Ty dobře a budeš se mít ráda, odpadne Ti problém, jak se s Tebou cítí ostatní lidé. .


Je to láska, která dává vzniknout mnohému z Jediného. Jistě ne proto, aby se mnohé navzájem ignorovalo.

:)
.Petra
 

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Jana » stř 30. srp 2017 10:54:11

Láska je poznáním, kým skutečně jsme, je poznáním našeho jediného společného Já, které je v každém dokonalé, úplné, celistvé a stejné. Je dokonalým přijetím nejvyšší skutečnosti, kterou jsme a zároveň prohlédnutím osobní iluze, kterou nejsme.

Proto je láska dokonalou svobodou. Není omezena představou osoby o tom, jak bychom se měli změnit, abychom si lásku zasloužili, jak by se měli změnit druzí, aby vyhovovali naší představě o tom, jací mají správně být.

Pelvan píše: Ty (a celý svět) jsi OK a já jsem také OK.


Tohle je otevřenost lásce, která si neklade podmínky a směřuje k poznání jediného Boha.

Protože: Já jsem TO, Ty jsi TO, všechno je TO a TO je všechno, co JE.

:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6877
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » čtv 31. srp 2017 12:32:17

Ahoj Petro

.Petra píše:Je to láska, která dává vzniknout mnohému z Jediného. Jistě ne proto, aby se mnohé navzájem ignorovalo.


Jsou jistě i jiné polohy komunikace na světě než je na jedné straně vzájemná ignorace a na druhé straně Tvoje pesimistické odhady o tom, jak podle Tebe na mne Tvoje příspěvky působí.
To mne samozřejmě nutí Tě ubezpečovat o tom, že na mne tak negativně nepůsobíš a že nemusíš z této diskuse zmizet. A už mi chybí jenom kousek k tomu, abych psal, jak jsi Ty úžasná.

Je to hra na prchající laň a na pronásledujícího jelena. JE TO HRA.
Já fakt nevím. To si zde mám hrát?
Na to mi tohle téma souvislosti psychiky se zdravím připadá příliš důležité, všudypřítomné.
Ale hra je na druhou stranu také v našem životě všudypřítomná.
Tak to hraní - nehraní nechám vyplynout samo ze situace.

Tak zde jenom pro pořádek napíši svoje přesvědčení, i když se tím asi Ty Petro řídit nebudeš.
Proti pesimismu je nejlepším lékem snaha být vědomě optimistou.
Krásně o tom mluví Petr Casanova:
7 důvodů, proč jsou optimisté šťastnější



S přáním buď(te) šťastnější zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » čtv 31. srp 2017 13:07:02

PS

Jako moje poděkování vám (reagujícím i nereagujícím) za pozitivní prostředí zde na poradně přijměte toto video:
7 pravidel, podle kterých žijí andělé mezi námi

Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » pát 01. zář 2017 12:05:53

Ahoj

Protože jsem zde nakousl téma HRANÍ, které má silné psychosomatické pozadí,
dovolím si zde uvést ukázku z jednoho zajímavého díla:


S. N. LAZAREV

DIAGNOSTIKA

KARMY

KNIHA DRUHÁ

ČISTÁ KARMA

(str. 156, 157)



"...Jak v
sobě herec vychovává schopnost nesplynout s postavou, tak v sobě každý člověk musí pěstovat
umění oddělit tento život od toho, který je nad ním. Jestliže herec vpustí do svého nitra, do své
vlastní duše emoci postavy, ležící na povrchu, divadlo umírá. Poté onemocní a zemře i herec sám.
Jestliže vpouštíme emoce související se zájmy našeho těla, tedy jednoho našeho života, do
hlubin duše, do těch struktur, které se klenou přes mnoho životů, pak stejně jako špatní herci
onemocníme a zemřeme.
V nejbližší době se každý z nás, chce-li zůstat na jevišti, musí naučit být hercem i postavou
zároveň.
Divadelní umění zkoumá duši. V obyčejném životě se stáváme aktéry běžných událostí, kterým
se přizpůsobuje naše duše, jež sebe samu považuje za prvotní, kdežto ony události za druhotné.
... ve skutečnosti k událostem dochází v duchovní hladině dřív. To, co se odehrává v našich
duších, se až později seběhne kolem nás. Vše, co se děje na jevišti v divadle, je druhotné. Prvotní
jsou vždy pocity a myšlenky, které vytvořily nejdřív divadelní hru a potom představení. Hlavním
úkolem divadelního představení je vytvářet události neviditelné, ale ve skutečnosti mnohem
reálnější, než jsou ty fyzické přímo na jevišti...

...Jednoduše řečeno: zničením těla a omezením jeho
možností a schopností se zoceluje duch. Obrovskou roli přitom ale hraje základní psychologická
orientace člověka. Když ten člověk chápe, že jakákoli nepříjemnost, neštěstí či nemoc je jen nová
informace, kterou zatím nedokázal správně vstřebat, pak jsou všechny jeho síly vrženy na zvýšení
adaptace, a intenzita chorob, neštěstí či úrazů jako destabilizujícího faktoru těla může dramaticky
poklesnout. Neštěstí a strázně duši posilují a učí člověka moudrosti, toho si lidé povšimli už dávno,
ale jedině v případě, že je člověk schopen se s takovými informacemi vnitřně smířit jako s
nezbytností, mají pro nás smysl. Pokud se pokoušíme o nějaký odvetný odpor, hodnotí se to jako
pokus o uzavření vlastní informační soustavy - a pak už následuje jen degradace a smrt...

...Ze všeho, co bylo právě řečeno, plyne jednoduchý závěr: to, čemu u člověka říkáme schopnosti
nebo talent, je ve skutečnosti dáno množstvím chorob, nepříjemností a úrazů. Bible praví, že neduh
nedá člověku zhřešit. Což znamená, že člověk už dávno ví, jak blahodárný vliv má na duši choroba.
Umění vnímat neštěstí pocitově jako cosi seslaného shůry se v křesťanství říká pokora. Nepřijetí
traumatizující situace zase říkáme pýcha. Ve východních technikách a ve východní filozofii se
umění omezit tělo a vystavit ho tvrdým zkouškám vždy považovalo za neodmyslitelnou součást
rozvoje ducha, což zahrnovalo rozvoj schopností a toho, čemu říkáme talent..."

Zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod nop » pát 01. zář 2017 16:21:12

Pelvan píše:Ahoj Petro

.Petra píše:Je to láska, která dává vzniknout mnohému z Jediného. Jistě ne proto, aby se mnohé navzájem ignorovalo.


Jsou jistě i jiné polohy komunikace na světě ....
Já fakt nevím. To si zde mám hrát?
Na to mi tohle téma souvislosti psychiky se zdravím připadá příliš důležité, všudypřítomné.
Ale hra je na druhou stranu také v našem životě všudypřítomná.
.....
S přáním buď(te) šťastnější zdravím

O hrách psal Eric Berne: Jak si lidé hrají.
Knihovnická informace praví:
Berne se zabývá mezilidskou komunikací z pohledu transakční analýzy. Rozlišuje tři základní ego stavy (rodič, dospělý, dítě), v nichž mohou lidé v rámci společenské komunikace vystupovat.
Při analýze transakce, jež je jednotkou společenského styku, se určí, který ego stav vyvolal podnět k přenosu a který na tento podnět reagoval. Knížka přináší analýzu postupů a obřadů, zábav a především her (zabývá se mj. životními, manželskými, společenskými a sexuálními hrami). Nabízí definici her a zkoumá jejich genezi a společenské funkce. -
Čtivě a přístupně napsaná publikace amerického sociálního psychiatra a psychologa vyšla poprvé roku 1964, stala se bestsellerem a přinesla svému autorovi uznání i slávu.
=
Hry jsou pojmenované v symbolech.
Jedna se jmenuje Dvořan. Je napínavá, v dějinách může v ní jít také o život.
Když se s obsahem seznámíš, uvidíš život barevně.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod nop » sob 02. zář 2017 15:51:17

.Petra píše:....
Je to láska, která dává vzniknout mnohému z Jediného. ..... :)

V barvách .....
Přílohy
kocour_filosof-a.jpg
JEDNO
kocour_filosof-2017 -4 a.jpg
V MNOHÝCH ...
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » ned 03. zář 2017 10:12:03

Ahoj

Něco o hrách píší tady:
http://www.rodina.cz/clanek11105.htm
Schopnost hrát si máme od přírody

Hra nám pomáhá se adaptovat na život.
Hra může být také projevem boje o energii.
Více o tom se píše v knize "Celestýnské proroctví".
Hra může být také projevem lásky.
Těžko se to rozeznává od sebe - láska versus boj o moc a energii.

Zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » úte 05. zář 2017 9:59:01

Pelvan píše:Hra může být také projevem lásky.
Těžko se to rozeznává od sebe - láska versus boj o moc a energii.


Ahoj


Protože je mnohdy těžké se v životě orientovat a z toho pramení chyby, doporučuje S. N. Lazarev pokání.
Protože pokání neumím, to nás fakt v žádné škole neučili, pomáhám si pozměněnou písničkou:

"Pokání, pokání, všechny smutky zahání,

pokání, pokání je lék.

Pokání, pokání, to nás všechny zachrání,

pokání, pokání je lék."



Bohu děkuji za to, že moje pozemská logika byla potlačena, a zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » stř 06. zář 2017 10:24:02

Ahoj

Řešil jsem tady někde výše problematiku cesty z hlavy do srdce.
V tomto rozhovoru je vysloven zlepšovák vedoucí přes dlaň pravé ruky:


Superrozhovor s Lucií Alferi

Zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » sob 09. zář 2017 12:48:09

Pelvan píše:S. N. LAZAREV

DIAGNOSTIKA

KARMY

KNIHA DRUHÁ

ČISTÁ KARMA

(str. 156)



"...Jak v
sobě herec vychovává schopnost nesplynout s postavou, tak v sobě každý člověk musí pěstovat
umění oddělit tento život od toho, který je nad ním. Jestliže herec vpustí do svého nitra, do své
vlastní duše emoci postavy, ležící na povrchu, divadlo umírá. Poté onemocní a zemře i herec sám.
Jestliže vpouštíme emoce související se zájmy našeho těla, tedy jednoho našeho života, do
hlubin duše, do těch struktur, které se klenou přes mnoho životů, pak stejně jako špatní herci
onemocníme a zemřeme.
V nejbližší době se každý z nás, chce-li zůstat na jevišti, musí naučit být hercem i postavou
zároveň.
Divadelní umění zkoumá duši. V obyčejném životě se stáváme aktéry běžných událostí, kterým
se přizpůsobuje naše duše, jež sebe samu považuje za prvotní, kdežto ony události za druhotné.
... ve skutečnosti k událostem dochází v duchovní hladině dřív. To, co se odehrává v našich
duších, se až později seběhne kolem nás...



Ahoj


Dostal jsem jeden mail s podobným námětem, jako je téma výše uvedené úvahy S. N. Lazareva, a tak ho sem přeposílám:

"NEJDŮLEŽITĚJŠÍM POCITEM NA SVĚTĚ JE BÝT SÁM SE SEBOU V MÍRU...

Tvoje tělo je jen obrazem toho, jak se Ty cítíš uvnitř.

POCITY VŽDY OVLIVŇUJÍ TVOJE TĚLO A TO ZASE OVLIVŇUJE TVOJE POCITY. JSOU JEDNÍM.

To, že budeš jíst syrovou a zdravou stravu, neznamená, že neonemocníš.
Tím si pouze nachystáš "pódium", ale "představení" určují "herci", které vyšleš na scénu.

A těmito "herci" jsou Tvoje Pocity.

Nové vědecké testy nyní bezpochyby prokazují, že naše pocity jsou mocnější,
než cokoli si dokážeme představit. Doslova vytváří naši realitu.

Jde o obor epigenetické medicíny a na toto téma napsal skvělou knihu
"The Genie in Your Genes" ("Gin ve vašich genech") Dr. Dawson Church.

Tvoje buňky jsou jako malí vojáčci, kteří čekají na instrukce a jsou ochotni jít do boje anebo se radovat pro Tebe. Každý z nich. Jen jim řekni, co chceš. A zde musíš být opatrný.
Tvoje buňky totiž nerozumí sarkasmu. Berou to tak, že vše co řekneš, myslíš
doslova.

