Přišla hodina, kdy musíme přijmout dva zákony: zákon vyrovnání a zákon vývoje. Svůj běžný způsob života můžeme založit na sobeckých zájmech, na dmoucích se citech, na vypočítavé lstivosti nebo se nechat lenivě hnát proudem okolností. Výsledkem bude, že můžeme nalézt okamžitý prospěch, nikoli však trvalý. Nebo můžeme svůj život založit na filozofii. Jestliže to uděláme, opustíme starou hru zkoušek, omylů a utrpení a začneme žít s pochopením. V tom případě to, co se nám přihodí, nebude nečekané, ale očekávané. Když se člověk dokáže dívat na svůj přítomný život neosobně a svůj minulý život analyzovat, začne se v něm rodit chápání, které později přejde v ovládání. Pro koho je sledování mravní dokonalosti a praktické moudrosti něco více než pouhá fráze, nalezne jak v životním štěstí, tak i v neštěstí pomoc k dosažení svých cílů. Uvidí chyby, které dělal, psychologické příčiny, které k nim vedly, i zevní následky, které přivodily; a když to uvidí, bude trpět. Jestliže toto utrpení vtiskne jeho mysli nový vyšší postoj, pak nemá být posuzováno jako něco, čemu by se měl vyhnout, ale jako něco, co by měl přijmout. Když to pochopí, bude vědomě a svobodně spolupracovat v tomto plodném přerodu a zvítězí nad ním. Ze správně vyhodnoceného utrpení načerpá větší sílu pro ovládání svého nižšího já a lepší schopnost utrpení pochopit. Každá nová zkušenost pak bude jako olej pro plamen jeho rostoucího chápání.
Tento výsledek se dostaví jako reakce na to, že změnil svůj postoj na postoj žáka, který dychtí po poučení a který odmítá sobecký výklad života a nahrazuje jej výkladem neosobním. U ostatních vyvolává utrpení jen otupění, ale jemu přinese údobí nového vzrůstu. Kdykoliv do jeho života vstoupí krutý bol, který způsobí náhlou ztrátu štěstí, nebo nepředvídaná starost z nečekaných událostí, nebo křivda způsobená někým druhým, nebo tragická událost sdělená dopisem, bolestná nemoc nebo velký nezdar, instinktivně si položí otázku: "Proč se to stalo?", nebo "Proč vstoupila tato osoba do mého života?" a pak uvažuje nezúčastněně, chladně a pomalu, dokud neodhalí zevní nebo vnitřní význam události. Neboť život by mu tyto zkušenosti nepřinesl, kdyby mu nepatřila, to znamená, kdyby si ji nezasloužil nebo ji nepotřeboval. Takováto filozofická analýza mu často ukáže, že vnitřní příčiny zodpovídají za mnoho zevních událostí. Člověk, kterého utrpení probudilo a který odstraňuje chyby a pěstuje potřebné vlastnosti, se zlepšuje a utrpení přeměňuje v zisk. Vidí, že každá chyba v charakteru nebo v úsudku nakonec vede ke ztrátě štěstí. Problém správně volit nebo se moudře rozhodnout není snadný.
Lidé mohou běh svého života učinit snazším, když změní svou povahu, inteligenci a sklony, sílu, zdravotní stav a podmínky svého těla. Jestliže se netečně spokojí s tím, jací jsou, musí také přijmout naplnění svého osudu. Když jim zákon vyrovnání předloží osud v Tvrdých životních podmínkách nebo v nežádoucích nehodách, naříkají nad jeho přísností. Kdyby místo snahy zmírnit podmínky nebo zbavit se neštěstí odevzdaně přijali zákon jako zákon spravedlivý, prokázali by moudrost a zkrátili by dobu utrpení.
Když trpící člověk shledá, že nemůže změnit nepříjemné okolí nebo se nemůže vyprostit z pout zlé karmy, měl by změnit způsob, jak na ně pohlíží. Když nemůže rychle urovnat své vnější okolnosti, může a musí přizpůsobit sama sebe, své já. Když se nemůže rychle vymanit z disharmonického prostředí přes veškerou usilovnou snahu a inspirovanou představivost, musí se naučit dívat se na toto okolí jinýma očima. Cena utrpení pro žáka je určena hodnotou, kterou z něho vyzíská. S poznáním, že je trestán vlastními chybami a klamán vlastními slabostmi, s moudrým a neosobním postojem - nechť jsou jeho city jakékoliv - je může změnit v kladné hodnoty. Ale připustí-li, aby ho tyto city strhly do trpkosti, nenávisti, zlosti, zášti, strachu nebo sobectví, stanou se složkami zápornými. Není to jen bezohledné chování a ubližování druhým, co přináší odplatu. Hořké myšlenky a mstivé city, negativní myšlenky a nevyrovnané emoce ovlivňují nejen kvalitu lidského charakteru, ale jsou-li dosti mocné a trvají-li dosti dlouho, působí i na jeho štěstí. Mohou ho potkat potíže, které by jinak nenastaly. Mohou vzniknout nebo trvat nepřátelství, která by se ho byla nijak nedotkla, anebo i kdyby se ho dotkla, tak by zanikla.. Jestliže z něho zkušenosti učinily člověka zatrpklého, může si být jist, že tento jeho postoj k životu souvisí s nešťastnými následky.
Když negativní stránka mysli dostoupí určité soustředěnosti, určité hloubky intenzity nebo když se prodlouží na dlouhou dobu, může se později projevit hmotně. Lidská činnost a štěstí člověka není předurčeno žádnou jinou silou nebo bytostí než jím samým. Obojí vyvěrá z jeho vlastní přirozenosti. Neštěstí může považovat za konečnou porážku a klesnout v zoufalství vedle cesty, nebo je může považovat za výzvu a vystoupit na vrchol odhodlání. Nakonec je to jeho myšlení o tom, na čem záleží! Jeho postoj k těmto událostem není o nic méně důležitý, než události samé. Tvořivá myšlenka přichází nejdříve, její viditelné důsledky se projevují později. Čím ušlechtilejší myšlenka, tím uspokojivější důsledky. To není pouhé snění, ale spolehlivá skutečnost. Zkušenost předkládá tyto myšlenky a historie potvrzuje jejich pravdu. Mussolini míval několik let připravenou v zásuvce svého stolu nabitou pistoli, aby ji mohl použít a ukončit svůj život v případě, že by se okolnosti vyvinuly pro něho nepříznivě. Do jaké míry toto udržované soustředění na smrt zastřelením souviselo se skutečností, že nakonec zemřel tímto způsobem?
Neexistuje člověk, který by nemohl do určité míra zlepšit svou povahu a své podmínky, často i své zdraví. Jsou v něm vždy skryty tvořivé a povznášející síly, které čekají, že budou probuzeny a použity pro jeho pokrok a službu. Již od patnácti let bylo nejoblíbenějším cvičením mladého Disraeliho používat svou tvořivou představivost a představovat si sama sebe jako anglického ministerského předsedu; tohoto nejvyššího postu samozřejmě dosáhl.
(Z knihy Paul Brunton - DUCHOVNÍ KRIZE ČLOVĚKA)
http://www.volny.cz/cdk.vp/fil_pb/fp06_09_5.htm