Co nám paradoxně pomůže k trvalé pohodě?

[Zdeněk]

Kurňa tady je osvícenejch lidí . To se hned tak nevidí.

[Návštěvník]

Kurňa tady je osvícenejch lidí . To se hned tak nevidí.

Tak už to v diskusích bývá

[Jana]

Co nám paradoxně pomůže k trvalé pohodě?

Mazání, banování, cenzurování....

Jednoduché, prostě to co nechcete se smaže a zakáže a potrestá...

Proč by se to mělo mazáním potrestat?

Je i hulvátský projev trestem? Kdo je tím trestán? Ten, kdo mu naslouchá, nebo ten, z jehož úst vychází?

Je tady ta možnost hulvátského projevu a je tady i možnost ho mazat.

[Návštěvník]

Pokud neučiníme nevědomé vědomým, bude to nevědomé...

Do té doby naše nevědomí za nás pokaždé rozhodne, jak zareagujeme na to, co se děje. Je to to nejhloupější otroctví, jaké si lze představit. Skončí teprve když člověk konečně začne v sobě tuhle souvislost jasně rozpoznávat. Pak ho kolikrát až pobaví, jak primitivní dětinské reakce ho napadají... Klidně je nechá v mysli proběhnout, ani ho nenapadne, aby jim dělal mluvčího.

Dokud člověk tuhle možnost netuší, nebo ji popírá, protože potřebuje neustále dávat najevo svůj vzbouřenecký odpor, pak na všechno, co se děje, reaguje slepě, automaticky, podle svého podvědomého naprogramování vším, co doteď zažil. Jeho reakce jsou snadno předpověditelné, protože se chová jako poslušný výkonný nástroj primitivní části svého mozku, kterou máme všichni společnou se zvířaty.

[vostálník]

protože potřebuje neustále dávat najevo svůj vzbouřenecký odpor,

Nebo zcela naopak,

svaté nadšení pro něco...

Ale to ti stále jaksi uniká a uniká a uniká...

No nevadí, tak snad někdy příště...

[Návštěvník]

protože potřebuje neustále dávat najevo svůj vzbouřenecký odpor,

Nebo zcela naopak,

svaté nadšení pro něco...

Ale to ti stále jaksi uniká a uniká a uniká...

Neuniká

Nutkání nadšeně propagovat to pozitivní je důsledkem bytostné potřeby popírat a odmítat všechno negativní

[Jana]

protože potřebuje neustále dávat najevo svůj vzbouřenecký odpor,

Nebo zcela naopak,

svaté nadšení pro něco...

Ale to ti stále jaksi uniká a uniká a uniká...

Neuniká

Nutkání nadšeně propagovat to pozitivní je důsledkem bytostné potřeby popírat a odmítat všechno negativní

Vůbec netušíš, o čem píšu, pořád je pro Tebe ( i pro další, kteří poutají představu kvality života k pomíjivým formám) Boží království, ráj srdce, nebo prostě to, čemu říká Mooji "TO", sains fikšn.

Věříš stejně jako Vostálpetr, že tady musí nebo nesmí být určitý projev, aby "TO" mohlo být tím, čím je.

Ale ono je tím stále. Jen s připoutaností k projekci psychosomatiky to vypadá jako osobní záležitost, kterou někdo má, někdo nemá.

Samozřejmě, že jakmile se ten závoj iluze rozplyne a objeví se "TO" v celé své kráse, jakmile se ukáže, že "TO" je věčné a je vším, tak je tady vědomá radost, je tady blahoslavení.

Ale to neznamená, že musí zmizet veškerý projev, který tady je, nebo že se začneme chovat jako nevědomá hovada, že si budeme sprostě nadávat.

[Jana]

Jen osobu muze zajimat, jestli je neco v poradku nebo ne. Jen osoba muze proti necemu byt a bojovat za to.

Tak snad logicky,

pouze osoba může být PRO či PROTI,

Je snad slunce proti dešti, když vysuší kaluže?

zatímco Vědomí je pouze v neutrálním stavu,

Jen osobní mysl značkuje dobré a zlé.
Pro a proti.

