Po letech zase jednou Zen

[ryunin]

Už jsem tu asi pár let nepsal, že jo.

Víte co mi došlo tento týden? Tak nějak to ve mě harašilo už od nepaměti, nebo určitě tak patnáct let, možná od doby, co se zabývám aktivně buddhismem. Je tu jeden velký otazník nebo záhada, nebo tajemství, jak chcete.

Došlo mi to až tento týden. Je to nedorozumění, které mate skoro všechny lidi, co kdy narazí na zen nebo buddhismus, ale spíš na zen.

Všimněte si, že na poradně se to hemží jmény učitelů jako Tolle, Mahariši, Osho, Balsekar. Je tu diskuze o spoustě lidí, kteří inspirují svou moudrostí a zkušeností. Je nápadné, že ač buddhismus patří rozhodně mezi nejpulárnější zdroje východní inspirace, o mnoha učitelích buddhismu se tu moc nediskutuje. Dobře, tibetský buddhismus, to jo, ale zen, už jste tu někdy narazili na diskuzi o zenových učitelích, vyjma mých starých příspěvků? Jako by zen tu nikoho nezajímá - totiž zajímá, ale pouze v podobě nějakých populárních knížek nebo populazirace zenu třeba z pera Osha.

Ale jo, je tu někde snad i vlákno o nějakých zenových příbězích. Ale to je jedno, nejde mi zrovna o to přesvědčit lidi tady, že zen tu nikoho nezajímá, jde mi o něco jiného, ukazat že určitá nepopularita zenu tady má logickou a silnou příčinu.

A došlo mi to opravdu až tento týden. Samozřejmě jsem na to neustále znova a znova narážel, ale nikdy mi to pořádně nedocvaklo.

Jsou přeci dva velké rozdíly mezi chápáním smyslu meditace a chápáním smyslu osvícení.

Jsou tu opravdu dva naprosto odlišné světy, jak chápeme meditaci a osvícení. A tyto dva světy se spolu často dostanou do konfliktu, vím o čem mluvím, zažil jsem to u všech možných žáků zenu z řad různých skupin, v kterých sem cvičil, a zažil jsem to dokonce i u učitele jednoho. Skutečný učitel zenu, nebo prostě někdo zralý a autentický, tomu unikne, pokud dostal opravdu solidní základ a učení a směr.

Zen - aby bylo jasno, je jakési čínské vyjádření, čínská forma buddhismu, která přešla později do Japonska a dnes je na západě populární hlavně díky starýcm činským mistrům, které nám sem na západ přivedli japonští zenoví učitelé, ti nám lidem na západě vysvětlovali a psali o zenu. Tak se tu stal velmi populární, nakonec přišli zenoví učitelé vyloženě učit a cvičit, založili centra, kláštery, a tak tu máme už možná tři generaci zenových učitelů.

Takže zen je určitá forma buddhismu. Není to teda buddhovo učení, které někdo předělal nebo vylepšil nebo změnil, ale podle zenu je zen sám učením Buddhy, akorát Buddha tomu tak neříkal, ale BUddha tomu neříkal, jak víme, ani buddhismus.

NO a co je pro zen tak vyjímečné nebo zvláštní ve světě duchovních otázek, že osvícení nechápe jako dosažení osobní spirituální a mentální dokonalosti, a meditaci nechápe jako cvičení, kde je třeba dosahovat stále hlubších a hlubších samadhi. Když si vezmeme různé učitele jogy a meditace, typicky nás učí o mnoha úrovních meditace a mnoha úrovních mentálních, jako kdybychom po schodišti šli postupně nahoru a nakonci bylo osvícení a tomu musí předcházet dokonalá meditace, dokonalé vyhasnutí a tak podobně. Ale zen tohle nikdy neučil. A pokud jo, byl to nějaký zbloudilý učitel, který nepochopil zen.

V zenu se učí že tady a te´d , v obyčejném stavu těla a mysli, bez dosahování nirvány nebo super samadhi, v obyčejném stavu tady a teď, jsme už buddha a už jsme osvícení. A když čteme příběhy o mniších, jak dosáhli osvícení, slyšíme o tom, že zakopli, nebo je mistr kopnul do zadku, nebo uslyšeli žbluň žába skočila do rybníka.
Mnoho z nich dosáhlo osvícení díky neurvalému řevu nebo ráně mistra. To je chování na hony vzdálené tichosti a vyhasnutí jogínských mistrů. Zen je prudký a okamžitý. Není tu co hledat a dosahovat, ale není tu taky áždné místo pro chytré řeči a vytáčky, takže když řžeknete, že není co dosahovat, může se vám stát, že vás mistr přetáhne holí... a pak budete roky dumat, co jste udělali špatně, dokud vás to netrkne tak, že slova už nebudou moct vyjádřit vaši zkušenost.

U zenu je rozhodující, že myšlenky, výroky, koncepty, mají jen podřadnou roli, nemůžou nikdy nahradit zkušenosti. Učení, byŤ sebemoudřejší, nemůže nahradit obyčejnou, ale živou zkušenost člověka. Přesto potřebujeme učení, abychom přišli na kloub tomu, proč to učení nepotřebujeme. Nebo proč ho nemůžeme brát uplně vážně.

Tak tu máme dva zcela odlišné přístupy k meditaci a k osvícení. Sám na sobě dobře a jasně pozoruju, že můžu dosahovat různých stupňů klidu během zazenu, ale nikdy jsem nevěděl, co si mám počnout s krásným stavem samadhi po hodině zazenu, když už na začátku jsem buddha. Je to paradoxní, ale hodina zazenu nás dokáže vrátit k hodnotě toho obyčejného, co bylo na začátku.

Díky soustředěnému cvičení zazenu nedosáhneme nejvyšších stavů vědomí jako jogíni, kteří mají dlouholeté zkušenosti s meditací a jejich cílem je skutečně nejvyšší možný stav vyhasnutí a podobně. Zazen je velmi primitivní v porovnání s takovými jogínskými zkušenostmi, ale na druhou stranu zazen, obyčejné samadhi zazenu, jak bych to nazval, je cvičením uprostřed čistého vesmíru. Je to výtrysk z čistoty vesmíru, kde naše obyčejná mysl nemusí nic dělat, abychom se stali probuzenými. Stačí, když jen prostě jsme, v tom stavu, co jsme.

Je to uplně jiné chápání osvícení.

Často jsem tu v minulosti psal o tom, že je třeba vše odhodit, vše... vzdát se všech konceptů a myšlenek. Někdy, když jsem to psal hodně radikálně, tak jsem byl třeba označen za zběsilého, rozhodně jsem nepůsobil jako klidný člověk, co léta úspěšně medituje. Protože takový klid má jen omezenou hodnotu v zenu. Prudkost nevadí, hluk nevadí. Někdy naopak je nutno praštit holí do země. Pak je probuzení možné. Ale z hlediska většiny duchovních učení je to nesmysl - osvícení je přece dokonalost mentální a dokonalost fyzická, a za tou se jde léta a léta, spíše života a životy, a je třeba postupně dosahovat hlubších a hlubších stavů vědomí... nic takového neplatí v zenu.

Takže si můžete vybrat. Okamžitá zkušenost zenu je mentální oříšek - logicky to nedává smysl - ale právě takový paradox odlišuje Buddhovu zkušenost od zkušenosti učitelů, kteří učí postupné dosahování čistoty a dokonalosti. A víme, že mnoho buddhistických škol upadlo do tohoto chápání, které tu už bylo dávno před Buddhou. Buddha lae objevil něco jiného - zázrak samotné existence a její nezaujatost. Zjistil, že člověk může objevit sebe sama a objevit zázrak existence, aniž by musel procházet fázemi samadhi nebo osvícení. Tak jako dítě je buddha a nemusí mít žádnou zkušenost samadhi, tak jako rostliny nemusí dosahovat stupňů meditace, tak buddha je už tady takový, jaký je, dokonalý, jako cokoliv, co se objevilo ve vesmíru a nestalo se pokřivenou napodobeninou sebe sama. Proto se říká v zenu, poznej své pravé já. Nikoliv tedy staň se dokonalým, ale staň se takovým, jakým jsi byl vždycky, aniž by sis toho všiml.

[Jana]

Nemůžeme být něčím jiným, než jsme. Nejde o to ze sebe stvořit něco lepšího, ale poznávat pravdu.

PS: A řekla bych, že Zen
může být zdrojem poznání pravdy jen,

když se stane srdeční záležitostí,
viď, Ryunine.

[ryunin]

Tak bez upřímnosti nejde dělat nic pořádně.

[nop]

.... V zenu se učí že tady a te´d , v obyčejném stavu těla a mysli, bez dosahování nirvány nebo super samadhi, v obyčejném stavu tady a teď, jsme už buddha....

Výraz „tady a teď“ znamená opačný případ než je dlouhé, až letité cvičení a navštěvování vzácných lokalit (poutě, svatyně, osamocení v horách, posvátné toky, skály a pod.), tedy že může přijít náhlé poznání bez putování a nečekaně.
Ale přichází to samo, kdy to samo nastane, nelze se o to prudké pochopení vynasnažit, zasloužit si a zařídit si to.

Ve slovech „tady a teď“ se také nejedná o obyčejném stavu (pracuji, piji čaj, jdu, atd..).
O tom psal Martin Luther po obdržení milosti: „sedím v Mnichovské pivnici, popíjím pivko, ale milost u mne působí nepřetržitě sama“, tak popsal, že osvobozený člověk setrvává v milosti stále.
Ale ve výrazu „tady a teď“ jde o to, že se stává, že náhodou přijde taková chvíle, že se adeptu náhle otevře poznání, ale za chvíli se vrátí to, co bylo předtím. Jako ve rčení „nebe se otevřelo“, je to záblesk, ne všednost.

Šikovný a nacvičený si z toho odnese jakoby ochutnávku, pomáhá mu to na cestě, může to rozšiřovat, ale je-li kdo nepřipravený, bez zkušeností, nevytěží dost z toho „teď“, neboť promešká pozdržet poznání, zase se mu to zavře, a v nejhorším případě zapomene, co zažil.

V NZ je i výraz „promeškali čas navštívení svého“.

[Jana]

Negativní emoce, způsobují nemoce:

Voda v těle tvoří většinu hmotnosti těla. Voda má podle vědců emocionální paměť.

Děkuji:


Ty pitomče:


Tedy všechny ty negativní emoce, kterým je tělo vystavováno, díky emocionální paměti vody zákonitě musí způsobovat destrukci těla a láskyplné emoce tělu zcela jistě prospívají.

Možná není od věci přijímat každý doušek vody a sousto jídla vědomě s vděčností jako projev Boží lásky v materiální podobě.

Zcela jistě je možné si uvědomovat, kam se ubírají naše myšlenky a těm, které utíkají někam do minulosti, budoucnosti, do řešení něčeho, co není právě tady a teď, nevěnovat pozornost a zájem.

Ale naopak je možné věnovat pozornost tomu, co je láskou.

[Jana]

a to už by to tady pak bylo k nevydržení naprosto pro nikoho...

Hele a není zrovna tohle to TO ONO?






I Papadží osvobodil Moojiho tím: "Zmiz".

[Jana]

[Jana]

Inu, i zmizet se musí umět,..

Předveď a povyprávěj o tom , ale ne abys to odflákl a zmizel jen na okamžik a zase se vrátil,

to zmizení musí být dokonalé, nekonečně věčné,

právě TEĎ.

♥

[ryunin]

hele, vostalpetře, už jsi někdy slovama pomiloval ženu?

nebo jinak - už jsi někdy vopíchal těma tvýma blábolama ženskou? zkus to někdy

ta tvoje slova strašně zuřivě klepou na dveře pravdy, ale nikdo pořád ne a ne otevřít -

slova jsou odsud posud - mají jen omezenou moc - dokud budeš spoléhat na svou chytrost, kterou vyjadřuješ slovy, budeš pořád jen zuřivě bouchat na dveře pravdy, ale nikdo ti neotevře

ty píšeš o zenu, o všech možných učitelích, jako bys je všechny důvěrně poznal, píšeš o všech možných naukách, jako bys jim přišel na kloub, ale jediné, co jsi pochopil, je že slova a nauky mají své meze, ale ačkoliv jsi to pochopil, sám jsi dokaldem omezenosti slov - motáš se ve svých vysvětleních pořád dokolečka

nidko nepopírá že ty nemáš skutečný život a vlastní zkušenost, ale podle toho co píšeš, nemáš ponětí, co je co a co má jakou hodnotu - stačilo by, kdyby ses uklidnil a začal se nějakým učením zabývat s pokorou a pod vedením učitele

ale ty už máš ty učitele na háku, už jsi je prokoukl - což nemyslím vážně - takže tvoje chytrost ti brání poznat, co je co a ocenit to, co je skutečné

někdo se vyžívá v tom, že zadržuje ejakulaci, ty budeš zřejmě do smrti zadržovat své probuzení a umřeš neprobuzen, což si jistě v okamžiku smrti nějak chytře vysvětlíš

[ludmila1985]

Zamyslete se, jestli by pro vás nebyl dobrý nápad trochu experimentovat. Já jsem si třeba s manželem dříve kupovala ženšen .Ale on mi před pár týdny odešel na ten šílený covid. Mysleli jsme si, že nám to nemůže nic udělat, vždyť neustále chodíme v horách. Vakcínu jsme nepotřebovali, my víme moc dobře co nás ochrání a co ne. Už ani nevím, jak dál pokračovat.

[miroslav]

MISTR HUINENG TRIBUNOVÁ SÚTRA(1) ŠESTÉHO PATRIARCHY
Napsal Mistr Huineng Přeložil Oldřich Král Vydalo nakladatelství Vyšehrad, 1999 jako III. vydání


(Úryvek z příběhu šestého patriarchy Zenu)

.................
Co je to za gáthu, kterou si tu zpíváš? zeptal jsem se procházejícího chlapce a on odpověděl: Nevíš, že Mistr připomněl neodvratnost života a smrti a vyhlásil, že si přeje předat roucho i dharmu? Nevíš, že vy zval všechny žáky, aby každý složil svou gáthu a přinesl mu ji ukázat, a on tomu, kdo pochopí hlavní myšlenku, předá roucho i dharmu a požádá ho, aby se stal patriarchou šesté generace.
...............
Mniši, kteří se v té době začali scházet ve dvoraně, se zastavovali a žasli, že také Huineng složil gáthu. Já se však mezitím vrátil zase na mlat. A Pátý patriarcha, ačkoli hned poznal, že já to jsem, kdo pochopil, co je hlavní, bál se to dát najevo ostatním, a shromážděným obyvatelům kláštera řekl jenom, že tomu pořád něco schází!

Ale když nadešel čas třetí noční hlídky, Pátý patriarcha si mne zavolal do hlavní síně a tam mně vysvětloval Démantovou sútru. A já mu naslouchal(25) a pod jeho slovy jsem dosáhl probuzení. Té noci jsem přijal dharmu.
Pátý patriarcha pravil: Bereš na sebe náhlou dharmu i s rouchem(26), co k ní náleží, a stáváš se patriarchou šesté generace. Ber toto roucho jako důkaz pověření, ježto se tu předává z pokolení na pokolení. Dáváme dharmu od srdce k srdci, ježto je třeba vést každého, aby prozřel sám. Huinengu, kdykoli se předává dharma, visí lidský život na tenké niti. Zůstaneš-li déle v tomhle domě, vystavuješ se nebezpečí, že ti někdo ublíží. Musíš co nejrychleji odtud.

Tak přijal Huineng roucho i dharmu.
Dříve než čas třetí noční hlídky vypršel, vyrazil jsem z kláštera. Pátý patriarcha mne osobně vyprovodil až do stanice Jiujiang .
Tak jsem byl probuzen.
Patriarcha řekl naléhavě: Nesnaž se teď o nic, odejdi se svou dharmou na jih a po tři roky veřejně nevystupuj. Před touto dharmou nikdo neuteče, jednou se rozšíří a přesvědčí všechny, kdo ještě bloudí. A až se jim srdce otevřou, bude to stejné, jako by ses probudil ty sám.
Tak jsme se rozloučili a šli každý svou cestou. Já jsem zamířil na jih.

Po dvou měsících jsem došel na hřebeny Velkého stohu . Netušil jsem, že se za mnou vydalo několik stovek mužů rozhodnutých zbavit mne roucha i dharmy, že se však v půli cesty obrátili a vrátili se.
Jen jeden mnich, po otci Chen a osobním jménem Huishun , původně generál třetí hodnostní třídy, člověk od přírody násilnický a prudký, vytrval, a došel až na hřebeny, kde mne dostihl a ke mně se vrhl.
Ale když jsem mu chtěl dobrovolně vydat dharmové roucho, odmítl je: Došel jsem za tebou přes tu dálku, protože hledám dharmu, nestojím o tvé roucho.
A tak jsem tam na hřebeni sdělil tomuto Huishunovi dharmu, on mi poslouchal a jeho srdce se pod mými slovy otvíralo. Načež jsem tohoto Huishuna vybídl, aby se vrátil na sever a tam obracel lidi.

Tak se stalo, že jsem dnes zde mezi vámi úředníky, novici a laiky, neboť tak bylo dáno řetězem kalp(30). Vždyť ani to, co vám tu budu říkat, není mým poznáním, ale zdědil jsem je od dřívějších světců. Musí ovšem napřed vyčistit své srdce každý, kdo chce toto učení dřívějších světců skutečně slyšet. Až je uslyší, sám se bude chtít zbavit svých bludů, aby se probudil jako ti před ním z dřívějších pokolení.
Mistr Huineng zvýšil hlas: Všichni lidé v sobě nosí své bódhi a pradžňá, ale jen proto, že jejich srdce bloudí, nemohou se sami probudit a musí hledat učitele , který by jim ukázal cestu k jejich vlastní přirozenosti. Jde o to probudit se, ó vědoucí, v tom je celé poznání.