Konečně budu štastnej

Pravidla fóra
POLEMICKÉ FÓRUM

Re: Děkování

Nový příspěvekod nop » pát 07. bře 2014 12:43:05

O zdrojích pesimismu. (v příkladech)
1) byl jsem v divadle v tuto sobotu ve dni s magickým číslem 1. března na koncertu z oper Smetany, a když zpíval Jeník „vždyť jen láska lásku ocení“, měl jsem dojem, že tu je klíčové téma : lépe je milovat a nepřemýšlet. Na co je mi namáhat si hlavu a pozbýt lehkost ze srdce?
Myšlenky se mi pak vracely na představení a byl bych zase směřoval do divadla, ale nenapadlo mne tam jednoduše zase zajít – ovšem hráli pokaždé zase něco jiného. Přistihl jsem se v jakémsi stavu „omámení ze vzpomínky“ a byl jsem několik dnů bez aktivity, byl to „týden neaktivity a nemyšlení¨.
2) nedávno jsem okopíroval jednu báseň od Březiny „Zpívala“, která končila slovy :
„Sním o setkáních záhadných, až nové jitro zasvitne,
v jar vyšších květu magickém, pod nových sluncí pocely… ..
U nohou mistrů žáci seděli; jich odpovědi soucitné
pro bolest moji ani slova neměly.“

A chtěl jsem pak ještě něco jiného opsat jako ukázky z díla básníka, který je pokládaný za mistra v symbolismu (po letech čekání). Tak jsem listoval, ale snad ve všech básních byl jakýsi smutek, odevzdání šedivému osudu a pesimismus, který jsem si neuvědomoval, když jsem jeho dílo čítal v době mých studentských let. Ale je možné, že jeho pocit smutku zůstal v pozadí mé mysli jako napadaný prach na dně rybníka, kde tlí a tíží, aniž to bylo na hladině svrchu uvědoměno.
Abych ale vzdal úctu jeho géniu, opíši zde pár řádků optimističtějšího obrazu z básně Apoteóza klasů.
Zde kroků zastavím a zraků zbožností a vzpláním
nad krajem, jemuž požehnals, svou duši rozestru:
A v modlitbě své uslyším, jak země zpívá zráním
ve světů mystickém, tvou slávou hřmícím orchestru.

Ó klasy pracující dnem! Ó bratří nesčíslní,
ke kořenům svým schýlení a zbledlí v únavě
a času žhavým tajemstvím, jež nad vámi se vlní,
chléb síly z věků do věků nesoucí laskavě,..

… klas každý hoří hvězdami a hvězdy nadějemi
a stébla paprsků jak stříbro zvoní vibrací,…

a tak se může stát, že zdroj něčeho nespásného nebo nežádoucího objevím někdy později a bez očekávání.
Nemohu namítat nic, co napsal chudý venkovský učitel Březina v době, když by ještě opomíjený, ale pod vlivem krásných obrazů v jeho řeči jsem si zapsal do duše jeho tehdejší smutný pohled na život a mluví to ve mně ještě nyní.
3) a tak není divu, že si všímám jedné věci: mnichům se předkládá bhavačakra jako pesimistický náhled na život a na vše. Není v tom budování budoucna, je v tom odvrat od skutečnosti. Od mnichů se to šíří dále. A tak „regulérní buddhista“ by mohl trvale žít život jako jedno kolo utrpení a mohl by trpět z ideového důvodu i tam, kde by to nebylo nutné.
4) a takové neustálé zdůrazňování utrpení, zdaliž pak to nevede k otupělosti, k nedostatku radosti a k jakési „nepřítomnosti v duchu“ a k neaktivnosti? Když věřící, omámený ideou odporu ke všemu vidí něco pozitivního, co když se v něm ozve zdvižený prst : „toho si nevšímej, mohl by ses zaplést do příčinného vznikání a to je fuj a nebezpečné“?
5) náš krajan Minařík říkal, že je dobré dobrat se „radostivosti“.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Děkování

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 07. bře 2014 13:33:35

nop píše:neustálé zdůrazňování utrpení, zdaliž pak to nevede k otupělosti, k nedostatku radosti a k jakési „nepřítomnosti v duchu“ a k neaktivnosti?