To, co stvořil Bůh, je jen dobré.

což je ovšem něco jiného

nežli být PRO...

Proto vše Bohem stvořené je PRO to, co právě je.

Tedy když na chodníku šlápneš do měkkého, tak nutně nemusíš mít nic proti tomu měkkému, ale nejspíš se objeví PRO, si tu botu utřít.

A když se tady objeví nějaké Tvoje sprosťárny, tak mazání a banování Tvé IP adresy není absolutně ničím proti Tobě, ale je to tím PRO tu tendenci to, co připoutavání k iluzi oddělenosti prohlubuje na stránkách, které by měly být navigací k osvobození, tady nepěstovat. Jde o rozkrývání pravdy, nikoliv iluze.

[Návštěvník]

To, co JE, je nad-blažené. JE to.

Zcela naplňující Celistvost nekonečné Prázdnoty, přesahující jak všechno strastiplné, tak i všechno blažené.
Přesahující obě oblasti duality, které Vědomí neustále promítá coby Svoje modifikace.

Nutkání nadšeně propagovat to pozitivní je důsledkem bytostné potřeby popírat a odmítat všechno negativní

Blaženost potřebuje prožívat osobní já, které neuneslo svou zraněnost a odpojilo se od ní tím, že všechno strastiplné odmítá. Odmítá připustit existenci jednoho z pólů duality, lpí na tom druhém. Proto musí neustále mluvit o blaženosti, neustále ji všem ostatním doporučovat. Ujišťovat se o ní. Jinak by mu hrozil pád do Prázdnoty.

Kdyby tu skutečně bylo žití Celistvosti, nebyl by tu žádný "někdo", kdo by měl potřebu neustále ty druhé přesvědčovat, a žádný skutečný "někdo", koho by mohl přesvědčovat.

[Jana]

neutrální stav není žádnej bláznivej pozitivismus,

jak se to zde roky předvádí na duchovnáckých forech...

Neutrální nezúčastněný stav je skvělá záležitost, to je úkolem hlavy, ale když se podaří osvobodit se od toho osobního pro a proti, tak je tady jen PRO, které je pro život.

Štěstí pravého Já, věčná blaženost je absolutní pozitivismus, bez jediného stínu negativismu.

[Jana]

Kdyby tu skutečně bylo žití Celistvosti, nebyl by tu žádný "někdo", kdo by měl potřebu neustále ty druhé přesvědčovat, a žádný skutečný "někdo", koho by mohl přesvědčovat.

Ani nikdo kdo by to vyvracel a dokazoval něco jiného.

On tady ve skutečnosti nikdo takový není. Ten "někdo" může být jen představou, ve kterou je možné věřit.

[nop]

Kdyby tu skutečně bylo žití Celistvosti, nebyl by tu žádný "někdo", kdo by měl potřebu neustále ty druhé přesvědčovat, a žádný skutečný "někdo", koho by mohl přesvědčovat.

Ani nikdo kdo by to vyvracel a dokazoval něco jiného.

On tady ve skutečnosti nikdo takový není. Ten "někdo" může být jen představou, ve kterou je možné věřit.

Kvůli představám, kvůli myšlení lze věřit a doufat, ale např. já musím v realitě konat.
Právě se mi nachomejtá potřeba, že mám prý zaplatit opravu plynového kotle v domácnosti, kde bydlím v nájmu v činžovním domě.

Kotel je součástí domu, ale není mým vlastnictvím. Opotřebí se časem. Kdo uhradí opravu?

Není to "někdo", které "může být jen představou, ve kterou je možné věřit", ale nájemník, nebo majitel domu.

[Návštěvník]

To, co JE, je nad-blažené. JE to.

Zcela naplňující Celistvost nekonečné Prázdnoty, přesahující jak všechno strastiplné, tak i všechno blažené.
Přesahující obě oblasti duality, které Vědomí neustále promítá coby Svoje modifikace.