Pokud se cítíš skvěle a jsi se svým životem spokojený, Tvoje tělo se začne
zázračně uzdravovat, často popírajíc logické vysvětlení. Tento proces je okamžitý.

NAŠE MYŠLENKY JSOU TI NEJMOCNĚJŠÍ LÉČITELÉ (ČI ZABIJÁCI)
V NAŠICH ŽIVOTECH.

Každá myšlenka, každý okamžik, každé konání má silný dopad na buňky v našem těle.


Pozitivní myšlenky s vysokou energetickou vibrací Tvoje tělo uzdravují.

DÁVEJ SI POZOR NA TO, CO ŘÍKÁŠ A POSLOUCHÁŠ. SLOVA MAJÍ MOC.
VÝZKUM PROKÁZAL, ŽE MLUVENÍ A MYŠLENÍ SPRÁVNÝCH MYŠLENEK VE SKUTEČNOSTI MĚNÍ LIDSKOU DNA.

--------------------------------------------------------------------------------------------------
VYPNĚTE TELEVIZI A ZPRÁVY!
ZBAVTE SE VŠEHO VE VAŠEM ŽIVOTĚ, CO JE TOXICKÉ - TO ZAHRNUJE I NEGATIVNÍ LIDI, MYŠLENKY, ZÁLEŽITOSTI ŽIVOTNÍHO STYLU, OBRAZY.

STRES = NEJHORŠÍ VRAH ZE VŠECH !!!
Pocity, které schováváte či zadržujete, jsou pro vaši bytost tak "kyselé", že ve vás doslova vyžírají díry! Nemůžete je v sobě zadržovat, to by vás mohlo zabít.
Pokud v sobě uvnitř budete držet pocity a nepustíte je ven, tak budou hnisat.
Tato energie někam musí jít, takže se pak někde v těle projeví.
NEDOVOL, ABY SE K TOBĚ DOVNITŘ ŠPATNÉ VĚCI DOSTALY. Jde jen o součást života.
Vesmír nemůže existovat bez rovnováhy. Stejně jako na každý jeden den připadá jedna noc. A pak zase přijde den.
MINULOST UŽ JE HISTORIE A TO, ČEHO SE BOJÍTE, SE V BUDOUCNU MŮŽE STÁT. ALE TAKÉ NEMUSÍ!
---------------------------------------------------------------------------------------------------

TAKŽE PŘESTAŇ PLÝTVAT ENERGIÍ,
VAŽ SI VŠEHO A VYROVNEJ SE S TÍM, CO JE PRÁVĚ V TENTO OKAMŽIK PŘED TEBOU!
Vyrovnej se s tím, co tady je, nebo jednoduše odejdi jinam a nech to být.

ZÁLEŽITOSTI Z MINULOSTI, OTÁZKY SVĚDOMÍ, HARMONIZUJ.
VYHLEDÁVEJ VŠECHNO, CO PODPORUJE TVOJI POHODU.

Mysl může posilnit tělo v několika vteřinách.

NA COKOLI MYSLÍME, TO TAKÉ PŘITAHUJEME.

Soustřeď se na to, co VÍŠ.

SMĚJ SE JEN TAK, BEZ DŮVODU - TROŠKU SI ZAHRAJ NA BLÁZNA, dopřej pozitivní vibrace Tvým buňkám a nastartuj tak proces uzdravování.

USMÍVEJ SE – DĚJE SE NĚCO MAGICKÉHO, KDYŽ SE NA LIDI USMÍVÁŠ.
Ihned můžeš pociťovat tu změnu energie.

Je to tak ohromující, mnoho lidí se rozpláče, jak se jim uleví.

Buď trpělivý, nech věci plavat a užívej si tu jízdu.

ZAČNI S TÍM, ŽE SE BUDEŠ SNAŽIT DĚLAT OSTATNÍ LIDI ŠŤASTNÝMI.

Vždy buď upřímný k sobě i k ostatním. Nehraj s myslí žádné hry.