Může to k tomu vést u čistě zevních lidí, které zajímá jen vlastní uspokojení (jakýmkoliv způsobem), a na všechno reagují emocionálně. Jenže ty texty jsou určené duchovně zaměřeným - těm, kteří si už velmi dobře uvědomují, že lidské jednání může způsobovat utrpení - jim samým i těm kolem. Že je tedy nanejvýš užitečné učit se v sobě rozpoznávat sklony, které jsou příčinami utrpení.

Rozpoznávat, co člověk sám nevědomky dělá, a naučit se s tím zacházet bez sebeodsuzování je dobrý začátek. Je to cesta ke změně k lepšímu. Naše vlastní sklony, které se jen pozorují, když se objeví, nás už neovládnou a postupně samy slábnou.

Měnit jiné dospělé lidi a jejich povahu, pokud nemají sami zájem, není možné. Když je na něco upozorníme, aniž nás o to požádali, vyvolá to v nich ještě větší odpor a jejich negativní sklon se ještě víc posílí.
Návštěvník
 

Re: Děkování

Nový příspěvekod nop » pát 07. bře 2014 13:39:10

Návštěvník píše:
nop píše:neustálé zdůrazňování utrpení, zdaliž pak to nevede k otupělosti, k nedostatku radosti a k jakési „nepřítomnosti v duchu“ a k neaktivnosti?

Může to k tomu vést u čistě zevních lidí, které zajímá jen vlastní uspokojení (jakýmkoliv způsobem), a na všechno reagují emocionálně. Jenže ty texty jsou určené duchovně zaměřeným - těm, kteří si už velmi dobře uvědomují, že lidské jednání může způsobovat utrpení - jim samým i těm kolem.

Nauku v budhstické rodině sají už děti s mateřským mlékem a nasáknou také těmi názory dospělých.
S tím, jaký se tam pěstuje odtažitý postoj k životu se téměř divím, že ty národy jetě nevymřely, vždyť se děti rodí na základě sklonu a přání. Asi je odezva přírody jistá i tam.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

otázky pro Nopa.

Nový příspěvekod Jarda Malej » sob 08. bře 2014 7:49:05

Nop píše:
Teď jsem jen přemítal, jako dobrý hospodář, který se rozhlédl po dvoře a našel naváté listí nebo smetí a vzal koště na vyčištění.

Dobrá Nope, vyjádřil jsi se symbolicky, zvolil jsi příměr.
Má-li ten příměr o něčem vypovídat, což předpokládejme bylo důvodem k jeho napsání,
měli bychom si blížeji objasnit jeho smysl.

Co je Nope v tom příměru oním dvorem, co smetím, co koštětem?
Co rozhlédnutím se, co hospodářem?
Co je tu třeba vyčistit a od čeho?

Ptám se proto, aby ta použitá slova dostala nějaký smysl,
bez něhož nemůže být sdělení.
Jakous hodnotu tady přitom může mít pouze vlastní zamyšlení,
třebaže se jím hned napoprvé nemusí objasnit všechno.

Pořád je to o mnoho užitečnější, než když když budeme
skutečný smysl našeho vlastního výroku hledat v knihách.
To nás ve skutečnosti vede ven do světa, místo k sobě samotnému,
k vlastní moudrosti která čeká na svoje objevení.

Ale našel jsem radost, že i Vznešený dokonale Osvícený měl laskavý pohled a povolil nám radost.

A pokračujme.

Našel jsi radost v tom že ti byla povolena radost?
Radost z čeho?
V čem je pro tebe ten "Vznešený dokonale Osvícený" autoritou,
ke které se obracíš pro povolení se radovat?



:)
Jarda Malej
 

Re: Děkování

Nový příspěvekod Jarda Malej » sob 08. bře 2014 7:59:39

A vidíš v tom nějakou souvislost s děkováním ?

Někdy může být shledáno, že žádná slova nemohou vyjádřit hloubku naší vděčnosti tak,
jako když se zcela odmlčíme.
Jindy svou vděčnost můžeme vyjádřit slovy,
jako např.
..našel jsem radost,



:)
Jarda Malej
 

Re: otázky pro Nopa.

Nový příspěvekod nop » sob 08. bře 2014 10:03:32

Jarda Malej píše:
Nop píše:
Teď jsem jen přemítal, jako dobrý hospodář, který se rozhlédl po dvoře a našel naváté listí nebo smetí a vzal koště na vyčištění.

Dobrá Nope, vyjádřil jsi se symbolicky, zvolil jsi příměr.
Má-li ten příměr o něčem vypovídat, což předpokládejme bylo důvodem k jeho napsání,
měli bychom si blížeji objasnit jeho smysl.

Co je Nope v tom příměru oním dvorem, co smetím, co koštětem?
Co rozhlédnutím se, co hospodářem? Co je tu třeba vyčistit a od čeho?

Ptám se proto, aby ta použitá slova dostala nějaký smysl,
bez něhož nemůže být sdělení....
Ale našel jsem radost, že i Vznešený dokonale Osvícený měl laskavý pohled a povolil nám radost.

...Našel jsi radost v tom že ti byla povolena radost?
Radost z čeho? V čem je pro tebe ten "Vznešený dokonale Osvícený" autoritou,
ke které se obracíš pro povolení se radovat? :)

Vy mi teda dáváte úlohy, jako opat v budhistickém klášteře nováčkovi, asi ze tří důvodů:
1) abych se snažil objasnit čtenářům, co jsem nadělil ke čtení,
2) abych byl prověřený jako příchozí,
3) aby se všichni mohli dobrat dalšího poznání (když ta myš nakousla koláč, podíváme se, co je v něm – je rozinkový nebo je tvarohový?)
To si ale musím vedle v okně otevřít Word a srovnávat co již bylo zodpovězeno a co ještě ne, bod po bodu překoukávat se zleva doprava a naopak.
Nebo to vpisovat pod staré řádky a manipulovat s řetězem „quote“. Ale napsal jsem si právě odpověď ve Wordu a vidím, že nepotřebuji ani jednu tu metodu. Tedy už jen přetahuji text sem.
Napřed dva body celkově (a jsem nerad, protože se věnuje moc velká pozornost mým výrazům).
Za prvé, tak jak se ptala Jana : „Děkuješ nebo jen přemítáš ?“ jen jsem myslel, a psal jsem polemiku jako monolog, kde jsem neočekával odpověď. Nikdo se k bhavačakře nevyjádří, ale já si zareptám své odpory.
Za druhé využil jsem jeden obraz. Stalo se, že pod vlivem něčích slov došlo k něčemu jako čištění vevnitř. Bylo to provázeno někdy tušením postavy, která ve dlouhém plášti až na zem s metalickým leskem zametala koštětem listí na dvorku s dlaždicemi. Ten někdo měl také kapuci a nebylo vidět kdo to je. Usoudil jsem, že je to blahodárné čištění a tušil jsem čí laskavostí.
Po více dnech jsem měl dojem, že se mi odlehčilo od části myšlenek, které nebyly ani dobré, ani špatné, ale ležely jen jako obsah. Obsah v myšlení, který se dal ztratit bez škodlivých následků. Asi jako kdyby někdo vyklidil uložené staré noviny, kupu už nežitých, ale evidovaných položek a odlehčený žil dále.
A tento obraz jsem vzal a jako příměr ho použil na sebe, že já zametám: „Teď jsem jen přemítal, jako dobrý hospodář, který se rozhlédl po dvoře a našel naváté listí nebo smetí a vzal koště na vyčištění.“. Tím čištěním jsem ale myslel kritiku jednostrannosti, když je předkládána bhavačakra bez vyvážení dobrými vlivy, bez dobrých prvků dobrého podmíněného vznikání.
Za tím následovala má další věta (když už chceš rozbor ):
„Ale našel jsem radost, že i Vznešený dokonale Osvícený měl laskavý pohled a povolil nám radost“.
To bylo jako v tenisu (volejbale), smeč na smeč. Jana psala na začátku o děkování a radosti a pak psala její slova „Děkuješ nebo jen přemítáš ?“ a já jsem se cítil tlačený. Nastylizoval jsem se asi možná proto do posice „hospodáře“, to dává pocit, že „to mám v rukách“ (lepší pocit pro žáčka, který se cítí tahaný k tabuli).
Do toho později Návštěvnice psala:. „Rozpoznávat, co člověk sám nevědomky dělá, a naučit se s tím zacházet bez sebeodsuzování je dobrý začátek…: (jako by to byla Linda). Ale myslela tím, že je dobré mít bhavačakru.
= = a teď už ke slohovému a filosofickém rozboru toho žáka, který se odvážil psát o kolu bhavačakra:
Ke slovům „Teď jsem jen přemítal, jako dobrý hospodář,..“ jsem se vyjádřil. Postupme dále.
„..Našel jsi radost v tom že ti byla povolena radost?“
To byla v tom mém výrazu spíše stylistická hra, ping-pong. Radost je vážná věc, Minařík ji zdůraznil, občas někdo připomene, že je v Bibli přes 300 krát napsané „radujte se“ a skoro se zdá, že i radost sama je jako cesta.
Takže napsat „povolena radost“ je hra slov, žonglování s cílem dosáhnout toho, aby se čtoucí mírně pousmál. Někdo se nijak neptá, jestli se smí radovat a hledá ji přirozeně – ale někdy nemoudře a odvážně – na dně lahve, v tanci, v krásném malířství, v mlsání, ve sborovém řevu na stadionu a jinak.
K poslednímu bodu. Buddhu mám rád, ale chtělo se mi místo obecně známého jména použít obsažnější výraz: „Vznešený dokonale Osvícený“, od kterého si neberu nijaké povolení se radovat, je to nezávislé na sobě. I to spojení „povolení se radovat“ je takový tvar žertovně obrácený, jako když si kuchař pohazuje na pánvici pekoucí se palačinku na obě strany.
Buď zdráv, jsi dobrý chlapec !
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Konečně budu štastnej

