od rafael » stř 10. kvě 2017 21:36:32
kdysi když jsme přemýšlel o duchovnu tak sem uvažoval, že budu chtít na svůj náhorbek tento citát..
"buď tich a věz, že JÁ JSEM je bůh"
pak ale přišela doba, kdy jsem chtěl umřít, abych byl svobodný.. postupem času jsem ale pochopil, že smrt těla je jen přechod dál a pokud už se nechci znova zrodit, tak musím tvrdě duchovně pracovat a odstranit ego mysl..
pak jsem se začal zase těšit až umřu.. a smrt jsem bral jako když jde člověk do obchodu.. pak se mi narodil syn a všechno bylo zase jinak, jeho energie vnitřního JÁ a jeho zrození mi ukázala, jak se duše učí na tomto světě a že se sem těší aby se učila.. tam sem to nechal být a řekl si, že bůh to stejně pořeší sám to zrození a smrt..a lidem, kteří dotyčnou osobu znali která odešla, zbyde jen smutek a vzpomínky.. ale pak jsem si řekl čí jsou to vzpomínky..
a všechno rázem ustalo..nastalo ticho.. láska..