ABYCH MOHL BÝT ŠŤASTNÝ, MUSÍM PŘIJMOUT TO, CO JE, A JEDNODUŠE SE S TÍM V KLIDU VYROVNAT s vědomím toho, že jsem uvnitř svobodný, ať už je to navenek jakkoli.

PODÍVEJ SE NA LIDI, KTEŘÍ NIKDY NEONEMOCNÍ – TI JSOU POŘÁD OPTIMISTIČTÍ, V POHODĚ, NIC SI NEPŘIPOUŠTÍ, NIČEHO SE NEOBÁVAJÍ A VIDÍ JEN TY DOBRÉ VĚCI… 

"ŽIVOT ČLOVĚKA JE TAKOVÝ, JAKÝM HO JEHO MYŠLENKY UDĚLAJÍ."
MARCUS AURELIUS"


Zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » pon 11. zář 2017 13:08:09

PS


Root Chakra: Yoga Practice to Connect to Your Roots I Chakra Challenge
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » pon 11. zář 2017 13:45:27

PPS



Grounding Into Gratitude - Root Chakra Yoga - Yoga With Adriene
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Psychosomatika

Nový příspěvekod Pelvan » pát 29. zář 2017 10:42:26

Ahoj
Tohle jsem objevil ve své poště a posílám to dál...