Nutkání nadšeně propagovat to pozitivní je důsledkem bytostné potřeby popírat a odmítat všechno negativní

Blaženost potřebuje prožívat osobní já, které neuneslo svou zraněnost a odpojilo se od ní tím, že všechno strastiplné odmítá. Odmítá připustit existenci jednoho z pólů duality, lpí na tom druhém. Proto musí neustále mluvit o blaženosti, neustále ji všem ostatním doporučovat. Ujišťovat se o ní. Jinak by mu hrozil pád do Prázdnoty.

Kdyby tu skutečně bylo žití Celistvosti, nebyl by tu žádný "někdo", kdo by měl potřebu neustále ty druhé přesvědčovat, a žádný skutečný "někdo", koho by mohl přesvědčovat.

Ani nikdo kdo by to vyvracel a dokazoval něco jiného.

On tady ve skutečnosti nikdo takový není. Ten "někdo" může být jen představou, ve kterou je možné věřit.

I vývoj každého iluzorního jedince podléhá určitým zákonitostem a karmickým souvislostem: dokud to v něm nedozraje k pochopení a k rozpoznání neuvědomovaných příčin, proč jeho vědoucí ego potřebuje neustále bránit a posilovat svoje postoje, bude dál - i za pomoci citací - používat buď advaitovou argumentaci, nebo doporučování jedné oblasti duality coby stavu Poznání.

Pak nezbývá než ponechat tomu volný průběh.

[Jana]

I vývoj každého iluzorního jedince podléhá určitým zákonitostem a karmickým souvislostem: dokud to v něm nedozraje k pochopení a k rozpoznání neuvědomovaných příčin, proč jeho vědoucí ego potřebuje neustále bránit a posilovat svoje postoje, bude dál - i za pomoci citací - používat buď advaitovou argumentaci, nebo doporučování jedné oblasti duality coby stavu Poznání.

Pak nezbývá než ponechat tomu volný průběh.

Může tady být víra v realitu individualit, víra ve skutečnost iluze oddělenosti a může tady být prohlédnutí iluze oddělenosti, prohlédnutí snu, že by realitou bylo nějaké vědoucí ego, kterému jiné vědoucí ego vysvětluje, že aby nebylo vědoucím egem, by nemělo za pomocí citací vysvětlovat to, co poznává jako skutečnost, jinému egu, které to jako skutečnost nepoznává.

Nicméně průšvih je, když se učení Mistrů o štěstí pravého Já a věčné blaženosti bere jako osobní prestiž individuality, kterou lze získat a ztratit, po které lze toužit,

a krása je, když se to, co říkají mudrcové, poznává, jako neměnná věčná realita nezávislá na projevu.

[.Petra]

No nevadí, tak snad někdy příště...

[Jana]

"Někdy příště" je jen snem, je stejným snem, jako že štěstí pravého Já může být od nás vzdáleno a věčná blaženost není věčná.

[Jana]

... jsi ...

Ano, jsem a ve Tvých představách mohu být čímkoliv si jen budeš přát.

[Jana]

Všechny problémy, které se Ti jeví jako realita, jsou jen představami ve Tvé hlavě.


Jestli je Ti blbě a potřebuješ to ze sebe nějak ventilovat, tak si tady klidně ulev, nic se neděje.

Ať se objeví jakýkoliv projev, s tím, kým skutečně jsi, se nic neděje.

[Jana]

Co nám paradoxně pomůže k trvalé pohodě?

Poznání toho, s čím se nic neděje, kým jsme, rozpoznání skutečnosti od iluze, se kterou se něco děje.

Zmizí problémy s vasánami, protože to, s čím se nikdy nic neděje, žádné vasány nemohou ovlivnit.

Zmizí problém s egem, zmizí problém s jakýmkoliv egem, s jakoukoliv osobou.

Zmizí jakýkoliv problém.

Jak by mohlo mít to, s čím se nic neděje, s něčím nějaký problém?

Problém se tady může jevit jen v tom snu ztotožnění s tělem a myslí, s individualitou, s tím, co se mění.

[nop]

Jestli sem zavítá nečekaný zvědavec, pomyslí si, že je zde pokusné diskusní pole o gynekologii.