Moderátor: Pelvan
ryunin píše:probuzení - když to vezmeme do důsledku - není nic osobního- celý vesmír je probuzený - jen se tomu otevřít
Návštěvník píše:ryunin píše:probuzení - když to vezmeme do důsledku - není nic osobního- celý vesmír je probuzený - jen se tomu otevřít
a proto podvědomá snaha osobního já, aby cvičení k něčemu vedlo (proč jinak bych to dělal, žejo?) automaticky znemožňuje, aby k probuzení došlo.
Velikost snahy něčeho dosáhnout se dá rozpoznat podle velikosti zklamání, že k tomu zase (nebo pořád ještě) nedošlo. Zklamání je reakce osobního já, je to součást emočního těla, a automatické sebeztotožňování s ním blokuje přirozené, bazální vnímání bez osobního já.
Když člověk tohle v sobě jasně nerozpoznává, může po léta cvičit bez jakéhokoliv výsledku. Zklamání jeho osobního já se během doby zvětšuje; tím se ve skutečnosti zvětšuje "mrak", který překrývá neustále přítomné, zářící Slunce všetvořícího Bytí.
PS problém není dosáhnout osvícení, problém je pochopit, o co tu jde, a pak to aplikovat v životě
Návštěvník píše:"Mooji, mohl by jsi vysvětlit Sebe-dotazování? Jak má začínat?
Začni s ‚Já jsem‘ - což je nejpřirozenější rozpoznání a znalost. Pocit existence můžeš spontánně cítit v sobě jako ‚Já jsem‘. Nikdo tě to nemusí učit. Buď si vědom této jednoduché intuice aniž by jsi ji spojoval s ostatními myšlenkami. Pociťuj jen jaké to je být prostě přítomný, v tomto momentě, aniž by jsi pojímal nějaký úmysl. Nedotýkej se žádné myšlenky, že děláš něco speciálního. Udržuj vnitřní tichost. Pokud se najednou vynoří vlna myšlenek, nepanikař. Není potřeba je kontrolovat nebo potlačovat. Prostě je nech rozehrát aniž by jsi se do nich zaplétal. Pozoruj nezaujatě. Zůstaň prázdný bez úmyslu. Buď tichý.
Představ si, že stojíš na nástupišti vlakového nádraží. Vlak za vlakem přijíždějí: zastaví se , otevřou se dveře, dveře se zavřou a pokračují dál. Nemusíš nastoupit. Stejně tak můžeš pozorovat myšlenkovou aktivitu odehrávající se na plátně vědomí aniž by jsi se do ní musel zapojovat. Nezapojuj se. Myšlenky a vjemy budou sledovány samy od sebe, bez nucení. Zůstaň neutrální. Buď s vědomím, jako samo vědomí. Uvědom si jak samovolně dýcháš, bez vůle a úsilí. Pozoruj funkci smyslů, pocit vnějšího a vnitřního, jakýkoli pohyb, vše se jen samo ‚děje‘, neplánovaně a nenuceně...
ryu - nin píše: problém je pochopit, o co tu jde, a pak to aplikovat v životě
Linda. píše:Všímavá pozornost a hluboký, opravdový zájem, vyplývající z pochopení, vede sám od sebe k optimálnímu rozhodování. Dochází k němu bez ulpívání na představě cíle a provází ho ochota neustále optimalizovat... čirá tvořivost... bez chtění... Místo chtění je tu naprostá oddanost Cíli
Všímavá pozornost a hluboký, opravdový zájem, vyplývající z pochopení, vede sám od sebe k optimálnímu rozhodování. Dochází k němu bez ulpívání na představě cíle a provází ho ochota neustále optimalizovat... čirá tvořivost... bez chtění... Místo chtění je tu naprostá oddanost Cíli
PeIvan píše:Zajímala by mne konkretizace Tvého kréda. Opravdový zájem - o co?
Vyplývající z pochopení - čeho?
ryunin píše: ...Všechno zazáří jasně. No jo, ale kdo má takovou zkušenost? Když taková zkušenost nepřichází, jsou dvě možnosti - vzdát to - zazen nedává smysl - a nebo uvěřit, že zazen a buddha je totéž, že když sedíme v zazenu zcela realizujeme osvícení buddhy a nemusíme už nic jiného nikdy dokázat. Sedět v zazenu a nic od toho nečekat, to je poněkud jiná úroveň než radovat se ze stavu nebeského klidu. Prostě jen sedíš - pokud to je nuda, náš život zatím nebyl zcela pochopen.
To jsou všechno plané řeči, pokud nepotkáš dobrého učitele, který tě vede a od kterého se chceš učit.
Pelvan píše:ryunin píše: ...Všechno zazáří jasně. No jo, ale kdo má takovou zkušenost? Když taková zkušenost nepřichází, jsou dvě možnosti - vzdát to - zazen nedává smysl - a nebo uvěřit, že zazen a buddha je totéž, že když sedíme v zazenu zcela realizujeme osvícení buddhy a nemusíme už nic jiného nikdy dokázat. Sedět v zazenu a nic od toho nečekat, to je poněkud jiná úroveň než radovat se ze stavu nebeského klidu. Prostě jen sedíš - pokud to je nuda, náš život zatím nebyl zcela pochopen.
To jsou všechno plané řeči, pokud nepotkáš dobrého učitele, který tě vede a od kterého se chceš učit.
Ahoj ryunine
Děkuji Ti za Tvůj zájem. Moje taková zkušenost, aby všechno zářilo jasně, nepřicházela, a tak jsem to se zenem vzdal. To je myslím moje docela legitimní rozhodnutí, doufám, že se na mne pro to nebudeš zlobit. Zen a buddhismus vyrostl z jogínské tradice, Buddha byl nejdříve jogínský asketa, nežli přišel na svoje učení. I já jsem cvičil nejdříve jógu, než jsem začal praktikovat zen. Začal jsem kdysi chodit sedět do zazenu tak trochu z lenosti cvičit a také ze zvědavosti na něco nového. Tak teď se k stáru pokorně k té józe doma ve cvičení vracím.
Asi není žádný univerzální všelék pro všechny lidi, ani zen to podle mne při vší úctě není.
Od každého učení nebo víry jsou odpadlíci. Odpadlíci od Islámu jsou tvrdě pronásledováni až směrem k jejich fyzické likvidaci. Odpadlíci od křesťanství byli ve 20 století tak běžní, že nám to zevšednělo. Obávám se ale, že ve středověku takový odpadlík od křesťanství v Evropě po svém veřejném odpadnutí od víry většinou příliš dlouho nežil. Buddhismus v tom Mongolském podání za Čingischána byl asi také tvrdý a nelítostný. Nedovedu si však moc dobře představit, že by jogíni pronásledovali svého odpadlého kolegu, který již necvičí jógu. Může v tom mírumilovném vztahu ke svým bývalým kolegům být i ten fyzický aspekt cvičení. To je podobné, jakoby aktivní fotbalisté pronásledovali svého líného bývalého kolegu, který již nehraje fotbal. Domnívám se, že existovalo učení starší nežli jóga, ze kterého se ta akrobatická jóga vytvořila. Bylo to patrně něco podobného korejskému cvičení Kum Nye (čte se to "ku mně" - zajímavě povědomé slovní spojení že?). Nejde mi o nějaké neuvěřitelně tělesně propletené asány, jde mi o návrat ku mně.
Zdravím
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků