Pelvane, řekla bych, že ani tak, co se zdraví týče, nejde o to aby naše tělo přežívalo za každou cenu co nejdéle, ale spíš jde o kvalitu života.
Paradoxně
ti, kteří nalézají tu nejlepší kvalitu samotného Bytí si dělají nejmenší starosti se svým tělem a přitom se vesměs všichni těší do posledních okamžiků svého života neobyčejné duchovní svěžesti a při plném vědomí jsou schopni rozmlouvat o tom, co je Pravda, co je podstatné.
Když žijeme v iluzi ega, v iluzi oddělenosti, ztotožněni s představou, že jsme tou osobou, tím tělem, které žije ve světě, tak všechno prožíváme jaksi na tělo. Všechny myšlenky, emoce, pocity prožíváme s velkou intenzitou. Myšlenka, že jsme například nějak ohroženi, nás drží v kleštích, způsobuje v nás negativní emoce a ty způsobují nervové napětí a negativně se objevují v těle v podobě různých nemocí, bolestí, které prožíváme rovněž intenzivně, což zpětně působí na naše negativní myšlení, emoce, nemoce...
V každém okamžiku je možné z tohohle začarovaného kolotoče couvnout do centra v nás, kde si lze uvědomit, kým skutečně jsme. Je možné se pustit představy, že jsme to tělo, ta osoba, uvědomit si svou osobní nepatrnost vzhledem k nekonečnosti času a prostoru a v téhle nepatrnosti, která není nijak podstatná a důležitá, kterou můžeme pustit ze zřetele, se můžeme v tichu srdce otevírat pravdě.
Meditace je vlastně, ať už si o ní představuje kdokoliv cokoliv,
ochutnávání smrti. Pro mysl, která veškeré své úsilí věnuje udržení své osoby při životě, je něco takového protismyslné a proto tahle představa vzbudí negativní reakce, emoce, odpor.
Nicméně pokud se v nás probudí někdy touha po pravdě, svobodě, či jak to nazvat, může se objevit ochutnávka toho, čím to samotné Bytí skutečně je.
Ta ochutnávka přichází ne z vůle osoby, ale s Boží milostí. Bez té milosti to není možné.
Tou milostí je Láska sama, kterou lze zakusit ve spojení s tím nekonečným, věčným. S tím, čím jsou Probuzení, bez ohledu na to, zda mají, či nemají fyzické tělo.
Díky té ochutnávce se v nás probouzí odvaha ztrácet tu psychosomatickou omezenost, rozplynout se v lásce, probudit se v Božství, které je Tebou, mnou, tím vším, co existuje.
Jako by byl v tom láskyplném srdci průchod mimo časoprostor, ve kterém není žádná forma, žádný projev, žádná oddělenost, ale jen čisté ničím nedotknutelné Bytí, které je, když už se tady chceme bavit o zdraví, nekonečně zdravé, svěží, krásné.
Objevuje se zcela jiná dimenze existence, skutečný Život, kdy už nejsme tou figurkou uprostřed dění světa, ale veškeré projevy se odehrávají v našem nekonečném věčném vědomí. A všechno, co se dříve jevilo jako alarmující, fatální, děsivé, se z téhle perspektivy jeví jako nicotné, bezvýznamné.
Zcela zmizí starost co s tou osobou, s jejím zdravím a s tím vším. O to vše, jak říkají mudrcové, se dál už stará Vesmír, Boží láska, nalézáme Boží království a vše ostatní je nám přidáno.
Paradoxně se život tímhle nesmírně zjednodušuje a láska v každém okamžiku volí to, co je v danou chvíli pro život nejlepší.