"PRÁCE S POCITY: CO PŘIJMEŠ, TO ZMIZÍ.
Velkou část svého života, jsem cítil, že v sobě nesu určité pocity. Neměl jsem však s nimi opravdový kontakt. Všechny tyhle věci byly někde hluboko uvnitř ve mně. Byly pod pokličkou. Ven se promítaly jen občas ve formě emocí. Až později mi oči pořádně rozsvítila návštěva Indie.
V Indii nás učili, že vše, co je prožito naplno, je blaženost. Tedy i smutek, hněv, stud atd. A že naše pocity jsou jako tygr, co nás honí. Nejde mu utéct. Jedinou možností, jak se zachránit, je otočit se a nechat se sežrat. Tedy své pocity doprožít. Nechat je projít tělem. Pod nimi je totiž naše pravá přirozenost. Láska. Lidi ovšem nechtějí cítit nepříjemné věci. Proto je spousta lidí odpojených od svého těla, srdce, pocitů.
Začněme nejprve s názvoslovím neboť čeština má nádherné výrazy. To, co je běžné v prožívání, jsou city. Cit je forma energie, která teče skrze naše tělo-srdce, např. láska. Prožíváme je. Ve chvíli, kdy cit je pro nás příliš těžký na prožití, např. když nám jako malému dítěti někdo umře nebo nás něco v dětském věku třeba vystraší, cit zůstane v těle neprožitý ve formě pocitu - bloku nebo spazma. V takovém místě pak neproudí dostatečně energie ani krev. Horší, ale častou variantou je, že se dítě odpojí od svých citů, protože by danou situaci citově vlastně nezvládlo (doslova skoro nepřežilo) a tak si zavře své cítění. Radši se odstřihne od svých citů a neuvědomuje si svoje pocity, aby mohlo fungovat a přežít.
Neprožitý cit je tedy pocit. „Pocit“, tedy něco co vzniklo po citu, ale nebylo plně prožito. Emoce se na rozdíl od citu týká hlavy a rozumu. Emoce je v podstatě alergická reakce těla na rozum. Jste například doma v posteli a vzpomenete si na hádku se šéfem. Rozčílíte se. Přesto, že se právě v tuto chvíli nic takového neděje, vaše tělo reaguje. Emoce začíná myšlenkou. Doslova se to děje tak, že „Něco vás napadne …“. To vyvolává pak emocionální reakci. Emoce je něco, co nás v životě nejvíce ovládá. Emoce ovšem mají i svojí kladnou stránku. Jsou nástrojem změny. Dlouhodobá nespokojenost nás vede k tomu, abychom něco změnili. Nástrojem ke zkrocení emocí je přítomnost.
Jak to vlastně s těmi pocity funguje? Představte si, že tělo je vlastně velký elektromagnet. To co nás v životě pohání je elektrická nebo magnetická energie. Je prokázané, že srdce oproti mozku vyzařuje 60-krát více elektricky a 5 000-krát magneticky. Vše je vlastně energie a tělo si můžete představit jako velkou paměť nebo hard disk. Naše pocity a prožitky se do této paměti zapisují. Tím vnikají naše bloky. Což jsou do určité míry i naše učební programy a také jak uvidíte naše dary.
Pocity jsou totiž jazykem naší duše. Můžete si to představit tak, že naše duše si dopředu vybere, co chce prožít a naučit se. Neprožité pocity jsou pak naše zranění, přes které jsme se rozhodli v životě něco naučit. Pocity totiž fungují jako jakési háčky. Přitahují nám pak do života právě ty situace, které jsou s tímto pocitem spojené a tedy nám většinou nepříjemné. Vlastně nás re-traumatizují. Když se nám podaří pocity doprožít, tak tyto háčky zmizí. Tím nás ze života zmizí i zmíněné situace. Platí totiž, jak uvnitř, tak venku. Pokud změníme náš vnitřní svět, změní se vám i váš svět venku. Bohužel v takovýchto situacích se nám většinou pocity doprožít nepovede. Vesmír nám však tímto způsobem ukazuje, kde máme problém a slabé místo. Můj učitel mi kdysi řekl, že si mám představit, že lidé kolem mě jsou herci na divadle. Jejich jediným úkolem je ve mně vyvolávat pocity. A že nemám řešit ty lidi, ale ty pocity. Ty pocity jsou totiž klíčem. Klíčem k sobě a naší duši.
Asi se ptáš jak tedy pocity doprožít nebo jak se svými pocity spojit pokud žiješ převážně v hlavě? Spojení se svými pocity by bylo na knížku samo o sobě.
Doporučuji začít pomalu pozorovat své tělo. Kde mě co píchá, kde co cítím, jak vnímám svůj dech, jakou vnímám vůni, chuť v puse a co cítím svým hmatem. Většinu svých klientů s podobnými problémy posílám třeba na http://www.aquahealing.cz kde masáží ve vodě často dochází k samovolnému napojení zpět na tělo a pocity. Taky to často znamená práci se svým vnitřním dítětem, což by bylo opět na samostatnou knížku a dnes se tomu věnovat nechci.
Pocity jsou v těle stopovatelné různými způsoby. Můžeš je cítit fyzicky (bolest, tlak, píchání), můžeš prožívat (smutek, vztek) nebo jsou ve formě symbolů (nůž v srdci, kamenné srdce) nebo jsou ve formě například barev (těžké pocity = tmavé barvy a opačně).
Pocity jdou doprožít nebo rozpustit různými způsoby. Nejlepší je, když v životě začneš cítit nějaký pocit, třeba vztek či smutek, tak s ním prostě zůstat v přítomnosti. Není to příjemné, ale garantuji ti, že to brzo přejde.
Když projdeš skrz pocit (zůstaneš s ním v přítomnosti) tak ho odžiješ, integruješ a on může odejít.
Mimochodem jeden známý světový terapeut, který vynalezl tzv. emocionální kód (můžete si najít na Google) vystopoval, že většina lidí má před srdcem symbolickou zeď. Někteří jí mají dokonce z neuvěřitelných materiálů a obrovské tloušťky i délky. Symbolicky si zavřeli srdce. Moje zkušenost ukazuje, že hodně bloků a tím pádem i bolesti v těle souvisí například s neodpuštěním. Najdeme blok, zjistíme příčinu, klient odpustí a odchází vesele, i když přišel původně kulhající. Nebo přijde klient, který má paniku z vody. Doprožije si svůj pocit, vzniklý většinou nepříjemným zážitkem např. topením, a s vodou již nemá problém. Neuvěřitelné? Ne, jen znalost těla a pocitů.
Spoustu věcí ohledně práce s pocity, traumaty a fobiemi jsem se naučil na Havaji. Moudrost předávaná domorodci po staletí byla obrovská. Potlačovat své pocity je, jako když se snažíme cpát všechny naše odpadky pod koberec. Co se stane? Jasně, jednou to přeteče a hlavně to strašně smrdí. Co potlačujeme, to roste. Co přijmeme, to zmizí. Takže klíčové slovo pro práci s pocity je přijetí. Přijmout, dovolit si, odevzdat a věřit. To je takové moje Hooponopono pro práci s pocity.

(Je dobré si ráno nebo večer říkat: „Miluji Tě; omlouvám se; prosím, odpusť mi; děkuji Ti.“)

Často se našich pocitů bojíme a utíkáme před nimi. Někdo to řeší kouřením, sportem, léky, alkoholem, pornografií, sexem a někdo třeba drogami. Ať tak nebo tak, neprožité pocity se hlásí o slovo a chtějí být prožity. Když se bráníme, přichází třeba deprese. Tedy něco, co je potlačené. Co s tím? Nejjednodušší způsob je, podle mé zkušenosti, najít daný pocit v těle, pojmenovat ho a prožít ho. Tedy smířit se s ním a přijmout ho. Jinak vlastně třeba bolest, kterou máme někde neprožitou, je vlastně od nás oddělena. Tedy není integrována a my nejsme celiství. Jakmile ji přijmeme a prožijeme, tak se bolest stane naší součástí (přijali jsme jí a integrovali) a může zmizet. Už s ní nebojujeme.
Pojďme se podívat na možnosti prožití pocitů. Vždy je potřeba si najít čas a klidné místo, zavřít oči, vyvolat si situaci spojenou s daným pocitem (např. těsně předtím než si zapálím cigaretu) anebo najít pocit v těle (kde přesně ho cítím), pojmenovat ho (tlak, bolest, smutek, vztek, píchání, nenávist atd.) a zkusit ho prožít. To se dá udělat více způsoby.
1. Dotekem a masáží - Pokud terapeut ví kde a jak se dotýkat (často stačí velmi jemný dotek) tak pocity jdou často lehce rozpustit a doprožít. Naše tělo ovšem z hlediska pocitů připomíná cibuli. Loupeme a loupeme, prožíváme a jdeme skrz, až je to lepší a lepší.
2. Maximálním prožitím - Můžeš si buď představit, že se tento pocit ve tvém těle stupňuje na maximum a ty si ho necháš rozlít do celého těla. Chvilku to trvá a prožití pocitu poznáš podle toho, že se jakoby otřeseš po celém těle. Zpětnou kontrolou, že se to povedlo, může být, že daná situace již v tobě tyto pocity nebude vyvolávat nebo v daném místě na těle zmizí blok (bolest, tlak, píchání atd.)
3. Přijímáním - Další možnost je po pojmenování pocitu, se zavřenýma očima nahlas říkat: Přijímám, že cítím … (tady si doplň svůj pravý pocit – tlak, smutek atd.) a opakovat to dokola tak dlouho, dokud neucítíš, že ti to opravdu přestalo vadit. Někdy pomáhá určit si na začátku na škále od 1 do 10 (kde 10 je nejvíc) intenzitu pocitu a pak si postupně při přijímání kontrolovat, zda je pocit na škále slabší. Můžeš zpočátku zažít zvětšení intenzity. Může se ti chtít brečet. Pocit se může přemístit do jiné části těla. Opět můžeš použít přijímání.
4. Nodding - Jinou možností je tzv. „nodding“, který se používá pro špatné obrazové vzpomínky. Opět zavřeš oči a vybavíš si daný emoční obraz a procházíš si ho v přítomnosti a jemně přikyvuješ hlavou jakoby na souhlas a opět si nahlas říkáš: „Ano, i toto jsem já. Přijímám, že i toto je součást mého života.“ A děláš to stále dokola, dokud daný obraz v tobě přestane vyvolávat nepříjemné pocity. Tahle metoda nejlépe funguje na nepříjemné obrazové vzpomínky a zážitky (tehdy, kdy si je umíš vybavit i s obrazem a přitom se úplně oklepeš nepříjemným pocitem). Někdy se mi stávalo, že moje brada se vůbec nechtěla pohnout do přikyvování, jak daná vzpomínka byla silná a nepříjemná.
5. Samota - Tato metoda je možná nejtěžší. Je potřeba jít na nějakou dobu do samoty. Může to být den či dva nebo tři. Být jen sám se sebou bez všeho rušení. Pocity se pak většinou vynoří samy. Lze si pomoci zmíněnou metodou „Přijímání“ dle bodu 3.
6. Re-traumatizace - Ještě jedna možná metoda je ve chvíli, kdy se nám přihodí traumatická situace či něco, co nás zraňuje a co o naše neprožité pocity škrtá. V tuto chvíli můžeš opět použít základní postup pro nalezení pocitu v těle a jeho pojmenování, a pak použít opět metodu Přijímání dle bodu 3. Ale spíš až večer po dané situaci nebo například v klidu v autě.
Zajímavé je, že pocity bývají v těle různě zřetězené a jejich umístění není náhodné.
V krku mají lidé často pocity způsobené zablokovanou komunikací,
bolest hlavy bývá často způsobena konfliktem mezi naším rozumem a citem (něco jiného chci a cítím a něco jiného dělám).
Na zádech a ramenou lidé často cítí tlak (tlak naší minulosti i přítomnosti = je toho na mě moc).
Tlak vzadu mezi lopatkami je spojen s nedostatečnou sebeláskou.