Nový příspěvekod Alaja » úte 27. kvě 2014 23:14:44

vostalpetr píše:Všimli jste trumpetáci, jak jsem to tady pěkně vyřešil a zamknul jsem to ???

To proto, aby jste nerušili mou bezpředmětnou blaženost do níž jsem se propadnul ...

To máš asi z hladu, nechceš berušky ?
Přílohy
1230004_10151613637488295_1673002188_n.jpg
Alaja
 
Příspěvky: 321
Registrován: sob 19. říj 2013 23:50:36

Re: Konečně budu štastnej

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 27. kvě 2014 23:21:58

Tohle by tě taky mohlo potěšit

Obrázek
Návštěvník
 

Re: Konečně budu štastnej

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 28. kvě 2014 0:40:36

Ale di ty, pleteš si láskyplnost s podmazáváním,
to ses ještě nenaučil to od sebe rozpoznat?

Obrázek


;)
Návštěvník
 

Re: Děkování

Nový příspěvekod nop » ned 20. srp 2017 7:27:04

V literatuře našich rodičů byla inspirujícím příběhem Pollyanna, napsala Eleanor H. PORTER,
česky vyšla 1991, 2010 , Slavný příběh americké holčičky - sirotka, kterého se ujme mrzoutská teta. Potěší všechny věkové kategorie.
dále vyšla také dvojdílně: Pollyanna (1. kniha Radosti) , 1991.
Pollyanna ([Díl] 2) , 1992,
V druhé knize Pollyanna dospěje a prožije první lásku.
Pollyanna dorůstá (2. kniha Radosti) 1991
Pollyanna opět přináší radost všem lidem v okolí. Seznámí se s bohatou, ale smutnou dámou, pomůže nadanému, ale velmi chudému chlapci, dospěje a zamiluje se.

Zajímavým příběhem je také
Hana Klenková: Slunečná farma, 1972.
Holčička je sociálními pracovnicemi vysvobozena od alkoholické matky a zažívá laskavý vývin k dospělosti v dětském domově.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha


Zpět na Cokoliv je libo

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 20 návštevníků