Bolest v bedrech je spojena často s nerovnováhou ve vztazích a někdy i s penězi.

Většinou když člověk čistí svoje tělo končí všechny pocity v srdci. Srdce bývá nejvíce zraněné. Pod vrstvami pocitů se vždy skrývá láska. Naše přirozenost.
Krásně o tom píše Brandon Bays v knížce Cesta. Její metoda je vlastně další metodou, která by mohla být na seznamu metod práce s pocity. Výhodou je, že pokud s tebou někdo pracuje tímto způsobem, může si odžít hluboká traumata a zranění, aniž by musel jít znovu do příčiny problému. Někdy je to nutné, ale málokdy.
Pocity žijí v přítomnosti. Jsou tady a teď. Emoce ke mně naopak mohou, když nejsem v přítomnosti. Většina pocitů vzniká ve věku do deseti let a v prenatálním věku, ale mohou se předávat i geneticky až sedm generací zpět. Ano, i tam se lze dostat.
Všechny tyto metody směřují ke smíření s něčím, co je nám nepříjemné a způsobuje nám problémy.
Zpětnou kontrolou smíření ti je, že ti daná věc přestane vadit a dané situace se ti přestanou dít v životě.
Říká se, že každý máme svoji „temnou“ stránku. Lidé z našeho okolí nám často hrají „role“ a tuto temnou stránku nám „zrcadlí“. Tím v nás vyvolávají pocity. Temná stránka (náš stín) je něco, co na sobě nemáme rádi nebo to ze svého života odmítáme a je to pro nás těžké přijmout. S přijmutím něčeho v sobě (co se nám přijmout nechce) většinou bojujeme, neboť máme dojem, že naše temná stránka je nepřijatelná. Temná stránka v nás, ale vždy je. Lepší život získáme tím, že ji přijmeme, přiznáme si ji a tím ji integrujeme.
Pamatuj:
S čím bojuješ, to roste.
Co přijmeš, to zmizí.
A vše, co plně prožiješ, je blaženost."

Co mne obzvlášť zaujalo bylo toto:

"...Hooponopono pro práci s pocity.

(Je dobré si ráno nebo večer říkat: „Miluji Tě; omlouvám se; prosím, odpusť mi; děkuji Ti.“)..."

Zkusil jsem si ráno tuhle básničku několikrát odříkat a opravdu to na mne silně působí.

"...Cit je forma energie, která teče skrze naše tělo-srdce, např. láska. Prožíváme je. Ve chvíli, kdy cit je pro nás příliš těžký na prožití, např. když nám jako malému dítěti někdo umře nebo nás něco v dětském věku třeba vystraší, cit zůstane v těle neprožitý ve formě pocitu - bloku nebo spazma. V takovém místě pak neproudí dostatečně energie ani krev...

...Bolest v bedrech je spojena často s nerovnováhou ve vztazích a někdy i s penězi..."

Nebolí mne přímo bedra, ale bolí mne spíše pravý kyčel, což je hned vedle beder.
Zkouším na to aplikovat jedno japonské (ne)cvičení na páteř.

Uvedu to hned v dalším příspěvku a zdravím.
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

PředchozíDalší

Zpět na O psychosomatice

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 9 návštevníků